Štěstí – vaše dědictví

Rád bych dnes mluvil k těm, kteří měli někdy pocit, že na něco nestačí, kteří byli někdy sklíčeni nebo unaveni – zkrátka rád bych mluvil k nám všem.

Modlím se také o to, aby Duch Svatý umocnil má slova a obohatil je o další významy, postřehy a inspiraci.

Víme, že někdy může být těžké držet se nad vodou. V našem světě plném změn, problémů a povinností se někdy může zdát téměř nemožné vyvarovat se toho, aby nás přemohlo trápení a zármutek.

Netvrdím, že můžeme jednoduše stisknout knoflík a vypnout negativní pocity, které nás trápí. Toto není motivační projev nebo pokus povzbudit ty, kteří se propadají do tekoucího písku, aby si představovali, že odpočívají na pláži. Uvědomuji si, že každý máme v životě skutečné starosti. Vím, že v srdci některých zde přítomných je hluboký žal. Jiní zápasí s obavami, které sužují duši. Pro jiné je osobní zkouškou samota.

Toto není nic bezvýznamného.

Rád bych však mluvil o dvou zásadách, které vám mohou pomoci najít cestu k pokoji, naději a radosti – dokonce i v době zkoušek a trápení. Chtěl bych mluvit o Božském štěstí a o tom, jak ho každý z nás, navzdory břemenům, která si neseme, může zakusit.

Nejprve mi dovolte, abych se zeptal: Co je podle vás tím největším možným štěstím? Podle mě zní odpověď takto: Božské štěstí.

To vede k další otázce: Co je štěstím našeho Nebeského Otce?

Na toto asi nelze odpovědět, protože Jeho cesty nejsou cesty naše. „Jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty [Boží] cesty [naše], a myšlení [Jeho] myšlení [naše].“¹

I když neznáme „význam všech věcí“, víme, „že Bůh miluje své děti“², protože pravil: „Viz, toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“³

Nebeský Otec je schopen dosáhnout těchto dvou velkých cílů – nesmrtelnosti a věčného života člověka – protože je Bohem stvoření a soucitu. Být stvořitelem a být soucitným jsou dva cíle, které přispívají k dokonalému štěstí našeho Nebeského Otce. Být stvořitelem a být soucitným jsou dvě činnosti, které my, jako Jeho duchovní děti, můžeme a máme napodobovat.

Přání něco vytvořit je jednou z nejhlubších tužeb lidské duše. Nehledě na talenty, vzdělání, zkušenosti nebo schopnosti, každý z nás máme vrozené přání vytvořit něco, co dosud neexistovalo.

Každý může něco vytvořit. K tomu, abyste vytvořili něco smysluplného a krásného, nepotřebujete peníze, společenské postavení ani vliv.

Tvoření přináší hluboké uspokojení a naplnění. Když se chopíme nezorganizované hmoty a přeměníme ji v něco krásného – a nemluvím o úklidu pokoje vašich dospívajících dětí – rozvíjíme tím sebe i druhé.

Možná namítnete: „Já nejsem kreativní typ. Když zpívám, jsem vždy o půl tónu výš nebo níž. Bez pravítka nenakreslím ani čáru. A chleba, který jsem doma upekla, má jediné praktické využití – jako těžítko nebo jako zarážka u dveří.“

Pokud si toto myslíte, zamyslete se znovu a uvědomte si, že jste duchovní dcery nejtvořivější Bytosti ve vesmíru. Není úžasné uvědomit si, že našeho ducha vytvořil nekonečně kreativní a věčně soucitný Bůh? Zamyslete se nad tím – vaše duchovní tělo je mistrovské dílo, stvořené s takovou krásou, funkčností a schopnostmi, které přesahují naši představivost.

K čemu jsme ale byli stvořeni? Byli jsme stvořeni za konkrétním účelem a se schopností prožít plnost radosti.⁴ Naším dědickým právem – a smyslem našeho velkého putování po této zemi – je hledat a prožít věčné štěstí. Jednou z možností, jak toto štěstí nacházíme, je to, že něco vytvoříme.

Pokud jste matkou, účastníte se s Bohem na Jeho stvořitelském díle – nejen tím, že pro své děti zajišťujete fyzické tělo, ale také tím, že je učíte a vychováváte. Pokud nyní matkou nejste, kreativní talenty, které rozvíjíte, vás na onen den připraví, ať již v tomto životě nebo v životě příštím.

Možná si myslíte, že nemáte talent, ale to je nesprávná představa, protože my všichni máme nějaké talenty a dary, každý z nás.⁵ Meze tvořivosti dalece přesahují hranice malířského plátna nebo listu papíru a nevyžadují štětec, pero ani klávesy na pianu. Tvořit znamená dát existenci něčemu, co předtím neexistovalo – pestrobarevným zahradám, harmonickým domovům, rodinným vzpomínkám, uvolněnému smíchu.

To, co vytvoříte, nemusí být dokonalé. Co na tom záleží, jestli jsou sázená vejce samý olej nebo se toast připálí? Nedopusťte, aby vás obavy z neúspěchu odradily. Nedopusťte, aby vás ochromil hlas kritiků – ať již ten hlas přichází z vnějšku nebo z vašeho nitra.

Pokud máte přesto pocit, že nedokážete nic vytvořit, začněte s něčím jednoduchým. Zjistěte, kolik úsměvů můžete vykouzlit, napište děkovný dopis, naučte se nové dovednosti, najděte nějaké místo a zkrášlete ho.

Téměř před půldruhým stoletím president Brigham Young promlouval k tehdejším Svatým. „Svatí mají za úkol vykonat veliké dílo,“ řekl. „Postupujte kupředu a zdokonalujte se, a zkrášlujte vše, co je kolem vás. Obdělávejte půdu a zušlechťujte svou mysl. Budujte města, zkrášlujte svá obydlí, zakládejte zahrady, sady a vinice a učiňte zemi tak příjemnou, abyste, když pohlížíte na výsledky své práce, na ně mohli pohlížet s potěšením, a aby vás mohli andělé s radostí navštěvovat ve vašich krásných příbytcích. Mezitím se neustále snažte zkrášlovat svou mysl všemi milostmi Ducha Kristova.“⁶

Čím více důvěřujeme Duchu a spoléháme na něj, tím větší máme schopnost tvořit. Toto je naše příležitost v tomto životě a naše budoucnost v životě příštím. Sestry, důvěřujte Duchu a spoléhejte se na něj. Když budete využívat běžných příležitostí každodenního života a budete vytvářet něco krásného a užitečného, zdokonalíte nejen svět kolem sebe, ale také svůj svět vnitřní.

Být soucitným je další velké úsilí našeho Nebeského Otce a základní charakteristikou toho, kdo my, lidé, jsme. Je nám přikázáno, abychom „[pomáhali] slabým, [pozdvihovali] ruce, které jsou skleslé, a [posilovali] kolena zemdlená“.⁷ Kristovi učedníci se v každé době vyznačovali soucitem. Ti, kteří následují Spasitele, „[truchlí] s těmi, kteří truchlí… a [utěšují] ty, kteří mají útěchy zapotřebí“.⁸

Když nabízíme pomocnou ruku, abychom požehnali druhým, jsme požehnáni i my. Služba a oběť otevírají okna nebes, díky čemuž se na naši hlavu vylévají vybraná požehnání. Náš milovaný Nebeský Otec se jistě usmívá na ty, kteří pečují o ty nejmenší z Jeho dětí.

Když pozvedáme druhé, zvedáme tak trochu i sebe. President Spencer W. Kimball učil: „Čím více sloužíme vhodným způsobem svým bližním, tím více výživy dodáváme své duši.“⁹

President Gordon B. Hinckley věřil v uzdravující moc služby. Po smrti své manželky byl skvělým příkladem pro Církev tím, jak se pohroužil do práce a do služby druhým. Říká se, že president Hinckley řekl jedné ženě, která nedlouho předtím ztratila manžela: „Práce vyléčí váš zármutek. Služte druhým.“

To jsou hlubokomyslná slova. Když se ztrácíme ve službě druhým, objevujeme svůj vlastní život i své štěstí.

President Lorenzo Snow vyjádřil podobnou myšlenku: „Když se cítíte trochu sklíčeni, rozhlédněte se kolem sebe a najděte někoho, kdo je v ještě horší situaci než vy; jděte za ním a zjistěte, co ho trápí, a pak se to snažte vyřešit s moudrostí, kterou vám Pán dal; a první věc, které si všimnete, bude to, že vaše sklíčenost je pryč, že pociťujete lehkost, spočívá na vás Duch Páně, a všechno se vám zdá rozzářenější.“¹⁰

V dnešním světě populární psychologie, duchaprázdných televizních pořadů a příruček pro dosažení štěstí vlastními silami, se tato rada může zdát být proti zdravému rozumu. Někdy slýcháváme, že lékem na naše nemoci je věnovat se sám sobě, užívat si, mít vše hned a platit později a uspokojovat vlastní touhy i na úkor těch, kteří jsou kolem nás. I když jsou momenty, kdy je moudré nejprve se postarat o vlastní potřeby, z dlouhodobého hlediska to k trvalému štěstí nevede.

Věřím, že právě ženy v Církvi, nehledě na věk nebo rodinný stav, nejlépe chápou a uplatňují tato slova Jamese Barrieho, autora Petra Pana: „Ti, kteří do života druhých vnášejí slunce, nemohou zabránit vlastní duši, aby zářila.“¹¹ Často jsem byl svědkem nenápadných skutků laskavosti a soucitu, které vykonávaly šlechetné ženy, které nabízely pomocnou ruku s nesobeckou láskou. Dojímá mě, když slýchám příběhy o sestrách v Církvi a o tom, jak přispěchaly na pomoc těm, kteří byli v nouzi.

Někteří členové Církve – muži i ženy – přemýšlejí o tom, jaký přínos mohou mít pro království. Ženy, které jsou svobodné, rozvedené nebo ovdovělé někdy pochybují o tom, zda je pro ně v Církvi místo. Každá sestra v Církvi je nesmírně důležitá – nejen pro našeho Nebeského Otce, ale také pro budování království Božího. Je třeba vykonat velké dílo.

Před rokem na tomto shromáždění president Monson učil, že „jste… obklopeny příležitostmi ke službě… Často jsou k pozvednutí a požehnání druhého člověka zapotřebí jen malé skutky služby“.¹² Rozhlédněte se kolem sebe. Na shromáždění svátosti je mladá matka s několika dětmi – nabídněte jí, že si sednete vedle ní a pomůžete jí. Ve vašem sousedství bydlí mladý muž, který, jak se zdá, je sklíčený – řekněte mu, že jste rády v jeho přítomnosti, že vnímáte jeho dobrotu. Pro upřímná slova povzbuzení není zapotřebí nic jiného než jen laskavé a soucitné srdce, ale tato slova mohou mít věčný vliv na život těch, kteří jsou kolem vás.

Vy, úžasné sestry, poskytujete soucitnou službu druhým z důvodů, které převyšují touhu po osobním prospěchu. A tím napodobujete Spasitele, který, ač byl králem, neusiloval o postavení, ani se nestaral o to, zda si Ho druzí všímají. Nechtěl s druhými soutěžit. Myslel vždy na to, aby jim pomáhal. Učil, uzdravoval druhé, mluvil s nimi a naslouchal jim. Věděl, že velikost má jen málo společného s vnějšími znaky blahobytu nebo společenského postavení. Učil a žil podle této nauky: „Kdo z vás největší jest, buď služebníkem vaším.“¹³

Koneckonců počet modliteb, které proneseme, může přispět k našemu štěstí, ale počet modliteb, které zodpovíme, může být ještě důležitější. Otevřme oči a najděme obtěžkaná srdce, všímejme si osamělosti a zoufalství; pociťujme nevyřčené modlitby těch, kteří jsou kolem nás, a buďme nástroji v rukou Páně, abychom tyto modlitby zodpověděli.

Drahé sestry, mám prostou víru. Věřím, že když budete věrné a pilné v dodržování přikázání Božích, a když se budete k Bohu přibližovat s vírou, nadějí a pravou láskou, vše bude společně působit pro vaše dobro.¹⁴ Věřím, že když se pohroužíte do díla našeho Otce – když vytvoříte něco krásného a když budete soucitné vůči druhým – Bůh vás obejme náručí své lásky.¹⁵ Sklíčenost, pocity nedostatečnosti a únavu nahradí smysluplný, naplněný život ozdobený milostí.

Jste duchovní dcery našeho Nebeského Otce a štěstí je vaším dědictvím.

Jste vybrané dcery našeho Nebeského Otce a díky tomu, co vytváříte, a díky své soucitné službě, jste mocnou silou ve věci dobra. Díky vám bude svět lepším. Pozvedněte hlavu; kráčejte zpříma. Bůh vás miluje. Máme vás rádi a obdivujeme vás.

O tom vám vydávám svědectví a předávám vám své požehnání jako apoštol Páně, ve jménu Ježíše Krista, amen.