Bůh miluje všechny své děti a pomáhá jim

Jedna z dominujících pravd Znovuzřízení říká, že Bůh žije a že přebývá v nebesích, že je oslaveným mužem s tělem „z masa a kost퓹 a že je včera, dnes a na věky tímtéž neproměnlivým Bohem², pramenem veškeré moci a pravdy.

Adam a Eva byli Jeho prvními smrtelnými dětmi na této zemi. O jejich příchodu řekl: „A já, Bůh, jsem stvořil člověka ke svému vlastnímu obrazu, k obrazu svého Jednorozeného stvořil jsem ho; muže a ženu stvořil jsem je.“³

Tato pravda povyšuje lidskou rodinu. Muži a ženy jsou podivuhodná stvoření obdarovaná božskými vlastnostmi. Bůh při Stvoření vložil do Adama a Evy nebeskou schopnost plodit děti jim podobné. My všichni jsme, tudíž, stvořeni podle Jeho obrazu.

Potýkáme se však s vážnými smrtelnými slabostmi a úskalími. Nemoc, stárnutí a smrt jsou nevyhnutelné. Těžkosti a zármutek jsou součástí životní cesty. Osobní sklony, chutě a vášně se dožadují uspokojení.

Ze všech těchto a i z dalších důvodů potřebujeme pomoc Nebeského Otce. Významným zdrojem této pomoci je služba bližním.⁴ Přikázání zní – „milovati… bližního svého jako sebe samého“⁵. Protože jsme všichni bratři a sestry, jsme všichni „bližní“, ačkoli jsme odděleni v této chvíli vzdáleností, kulturou, náboženstvím nebo rasou. Prorok Joseph řekl: „Člověk naplněný láskou Boží se nespokojí s tím, že žehná pouze své rodině, ale prochází celým světem a dychtí žehnat celé lidské rase.“⁶ Pán dává příklad – „neboť on činí mezi dětmi lidskými to, co je dobré; … a neodpírá žádnému, který k němu přichází, černému ani bílému, porobenému ani svobodnému, muži ani ženě; a pamatuje na pohany; a všichni jsou Bohu stejní“.⁷

Abychom se postarali o druhé Pánovým způsobem, snažíme se postarat o sebe a přinášet oběti, abychom pomohli potřebným. Chudí za to, že dostávají pomoc, pracují a snaží se také zlepšit situaci druhých.⁸ Tento vzor jsme měli od počátku.⁹

Církevní plán sociální péče zosobňuje tento božský vzor a věrní členové Církve ho následují. Jejich oběti poskytují pomoc vdovám, péči sirotkům a útočiště trpícím.

Před několika lety navštívil Salt Lake City vysoce postavený představitel z Číny, zavítal na významná místa Církve a měl proslov na Universitě Brighama Younga. Když se dověděl o církevním programu sociální péče, řekl: „Kdybychom se tak všichni měli navzájem rádi, svět by byl mírumilovnějším místem.“

Jeho pozornost upoutal půst a odevzdání hodnoty nesnědeného jídla na pomoc chudým. Na závěr své návštěvy na náměstí Sociální péče předal našemu vedoucímu malou červenou obálku. V Číně se „červená obálka“ předává jako výraz lásky, požehnání a přání štěstí. „Není tam toho mnoho,“ řekl návštěvník, „ale představuje to obnos, který jsem ušetřil, když jsem v minulých dvou dnech vynechal snídani. Rád bych předal svou postní oběť do církevního programu sociální péče.“¹⁰

Církevní plán blaha a sociální péče je inspirován Bohem. Jeho principy jsou pro spasení člověka zásadní.¹¹ Je to symbol služby, svědectví světu, že Církev Ježíše Krista byla znovuzřízena. Je to nebeská pomoc v praktickém provedení. President Thomas S. Monson řekl: „Zásady blaha a sociální péče… se nemění. Ty se měnit nebudou. Jsou zjevenou pravdou.“¹²

Další neodmyslitelný způsob toho, jak získat Boží pomoc, je skrze modlitbu. Je nám přikázáno modlit se k Bohu, našemu Otci, ve jménu Ježíše Krista. Jsme nabádáni: „Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.“¹³ Nebeský Otec odpovídá na všechny upřímné modlitby.

Pánův prorok, president Monson, radí: „Občas se zdá, že na konci tunelu není světlo – že po temnotě noci nepřichází svítání… Cítíme se opuštění, zlomení, osamělí. Pokud se nacházíte v takovéto situaci, naléhavě vás žádám, obraťte se s vírou na svého Nebeského Otce. Pozvedne vás a povede vás. Nezbaví vás vždy vašeho soužení, ale bude vás utěšovat a s láskou vás provede jakoukoli bouří, která běsní kolem vás.“¹⁴

Když čelíme některým potřebám, obracíme se k určité formě modlitby, která je dostupná pouze pod rukama těch, kteří jsou oprávněni sloužit za Boha. Ježíš Kristus uzdravoval nemocné, křísil mrtvé¹⁵ a pozvedal zoufalé duše. Se znovuzřízením evangelia se vrátila kněžská moc a pravomoc, aby mohl pokračovat tento aspekt Božího díla.¹⁶

Když je někdo nemocný nebo má velké trápení – „Zavolej starších zboru, ať se modlí za něho, mažíce jej olejem ve jménu Páně. A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán.“¹⁷ Věrní starší jsou pověřeni dělat to, co by dělal Pán, kdyby byl zde.¹⁸

Kdyby se vedly záznamy o zodpovězených modlitbách, na svět by se tolik knih nevešlo. Starší Glen L. Rudd, emeritní generální autorita a milovaný přítel, zapsal toto drahocenné svědectví:

„Telefonicky jsem se dověděl, že moje příbuzná, 12letá Janice, měla velmi vážný úraz a že je v nemocnici. Její maminka chtěla, aby dostala kněžské požehnání.

Šel jsem se starším Cowleym do nemocnice. Tam jsme se dověděli, co se stalo. Janice srazil městský autobus. Dvojité zadní kolo jí přejelo hlavu a tělo.

Se starším Cowleym jsme vešli do pokoje, kde Janice ležela. Měla zlomenou pánev, vážně zraněné rameno, četné zlomeniny kostí a těžké poranění hlavy, se kterým se nedalo dělat nic. Nicméně jsme měli pocit, že jí máme posloužit a dát jí požehnání. Já jsem ji pomazal olejem a starší Cowley pomazání zpečetil. Pevným a rozhodným hlasem jí požehnal a řekl, že bude živa a zdráva a že se vrátí do normálního života. Požehnal jí, že se zotaví a že ze svých mnoha zranění nebude mít žádné trvalé následky. Bylo to ohromné požehnání a opravdu úžasná chvíle.“

Starší Rudd pokračuje: „Janice déle než měsíc nepohnula ani prstem. Ani na chvíli jsme neztratili víru. Bylo vysloveno požehnání, že se uzdraví a že nebude mít žádné trvalé následky.“

Starší Rudd na závěr uvádí: „Od oné návštěvy v nemocnici uplynulo již mnoho let. S Janice jsem mluvil nedávno. Nyní je jí 70 let, je matkou 3 dětí a babičkou 11 vnoučat. Do dnešního dne ji nepotkalo nic, co by bylo možné pokládat za následek jejího úrazu.“¹⁹

Její uzdravení je jen jedno z mnoha takových uzdravení. Ale žádné z nich nepředstavuje větší svědectví o tom, jak Nebeský Otec pomáhá svým dětem skrze modlitbu, než toto, k němuž došlo před 58 lety v nemocničním pokoji, kde byla 12letá Janice a dva pokorní služebníci Boží.“

Ta nejvyšší pomoc Nebeského Otce přichází skrze Jeho Syna – „nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný“.²⁰

S velikou úctou a bázní vydávám svědectví o Pánu Ježíši Kristu. Zároveň si uvědomuji, jak musíme být opatrní, když používáme Jeho jméno. I když Jeho vliv, učení a osvobození způsobují, že Ho milujeme, bude vhodné, když o Něm nebudeme mluvit, jako by byl kamarádem odnaproti.

Je prvorozeným z duchovních dětí našeho Otce. Učinil vše, co Mu bylo určeno učinit – tudíž vše Mu projevuje úctu a vydává svědectví o Něm.²¹ On říkal dávným prorokům, co mají psát, a On zjevuje svou vůli svým prorokům i dnes – a každé jejich slovo naplňuje.²²

Byl zplozen Bohem, narodil se panně Marii, zvítězil nad smrtí, usmířil hříchy světa a přinesl spasení živým i mrtvým. Jako náš vzkříšený Pán jedl s apoštoly rybu a plástev medu a pozval zástupy na obou polokoulích, aby pocítily rány na Jeho rukou, nohou a boku, aby všichni mohli vědět, že On je Bůh Izraele – že On je žijící Kristus.

Všem oznamuje:

„Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky.“²³

On je Zákonodárce a Soudce, je Vykupitel světa. Při Jeho Druhém příchodu „vláda bude na rameni jeho; a nazváno bude jméno jeho Předivný, Rádce, Mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje“.²⁴ O tom vydávám svědectví v nejposvátnějším jménu Ježíše Krista, amen.