Pravda Boží půjde vpřed

Bratři a sestry, letos 19. června umístili Synové utažských pionýrů v historickém parku This is the Place v Salt Lake City sochu Proroka Josepha Smitha a presidenta Brighama Younga, jeho následníka. Socha nazvaná Oči upřené na západ ukazuje tyto dva velké proroky s mapou západních teritorií.

Mnozí lidé, včetně Svatých posledních dnů, zapomínají, že Joseph Smith si byl velmi dobře vědom toho, že se Církev posléze přesune na velký americký západ. V srpnu 1842 prorokoval „že Svatí budou i nadále trpět velikým soužením a budou vyhnáni do Skalistých hor, že mnozí odpadnou, mnozí budou usmrceni našimi pronásledovateli nebo ztratí život kvůli nepřízni počasí nebo nemoci, a někteří [se dožijí toho], … že budou stavět města a budou svědky toho, jak se Svatí stanou mocným lidem uprostřed Skalistých hor“ (History of the Church, 5:85).

Ani Josephovi nejbližší spolupracovníci v oněch počátečních letech plně nechápali, jakými zkouškami budou Svatí posledních dnů procházet, až se bude Církev rozrůstat ze svých skromných začátků v první polovině 19. století. Ale Joseph Smith věděl, že žádný nepřítel, tehdejší ani budoucí, nebude mít dostatečnou moc na to, aby zmařil nebo zastavil naplňování záměrů Božích. Všichni známe jeho prorocká slova: „Korouhev pravdy byla vztyčena; žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla; pronásledování může běsnit, nepřátelé se mohou spiknout, armády shromáždit, pomluvy mohou hanobit, ale Boží pravda půjde směle, vznešeně a nezávisle dál, dokud nepronikne každý světadíl, nenavštíví každý kraj, nezaplaví každou zemi a dokud ji každý neuslyší, dokud nebude dosaženo Božích záměrů a velký Jehova neřekne, že dílo je dokonáno.“ (History of the Church, 4:540.)

Téměř 18 desetiletí uplynulo od roku 1830, kdy byla zorganizována Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Již 178 let pozorujeme, jak se naplňuje toto proroctví, a sledujeme „Boží [pravdu]“, jak jde „směle, vznešeně a nezávisle dál“.

Církev zahájila své první desetiletí jen s několika členy. Navzdory silnému protivenství bylo ve 30. letech 19. století povoláno 597 misionářů a do Církve bylo pokřtěno přes 15 000 obrácených. Spojené státy, Kanada a Velká Británie byly otevřeny pro kázání evangelia.

Mnoho obrácených bylo i ve 40. letech, přestože pronásledování Církve, a zvláště Proroka Josepha, běsnilo dál. Uprostřed těchto obtíží a navzdory velmi obtížnému cestování se znovuzřízené evangelium Ježíše Krista i nadále šířilo po zemi díky věrné službě 1454 misionářů, kteří byli během 40. let povoláni, a členstvo Církve vzrostlo na více než 48 000. 27. června 1844 pronásledování Josepha Smitha vyvrcholilo, když on i jeho bratr Hyrum byli v žaláři v Carthage zabiti lůzou.

Brzy po mučednické smrti a v souladu s Josephovou vizí začal Brigham Young a Církev s přípravami na přesun do Skalistých hor. Útrapy, strasti, smrt a odpadlictví byly stále přítomny. Dílo šlo přesto kupředu. V 50. letech 19. století bylo 705 misionářů povoláno sloužit například do Skandinávie, Francie, Itálie, Švýcarska a na Havaj. Misionářská práce také začala v tak rozmanitých částech světa, jako je Indie, Hongkong, Thajsko, Barma, Jihoafrická republika a Karibské ostrovy.

Mezi věrnými obrácenými ze Skandinávie a Británie, kteří byli pokřtěni během onoho desetiletí, byli ti, kteří na zemi i na moři trpěli a zemřeli, když cestovali, aby se přidali ke Svatým zde ve Skalistých horách.

V roce 1875 bylo prvních sedm misionářů povoláno do Mexika, a práce tam vzkvétala dokonce i během revoluce a jiných překážek. A bylo to právě před čtyřmi lety, v roce 2004, kdy Církev dosáhla milníku – jednoho milionu členů v Mexiku.

Zatímco Brigham Young vedl Svaté k tomu, aby budovali chrámy a aby založili více než 350 osad na Západě, jejich víra byla zkoušena na každém kroku. Než Brigham Young v roce 1877 zemřel, celosvětové členstvo Církve vzrostlo na více než 115 000. Navzdory všemu pronásledování Boží pravda šla opravdu kupředu směle a vznešeně.

Čas mi nedovoluje, abych se podrobně zabýval přehledem růstu Církve během několika dalších desetiletí. Ale chtěl bych poznamenat, že během 40letého období v letech 1890 až 1930, kdy byla Církev a její nauka stále vystavena útokům veřejnosti, starší Reed Smoot byl zvolen do Kongresu Spojených států, ale toto místo si musel vybojovat. V té době toho bylo mnoho řečeno o Církvi a o jejím učení – mnohé bylo bolestivé a bylo namířeno přímo proti presidentu Josephu F. Smithovi a dalším vedoucím Církve. Nicméně některé novinové články začaly mluvit o členech Církve jako o vážených občanech a dobrých lidech.

3. září 1925 president Heber J. Grant oznámil, že Církev začne s misionářskou prací v Jižní Americe. V souladu s Pánovým příkazem o přinesení znovuzřízeného evangelia všem národům byl starší Melvin J. Ballard, člen Kvora Dvanácti apoštolů – můj dědeček z otcovy strany – poslán společně s dalšími do Jižní Ameriky, aby zasvětili tuto zem pro kázání evangelia.

Na Vánoce, 25. prosince 1925 v Argentině, zasvětil starší Ballard země Jižní Ameriky a zahájil tamní misionářskou práci. Než ji v následujícím červenci opustil, prorokoval: „Dílo Páně zde poroste po určitý čas pomalu, právě tak jako pomalu roste dub ze žaludu. Nevyrazí rychle v jednom dni jako slunečnice, která vyroste rychle a pak uhyne. Ale tisíce zde vstoupí do Církve. Bude zde více misií a budou patřit v Církvi k těm nejsilnějším. Církev zde již nikdy nebude tak malá, jako nyní.“ (V Melvin R. Ballard, Melvin J. Ballard: Crusader for Righteousness [1966], 84.)

Každý, kdo zná růst Církve v Jižní Americe, ví, že toto proroctví se naplnilo. Dnes má samotná Brazílie přes milion členů.

Během čtyř desetiletí, od roku 1930 do roku 1970, bylo povoláno ke službě po celém světě více než 106 000 misionářů. Celosvětové členstvo Církve vzrostlo čtyřikrát na více než 2 800 000. Jen během 60. let minulého století se zvýšil počet nových členů o více než milion. V roce 1970 již sloužili misionáři ve 43 zemích a v 9 teritoriích. Během těchto 40 let byly pro misionářskou práci otevřeny tyto země Jižní Ameriky: Chile, Brazílie, Uruguay, Paraguay, Ekvádor, Kolumbie, Peru a Venezuela. Ve Střední Americe otevřeli služebníci Páně tyto země: Panamu, Kostariku, Guatemalu, Salvador, Honduras a Nikaraguu. V Asii začalo nové velké úsilí přinášet plody v Koreji, na Tchaj-wanu, v Singapuru a na Filipínách.

Nic z toho nebylo jednoduché. Těžkosti, překážky a pronásledování doprovázely každý pokus přinášet „Boží [pravdu]“ každému kontinentu a každé zemi, aby „ji každý [mohl uslyšet]“. Přesto jsme s vírou postupovali vpřed; těžkosti byly překonávány a překážky byly zdolávány.

President Spencer W. Kimball požádal členy Církve, aby prodloužili krok při šíření evangelia a sdílení jeho pravd. Požádal každý kůl na světě, aby zvýšil počet misionářů, a vedl Církev k tomu, aby využívala média a s jejich pomocí předávala naše poselství stovkám milionů lidí po celé zemi.

Během 12 let, kdy sloužil jako president Církve, téměř 200 000 misionářů sloužilo na misii na plný úvazek. Celosvětové členstvo Církve se téměř zdvojnásobilo a počet kůlů se téměř ztrojnásobil. Misionářská práce byla otevřena nebo znovuotevřena v mnoha zemích a k zázraku obrácení docházelo v mnoha zemích navzdory všemožným pokusům protivníka zmařit Pánovo dílo nebo odradit Pánovy dělníky.

Od konce služby presidenta Kimballa ve smrtelnosti uplynulo něco přes dvacet let. Během tohoto období jsme získali významnější postavení mezi celosvětovými náboženstvími než kdykoli dříve. Pravděpodobně ne náhodou jsme prostřednictvím médií také pocítili více než kdykoli dříve kritiku naší víry – našich lidí, naší historie a naší nauky.

A přesto Církev i nadále roste. Počet členů se opět více než zdvojnásobil – z 5,9 milionů v roce 1985 na více než 13 milionů dnes. A vloni byl povolaný ke službě v této dispensaci miliontý misionář.

Bratři a sestry, mým cílem v tomto krátkém přehledu Josephovy prorocké vize týkající se budoucnosti Církve a jejího doslovného naplňování během desetiletí je připomenout nám tuto jednoduchou pravdu:

„Díla a plány a záměry Boží nemohou býti zmařeny ani nemohou přijíti vniveč.

Neboť Bůh nekráčí po křivých stezkách, … ani se neodchyluje od toho, co pravil, tudíž stezky jeho jsou přímé a cesta jeho je jeden věčný koloběh.

Pamatuj, … že to není dílo Boží, co je zmařeno, ale dílo lidí.“ (NaS 3:1–3.)

Bůh promluvil skrze svého proroka a oznámil světu, že „korouhev pravdy byla vztyčena“ a že „žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla“. To je nepopiratelně a nepochybně pravda. My sami jsme to viděli, desetiletí za desetiletím, od doby Proroka Josepha Smitha až do doby presidenta Thomase S. Monsona. Pronásledování běsnila. Pomluvy, lži a překrucování se snažily hanobit. Ale v každém desetiletí od doby Znovuzřízení šla pravda „směle, vznešeně a nezávisle dál“. Malá Církev, jež začala v roce 1830 s pouhou hrstkou členů, se nyní rozrostla na více než 13 milionů Svatých posledních dnů v mnoha různých zemích po celém světě, a daří se nám postupně pronikat každým světadílem, navštívit každý kraj, zaplavit každou zemi a umožnit každému, aby [pravdu] slyšel.

Toto je Boží dílo, a Boží dílo nebude zmařeno. Ale než bude moci Velký Jehova oznámit, že dílo je dokonáno, je stále ještě třeba toho hodně udělat. Zatímco vyjadřujeme chválu a úctu oněm věrným Svatým, díky nimž máme na veřejnosti dobré jméno, nemůžeme si dovolit, bratři a sestry, s uspokojením složit ruce do klína.

Každý je potřebný, aby se mohlo dokončit toto dílo, které započali pionýrští Svatí před více než 175 lety a na kterém v následujících desetiletích dál pracovali věrní Svatí z každé generace. Je třeba, abychom věřili tak, jako věřili oni. Je třeba, abychom pracovali tak, jako pracovali oni. Je třeba, abychom sloužili tak, jako sloužili oni. Je třeba, abychom překonávali tak, jako překonávali oni.

Naše dnešní úkoly jsou samozřejmě jiné, ale nejsou o nic méně náročné. Nečelíme zlostné lůze, ale těm, kteří se neustále snaží hanobit. Nečelíme extrémním povětrnostním podmínkám a těžkostem, ale alkoholu a drogám, pornografii, všemožným druhům špíny, ubohosti, chamtivosti, nečestnosti a duchovní apatie. Rodiny nejsou vyháněny ze svého domova, ale místo toho vidíme, jak instituce rodiny, včetně božské instituce manželství, jsou vystaveny útoku jak skupin, tak jednotlivců, kteří se snaží předefinovat a tím oslabit jedinečnou a božskou roli rodiny ve společnosti.

Tím nechci říci, že naše dnešní problémy jsou větší než ty problémy, kterým čelili ti, kteří šli před námi. Jsou pouze jiné. Pán po nás nepožaduje, abychom naložili ruční vozík; žádá nás, abychom posílili víru. Nepožaduje po nás, abychom přešli celý kontinent; žádá nás, abychom přešli ulici a navštívili souseda. Nepožaduje po nás, abychom věnovali veškerý světský majetek na stavbu chrámu; žádá nás, abychom věnovali nějaké své prostředky a čas, navzdory nárokům současného života, aby výstavba chrámů mohla pokračovat, a pak máme chrámy již postavené pravidelně navštěvovat. Nepožaduje po nás, abychom zemřeli mučednickou smrtí; žádá nás, abychom žili životem učedníka.

Žijeme v úžasné době, bratři a sestry, a je na nás, abychom pokračovali v bohaté tradici obětavých závazků, které byly charakteristickým znakem předchozích generací Svatých posledních dnů. Toto není čas pro duchovně ochablé srdce. Nemůžeme si dovolit být spravedlivými povrchně. Naše svědectví musí být hluboké, a jeho kořeny musejí být pevně usazeny ve skále zjevení. A musíme jako zasvěcený lid smlouvy i nadále nést s vírou při každém kroku toto dílo kupředu, „dokud nebude dosaženo Božích záměrů a velký Jehova neřekne, že dílo je dokonáno“. Pokorně se modlím o to, aby tomu tak mohlo být – ve jménu Ježíše Krista, amen.