Opravdu mi bylo odpuštěno?

Před několika lety jsme se se sestrou Nattresovou přestěhovali do Idaha, kde jsme založili novou firmu. Trávili jsme dlouhé dny a noci v kanceláři. Naštěstí jsme od práce bydleli jen několik ulic. Shawna a naše tři dcery – všechny mladší šesti let – každý týden přicházely do kanceláře, abychom společně poobědvali.

Jednoho takového dne jsem si po rodinném obědě povšiml, že mi naše pětiletá dcera Michelle zanechala osobní vzkaz napsaný na lístečku a přilepila mi ho na telefon v kanceláři.

Stálo na něm jednoduše: „Tatínku, pamatuj si, abys mě měl rád. Mám tě ráda. Michelle.“ Pro mladého otce to byla mocná připomínka toho, na čem záleží nejvíce.

Bratři a sestry, svědčím o tom, že náš Nebeský Otec na nás pamatuje vždy a má nás rád dokonale. A tak se ptám: Pamatujeme i my na Něj? A máme Ho rádi?

Před lety jsem sloužil jako místní vedoucí v Církvi. Jeden z našich mladých mužů, Danny, byl ve všech ohledech úžasný. Byl poslušný, laskavý a dobrotivý a měl velké srdce. Po maturitě se ale začal stýkat se skupinou neurvalých vrstevníků. Začal užívat drogy, konkrétně pervitin, a sklouzávat po strmém svahu závislosti a zhouby. Jeho vzhled se zanedlouho zcela změnil. Byl téměř k nepoznání. Nejvýraznější změna se udála s jeho očima – světlo v nich pohaslo. Několikrát jsem se mu pokoušel podat pomocnou ruku, ale marně. Neměl zájem.

Bylo obtížné dívat se, jak tento skvělý mladý muž trpí a stává se úplně jiným člověkem! Byl schopen toho dokázat mnohem více.

Jednoho dne se však v jeho životě začal odehrávat zázrak.

Přišel na shromáždění svátosti, kde jeho mladší bratr vydával svědectví před odjezdem na misii. Během shromáždění pocítil Danny něco, co už dlouho nepociťoval. Pocítil Pánovu lásku. Konečně měl naději.

Ačkoli měl Danny touhu se změnit, bylo to těžké. Jeho závislosti a související pocity viny byly téměř silnější, než co dokázal snést.

Jednoho odpoledne, když jsem sekal trávník, přijel Danny bez ohlášení k našemu domu. Byl velmi rozrušený. Vypnul jsem sekačku a společně jsme se posadili do stínu terasy. A tehdy se mi svěřil s pocity svého srdce. Upřímně si přál se vrátit. Avšak odvrátit se od svých závislostí a životního stylu bylo nesmírně obtížné. K tomu se navíc cítil velmi provinile a styděl se za to, jak hluboko padl. Zeptal se: „Opravdu mi může být odpuštěno? Opravdu existuje cesta zpět?“

Poté, co se mi upřímně svěřil s těmito obavami, jsme si přečetli 36. kapitolu Almy:

„Ano, vzpomněl jsem si na všechny hříchy své a na nepravosti. …

Ano, … sama myšlenka na příchod do přítomnosti mého Boha trýznila duši mou nevýslovnou hrůzou.“ (Verše 13–14.)

Po přečtení těchto veršů Danny řekl: „Přesně takhle se cítím!“

Pokračovali jsme:

„Zatímco jsem byl drásán vzpomínkou na mnohé hříchy své, viz, vzpomněl jsem si také, že jsem slyšel otce svého prorokovati lidu ohledně příchodu jistého Ježíše Krista, Syna Božího, který usmíří hříchy světa. …

A ó, jaká radost a jaké podivuhodné světlo jsem uzřel.“ (Verše 17, 20.)

Při čtení těchto veršů Dannymu vytryskly slzy. Almova radost byla přesně tou radostí, kterou hledal!

Povídali jsme si o tom, že Alma byl neobyčejně zlovolný. Ale poté, co učinil pokání, se již nikdy neohlédl zpět. Stal se oddaným učedníkem Ježíše Krista. Stal se prorokem! Danny vytřeštil oči. „Prorokem?“ zeptal se.

Jednoduše jsem odpověděl: „Ano, prorokem. Ale nemusíš se bát!“

Povídali jsme si o tom, že i když jeho hříchy nedosahují úrovně těch Almových, vztahuje se totéž zaslíbení úplného a dokonalého odpuštění na všechny – díky nekonečnému Usmíření Ježíše Krista a jeho prostřednictvím.

Teď už to Danny chápal. Věděl, co musí udělat: musí vykročit na svou cestu tím, že bude důvěřovat Pánu a sám sobě odpustí.

Dannyho mocná změna srdce se rovnala zázraku. Jeho tvář se časem proměnila a do očí se mu vrátilo světlo. Stal se hoden chrámového doporučení! Konečně byl zpět!

Po několika měsících jsem se Dannyho zeptal, zda si nechce podat přihlášku ke službě na misii na plný úvazek. Tato otázka ho šokovala a udivila.

Řekl: „Rád bych na misii sloužil, ale však víte, jaký jsem byl a co jsem dělal! Myslel jsem si, že na misii nemám nárok.“

Odpověděl jsem: „To máš možná pravdu. Ale nic nám nebrání v tom, abychom tu žádost podali. Pokud budeš z misie omluven, budeš alespoň vědět, že jsi vyjádřil upřímnou touhu sloužit Pánu.“ Rozzářily se mu oči. Tato myšlenka ho nadchla. Zdálo se mu to nereálné, ale byla to šance, které byl ochoten se chopit.

O několik týdnů později se k jeho úžasu stal další zázrak. Danny obdržel povolání sloužit na misii na plný úvazek.

Několik měsíců poté, co Danny dorazil do misijního pole, mi někdo zavolal. Jeho president mi jednoduše řekl: „Co je to za mladého muže? Je to ten nejúžasnější misionář, kterého jsem kdy viděl!“ Jak vidíte, tento president obdržel novodobého Almu mladšího.

O dva roky později se Danny vrátil se ctí domů, poté co sloužil Pánu celým svým srdcem, mocí, myslí a silou.

Když jsem přišel domů ze shromáždění svátosti, na kterém Danny podával zprávu o své misii, někdo u nás zaklepal. Ve dveřích stál Danny se slzami v očích. Řekl: „Můžeme si na chvíli popovídat?“ Šli jsme ven na tentýž schod u terasy.

Zeptal se mě: „Presidente Nattressi, myslíte si, že mi opravdu bylo odpuštěno?“

Nyní se k jeho slzám přidaly i moje. Přede mnou stál oddaný učedník Ježíše Krista, který ze sebe vydal vše, aby mohl učit a svědčit o Spasiteli. Byl ztělesněním uzdravující a posilující moci Spasitelova Usmíření.

Odvětil jsem: „Danny! Podíval ses do zrcadla? Viděl jsi své oči? Jsou naplněné světlem a ty záříš Duchem Páně. Samozřejmě, že ti bylo odpuštěno. Jsi úžasný! Teď se musíš v životě posunout dál. Neohlížej se zpět! S vírou hleď dopředu k dalšímu obřadu.“

Dannyho zázrak pokračuje dodnes. Oženil se v chrámu a vrátil se do školy, kde získal magisterský titul. Nadále slouží Pánu ve svých povoláních se ctí a důstojností. Ale co je důležitější – stal se úžasným manželem a věrným otcem. Je oddaným učedníkem Ježíše Krista.

President Russell M. Nelson učil: „Bez [Spasitelova] nekonečného Usmíření by veškeré lidstvo bylo neodvratně ztraceno.“¹ Danny nebyl ztracen a ani my nejsme pro Pána ztraceni. Stojí ve dveřích, aby nás pozvedl, posílil nás a odpustil nám. Vždy pamatuje na to, aby nás měl rád!

Nádherný projev Spasitelovy lásky k Božím dětem je zaznamenán v Knize Mormonově: „Když Ježíš takto promluvil, opět se rozhlédl po zástupu a spatřil, že pláčí a upřeně na něho hledí, jako by ho chtěli prositi, aby s nimi zůstal ještě chvíli.“ (3. Nefi 17:5.)

Spasitel oněm lidem sloužil již celý den. Před sebou měl však ještě další úkoly – měl navštívit další ovce; měl jít ke svému Otci.

Bez ohledu na tyto povinnosti vycítil, že lidé touží po tom, aby s nimi zůstal ještě chvíli. Poté se díky Spasitelově srdci naplněnému soucitem udál jeden z největších zázraků v historii světa:

Zůstal.

Žehnal jim.

Přisluhoval jejich dětem, jednomu po druhém.

Modlil se za ně; plakal s nimi.

A uzdravoval je. (Viz 3. Nefi 17.)

Jeho zaslíbení je věčné: On nás uzdraví.

Vy, kteří jste sešli z cesty smlouvy, vězte prosím, že vždy existuje naděje, vždy je možné dosáhnout uzdravení a vždy existuje cesta zpět.

Jeho věčné poselství naděje je hojivým balzámem pro všechny, kteří žijí v neklidném světě. Spasitel řekl: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život.“ (Jan 14:6.)

Bratři a sestry, pamatujme na to, abychom Jej hledali, abychom Jej měli rádi a abychom na Něj vždy pamatovali.

Svědčím o tom, že Bůh žije a že nás miluje. Dále svědčím o tom, že Ježíš Kristus je Spasitel a Vykupitel světa. Je mocným uzdravovatelem. Vím, že můj Vykupitel žije! Ve jménu Ježíše Krista, amen.