Mějte v úctě kněžství a používejte ho dobře

Drazí bratří, po celém světě jsme shromážděni v tomto úžasném bratrstvu svatého kněžství Božího. Jsme požehnáni tím, že patříme k těm málo mužům na zemi, kteří mají takovou důvěru, že jsou oprávněni jednat ve jménu Spasitele a žehnat druhým prostřednictvím spravedlivého používání Jeho kněžství.

Přemýšlím, bratří, kolik z nás vážně přemítá o nedocenitelném významu toho, že jsme nositeli Aronova a Melchisedechova kněžství. Když uvažujeme o tom, jak málo mužů, kteří kdy žili na zemi, obdrželo kněžství, a jak Ježíš Kristus ony muže zplnomocňuje, aby jednali v Jeho jménu, máme být díky kněžství, které máme, hluboce pokorní a nesmírně vděční.

Kněžství je pravomoc jednat ve jménu Božím. Tato pravomoc je nezbytná pro vykonávání Jeho díla na zemi. Kněžství, které máme, je delegovaná část věčné pravomoci Boží. Když budeme pravdiví a věrní, naše vysvěcení ke kněžství bude věčné.

Předání pravomoci však samo o sobě neuděluje moc daného úřadu. Míra, s níž můžeme používat moc kněžství, záleží na osobní způsobilosti, na víře v Pána Ježíše Krista a na poslušnosti Jeho přikázání. Naše schopnost způsobile používat kněžství je velice obohacena, když se opírá o pevný základ tvořený znalostí evangelia.

Dokonalým příkladem toho, jak používat svaté kněžství, je náš Spasitel Ježíš Kristus. On sloužil se soucitem a s pravou láskou. Jeho život byl jedinečným příkladem pokory a moci. Když pokorně sloužíme druhým, aniž bychom mysleli na sebe, je to zdrojem největších požehnání vyplývajících z používání kněžství. Když následujeme Jeho příklad jako věrní a poslušní nositelé kněžství, můžeme získat velikou moc. Když je to požadováno, můžeme použít moc uzdravování, žehnání, utěšování a udělování rad, zatímco se věrně řídíme tichým nabádáním Ducha.

Chtěl bych vás požádat, abyste si na několik minut představili, že vy a já jsme nyní sami na tichém místě, kde nic neruší pokyny od Svatého Ducha. Někteří z vás mají pravidelné pohovory ohledně osobní způsobilosti, kdežto ostatní mají povolání, u nichž k tomu dochází zřídka. Představte si prosím, že v několika příštích minutách spolu máme soukromý kněžský pohovor.

Chtěl bych vás požádat, abyste během těchto okamžiků přemítali o své osobní způsobilosti používat onu posvátnou pravomoc, kterou máte. Také vás žádám, abyste uvažovali o tom, jak pravidelně své kněžství používáte pro požehnání druhých. Mým záměrem není kritizovat, ale pomoci rozmnožit prospěch, který pramení z vašeho používání kněžství.

Umožňují vaše soukromé, osobní myšlenky Svatému Duchu, aby vás vedl, nebo by jim prospěla důkladná očista? Vyživujete svou mysl povznášejícími materiály, nebo jste podlehli svodům pornografické literatury nebo webových stránek? Vyhýbáte se úzkostlivě stimulantům a látkám, které jsou v rozporu se záměry Slova moudrosti, nebo jste si rozumově zdůvodnili určité osobní výjimky? Kontrolujete co nejpečlivěji to, co vám vstupuje do mysli očima a ušima, abyste zajistili, že to je zdravé a povzbuzující?

Jste-li rozvedeni, zajišťujete skutečné finanční potřeby svých dětí, nebo jen minimální částku požadovanou zákonem?

Jste-li ženatí, jste věrni své manželce duševně i tělesně? Jste věrni své manželské smlouvě i tím, že se nikdy nepustíte s nějakou ženou do rozhovoru, který byste před svou manželkou nevedli? Jste laskaví a pozorní ke své manželce a dětem? Pomáháte své manželce tím, že děláte některé domácí práce? Vedete rodinu k činnostem, jako je studium písma, rodinná modlitba a rodinný domácí večer, nebo tuto mezeru způsobenou vaším nezájmem o domov zaplňuje vaše žena? Říkáte své ženě „miluji tě“?

Jestliže kdokoli z vás neměl dobrý pocit, když jste v duchu odpovídali na některou z otázek, které jsem vám položil, udělejte nápravné kroky nyní. Máte-li problém se způsobilostí, nabádám vás s veškerou láskou, abyste si bezodkladně promluvili se svým biskupem nebo se členem předsednictva kůlu. Potřebujete pomoc. Ty záležitosti, které vás trápí, nevyléčíte sám. Když jim nebude věnována pozornost, pravděpodobně se ještě zhorší. Promluvit si se svým vedoucím kněžství může být těžké, ale povzbuzuji vás, abyste to pro své vlastní dobro a pro dobro těch, kteří vás mají rádi, udělali bezodkladně.

Bratří, nyní budu mluvit o tom, jak máme pomocí kněžství žehnat druhým, zvláště dcerám Otce v nebi.

Prohlášení o rodině uvádí, že manžel a manželka mají být rovnocennými partnery. Jsem si jist, že každá manželka v Církvi tuto možnost vítá a podporuje. Zda se stane skutečností, nebo ne, záleží na manželovi. Mnozí manželé rovnocenné partnerství se svou manželkou praktikují, což prospívá jim oběma a přináší to požehnání jejich dětem. Mnozí to tak ale nedělají. Povzbuzuji každého muže, který se zdráhá rozvíjet rovnocenné partnerství se svou manželkou, aby uposlechl radu inspirovanou Pánem a rovnocenné partnerství praktikoval. Rovnocenné partnerství přináší největší prospěch tehdy, když manžel a manželka při důležitých rozhodnutích hledají vůli Páně pro sebe a pro svou rodinu.

Když používáte onu vrcholnou výsadu jednat skrze kněžství ve jménu Páně, buďte citliví k nabádání Ducha. Lépe si uvědomujte, jak můžete účinněji používat moc kněžství v životě těch, jež máte rádi a jimž sloužíte. Zvláště mám na mysli jednotlivce, jako například potřebnou vdovu, které by určitě prospěla pomoc vnímavého a soucitného nositele kněžství. Mnohé takové nikdy o pomoc nepožádají. Buďte si vědomi toho, že existuje celá řada problémů, s nimiž byste jí mohli doma pomoci – například skrze inspirované kněžské požehnání ji můžete zbavit úzkostí nebo jí můžete něco drobného opravit.

Když jste biskupem, buďte vnímaví a pozorní vůči sestrám, které slouží ve vaší radě sboru. Mohou rozpoznat potřeby těch žen ve vašem sboru, jež nejsou požehnány kněžstvím v domově. Sestry z Pomocného sdružení, prostřednictvím návštěv u nich doma, mohou rozpoznat potřeby a doporučit vám řešení. V záležitostech, které leží mimo možnosti Pomocného sdružení, se můžete obrátit na kvorum starších nebo na skupinu vysokých kněží, aby poskytly pomoc podle potřeb.

Když jako biskup mluvíte s manželem a manželkou, kteří mají manželské problémy, dáváte stejnou váhu tomu, co řekne žena, jako tomu, co řekne muž? Když cestuji po světě, zjišťuji, že některé sestry jsou ochuzovány tím, že vedoucí kněžství více dbá na to, co mu řekne syn než dcera Otce v nebi. K takové nerovnováze jednoduše nikdy nesmí docházet.

Je osamoceným sestrám projevována úcta a věnována pozornost, jakou si zaslouží, i když chodí do sborů, kde převažují rodiny? Mají příležitost sloužit v důležitých povoláních, kde se cítí vítané a potřebné? Dostává se jim požadované podpory kněžstva?

Účelem kněžské pravomoci je dávat, sloužit, pozvedat a inspirovat – a ne uplatňovat nespravedlivý vliv nebo nátlak. V některých kulturách dává tradice muži roli ovládat, řídit a usměrňovat všechny rodinné záležitosti. To není způsob Páně. V některých zemích je manželka téměř ve vlastnictví manžela, jako kdyby byla součástí jeho osobního majetku. To je krutá, neproduktivní a chybná vize manželství, kterou podporuje Lucifer a kterou musí každý nositel kněžství odmítnout. Je založena na falešném předpokladu, že muž je z nějakého důvodu nadřazen ženě. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Písma potvrzují, že Otec v nebi si uschoval své nejvznešenější, nejvelkolepější a vrcholné stvoření, ženu, na konec. Teprve když všechno ostatní bylo dokončeno, byla stvořena žena. Teprve pak bylo řečeno, že dílo je dokonáno a že je dobré.

President Hinckley o našich manželkách, matkách, babičkách a sestrách a dalších důležitých ženách v našem životě prohlásil: „Ze všech stvoření Všemohoucího není nic tak krásného ani nic tak inspirujícího jako nádherná dcera Boží, která kráčí v počestnosti s porozuměním tomu, proč se tak má chovat, která ctí a respektuje své tělo jako něco posvátného a božského, která zušlechťuje svou mysl a neustále rozšiřuje hranice svého poznání a která vyživuje svého ducha věčnou pravdou.“¹

Na základě božského plánu se žena v mnoha směrech zásadně liší od muže.² Je soucitná a hledí na zájmy těch, kteří jsou kolem ní. Soucitná povaha se však může stát příliš vysilující pro ženy, které toho chtějí udělat mnohem více, než je vůbec možné, dokonce i s pomocí Pána. Některé si začnou zoufat, protože mají pocit, že nedělají vše, co dělat mají. Věřím, že tento pocit má mnoho způsobilých, zdatných a oddaných žen Církve.

Když jste tedy manželem nebo synem, vyjádřete vděčnost za to, co pro vás vaše manželka a matka dělají. Vyjadřujte svou lásku a vděčnost často. To učiní život bohatším, příjemnějším a smysluplnějším pro mnoho dcer Otce v nebi, které zřídkakdy slyší pochvalná slova a kterým za to mnohé, co dělají, nikdo nepoděkuje. Když jako manžel máte pocit, že vaše manželka potřebuje pozvednout, obejměte ji a řekněte jí, jak moc ji máte rádi. Kéž by každý z nás byl vždy láskyplným a uznalým vůči těmto neobyčejným ženám, které obohacují náš život.

Často si skutečnou hodnotu něčeho uvědomíme až tehdy, když to ztratíme. Objasním to na příkladu muže, který skrze přestupek ztratil možnost používat kněžství. Později mu bylo kněžství v rámci obnovení obřadů navráceno, což získal díky úplnému pokání. Po tomto obnovení jsem se obrátil k jeho manželce a řekl jsem: „Chtěla byste požehnání?“ Nadšeně přitakala. Pak jsem se podíval na manžela, který byl nyní schopen používat své kněžství, a řekl jsem mu: „Chtěl byste dát své manželce požehnání?“ Slovy nejdou vyjádřit silné emoce, které doprovázely tento zážitek, a pouta lásky, důvěry a vděčnosti, který vytvořil. Své kněžství byste měli umět plněji ocenit i bez toho, že ho nejprve ztratíte.

Znám nesmírnou radost a štěstí plynoucí z toho, že mám rád svou drahocennou manželku, že o ni pečuji a že ji ctím celým svým srdcem a duší. Kéž vám to, jak používáte kněžství a jak jednáte s ženami ve svém životě, přináší totéž uspokojení.

Jako jeden z 15 apoštolů Pána Ježíše Krista na zemi vyjadřuji své vlastní pocity týkající se kněžství slovy, kterými to přesně vyjádřil v tomto prohlášení president Howard W. Hunter: „Jako zvláštním svědkům našeho Spasitele nám bylo dáno obrovské pověření spravovat záležitosti Jeho církve a království a sloužit Jeho dcerám a Jeho synům, ať jsou na tváři země kdekoli. Protože naším povoláním je svědčit, spravovat a sloužit, je od nás požadováno, abychom bez ohledu na věk, ochablost, vyčerpání a pocity, že to nezvládneme, konali dílo, které nám dal vykonat, až do posledního dechu svého života.“³

Bohu se budeme zodpovídat z toho, jak jednáme s Jeho drahocennými dcerami. Jednejme tedy s nimi tak, jak On by si přál, abychom s nimi jednali. Modlím se o to, aby nás Pán vedl, abychom měli více inspirace a abychom byli vnímavějšími a výkonnějšími s kněžstvím, jehož jsme nositeli, zvláště v souvislosti s Jeho dcerami. Ve jménu Ježíše Krista, amen.