Pojďte do Sionu

Když přemýšlíme o jednotě nutné k tomu, aby Sion vzkvétal, měli bychom se zeptat, zda jsme již překonali střetávání a sváry a závidění a rozbroje. (Viz NaS 101:6.) Jsme jako jednotlivci i jako lidé zbaveni rozbrojů a svárů a jsme jednotni „podle jednoty požadované zákonem celestiálního království“? (NaS 105:4.) Pro dosažení této jednoty je nutné, abychom si navzájem odpouštěli. Ježíš řekl: „Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“ (NaS 64:10.)

Jednoho srdce a jedné mysli se staneme tehdy, když každý z nás osobně soustředí svůj život na Spasitele a když bude následovat ty, které Pán pověřil, aby nás vedli. Můžeme se sjednotit s presidentem Thomasem S. Monsonem v lásce a v péči o druhé. Na dubnové generální konferenci president Monson mluvil k těm, kteří se vzdálili Církvi, i k nám všem, a řekl: „V osobní svatyni našeho svědomí přebývá onen duch, ono odhodlání odložit starého člověka a dosáhnout celé velikosti našich skutečných možností. V tomto duchu opět z celého srdce vyzýváme: Vraťte se. Podáváme vám ruku z čisté lásky Kristovy, a naším přáním je pomoci vám a přivítat vás v plném členství. Vám, kteří jste raněni na duchu nebo kteří zápolíte a máte obavy, říkáme: dovolte nám pozvednout vás a povzbudit a utišit vaše obavy.“ (Thomas S. Monson, „Ohlédněme se zpět a postupujme vpřed“, Liahona, květen 2008, 90.)

Letos, na konci července, se mladí svobodní dospělí z několika zemí ve východní Evropě setkali na konferenci poblíž Budapešti v Maďarsku. Mezi nimi byla i skupina 20 mladých mužů a žen z Moldávie, kterým trvalo vyřízení pasů a víz několik dní a kteří na konferenci jeli autobusem více než 30 hodin. Program konference obsahoval asi 15 diskusních kroužků. Každý si musel vybrat dva nebo tři kroužky, kterých se chtěl nejvíce zúčastnit. Tito mladí dospělí z Moldávie dali hlavy dohromady a místo toho, aby mysleli jen na své osobní zájmy, vymysleli plán, že alespoň jeden člen jejich skupiny bude přítomen v každé třídě a bude si dělat podrobné poznámky. Pak se podělí o to, čemu se naučí, mezi sebou a později to předají i ostatním mladým dospělým v Moldávii, kteří se konference nemohli zúčastnit. Toto je v jednoduché formě příklad vzájemné jednoty a lásky, který, když ho různými způsoby tisíckrát znásobíme, „zase přivede Sion“. (Izaiáš 52:8.)

Velká část práce při zakládání Sionu spočívá v našem osobním úsilí stát se čistými v srdci. (Viz NaS 97:21.) „Sion nemůže býti zbudován, ledaže to bude podle zásad zákona celestiálního království,“ řekl Pán, „jinak ho nemohu přijmouti k sobě.“ (NaS 105:5.) Zákon celestiálního království samozřejmě představuje zákon a smlouvy evangelia, které zahrnují naše neustálé pamatování na Spasitele a náš slib poslušnosti, oběti, zasvěcení a věrnosti.

Spasitel kritizoval některé první Svaté kvůli tomu, že měli „chtivá… přání“. (NaS 101:6; viz také NaS 88:121.) Tito lidé žili ve světě, ve kterém neexistovala televize, film, internet, ani iPody. Jsme my, ve světě, který je dnes zaplaven sexuálně zabarvenými obrazy a hudbou, prosti chtivých přání a s nimi spojeného zla? Vzdáleni snahám posouvat hranice cudného oblečení nebo oddávání se zprostředkovaným nemorálnostem pornografie, máme hladovět a žíznit po spravedlivosti. Abychom mohli přijít do Sionu, nestačí, abychom, vy i já, byli o trochu méně zlovolní než druzí. Máme se stát nejen dobrými, ale svatými muži a ženami. Vzpomeňme na slova staršího Neala A. Maxwella a postavme si jednou pro vždy svůj dům v Sionu a vzdejme se letní chaty v Babylonu. (Viz Neal A. Maxwell, A Wonderful Flood of Light [1990], 47.)

Pán v průběhu historie posuzoval společnosti a jednotlivce podle toho, jak dobře se starali o chudé. Řekl:

„Neboť země je plná, a je více než dosti; ano, připravil jsem všechny věci a dal jsem dětem lidským, aby jednaly samy za sebe.

Tudíž, bude-li některý člověk bráti z hojnosti, kterou jsem učinil, a nebude-li udělovati část svou podle zákona evangelia mého chudým a potřebným, bude se zlovolnými pozdvihovati oči své v pekle jsa v mukách.“ (NaS 104:17–18; viz také NaS 56:16–17.)

A dále prohlásil: „Ve svých časných věcech si budete rovni, a to ne zdráhavě, jinak hojnost projevů Ducha bude zadržena.“ (NaS 70:14; viz také NaS 49:20; 78:5–7.)

Máme sice vládu nad svými prostředky a zdroji, ale jsme zodpovědni Bohu za toto správcovství pozemských věcí. Je potěšitelné vidět vaši štědrost, když přispíváte do fondu postních obětí a na humanitární projekty. V průběhu let se ulehčilo utrpení milionů lidí a bezpočtu dalších, kteří byli schopni si sami pomoci díky štědrosti Svatých. Když však usilujeme o věc Sionu, měli bychom se všichni s modlitbou zamyslet nad tím, zda v očích Páně děláme to, co dělat máme, a zda děláme vše, co dělat máme, ve vztahu k chudým a potřebným.

Vzhledem k tomu, že mnozí z nás žijí ve společnosti, která uctívá majetek a radovánky, mohli bychom se zeptat sami sebe, zda jsme oproštěni od žádostivosti a touhy mít více a více světských statků. Materialismus je dalším projevem modloslužebnictví a pýchy, která charakterizuje Babylon. Možná se můžeme naučit být spokojeni s tím, co nám stačí pro naši potřebu.

Apoštol Pavel varoval Timotea před lidmi, kteří si myslí, že „pobožnost [je] zisk“. (1. Timoteovi 6:5.)

Řekl: „Nic jsme zajisté nepřinesli na tento svět, bez pochyby že také nic odnesti nemůžeme.

Ale majíce pokrm a oděv, [s tím buďme spokojeni].“ (1. Timoteovi 6:7–8.)

V mnoha částech světa vstupujeme do ekonomicky neklidného období. Pečujme o sebe navzájem, jak nejlépe dovedeme. Vzpomínám si na příběh jedné vietnamské rodiny, která v roce 1975 uprchla ze Saigonu a usadila se v malém mobilním domě v utažském Provu. Mladý muž z této uprchlické rodiny se stal pro domácí učení společníkem bratra Johnsona, který bydlel se svou velkou rodinou nedaleko od nich. Tento chlapec pak vyprávěl toto:

„Jednou si bratr Johnson všiml, že naše rodina nemá kuchyňský stůl. Druhý den se objevil s podivně vyhlížejícím, ale velmi praktickým stolem, který se nám skvěle hodil, když jsme ho opřeli o stěnu naproti kuchyňské lince. Stůl vypadal divně, protože dvě nohy se k vrchní desce hodily, a ty další dvě nikoli. Z jedné strany opotřebované desky také vyčnívalo několik dřevěných kolíčků.

Zanedlouho jsme tento zvláštní stůl každý den používali při vaření i pro případ, kdy jsme se chtěli rychle najíst. Jako rodina jsme stále jedli vsedě na podlaze… podle vietnamského způsobu.

Jednou večer jsem čekal na bratra Johnsona před hlavními dveřmi jeho domu, až půjdeme na domácí učení. S překvapením jsem v kuchyni zahlédl stůl, který byl prakticky stejný jako ten, který kdysi dal mé rodině. Jediný rozdíl byl v tom, že tam, kde z našeho stolu vyčnívaly kolíčky, měl jejich stůl díry! A pak jsem si uvědomil, že tento dobrosrdečný muž, když viděl naši nouzi, rozřízl svůj kuchyňský stůl na polovinu a pro každou polovinu udělal dvě nové nohy.

Bylo jasné, že Johnsonova rodina se nemohla vejít k tak malému stolu – nejspíš se kolem něj nevešla, ani když byl v celku. …

Celý život byl pro mě tento laskavý skutek mocnou připomínkou opravdového dávání.“ (Son Quang Le, z vyprávění Bethě Ellis Leové, „Two-of-a-Kind Table“, Liahona, July 2004, 43.)

Prorok Joseph Smith řekl: „Naším nejvyšším cílem má být vybudování Sionu.“ (Teachings: Joseph Smith, 186.) Kéž se ve svých rodinách i ve svých kůlech a okrscích snažíme vybudovat Sion jednotou, zbožností a pravou láskou v přípravě na onen veliký den, kdy Sion, Nový Jeruzalém, povstane. Slovy naší náboženské písně:

Vydávám svědectví o Ježíši Kristu, Králi Sionu, ve jménu Ježíše Krista, amen.