„Nic nemůže býti tak pronikavé a sladké, jako byla radost má“

V písmech slovo radost obvykle znamená něco mnohem více než jen prchavé okamžiky spokojenosti, či dokonce pocity štěstí. Radost v tomto kontextu je božskou vlastností, jež se ve své plnosti projeví až tehdy, kdy se vrátíme k Bohu a budeme přebývat v Jeho přítomnosti.³ Je mnohem hlubší, více povznášející, trvalá a život měnící než jakékoli potěšení či útěcha, které tento svět může nabídnout.

Byli jsme stvořeni, abychom měli radost. Radost je naším zamýšleným osudem jakožto dětí milujícího Nebeského Otce. On chce svou radost sdílet s námi. Prorok Lehi učil, že Božím plánem pro každého z nás je to, abychom „mohli míti radost“.⁴ Protože žijeme v padlém světě, trvalá nebo věčná radost se často zdá být mimo náš dosah. Avšak hned v dalším verši Lehi dále vysvětluje, že „Mesiáš [přišel]…, aby [nás] mohl… z pádu vykoupiti“.⁵ Vykoupení – Spasitelem Ježíšem Kristem a skrze Něj – umožňuje, abychom radost získali.

Poselství evangelia je poselstvím naděje, zvěstí o radosti veliké⁶ a prostředkem, kterým mohou všichni zakoušet pokoj a chvíle radosti v tomto životě a obdržet plnost radosti v životě, který přijde.⁷

Radost, o níž mluvíme, je darem pro věrné, ale přesto něco stojí. Radost není laciná nebo ledabyle darovaná. Je koupena „drahou krví… [Ježíše] Krista“.⁸ Pokud bychom skutečně rozuměli hodnotě opravdové božské radosti, neváhali bychom obětovat jakýkoli světský majetek či provést v životě jakékoli nezbytné změny, abychom ji získali.

Jistý mocný, avšak pokorný král z Knihy Mormonovy toto chápal. „Co mám činiti,“ ptal se, „abych mohl býti zrozen z Boha, aby byl tento zlovolný duch vykořeněn z mé hrudi, a abych přijal jeho Ducha, abych mohl býti naplněn radostí…? Viz, pravil, vzdám se všeho, co mám, ano, opustím své království, abych mohl obdržeti tuto velikou radost.“⁹

V odpověď na královu otázku misionář Aron řekl: „Jestliže si to přeješ, … skloníš [se] před Bohem… [a] budeš činiti pokání ze všech svých hříchů.“¹⁰ Pokání je cestou k radosti,¹¹ protože je cestou vedoucí ke Spasiteli Ježíši Kristu.¹²

Některým se může myšlenka, že pokání je cestou k radosti, zdát protiřečící. Pokání může být někdy bolestivé a obtížné. Vyžaduje přiznat si, že některé naše myšlenky a skutky – nebo i některé naše názory – byly špatné. Pokání také vyžaduje změnu, která může být občas nepohodlná. Ale radost a pocit pohodlí nejsou jedno a totéž. Hřích – včetně hříchu pohodlnosti – naši radost omezuje.

Jak prohlásil žalmista: „Z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se [radost].“¹³ Když činíme pokání z hříchů, musíme se zaměřit na onu velikou radost, která se poté dostavuje. Večery nám mohou připadat dlouhé, ale jitro nakonec přijde, a jak pronikavé jsou pokoj a velkolepá radost, kterou pociťujeme, když nás Spasitelovo Usmíření osvobozuje od hříchu a utrpení!

Vezměte v úvahu zážitek Almy v Knize Mormonově. Alma byl „trýzněn věčnými mukami“ a jeho duše byla kvůli jeho hříchům „drásána“. Jakmile se však obrátil ke Spasiteli s prosbou o milosrdenství, „nemohl… si již více vzpomenouti na bolesti své“.¹⁴

„A ó, jaká radost,“ prohlásil, „a jaké podivuhodné světlo jsem uzřel; ano, … nic nemůže býti tak pronikavé a sladké, jako byla radost má.“¹⁵

Takováto radost je dostupná těm, kteří přicházejí k Ježíši Kristu prostřednictvím pokání.¹⁶ Jak učil president Russell M. Nelson:

„Pokání… [nám] otevírá… přístup k moci Usmíření Ježíše Krista. …

Rozhodnutí činit pokání znamená, že se rozhodujeme změnit. Dovolujeme Spasiteli, aby nás proměnil v nejlepší verzi nás samotných. Rozhodujeme se duchovně růst a přijímat radost – radost z vykoupení v Něm samotném. Rozhodujeme-li se činit pokání, rozhodujeme se stát se více takovými, jako je Ježíš Kristus!“¹⁷

Pokání přináší radost, protože připravuje naše srdce na přijetí vlivu Ducha Svatého. Být naplněn Duchem Svatým znamená být naplněn radostí. A být naplněn radostí znamená být naplněn Duchem Svatým.¹⁸ Naše radost se prohlubuje, když každý den pracujeme na tom, abychom do svého života vnesli Ducha. Prorok Mormon učil: „Nicméně, často se postili a modlili a stávali se silnějšími a silnějšími v pokoře své, a pevnějšími a pevnějšími ve [své] víře v Krista, až se jejich duše naplnila radostí a útěchou.“¹⁹ Pán slibuje všem, kteří se Ho snaží následovat: „Udělím ti ze svého Ducha, který osvítí mysl tvou, který naplní duši tvou radostí.“²⁰

Poté, co jsme pocítili radost plynoucí z upřímného pokání, se chceme zcela přirozeně o tuto radost podělit s druhými. Když tak činíme, naše radost se násobí. Přesně to se stalo i Almovi.

„Toto je má chlouba,“ řekl, „že snad mohu býti nástrojem v rukou Božích, abych přivedl nějakou duši ku pokání; a toto je radost moje.

A vizte, když vidím, že mnozí z bratří mých jsou vpravdě kajícní a jdou k Pánu, svému Bohu, pak je duše má naplněna radostí; pak si vzpomínám na to, co pro mne Pán učinil, … ano, tehdy vzpomínám na milosrdné rámě jeho, které ke mně vztáhl.“²¹

Pomáhat druhým činit pokání je přirozeným vyjádřením naší vděčnosti vůči Spasiteli a je to zdroj veliké radosti. Pán slíbil:

„Pakliže… přivedete jen jednu duši ke mně, jak veliká bude radost vaše s ní v království mého Otce!

A nyní, jestliže budete míti velikou radost s jednou duší, kterou jste přivedli ke mně…, jak velikou budete míti radost, jestliže přivedete mnoho duší ke mně!“²²

Zjistil jsem, že je užitečné si představovat radost, kterou musí Spasitel pociťovat pokaždé, když v životě získáváme požehnání plynoucí z Jeho smírné oběti.²³ Jak to již před časem citoval president Nelson,²⁴ apoštol Pavel ve své epištole Židům zmínil tento drahocenný postřeh: „[Odvrhněme všeliký] snadně obkličující nás hřích, … [hledíce na původce] a dokonavatele víry Ježíše, kterýž [kvůli] předložené sobě radosti strpěl kříž… i posadil se na pravici trůnu Božího.“²⁵ Často mluvíme o bolesti a utrpení v Getsemanech a na Kalvárii, ale zřídkakdy mluvíme o veliké radosti, kterou musel Spasitel předjímat, když za nás obětoval svůj život. Je zřejmé, že Jeho bolest a Jeho utrpení byly přineseny za nás, abychom mohli zažívat radost z toho, že se s Ním vrátíme do Boží přítomnosti.

Spasitel, poté co učil lidi v dávné Americe, vyjádřil velikou lásku, kterou k nim choval, těmito slovy:

„Nyní, vizte, má radost je veliká, až k plnosti, z vás…; ano, dokonce i Otec se raduje, a taktéž všichni svatí andělé. …

Z [vás] mám plnost radosti.“²⁶

Bratři a sestry, na závěr se podělím o své osobní svědectví, které považuji za posvátný dar. Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je Spasitel a Vykupitel světa. Vím, že každého z nás miluje. To, na co se zcela zaměřuje, Jeho „dílo… a [Jeho] sláva“,²⁷ je pomoci nám obdržet v Něm plnost radosti. Jsem svědkem toho, že když budeme každý den činit pokání a přijdeme k Ježíši Kristu, budeme zažívat radost – radost, která přesahuje naši představivost.²⁸ Právě proto zde na zemi jsme. Právě proto pro nás Bůh připravil svůj veliký plán štěstí. Ježíš Kristus je vskutku „ta cesta, i pravda, i život“²⁹ a jediné jméno dané „pod nebem, jímž… člověk [může] býti spasen v království Božím“.³⁰ O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.