Získávání svědectví je proces

Když jsem před pár lety sloužil v Brazílii jako územní sedmdesátník, byli jsme s rodinou na dovolené v krásném městě Florianópolis. V neděli jsme šli, jako obvykle, na shromáždění do nejbližší kaple, kterou jsme našli. Má manželka, nejstarší dcera a já jsme navštívili třídu Nedělní školy, ve které se hovořilo o našem osobním svědectví o evangeliu.

Během lekce učitelka požádala členy třídy, aby se podělili o nějakou mocnou či duchovní zkušenost, kterou nabyli v době, kdy získávali své svědectví o Církvi. Zatímco se několik bratrů a sester dělilo o své příběhy, prošel jsem si v duchu své zkušenosti coby nového člena a hledal jsem něco, oč bych se s nimi mohl podělit, ale v procesu získávání svého svědectví jsem nenašel nic pozoruhodného.

Když jsem takto přemítal a naslouchal zkušenostem ostatních, uvědomil jsem si, že učitelka očekává, že se zapojím. Zatímco naslouchala ostatním, dala mi znát, že čeká, až se podělím o svůj úžasný zážitek. Jako územní sedmdesátník bych přece jen měl mít nějakou působivou zkušenost. Cítil jsem, že čas utíká a ona stále čeká, a tak jsem ještě usilovněji pátral po něčem, co by spadalo do kategorie mocných událostí, ale k učitelčině zklamání jsem nebyl schopen si nic takového vybavit. Toužil jsem jí pomoci, ale nedokázal jsem splnit její očekávání.

Naštěstí to byla postní neděle a během shromáždění svátosti jsem využil příležitosti a podělil jsem se se shromážděnými, a obzvlášť s onou sestrou a její třídou Nedělní školy, o své svědectví. Nepodělil jsem se o žádnou pozoruhodnou zkušenost, ale o své upřímné svědectví o pravdivosti znovuzřízeného evangelia.

Někdy si myslíme, že k získání svědectví o Církvi potřebujeme nějakou velkou a mocnou zkušenost nebo jedinečnou událost, která by vymazala všechny pochyby o tom, že jsme obdrželi odpověď či potvrzení.

President Boyd K. Packer učil: „Hlas Ducha není v písmech popisován jako ,silný‘ nebo ,ostrý‘. Není to ‚hlas hromu ani… hlas velikého hřmotného hluku‘. Ale spíše ‚tichý hlas dokonalé mírnosti, jako by to byl šepot,‘ a ten může ‚pronikat až do nitra duše‘ a ‚způsobit, že [srdce] hoří‘. (3. Ne. 11:3; Hel. 5:30; NaS 85:6–7.) Vzpomeňme si, že Eliáš zjistil, že hlas Páně nebyl ve větru ani v zemětřesení ani v ohni, ale že to byl ,hlas tichý a [jemný]‘. (1. Král. 19:12.)“

President Packer pokračuje: „Duch nepřitahuje naši pozornost křikem, ani s námi netřese těžkou rukou. Spíše šeptá. Dotýká se nás tak jemně, že ho nemusíme, jestliže jsme příliš zaneprázdněni, vůbec pocítit…

Příležitostně na nás bude naléhat silněji, dokud mu nezačneme věnovat pozornost. Většinou však, pokud se neřídíme tímto jemným pocitem, Duch ustoupí a čeká, dokud se nezačneme snažit naslouchat a svým způsobem a svými slovy neřekneme to, co v dávných dobách Samuel: ,Mluv [Pane], nebo slyší služebník tvůj.‘ (1. Sam. 3:10).“ („The Candle of the Lord“, Ensign, Jan. 1983, 53.)

Velkolepé události nám nezaručí, že získáme silné svědectví. Laman a Lemuel jsou toho dobrým příkladem. Navštívili je andělé, a oni i přesto, téměř vzápětí, pochybovali o vůli Páně. O této zásadě nás mohou učit i někteří velicí vedoucí těchto posledních dnů. V ranném období Znovuzřízení byli učeni z výsosti, a přesto nebyli dost silní, aby vytrvali až do konce. Tyto zkušenosti nám ukazují, že obdržení svědectví v podobě tichého a jemného hlasu může mít někdy na naše svědectví větší vliv než návštěva anděla.

Vzpomínám si, že když jsem se jako mladý muž učil v Porto Alegre, v Brazílii, od dvou sester misionářek o Církvi, hledal jsem odpověď na své modlitby – něco velkého a nepopíratelného. Nikdy se nic nestalo. To však neznamená, že jsem nezískal dost jistoty na to, abych se stal členem znovuzřízené Církve.

Alma nás o procesu vyživování svědectví učí: „Ale vizte, jestliže probudíte a povzbudíte své schopnosti, až tak, abyste vyzkoušeli slova má a abyste uplatnili trochu víry, ano, nemůžete-li činiti ničeho více, nežli si přáti, abyste uvěřili [a to byl myslím můj případ, když jsem byl zájemce], nechte toto přání v sobě působiti, dokud neuvěříte tak, abyste mohli dopřáti místa části slov mých.“ (Alma 32:27.)

Od oněch dnů jsem jako zájemce o Církev, a později jako misionář, a poté jako otec a vedoucí, získal mnoho zkušeností, které spolu utvořily soubor zkušeností a pocitů, mnohdy nijak velkolepých, díky kterým není pochyb, že „to seménko je dobré“ (viz Alma 32:30).

Alma ve svém učení o svědectví pokračuje: „Nyní, přirovnáme slovo k seménku. Nyní, jestliže dopřejete místa, aby v srdci vašem mohlo býti zasazeno seménko, vizte, je-li to pravé seménko neboli dobré seménko, nevypudíte-li je nevírou svou, takže nebudete odporovati Duchu Páně, vizte, počne v prsou vašich bobtnati; a když ucítíte tyto pohyby, jak bobtná, počnete si říkati – Musí nezbytně býti, že to je dobré seménko, neboli ono slovo je dobré, neboť počíná rozšiřovati duši mou; ano, počíná osvěcovati porozumění mé, ano, počíná mi býti lahodným.“ (Alma 32:28.)

Svědectví tedy může k některým lidem přijít prostřednictvím jedné nepopíratelné události. Ale k jiným může přijít jako sled zkušeností, možná poměrně všedních, které, když se spojí, svědčí nevyvratitelným způsobem o tom, že to, čemu jsme se naučili a podle čeho žijeme, je pravdivé.

Dnes, po letech členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, si už možná nebudu schopen vybavit mnohé ze všech těch zkušeností, které formovaly mé svědectví. Všechny tyto zkušenosti však po sobě přesto zanechaly trvalou stopu a přispěly k mému svědectví o znovuzřízené Církvi. Dnes jsem si naprosto jist pravdami evangelia Ježíše Krista.

Rád bych nyní, nejen pro onu sestru, která mě učila ve třídě Nedělní školy, ale také pro vás pro všechny, dokončil vydávání svého svědectví. Vím, že náš Nebeský Otec žije. Vím, že nás miluje. My jsme Jeho děti. On slyší naše modlitby. Vím, že Ježíš Kristus je náš Spasitel. On zemřel, byl vzkříšen a usmířil naše hříchy. Jeho Usmíření požehnalo každý den mého života.

Svědčím, že Církev Ježíše Krista byla v těchto posledních dnech znovuzřízena skrze Proroka Josepha Smitha. On byl prorokem Božím. Vím, že nás dnes vede žijící prorok, president Thomas S. Monson. Vím, že je prorokem pro naši dobu, tak jako Mojžíš, Abraham a Izaiáš byli proroky pro svou dobu.

Kniha Mormonova je slovem Božím stejně jako Bible a je dalším svědectvím o Spasiteli. Vím, že moc kněžství byla znovuzřízena a že žehná mnoha Svatým po celém světě. A o tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.