Modlete se vždy

Jednoduše řečeno, modlitba je komunikace vedoucí k Nebeskému Otci od Jeho synů a dcer na zemi. „Jakmile si uvědomíme svůj správný vztah k Bohu (totiž, že Bůh je náš Otec a my jsme jeho děti), modlitba se pro nás ihned stane přirozenou a instinktivní záležitostí.“ (Bible Dictionary, „Prayer“, 752.) Je nám přikázáno, abychom se vždy modlili k Otci ve jménu Syna (viz 3. Nefi 18:19–20). Je nám slíbeno, že pokud se budeme upřímně modlit o to, co je správné a dobré a co je v souladu s Boží vůlí, můžeme být požehnáni, ochraňováni a vedeni (viz 3. Nefi 18:20; NaS 19:38).

Zjevení je komunikace vedoucí od Nebeského Otce k Jeho dětem na zemi. Když žádáme ve víře, můžeme obdržet zjevení za zjevením a poznání za poznáním a poznat tajemství a pokojné věci, které přinášejí radost a život věčný (viz NaS 42:61). Tajemství jsou věci, které lze poznat a pochopit pouze mocí Ducha Svatého. (Viz Harold B. Lee, Ye Are the Light of the World [1974], 211.)

Zjevení od Otce a Syna jsou sdělována prostřednictvím třetího člena Božstva – Ducha Svatého. Duch Svatý je svědkem o Otci i Synu a je jejich poslem.

Postup, který Bůh použil při tvoření země, je poučný a pomůže nám porozumět tomu, jak se modlit smysluplněji. Ve třetí kapitole knihy Mojžíšovy se dozvídáme, že všechny věci, než se přirozeně ocitly na zemi, byly stvořeny duchovně.

„A nyní, viz, pravím ti, že toto jsou pokolení nebe a země, když byly stvořeny v onen den, v němž já, Pán Bůh, jsem učinil nebe a zemi,

A každou rostlinu polní, dříve než byla na zemi, a každou bylinu polní, dříve než vyrostla. Neboť já, Pán Bůh, jsem duchovně stvořil všechny věci, o kterých jsem mluvil, dříve, než byly přirozeně na tváři země.“ (Mojžíš 3:4–5.)

Z těchto veršů se dozvídáme, že duchovní stvoření předcházelo stvoření časnému. Obdobně je i smysluplná ranní modlitba důležitou součástí duchovního stvoření každého dne – a předchází stvoření časnému neboli vlastnímu naplnění onoho dne. Právě tak jako bylo časné stvoření propojeno se stvořením duchovním a bylo jeho pokračováním, tak jsou propojeny i smysluplné ranní a večerní modlitby a vzájemně na sebe navazují.

Uvažujte o tomto příkladu. Možná, že v našem charakteru, v našem chování nebo v našem duchovním růstu je něco, o čem se potřebujeme poradit s Nebeským Otcem při ranní modlitbě. Poté, co vyjádříme náležité díky za obdržená požehnání, poprosíme o porozumění, o vedení a o pomoc, abychom zvládli udělat to, co nedokážeme pouhou vlastní silou. Při modlitbě například můžeme udělat toto:

• Vzpomenout si na okamžiky, kdy jsme nevlídně nebo nevhodně mluvili s těmi, které máme nejraději.

• Uvědomit si, že víme, jak se chovat lépe, ale že ne vždy jednáme v souladu s tím, co víme.

• Vyjádřit lítost nad svými slabostmi a nad tím, že neodkládáme přirozeného člověka usilovněji.

• Rozhodnout se, že budeme v životě lépe napodobovat Spasitelův příklad.

• Naléhavě žádat o větší sílu, abychom vše lépe zvládali a stali se lepšími.

Taková modlitba je klíčovou součástí duchovní přípravy pro náš den.

Během dne se pak v srdci modlíme o neustálou pomoc a o vedení – právě tak, jak doporučoval Alma: „Nechť veškeré myšlenky tvé směřují k Pánu.“ (Alma 37:36.)

Všimneme si, že během tohoto dne nastávají situace, kdy bychom obyčejně měli sklon mluvit nevlídně, ale my tak nemluvíme; nebo kdy bychom měli sklon se rozzlobit, ale my se nezlobíme. Pociťujeme nebeskou pomoc a posilu a pokorně rozpoznáváme odpovědi na svou modlitbu. Dokonce i v onom okamžiku, kdy si to uvědomujeme, pronášíme v duchu modlitbu vděčnosti.

Na konci dne opět poklekáme a podáváme zprávu našemu Otci. Procházíme události onoho dne a vyjadřujeme mu upřímné díky za požehnání a pomoc, jež jsme obdrželi. Činíme pokání a s pomocí Ducha Páně zjišťujeme, co můžeme zítra udělat lépe a jak se můžeme stát zítra lepšími. A tak naše večerní modlitba staví na modlitbě ranní a je jejím pokračováním. A naše večerní modlitba je rovněž přípravou na smysluplnou modlitbu ranní.

Ranní a večerní modlitby – a všechny ty modlitby mezitím – nejsou nesouvisející, oddělené události; jsou propojeny v rámci každého dne, a také napříč dny, týdny, měsíci a dokonce i roky. Tímto způsobem zčásti naplňujeme nabádání z písem, abychom se modlili vždy. (Viz Lukáš 21:36; 3. Nefi 18:15, 18; NaS 31:12.) Tyto smysluplné modlitby jsou nástrojem pro získání těch nejvyšších požehnání, která má Bůh připravena pro své věrné děti.

Modlitba se stává smysluplnou, když pamatujeme na svůj vztah s Božstvem a dbáme na toto nabádání:

„Volej k Bohu o veškerou podporu svou; ano, nechť veškerá konání tvá jsou pro Pána, a ať jdeš kamkoli, nechť je to v Pánu; ano, nechť veškeré myšlenky tvé směřují k Pánu; ano, nechť náklonnost srdce tvého ulpí na Pánovi na věky.

Raď se s Pánem ve veškerém konání svém a on tě povede k dobrému; ano, když večer uléháš, uléhej v Pánu, aby nad tebou bděl ve spánku tvém; a když ráno vstáváš, nechť je tvé srdce naplněno poděkováním Bohu; a jestliže toto budeš činiti, budeš pozvednut posledního dne.“ (Alma 37:36–37; zvýraznění přidáno.)

Během našeho působení na Universitě Brighama Younga – Idaho jsme se sestrou Bednarovou u nás doma často hostili generální autority. Když jsme jednou večer poklekli k modlitbě se členem Kvora Dvanácti apoštolů, naučili jsme se jako rodina něčemu důležitému ohledně smysluplné modlitby.

Onoho dne jsme se sestrou Bednarovou dostali zprávu o nečekaném úmrtí blízkého přítele a okamžitě jsme pocítili touhu pomodlit se za pozůstalého manželského partnera a děti. Když jsem svou ženu požádal o modlitbu, člen Dvanácti, který o této tragédii nevěděl, zdvořile navrhl, aby sestra Bednarová vyjádřila v modlitbě pouze díky za získaná požehnání a aby o nic neprosila. Jeho rada byla podobná Almově radě členům Církve v dávných dobách, „aby se modlili bez ustání a aby vzdávali díky ve všech věcech“. (Mosiáš 26:39.) Vzhledem k oné neočekávané tragédii se nám zpočátku zdálo, že požádat o požehnání pro naše přátele je potřebnější než vyjádřit díky.

Sestra Bednárová zareagovala na pokyn, který obdržela, s vírou. Poděkovala Nebeskému Otci za významné a památné zážitky prožité s tímto drahým přítelem. Vyjádřila upřímnou vděčnost za Ducha Svatého jakožto Utěšitele a za dary Ducha, díky nimž jsme schopni čelit protivenství a sloužit druhým. A co je nejdůležitější, vyjádřila vděčnost za plán spasení, za smírnou oběť Ježíše Krista, za Jeho Vzkříšení a za obřady a smlouvy znovuzřízeného evangelia, díky nimž mohou být rodiny spolu navždy.

Naše rodina se díky tomuto zážitku naučila něčemu důležitému o moci vděčnosti ve smysluplné modlitbě. Díky oné modlitbě a skrze ni byla naše rodina požehnána inspirací týkající se řady věcí, na které jsme mysleli a které nám ležely na srdci. Zjistili jsme, že naše vděčnost za plán štěstí a za Spasitelovo spásné poslání nám dodá potřebné ujištění a posílí naši důvěru v to, že naši drazí přátelé budou v pořádku. Také jsme porozuměli tomu, o co se máme modlit a o co máme správně žádat s vírou.

Ty nejsmysluplnější a nejduchovnější modlitby, které jsem zažil, obsahovaly mnoho vyjádření díků, a jen málo, nebo vůbec žádné, prosby. Nyní mám to požehnání, že se mohu modlit s apoštoly a proroky, a mezi těmito novodobými vedoucími Spasitelovy Církve nacházím tytéž vlastnosti, které v Knize Mormonově popisuje velitel Moroni: jsou to muži, jejichž srdce přetéká díkůvzdáním Bohu za mnohé výsady a požehnání, která uděluje Jeho lidu. (Viz Alma 48:12.) Také nehromadí mnoho slov, neboť je jim dáno, co se mají modlit, a jsou naplněni touhou. (Viz 3. Nefi 19:24.) Modlitby proroků jsou jednoduché jako modlitby dětí, a mocné díky své upřímnosti.

Ve snaze modlit se smysluplněji máme pamatovat na to, že „v ničem se člověk neprohřešuje proti Bohu neboli proti nikomu není hněv jeho roznícen kromě těch, již neuznávají ruku jeho ve všech věcech a neposlouchají jeho přikázání“. (NaS 59:21.) Dovolte mi navrhnout, abychom vy i já pravidelně pronášeli modlitby, ve kterých budeme pouze děkovat a vyjadřovat vděčnost. O nic neprosme; dovolme prostě své duši, aby se radovala a snažila se celou silou svého srdce vyjádřit vděčnost.

Prosit Nebeského Otce o požehnání, po kterých toužíme ve svém osobním životě, je dobré a vhodné. Upřímná modlitba za ostatní – za ty, které máme rádi, i za ty, kteří nás utiskují – je však také důležitou součástí smysluplné modlitby. Právě tak, jako častější vyjadřování vděčnosti v našich modlitbách rozšiřuje cestu, kterou proudí zjevení, tak modlitba za druhé z celé síly duše zlepšuje naši schopnost slyšet a následovat hlas Páně.

Díky Lehiově příkladu v Knize Mormonově se můžeme naučit něčemu velmi důležitému. Lehi s vírou zareagoval na prorocká nabádání a varování ohledně zničení Jeruzaléma. Poté se modlil k Pánu „z celého srdce svého za svůj lid“. (1. Nefi 1:5; zvýraznění přidáno.) V odpověď na tuto upřímnou modlitbu byl Lehi požehnán úžasným viděním Boha a Jeho Syna a blížícího se zničení Jeruzaléma. (Viz 1. Nefi 1:6–9, 13, 18.) A díky tomu se Lehi radoval, a celé jeho srdce bylo naplněno kvůli tomu, co mu Pán ukázal. (Viz 1. Nefi 1:15.) Všimněte si prosím, že toto vidění přišlo v odpověď na modlitbu za druhé, a nikoli jako důsledek prosby o osobní poučení nebo vedení.

Spasitel je dokonalým příkladem modlitby za druhé s opravdovým úmyslem. Ježíš se ve své velké Přímluvné modlitbě, kterou pronesl večer před svým Ukřižováním, modlil za své apoštoly a za všechny Svaté.

„Já za ně prosím, ne za svět prosím, ale za ty, kteréž jsi mi dal, nebo tvoji jsou. …

Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne.

… aby [láska], [kterouž] jsi mne miloval, [byla] v nich, a i já v nich.“ (Jan 17:9, 20, 26.)

Spasitel během svého působení na americkém kontinentu nařídil lidem, aby přemítali nad Jeho učením a modlili se o porozumění. Uzdravoval nemocné a modlil se za lid slovy, která nemohla být zapsána. (Viz 3. Nefi 17:1–16.) Účinek Jeho modlitby byl nesmírný: „Nikdo si neumí představiti onu radost, která naplnila duši naši ve chvíli, kdy jsme ho slyšeli modliti se za nás k Otci.“ (3. Nefi 17:17.) Představte si, jaké to asi muselo být slyšet Spasitele světa, jak se za nás modlí.

Pociťují rovněž naše manželky, manželé, děti i ostatní členové rodiny moc našich modliteb pronášených k Otci za jejich konkrétní potřeby a přání? Slýchají ti, kterým sloužíme, jak se za ně modlíme s vírou a upřímností? Pokud ti, které máme rádi a kterým sloužíme, neslyší a nepociťují účinek upřímných modliteb, jež za ně pronášíme, pak je právě teď čas činit pokání. Když budeme následovat příklad Spasitele, naše modlitby se vskutku stanou smysluplnějšími.

Je nám přikázáno modlit se vždy (viz 2. Nefi 32:9; NaS 10:5; 90:24) – „nahlas, stejně jako v srdci svém; … před světem, stejně jako v skrytu, na veřejnosti, stejně jako v soukromí“. (NaS 19:28.) Svědčím o tom, že když se budeme radit s Pánem ve veškerém konání svém, když budeme vyjadřovat upřímnou vděčnost a když se budeme modlit za druhé s opravdovým úmyslem a s upřímným srdcem, modlitba se stane smysluplnější.

Svědčím o tom, že Nebeský Otec žije a že slyší a zodpovídá každou upřímnou modlitbu. Ježíš je Kristus, náš Spasitel a Prostředník. Zjevení je skutečné. Plnost evangelia byla znovuzřízena na zemi v této dispensaci. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.