„Abys věděla, bylo to těžké“

Ta nehoda, o níž jsem vám vyprávěl, i když to byla svízelná dopravní situace, netrvala dlouho a nezpůsobila žádné trvalé následky. Avšak mnohé zkoušky a útrapy, které nás v životě potkávají, jsou tvrdé, a trvalé následky zpravidla mívají. Každého z nás něco takového na cestě životem potká. Mnozí z těch, kteří naslouchají této konferenci, procházejí právě v této chvíli situacemi, které jsou ve své podstatě velmi vážné.

Připojujeme se k prosbě Proroka Josepha, kterou vyslovil, když byl falešně obviněn a měsíce uvězněn v žaláři v Liberty: „Ó Bože, kde jsi? A kde je stánek, který zakrývá místo úkrytu tvého?“

Pánova odpověď je uklidňující:

„Synu můj, pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku;

A potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti.“¹

Jedna ze základních nauk, kterou objasňuje Znovuzřízení, spočívá v tom, že pro to, aby mohla být uskutečněna spravedlivost, musí být protivenství ve všech věcech.² Tento život není vždy snadný, ani to tak nebylo zamýšleno; je to čas zkušební a prověřovací. V Abrahamovi čteme: „A budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže.“³ Starší Harold B. Lee učil: „Někdy se nám to, co je pro nás nejlepší, a to, co přináší věčné odměny, jeví v dané chvíli jako to nejtrpčí, a to, co je zakázané, se nám často jeví jako to, po čem toužíme více.“⁴

Román Příběh dvou měst začíná často citovanou větou: „Byly to ty nejlepší časy, byly to ty nejhorší časy.“⁵ Písma objasňují, že každá generace má svou variantu nejlepších a nejhorších časů. My všichni jsme podrobeni konfliktu mezi dobrem a zlem,⁶ a kontrastu mezi světlem a temnotou, nadějí a zoufalstvím. Vysvětlil to starší Neal A. Maxwell: „Ostrý a příkrý kontrast sladkého a hořkého je nezbytný až do samého konce této krátké smrtelné existence.“⁷ Víme z naší nauky, že dobro přemůže zlo,⁸ a ti, kteří činí pokání a jsou posvěceni, obdrží věčný život.⁹

Asi v té době, kdy Dickens psal svůj román, první Svatí s hrdinským úsilím osidlovali další oblasti amerického západu.

Svatí, i když měli společnou víru, procházeli mnohými útrapami, a Nauvoo opouštěli s velmi různými představami o budoucnosti. Někteří hleděli kupředu s optimismem, jiní s obavami. Dva znamenité příklady představují Helen Mar Whitneyová a Bathsheba Smithová. Obě po sobě zanechaly dojímavé záznamy svých pocitů.

Když sestra Whitneyová opouštěla Nauvoo, zapsala si, co očekávala: „Zabalím si všechny své stužky, límečky a krajky, atd., neboť jdeme tam, kde je nebudeme moci koupit. Zanecháme za sebou svět a budeme žít někde za Skalistými horami, kam nikdo jiný nebude chtít jít. Tam mezi námi nebudou ani bohatí, ani chudí, a všichni budou čestní a ctnostní.“¹⁰ Slova sestry Whitneyové jsou výrazem idealistického optimismu.

Pocity, které si zaznamenala sestra Bathsheba Smithová, jsou také naplněny vírou, ale vyjadřují určitou úzkost. Viděla lůzu spolčenou proti Svatým v Missouri a byla svědkem smrti apoštola Davida W. Pattena.

Když vzpomínala na odchod z Nauvoo, napsala: „Než jsem to místo mému srdci tak drahé opustila, uklidila jsem místnosti, zametla podlahu a dala koště na obvyklé místo za dveře. Pak jsem s dojetím v srdci tiše zavřela dveře a vykročila vstříc neznámé budoucnosti – vykročila jsem s vírou v Boha a s nemenší jistotou o konečném ustanovení evangelia s jeho pravdivými a trvalými zásadami na západě, než jakou jsem pociťovala v oněch hrozných časech v Missouri.“¹¹

Obě tyto pionýrky SPD zůstaly během celého života pevné v evangeliu a odvedly při budování Sionu úžasnou službu, ale také prošly mnoha dalšími zkouškami a útrapami, v nichž obě vytrvaly věrně.¹² Navzdory optimismu sestry Whitneyové, její první tři děti zemřely při porodu nebo nedlouho po něm – dvě z nich během dlouhé cesty z Nauvoo do Salt Lake.¹³ Sestra Whitneyová nás požehnala svými statěmi zaměřenými na obranu naší víry a byla matkou apoštola Orsona F. Whitneyho.

Sestra Smithová zaznamenávala chudobu, nemoci a strádání Svatých během jejich cesty na západ.¹⁴ V březnu 1847 jí zemřela matka a příští měsíc se narodil její druhý syn John. Její záznam o tom je stručný: „Bylo to mé poslední dítě a žilo pouze čtyři hodiny.“¹⁵ Později se stala vedoucí sestrou v chrámu Salt Lake a čtvrtou generální presidentkou Pomocného sdružení.

Hluboce se nás dotýkají útrapy, které první Svatí vytrpěli. Brigham Young to poněkud humorně vyjádřil v únoru v roce 1856, když řekl: „O těchto těžkých časech bych mohl něco říci. Víte, že jsem vám řekl, že když se někdo bojí smrti hladem, nechejte ho odejít, a ať si jde tam, kde je dostatek. Ani v nejmenším se nebojím smrti hladem, neboť dokud nesníme poslední mulu od vršku ucha až po ocas, nebojím se smrti hladem.“

Dále pokračoval: „Je mnoho lidí, kteří nyní nemohou získat zaměstnání, ale brzy se nám otevře jaro a my nebudeme trpět více než tolik, kolik je pro naše dobro.“¹⁶

Překážky, kterým čelíme dnes, jsou svým způsobem srovnatelné s překážkami uplynulé doby. Současná ekonomická krize velice znepokojuje celý svět. Problémy týkající se zaměstnanosti a problémy finanční nejsou neobvyklé. Mnozí lidé mají tělesné nebo psychické problémy. Další se potýkají s problémy v manželství nebo se svéhlavými dětmi. Někteří ztratili někoho blízkého. Závislosti a nevhodné a škodlivé návyky způsobují zármutek. Ať již je příčina trápení jakákoli, způsobuje těmto lidem i jejich blízkým velkou bolest a utrpení.

Z písem víme, že některé zkoušky jsou pro naše dobro a že jsou vhodné pro náš osobní rozvoj.¹⁷ Také víme, že déšť přichází na spravedlivé i na nespravedlivé.¹⁸ Také je pravda, že nezaprší z každého mraku, který vidíme. Nehledě na překážky, zkoušky a útrapy, které na nás doléhají, uklidňující nauka o Usmíření uskutečněném Ježíšem Kristem obsahuje Almovo učení, že Spasitel vezme na sebe naše slabosti a „[pomůže] lidu svému podle slabostí jeho“.¹⁹

Písma a novodobí proroci jasně uvádějí, že budou hubená léta i léta hojnosti.²⁰ Pán očekává, že budeme připraveni na mnohé z překážek, které přicházejí. Prohlašuje: „Jste-li připraveni, nebudete se báti.“²¹ Jedním z důvodů, proč byla před mnoha lety cesta přes pohoří Sierra ve vánici strašným zážitkem, byl ten, že jsem na tuto náhlou a nečekanou událost nebyl připraven. Jedno z velkých požehnání písem spočívá v tom, že nás upozorňují na těžkosti, které jsou neočekávané, ale přicházejí často. Uděláme dobře, když se na ně budeme připravovat. Jedna z forem přípravy je dodržovat přikázání.

Na mnoha místech v Knize Mormonově je lidem zaslíbeno, že se jim bude v zemi dařit, jestliže budou „přikázání… zachovávati“.²² Toto zaslíbení často doprovází varování, že když nebudou dodržovat přikázání Boží, budou z Jeho přítomnosti odříznuti.²³ Jasně vidíme, že požehnání Ducha – pomoc Ducha Svatého – jsou nezbytná k tomu, aby se nám na této zemi dařilo a abychom byli připraveni.

V hojnosti, kterou dnes máme, bychom byli nevděční, kdybychom si, navzdory svým zkouškám, svých požehnání nevážili. Nehledě na zjevný rozsah útrap, jež na pionýry doléhaly, mluvil president Brigham Young o významu vděčnosti. Řekl: „Neznám žádný hřích, kromě neprominutelného hříchu, který je větší než hřích nevděčnosti.“²⁴

V prvé řadě máme být vděčni za Spasitele a za Jeho Usmíření. Jsme si vědomi toho, že mnozí, kteří naslouchají této konferenci, procházejí zkouškami a strastmi tak velkými, že tím nejsilnějším pocitem, který mají v srdci, když přicházejí k našemu Otci v nebi s modlitbou, je: „Abys věděl, je to těžké.“

Dovolte mi, abych vám vyprávěl, co se stalo sestře Ellen Yatesové z Grantsville z Utahu. Před deseti lety na začátku října políbila svého manžela Leona na rozloučenou a on odejel do práce do Salt Lake City. Bylo to naposledy, co ho viděla živého. Srazil se s 20letým mladým mužem, který jel do svého prvního zaměstnání, a protože měl zpoždění, snažil se předjet pomalejší vozidlo a výsledkem byla čelní srážka, při níž byl on i Leon na místě mrtev. Sestra Yatesová řekla, že když jí to dva soucitní policisté sdělili, byl to pro ni šok, a ponořila se do zármutku.

Napsala: „Když jsem se snažila hledět na život před sebou, viděla jsem jen temnotu a bolest.“ Ukázalo se, že nejlepší přítel jejího manžela byl biskupem onoho mladého muže. Biskup sestře Yatesové zatelefonoval a řekl jí, že maminka onoho mladého muže, Jolayne Willmoreová, by s ní chtěla mluvit. Vzpomíná si, že ji to „šokovalo, protože jsem se soustředila jen na svůj zármutek a bolest, a tak jsem ani nepomyslela na mladého muže a jeho rodinu. Náhle jsem si uvědomila, že je zde matka, která také trpí, a možná i více než já. Okamžitě jsem s návštěvou… souhlasila.“

Když bratr a sestra Willmoreovi přijeli, vyjádřili svou hlubokou lítost nad tím, že jejich syn způsobil Leonovu smrt, a dali jí obrázek Spasitele, jak drží holčičku ve svém náručí. Sestra Yatesová říká: „Když přicházejí těžké chvíle, dívám se na ten obrázek a uvědomuji si, že mě Kristus zná osobně. Zná mou samotu a mé zkoušky.“ Toto je verš, který sestru Yeatsovou posiluje: „Pročež, buďte dobré mysli a nebojte se, neboť já, Pán, jsem s vámi a budu státi při vás.“²⁵

Každý rok v říjnu sestra Yatesová a sestra Willmoreová (obě jsou dnes s námi v tomto Konferenčním centru) jdou společně do chrámu, aby vzdaly díky za Usmíření Ježíše Krista, za plán spasení, za věčné rodiny a za smlouvy, které spojují manžele a manželky a rodiny na obou stranách závoje. Sestra Yatesová končí slovy: „Díky této zkoušce pociťuji lásku svého Otce v nebi a svého Spasitele daleko více, než jsem to pociťovala předtím.“ Svědčí o tom, že „neexistuje žádný zármutek, žádná bolest, žádná nemoc, která by byla tak velká, že by ji Usmíření Kristovo a láska Kristova nemohly uzdravit“.²⁶ Jaký úžasný příklad lásky a odpuštění tyto dvě sestry představují! To umožňuje, aby Usmíření Ježíše Krista v jejich životě působilo.

Přemýšlejte o tom, co Spasitel prožíval během Usmíření v zahradě getsemanské, kdy snášel muka tak veliká, že krvácel z každého póru.²⁷ Jeho volání k Jeho Otci obsahovalo i slovo Abba.²⁸ To lze vykládat jako volání trpícího syna k otci: „Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.“²⁹ Svědčím o tom, že Usmíření Ježíše Krista se vztahuje na všechny zkoušky a útrapy, které kohokoli z nás v životě potkají. Ve chvílích, kdy chceme říci: „Abys věděl, bylo to těžké,“ si můžeme být jisti tím, že On je zde a že my jsme v bezpečí v Jeho milujícím náručí.

Když se našeho milovaného proroka, presidenta Thomase S. Monsona, letos v srpnu u příležitosti jeho narozenin někdo zeptal, co by bylo ideálním darem, který by mu mohli členové po celém světě dát, bez jakéhokoli zaváhání řekl: „Najděte někoho, kdo má nějaké těžkosti, … a něco pro něj udělejte.“³⁰

Společně s vámi jsem nekonečně vděčný Ježíši Kristu, zachránci lidstva. Vydávám svědectví, že On je Spasitel a Vykupitel světa. Ve jménu Ježíše Krista, amen.