Radujme se

Drahé sestry, jsme nesmírně požehnány! Jsme nejen členkami Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, ale také členkami Pomocného sdružení – „Pánovy organizace pro ženy“.¹ Pomocné sdružení je důkazem Boží lásky k Jeho dcerám.

Nenaplňuje vás to nadšením, když si vybavíte historii Pomocného sdružení a vzpomenete si na naše úchvatné začátky? 17. března 1842, na prvním shromáždění Pomocného sdružení, Prorok Joseph Smith prohlásil, že „Církev nebyla dokonale zorganizována, dokud nebyly takto zorganizovány ženy“.² Poté sestry zorganizoval „pod vedením kněžství podle vzoru kněžství“.³ Ona malá, různorodá skupinka žen, která se sešla na prvním Pomocném sdružení, byla skupinkou oddaných žen podobných dnešním členkám Pomocného sdružení. Byly tam mladé ženy i ženy starší, ženy, které měly formální vzdělání i ty, které žádné vzdělání neměly. Byly tam vdané ženy, matky, i ženy svobodné. Byly tam bohaté ženy i ty, které byly velmi chudé. Všechny pociťovaly lásku k ostatním sestrám, lásku k Pánu, a přály si sloužit. Tím, že budeme pamatovat na to, co dělaly sestry v Pomocném sdružení v minulosti, můžeme dnes získat lepší porozumění a vedení.

Na prvním shromáždění Pomocného sdružení Prorok Joseph Smith požádal sestry, aby pomáhaly bratřím tím, „že se budou starat o potřeby chudých – hledajíce příležitosti k dobročinnosti a sloužíce jejich potřebám“.⁴ Dále je nabádal, aby jednaly „podle citů, které Bůh vložil do [jejich] nitra“.⁵

Sestry si vzaly tuto radu k srdci a staly se společenstvím, které se věnuje službě chudým a potřebným. Sestra Emma Smithová řekla: „Uděláme něco mimořádného. Když na mělčině uvízne loď s mormony na palubě, budeme to považovat za velkou výzvu k pomoci. Očekáváme mimořádné příležitosti a naléhavé výzvy.“⁶

V prvních dnech Církve sestry nabízely pomoc tím, že chodily ode dveří ke dveřím. Když vykonávaly to, čemu dnes říkáme navštěvující učení, vydávaly se sloužit všem – pečovaly o potřeby druhých a dbaly na to, aby lidé měli jídlo, oblečení a přístřeší, a poskytovaly pomoc, když bylo potřeba. Když se některá sestra mohla o něco rozdělit, předala to navštěvujícím sestrám. Pokud sama něco potřebovala, sestry poskytly pomoc jí.⁷

Buďme oddány Pomocnému sdružení, jak nám radil president Boyd K. Packer: „Služba v Pomocném sdružení zvelebuje a posvěcuje každou jednotlivou sestru… Když se oddáte Pomocnému sdružení, když ho organizujete a vedete a když v něm působíte, podporujete něco, co požehná každou ženu, která se ocitá ve sféře vlivu tohoto sdružení.“⁸

To, co Emma popsala jako loď uvízlou na mělčině a lidi, kteří potřebují pomoc, můžeme přirovnat k dnešní době, kdy například vidíme souseda, který je nemocný, dítě, které se potřebuje něčemu naučit, dospívajícího, který potřebuje přítele, nebo rodinu, která přišla o příjem a potřebuje pomoc, aby se postavila na vlastní nohy. Všude kolem slýcháme o kalamitách, bouřích nebo osobních tragédiích v životě našich sester. Nemusíme se urputně snažit hledat, co uděláme nebo co podnikneme.

Pamatujte na to, že často je naše pomoc potřeba v naší vlastní rodině, v sousedství a v obci. To, co je často nejvíce zapotřebí, je laskavé a povzbudivé slovo, děkovný lístek, zavolání, láskyplný úsměv, prospěšný skutek a připomínka, že Bůh nás miluje. Můžeme pozvedat a žehnat druhé mnoha různými způsoby.

Pomocné sdružení není jen lekce v neděli. Není to jen místo, kam chodíme, když neučíme v Primárkách nebo v Mladých ženách. Je to Pánova organizace pro ženy. Účast v Pomocném sdružení je součástí slavného dědictví a požehnání nás žen v Pánově Církvi.

Při oněch prvních schůzkách Pomocného sdružení Joseph Smith říkal sestrám, že se mají vzájemně učit evangeliu Ježíše Krista. Řekl: „Účelem… sdružení není jen pomáhat chudým, ale také spasit duše.“⁹ A dále řekl: „Nyní vám předávám klíč ve jménu Božím, a toto Sdružení se bude radovat, a poznání a inteligence bude od nynějška plynout shůry.“¹⁰ Mám velmi ráda toto prohlášení. Připomíná mi, abych se radovala z požehnání, které Bůh má pro ženy této Církve.

Ženy v Pomocném sdružení se vždy snažily vzdělávat a růst. Víme, že „sláva Boží je inteligence“.¹¹

V roce 1830, ve zjevení, které bylo dáno skrze Proroka Josepha jeho manželce Emmě, Pán prohlásil, že má „[vysvětlovat] písma a [nabádat] církev, podle toho, jak ji to bude dáno Duchem mým“.¹² Toto pověření nebylo dáno pouze Emmě, ale Joseph objasnil, že o tento dar mají usilovat všechny sestry.¹³ Ženy učily evangeliu Ježíše Krista a následovaly Spasitele slovem i skutkem. Tyto sestry se vzájemně vyživovaly dobrým slovem Božím.¹⁴

Některé ženy říkají, že je děsí, když mají učit třídu nebo mluvit před skupinou lidí. Ujišťuji vás, že ze zkušenosti vím, že to může nahánět strach. Vzpomeňme si na to, co Eliza R. Snowová kdysi řekla své neteři, která byla požádána, aby promluvila před skupinou lidí. Když její neteř vstala, nebyla schopna říci ani slovo, protože ji přepadl strach. A nakonec se zase posadila. Eliza ji laskavě a jemně řekla: „Nic se neděje, ale až budeš znovu požádána, abys promluvila, snaž se mít něco, co bys mohla říci.“¹⁵

I my budeme mít co říci, když se budeme připravovat tak, jak Pán nabádá. Říká, že máme „kázati [Jeho] evangelium… Duchem“ a ti, kteří káží, a ti, kteří přijímají „rozumějí si navzájem a oba jsou vzděláváni a radují se spolu“.¹⁶ Když se budeme upřímně připravovat a používat písma a schválené církevní materiály a když budeme žádat Pána o pomoc, dá nám „[nevyslovitelný dar] Ducha Svatého“¹⁷ a my budeme vědět, co říci, aby všichni byli vzděláni.

Na jedné úžasné schůzce Pomocného sdružení, Eliza R. Snowová v zápise z tohoto setkání zaznamenala, že „téměř všechny přítomné povstaly a promluvily, a duch Páně, jako očišťující pramen, osvěžil každé srdce“.¹⁸ Doufáme, že i dnes se naše sestry cítí vyživeny, vzdělány a povzneseny pokaždé, když navštíví nedělní lekci, jdou na navštěvující učení, účastní se nějaké akce nebo vykonají nějakou službu.

Sestry, více než kdy předtím, potřebujeme ženy, které se chopí zodpovědností a které budou silné. Potřebujeme ženy, které hlásají pravdu s mocí, vírou a odvahou. Potřebujeme ženy, které budou příkladem spravedlivosti. Potřebujeme ženy, které budou „horlivě [zaměstnány] v dobré věci“.¹⁹ Potřebujeme žít tak, aby náš život svědčil o tom, že milujeme svého Nebeského Otce a Spasitele Ježíše Krista a že uděláme to, o co nás žádají. Potřebujeme vydobýt „to nejlepší, co je hluboko v našem nitru“²⁰, abychom jako dcery Boží vykonaly svůj díl při budování království Božího. Získáme pro to pomoc. Joseph Smith prohlásil: „Budete-li žít podle svých výsad, andělům nebude možné zabránit v tom, aby nebyli vašimi společníky.“²¹

Nesme si navzájem svá břemena, truchleme s těmi, kteří truchlí, a utěšujme ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a tak dodržujme smlouvy, které jsme uzavřely.²²

Jsme velmi požehnané. V čele této Církve stojí Spasitel. Vedou nás žijící proroci, vidoucí a zjevovatelé. Máme svatá písma, která můžeme číst a studovat a získávat v nich odpovědi pro každodenní život. Po celém světě máme svaté chrámy, kde můžeme obdržet obřady, které jsou nezbytné pro to, aby nám pomohly vrátit se k Nebeskému Otci. A také máme jedna druhou, abychom si pomáhaly.

Když navštěvuji mnohá místa po celém světě, vídám vás, dobré ženy, jak máte „obraz Boží vyryt v tváři své“.²³ Dozvídám se o vašich dobrých skutcích a o vaší pozoruhodné oddanosti. Vídám ve vašich očích světlo Kristovo.

Vím, že, jak Emma navrhovala, i my dnes můžeme udělat něco mimořádného. Můžeme být spravedlivou armádou žen vyzbrojených láskou, soucitem, laskavostí, službou a vírou. Můžeme být mocnou silou ve věci dobra na tomto světě. Pak se staneme tím, co popisuje president Packer: „Pomocné sdružení lze přirovnat k útočišti – k místu bezpečí a ochrany… V něm budete v bezpečí. Obklopuje každou sestru jako ochranný val.“²⁴ My musíme mít toto místo bezpečí a ochrany!

Nejste zkrátka nadšené z toho, že patříte do Pomocného sdružení? Když budeme pamatovat na to, co tyto vznešené ženy vykonaly v minulosti, budeme vedeny dnes i v budoucnosti.

Svědčím o tom, že Bůh, náš Nebeský Otec, a Jeho Syn, Ježíš Kristus, žijí a že nás milují. Svědčím o tom, že nás dnes vede prorok Boží. Svědčím o tom, že když budeme dodržovat své smlouvy, budeme nezměrně požehnány. Ve jménu Ježíše Krista, amen.