Návrat domů

V mém rodném městě, v Minasu v Uruguayi, je v zimě velmi chladno. Se západem slunce vkládávala má matka do krbu polínka, aby uchovala v jídelně teplo, a mí rodiče, sestry i já, jsme se tam, po splnění svých denních úkolů, jeden po druhém scházeli. Tato místnost, která byla – díky teplu sálajícímu z krbu a díky přítomnosti všech členů rodiny – velmi útulná, ve mně zanechala pocity, jež mi navždy zůstanou drahé.

Když jsme s manželkou založili vlastní rodinu, ať jsme žili kdekoli, i my jsme se často shromažďovali, buď kolem krbu, nebo prostě jen za přítomnosti hřejivého tepla, které cítíme, kdykoli jsme spolu se svými dětmi.

Je to nádherný pocit! Náš dům, domov a útočiště je tak nádherným místem!

V průběhu let žila naše rodina v různých zemích a v každé z nich jsme v Církvi nalezli tentýž hřejivý pocit, vycházející ze členů všech sborů, které jsme navštěvovali.

Každý člen Církve by měl dostat příležitost takové příjemné pocity zažít, a může se tak stát skrze naše úsilí v oblasti aktivizace a misionářské práce.

Dovolte, abych se podělil o to, co se děje v některých kůlech a okrscích v Peru, a abych přitom zmínil jména některých rodin: Causovi, Bandaovi, Vargasovi, a ten seznam pokračuje. Obsahuje přes 1700 jmen členů, kteří se vrátili domů. Jsou to členové různých sborů, odboček, kůlů a okrsků ze všech koutů Peru, kteří byli presidenty kůlů, biskupy a vedoucími kvor a pomocných organizací vyzváni, aby se vrátili domů. Přijali výzvu učiněnou vedoucími kněžství, misionáři na plný úvazek a dalšími, kteří na sebe vzali zodpovědnost pomoci jim navrátit se do Církve a přijít ke Kristu. Každému z nich pravíme: „Vítejte. Vítejte doma!“

Co umožnilo těmto lidem, aby se vrátili domů? Bylo to spojené úsilí 14 kůlů a 4 okrsků jedné misie, která po celý rok pracovala na tom, aby skrze zaktivizování a skrze obřady křtu a konfirmace dosáhla jejich návratu.

Toto úsilí bylo inspirováno slovy Spasitele: „Miluješ-li mne? … Pasiž ovce mé“ (Jan 21:16) a také učením presidenta Thomase S. Monsona, který řekl: „Během let jsme několikrát vyzývali ty, kteří jsou méně aktivní, kteří se urazili, kteří jsou kritičtí, kteří se dopustili přestupku – aby se vrátili. ‚Vraťte se a hodujte u stolu Páně a ochutnejte opět sladké a uspokojující plody přátelství se Svatými.‘“ („Ohlédněme se zpět a postupujme vpřed“, Liahona, květen 2008, 87.)

Alma, který se velmi trápil pro duše svých bratří, se k Pánu modlil těmito slovy:

„Ó Pane, dej prosím, ať máme úspěch při opětném přivádění jich k tobě v Kristu.

Viz, ó Pane, duše jejich je drahocenná a mnozí z nich jsou naši bratří; tudíž, dej nám, ó Pane, moc a moudrost, abychom mohli přivésti tyto bratří své opět k tobě.“ (Alma 31:34–35.)

President Angel Alarcón, president kůlu Puente Piedra v Peru, se se mnou podělil o tuto zkušenost: „Každou sobotu, od 8:30 do 12:00, spolu s misionáři, biskupem a některými vedoucími pomocných organizací navštěvujeme méně aktivní členy, nečleny a nové členy.“

V tomto bodě jeho vyprávění mi na mysli vytanula slova náboženské písně:

U bratra Vargase, jehož dům se nachází ve špatně přístupné oblasti, zazvonil jednoho sobotního rána telefon. Telefonoval mu ze svého mobilu president Alarcón, aby mu ohlásil svůj příjezd. Bratr Vargas tehdy řekl: „To jste mě překvapil; je těžké dostat se k mému domu.“

Presidentova odpověď zněla: „Pravda, ale teď už jsem u vašich dveří a rád bych s vámi mluvil. Potřebujeme vás a zveme vás, abyste zítra přišel na církevní shromáždění.“

Poté tento muž, který po mnoho let na shromáždění nepřišel, odpověděl: „Budu tam.“ Tak začal jeho návrat domů.

„Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne;

Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.

… Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“ (Matouš 25:35–36, 40.)

Když jsem se před dvěma týdny zúčastnil nedělního shromáždění, měl jsem příležitost setkat se s bratrem, který přišel poprvé po mnohaletém odloučení. Doprovázela ho jeho manželka, která nebyla členkou Církve.

Když jsem se ho zeptal, proč se rozhodl k návratu, odpověděl: „Můj přítel Fernando a tento dobrý biskup mě pozvali, abych přišel, a tak jsem tady. Církev jsem nalezl již před lety, a v srdci mi stále ještě hoří malý plamínek. Možná není nejsilnější, ale stále hoří.“

Já jsem odvětil: „Tak pak budeme jako tví bratří společně do plamínku foukat, abychom ho udrželi při životě.“ Potom jsme se objali.

Zájem, pozornost a péče o naše bratry je hlubokým vyjádřením lásky k našemu Nebeskému Otci. Když sloužíme a když je tato služba zaměřena na blahobyt našich bližních, vyjadřujeme tak svou lásku k Bohu.

Král Beniamin o tom učil: „A vizte, říkám vám tyto věci, abyste se mohli naučiti moudrosti; abyste se naučili, že když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha.“ (Mosiáš 2:17.)

Když přijmeme Spasitelovu výzvu, abychom pásli Jeho ovce a pomohli všem přijíti ke Kristu, můžeme mít obrovský vliv na život mnoha méně aktivních rodin a těch, kteří nejsou členy Církve!

Tyto zkušenosti jsou jen malým příkladem toho, co tiše konají tisíce bratří: přijímají Pánovu výzvu, aby pásli Jeho ovce. Pamatujme, že láska a služba jsou jako dvojčata, která se snaží být stále spolu.

Kéž by každý z nás přijal, jako nádherné vyjádření naší lásky k Nebeskému Otci, zodpovědnost, kterou jsme na sebe vzali jako členové Církve, vyhledávat ty, kteří zde dnes nejsou s námi! Kdybychom skrze tuto láskyplnou službu přivedli do Církve třeba jen jednu duši a kdybychom to učinili cílem svého života, jakou radost by to přineslo nám i těm, kterým bychom pomohli v návratu ke Kristu!

Dosvědčuji vám, že jsme synové a dcery Nebeského Otce, který nás miluje a který zná každého z nás jménem.

Vydávám vám své svědectví o lásce našeho Otce a Spasitele. On nás miloval jako první a dal svého Syna, abychom se skrze Něj mohli vrátit zpět domů. Vyjadřuji lásku, kterou cítím k Němu, ke svému Spasiteli, Pánu, Mistru a Vykupiteli, ve jménu Ježíše Krista, amen.