Po čtvrtém dni

Jak nám bylo dopoledne připomenuto, dnes je Květná neděle, kdy oslavujeme Spasitelův triumfální vjezd do Jeruzaléma a začátek svatého týdne, který předcházel Jeho velkému Usmíření, jež zahrnovalo Jeho utrpení, Ukřižování a Vzkříšení.

Ježíš Kristus se nedlouho před svým prorokovaným příjezdem do města plně věnoval své službě, když obdržel zprávu od svých drahých přítelkyň Marie a Marty, že jejich bratr Lazar je nemocný.¹

Ačkoli byla Lazarova nemoc vážná, Pán „pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl. Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.“² Než se vydali na cestu do domu Jeho přítele v Betany, „řekl… Ježíš [svým učedníkům] zjevně: Lazar umřel“.³

Když Ježíš přišel do Betany a setkal se nejprve s Martou a poté s Marií, přivítaly Ho obě – možná proto, že byly zklamané, že dorazil pozdě – těmito slovy: „Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.“⁴ Marta dále řekla: „Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.“⁵

Tyto čtyři dny byly pro Marii a Martu významné. Podle některých rabínských myšlenkových škol se mělo za to, že duch zemřelého zůstává s tělem po tři dny, což přinášelo naději, že život je stále možný. Po čtvrtém dni však byla tato naděje ztracena, snad proto, že tělo se začalo rozkládat a zapáchat.⁶

Maria i Marta prožívaly stav beznaděje. „Ježíš pak jakž uzřel, [že Maria] pláče…, zastonal duchem, a zkormoutil se.

A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.“⁷

V tomto okamžiku jsme svědky jednoho z velkých zázraků, které Spasitel vykonal během své pozemské služby. Nejprve Pán řekl: „Zdvihněte kámen.“⁸ Poté, co vzdal díky svému Otci, „zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.

I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.“⁹

I my máme, tak jako Maria a Marta, příležitost zažívat vše, co souvisí se smrtelností, včetně bolesti¹⁰ a slabosti.¹¹ Každý z nás zažije zármutek spojený se ztrátou někoho, koho má rád. Součástí naší pouti ve smrtelnosti může být naše vlastní nemoc či ochromující nemoc někoho blízkého; deprese, úzkost či jiné problémy týkající se duševního zdraví; finanční těžkosti; zrada; hřích. A někdy jsou tyto stavy doprovázeny pocity beznaděje. Nejsem v tom výjimkou. Tak jako vy jsem zažil nesčetné těžkosti, které můžeme v tomto životě očekávat. Často přemýšlím o tomto příběhu o Spasiteli a o tom, čemu mě o našem vztahu s Ním učí.

Když zažíváme ty největší obavy, stejně jako Maria a Marta vyhledáváme Spasitele nebo žádáme Otce o Jeho božský zásah. Příběh o Lazarovi nás učí zásadám, které můžeme v životě uplatnit, když čelíme osobním těžkostem.

Když Spasitel přišel do Betany, všichni ztratili naději, že by Lazar mohl být zachráněn – uplynuly čtyři dny a Lazar byl mrtvý. Někdy můžeme mít během vlastních těžkostí pocit, že Kristus mešká, a můžeme to vnímat jako zkoušku naší naděje a víry. Svědčím o tom, že když budeme kráčet kupředu s vírou v Ježíše Krista, onen čtvrtý den vždy nastane. Pán vždy přijde, aby nám pomohl nebo aby vzkřísil naši naději k životu. Slíbil:

„Nermutiž se srdce vaše.“¹²

„Neopustímť vás [bez útěchy], přijduť k vám.“¹³

Někdy nám připadá, že k nám přichází až onoho obrazného čtvrtého dne, když je už všechna naděje zdánlivě ztracena. Proč však tak pozdě? President Thomas S. Monson učil: „Nebeský Otec, který nám toho dává tolik, z čeho se můžeme radovat, také ví, že se učíme a rosteme a stáváme se silnějšími, když čelíme a odoláváme zkouškám, kterými musíme procházet.“¹⁴

Dokonce i Prorok Joseph Smith měl zkušenost, kdy těžce prožíval onen čtvrtý den. Pamatujete si na jeho naléhavé volání? „Ó Bože, kde jsi? A kde je stánek, který zakrývá místo úkrytu tvého?“¹⁵ Budeme-li Mu důvěřovat, budeme moci očekávat podobnou odpověď: „Synu můj [nebo dcero má], pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku.“¹⁶

Dalším ponaučením, které můžeme z příběhu o Lazarovi získat, je to, jakou roli můžeme v božském zásahu, o nějž usilujeme, hrát my sami. Když Ježíš přišel k hrobu, nejprve řekl těm, kteří byli přítomni: „Zdvihněte kámen.“¹⁷ Nemohl Spasitel, díky moci, kterou měl, zázračně zdvihnout onen kámen bez jakéhokoli úsilí? Byla by to působivá podívaná a nezapomenutelný zážitek, přesto však ostatním řekl: „Zdvihněte kámen.“

Zadruhé – Pán „zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven“.¹⁸ Nebylo by působivější, kdyby sám Pán zázračně přemístil Lazara ke vchodu, aby ho dav spatřil okamžitě poté, co byl kámen odvalen?

Zatřetí – když Lazar vyšel ven, měl „svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.“¹⁹ Jsem si jist, že Pán byl schopen zajistit, aby Lazar stál u vchodu již čistý a upravený, s rouchy pěkně poskládanými.

Proč tyto aspekty zdůrazňuji? Všechny tři situace měly něco společného – žádná z nich nevyžadovala použití Kristovy božské moci. To, co mohli udělat Pánovi učedníci, to jim Pán řekl, aby udělali. Učedníci byli dozajista schopni sami odvalit kámen; Lazar poté, co byl vzkříšen, byl schopen vstát a přejít ke vchodu do jeskyně; a ti, kteří Lazara měli rádi, mu zcela jistě mohli pomoci sundat roucha.

Avšak jen Kristus měl moc a pravomoc pozvednout Lazara z mrtvých. Domnívám se, že Spasitel od nás očekává, že uděláme vše, co je v našich silách, a On udělá to, co může udělat jen On.²⁰

Víme, že „víra [v Pána Ježíše Krista] je zásadou činu“ ²¹ a „zázraky nevytvářejí víru, ale silná víra se rozvíjí skrze poslušnost evangelia Ježíše Krista. Jinými slovy, víra přichází skrze spravedlivost.“²² Budeme-li se snažit jednat spravedlivě tím, že budeme uzavírat a dodržovat posvátné smlouvy a uplatňovat v životě nauku Kristovu, naše víra bude nejen dostatečná, aby nás podpírala až do čtvrtého dne, ale s Pánovou pomocí budeme také schopni odstranit kameny, které nám stojí v cestě, pozvednout se z beznaděje a oprostit se od všeho, co nás svazuje. Zatímco Pán od nás očekává, že budeme činit „všechny věci, jež leží v naší moci“,²³ pamatujte na to, že nám ve všech těchto věcech poskytne potřebnou pomoc, když v Něj budeme důvěřovat.

Jak můžeme odstraňovat kameny a stavět na Jeho skále?²⁴ Můžeme se řídit radami proroků.

Loni v říjnu nás například president Russell M. Nelson požádal, abychom se ujali zodpovědnosti za své vlastní svědectví o Spasiteli a Jeho evangeliu, abychom na něm pracovali a vyživovali ho, sytili ho pravdou a vyvarovali se jeho znečišťování falešnými filosofiemi nevěřících. Každému z nás slíbil: „A zatímco budete neustálé posilování svědectví o Ježíši Kristu považovat za svou nejvyšší prioritu, vyhlížejte zázraky, které se vám v životě budou dít.“²⁵

Toto vskutku dělat můžeme!

Jak můžeme obrazně vstát a vyjít ven? Můžeme s radostí činit pokání a rozhodnout se dodržovat přikázání. Pán řekl: „Kdož by měl přikázaní má, a [zachovával je], onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati, a zjevím jemu samého sebe.“²⁶ Můžeme se snažit každý den činit pokání a s radostí kráčet kupředu s ochotným srdcem naplněným láskou k Pánu.

Toto vskutku dělat můžeme!

Jak se můžeme s Pánovou pomocí oprostit od všeho, co nás svazuje? Můžeme se záměrně připoutat v prvé řadě a především k Nebeskému Otci a Jeho Synu Ježíši Kristu, prostřednictvím smluv. Starší D. Todd Christofferson učil: „Co je zdrojem [naší] mravní a duchovní moci a jak této moci můžeme dosáhnout? Tím zdrojem je Bůh. A tato moc je nám k dispozici díky našim smlouvám s Ním. … V rámci těchto božských smluv se Bůh zavazuje, že nám bude pomáhat, že nás bude posvěcovat a že nás na oplátku oslaví za náš závazek sloužit Mu a dodržovat Jeho přikázání.“²⁷ Můžeme uzavírat a dodržovat posvátné smlouvy.

Toto vskutku dělat můžeme!

„Zdvihněte kámen.“ Pojďte ven. Rozvažte ho a nechte ho jít.

Rady, přikázání a smlouvy. Toto vskutku dělat můžeme!

Starší Jeffrey R. Holland slíbil: „Některá požehnání přicházejí brzo, některá pozdě, a některá přijdou až v nebi; ale k těm, kteří přijmou evangelium Ježíše Krista, přijdou.“²⁸

A nakonec, „Pročež, buďte dobré mysli a nebojte se, neboť já, Pán, jsem s vámi a budu státi při vás.“²⁹

Toto je mé svědectví, v posvátném jménu Toho, který vždy přijde, vskutku Ježíše Krista, amen.