Dokonce i dítě tomu může rozumět

Rodiče jsou často překvapeni tím, jak jejich děti odpovídají na otázky dospělých. Jednou večer, když jsme s manželkou nebyli doma, naše děti svou modlitbou fascinovaly dívku, která je hlídala. A tak se jich zeptala: „Jaký je vlastně rozdíl mezi vaším a mým náboženstvím?“ Naše osmiletá dcera okamžitě odvětila: „Je to skoro stejné, jen my se toho učíme o hodně víc než vy!“ Má dcerka samozřejmě nechtěla tuto dívku urazit, ale jen svým způsobem zdůraznit, jaký význam Svatí posledních dnů přisuzují hledání poznání.

Joseph Smith prohlásil: „Pro člověka je nemožné, aby byl spasen v nevědomosti.“ (NaS 131:6.) A dodal: „Zásada poznání je zásadou spasení… a každý, kdo nezíská dostatečné poznání na to, aby byl spasen, bude zatracen.“ (History of the Church, 5:387.) Toto poznání je založeno na porozumění povaze Boha a Ježíše Krista a na porozumění plánu spasení, který připravili, aby nám umožnili vrátit se do Jejich přítomnosti. „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3.)

Lidé často chápou zásadu poznání nesprávně. „Sláva Boží je inteligence.“ (NaS 93:36.) Převyšuje vše, co kdy dokážeme pochopit svými rozumovými schopnostmi. Lidé, kteří se snaží najít Boha, si někdy myslí, že Ho musejí hledat v intelektuálně složitých pojmech.

Avšak Nebeský Otec je nám vždy k dispozici. A přizpůsobuje se naší úrovni chápání. „Pokud přichází k malému dítěti, přizpůsobí se jazyku a chápání malého dítěte.“ (Joseph Smith, History of the Church, 3:392.)

Bůh by byl vskutku nespravedlivý, kdyby evangelium bylo dostupné jen intelektuální elitě. Ve své dobrotivosti dbá na to, aby pravdy týkající se Boha byly srozumitelné všem Jeho dětem, ať již je jejich úroveň vzdělání či rozumových schopností jakákoli.

To, že nějakou zásadu může pochopit i dítě, je ve skutečnosti důkazem její moci. Presiden John Taylor řekl: „Skutečná inteligence člověka se projeví tím, že vezme téma, jež je samo o sobě tajemné a veliké, a odhalí ho a zjednoduší tak, aby mu mohlo porozumět i dítě.“ („Discourse“, Deseret News, Sept. 30, 1857, 238.) Tím se zdaleka nesnižuje vliv dané myšlenky, avšak čistota a jednoduchost vyjádření umožňuje Svatému Duchu, aby s větší přesvědčivostí vnášel svědectví do srdce lidí.

Ježíš během své pozemské služby neustále porovnával jednoduchost a pravost svého učení s pokřivenou logikou farizeů a ostatních učitelů zákona. Ti se Ho snažili znovu a znovu zkoušet svými rafinovanými otázkami, ale Jeho odpovědi byly vždy zcela jasné a dětsky jednoduché.

Jednou Mu Jeho učedníci položili tuto otázku: „Kdo… jest největší v království nebeském?“

Ježíš k sobě zavolal malé dítě, postavil ho uprostřed nich a řekl: „Amen pravím vám: neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.

Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.“ (Matouš 18:1, 2–4.)

Při jiné příležitosti Ježíš řekl: „[Děkuji ti], Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je nemluvňátkům.“ (Lukáš 10:21.)

Bible je podrobována různým výkladům a filozofickým debatám pravděpodobně více než kterákoli jiná kniha. Když však dítě čte tuto knihu poprvé, má přinejmenším stejnou, ne-li větší, příležitost porozumět nauce, jako většina oněch učitelů písem. Spasitelovo učení je přizpůsobeno chápání každého. V osmi letech má dítě dost znalosti na to, aby vstoupilo do vod křtu a uzavřelo s Bohem smlouvu s plným vědomím toho, co dělá.

Co může dítě pochopit, když čte příběh o Ježíšově křtu? Ježíš byl pokřtěn v řece Jordánu Janem Křtitelem. Duch Svatý na Něho sestoupil „v tělesné [podobě] jako holubice“. A byl slyšet hlas: „Ty jsi ten Syn můj milý, v toběť mi se zalíbilo.“ (Lukáš 3:22.) Dítě bude mít jasné povědomí o tom, co je to Božstvo: tři různé osoby v dokonalé jednotě – Bůh Otec; Jeho Syn Ježíš Kristus; a Duch Svatý.

Zavržení zásady jednoduchosti a srozumitelnosti bylo a je původem mnohých odpadlictví, kolektivních i osobních. V Knize Mormonově prorok Jákob odsuzoval ty, kteří v dávných dobách „opovrhovali jasnými slovy a zabíjeli proroky a vyhledávali věci, kterým nemohli rozuměti. Pročež, pro slepotu svou, kterážto slepota přišla tím, že hleděli za cíl, musejí nezbytně padnouti; neboť Bůh od nich odňal jasnost svou a vydal jim mnohé věci, jimž nemohou rozuměti, protože si to přáli“. (Jákob 4:14.)

Někdy máme možná pokušení si myslet: „Je to příliš jednoduché“ – podobně jako Náman, syrský vojenský velitel, který kvůli své pýše nechtěl uposlechnout Elizeovy rady, která byla podle něj příliš jednoduchá na to, aby ho mohla vyléčit z malomocenství. Jeho služebníci mu pomohli uvědomit si jeho pošetilost:

„Otče můj, jakkoli velikou věc prorok ten rozkázal by tobě, což bys neměl učiniti toho? Čím tedy více, kdyžť řekl: Umej se, a budeš čist.

A protož sstoupiv, pohřížil se v Jordáně sedmkrát [podle] řeči muže Božího. I učiněno jest tělo jeho jako tělo dítěte malého, a očištěn jest.“ (2. Královská 5:13–14.)

Jeho očištění nebylo jen tělesné; když přijal tuto nádhernou lekci o pokoře, bylo očištěno i jeho tělo duchovní.

Malé děti mají úžasnou schopnost učit se. Mají naprostou důvěru v učitele, čistého ducha a velkou pokoru – jinými slovy, mají tytéž vlastnosti, které otevírají dveře Svatému Duchu. On je cestou, kterou získáváme poznání věcí Ducha. Pavel napsal Korintským: „Takť i Božích věcí nezná žádný, [jedině] Duch Boží.“ (1. Korintským 2:11.)

A pak dodal: „Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž [jich] může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.“ (1. Korintským 2:14.)

Víme, že tělesný neboli přirozený člověk „je nepřítelem Boha,… ledaže se poddá nutkáním Svatého Ducha“. A proto se musí stát „jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na něj vložiti, stejně jako se dítě podrobuje otci svému“. (Mosiáš 3:19.)

Antoine de Saint-Exupéry ve svém moudrém příběhu Malý princ popisuje zmatek malého chlapce, který poté, co objevil celé pole s růžemi, zjišťuje, že jeho růže, o kterou s takovou láskou pečuje, není jedinečná, ale velmi obyčejná. Pak si však uvědomuje, že to, co dělá jeho růži jedinečnou, není to, jak vypadá, ale čas a láska, kterou jí svou péčí věnoval. A říká:

„Lidé… pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě – a nenalézají v ní to, co hledají…

A přesto lze to, co hledají, najít v jediné růži nebo v trošce vody…

Ale oči jsou slepé. Člověk se musí dívat srdcem.“ ([1943], 79.)

Podobně i naše poznání Boha nezávisí na množství informací, které nashromáždíme. Koneckonců všechno poznání evangelia, které je důležité pro naše spasení, lze shrnout do několika málo bodů nauky, zásad a základních přikázání, které jsou již obsaženy v misionářských lekcích, které máme před křtem. Znát Boha znamená, že otevřeme srdce, abychom získali duchovní poznání a upřímné svědectví o pravdivosti těchto několika základních bodů nauky. Znát Boha znamená mít svědectví o Jeho existenci a pociťovat v srdci, že nás miluje. Znamená to přijímat Ježíše Krista jako svého Spasitele a mít upřímnou touhu následovat Jeho příklad. Tím, že sloužíme Bohu a svým bližním, svědčíme o Kristu a umožňujeme těm kolem sebe, aby Ho také lépe poznali.

Tyto zásady nalézají své praktické uplatnění v učení, které probíhá v našich sborech a odbočkách. Pro vás, učitele v Církvi, je hlavním cílem vaší výuky obrácení srdcí. Kvalita výuky lekce se neměří počtem nových informací, které studentům předáte. Měří se vaší schopností přizvat přítomnost Ducha a motivovat studenty, aby si dávali závazky. Budou-li používat svou víru tím, že vyučované zásady převedou do praxe, jejich duchovní poznání se prohloubí.

Modlím se o to, abychom věděli, jak otevřít své srdce jako malé děti a jak s potěšením slyšet a uplatňovat slovo Boží ve vší moci, která se skrývá v jeho jednoduchosti. Vydávám svědectví o tom, že když tak budeme činit, získáme poznání „tajemství [Božích] a [pokojných věcí] – [toho], co přináší radost, [toho], co přináší život věčný“. (NaS 42:61.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.