Svaté chrámy, posvátné smlouvy

Když přemýšlím o tomto jedinečném shromáždění žen po celém světě, mám srdce naplněné radostí a vděčností. Je velkou výsadou být součástí tohoto velkého sesterství, které je sjednoceno v touze posilovat víru v Pána Ježíše Krista a budovat Jeho království. Modlím se o to, aby mě Duch vedl, zatímco k vám budu promlouvat o velmi posvátném tématu – o chrámovém uctívání.

Chrámy jsou nejsvatější místa na zemi. V chrámu přijímají způsobilí členové Církve ta největší požehnání, po kterých kdo může toužit, tím, že uzavírají posvátné smlouvy s Bohem. Také zde pomáháme svým předkům, kteří zemřeli, aniž by přijali nezbytné obřady spasení, aby mohli získat tatáž požehnání.

Budu mluvit o hlubokém významu výstavby chrámů, o tom, proč jsou obřady vykonávané v chrámech nezbytné pro naše spasení, a o tom, jak se na návštěvu chrámu připravit.

Jsem svědkem toho, jak velké oběti mnozí členové přinášejí, aby se mohli dostat do chrámu, a velmi mne to dojímá. Dovolte mi, abych se s vámi podělila o jeden příběh.

V roce 1976, když jsme žili v Kostarice, president misie požádal mého manžela, aby pomohl zorganizovat první misijní cestu do chrámu. Středoamerická misie tehdy zahrnovala Kostariku, Panamu, Nikaraguu a Honduras. Nejbližším chrámem byl chrám Mesa v Arizoně. Cesta jedním směrem trvala pět dní a vedla přes hranice šesti států. Finanční oběti, které většina z těch, kteří se vydali na cestu, přinesla, byly velké. Prodali televizory, kola, skateboardy a cokoli, co prodat šlo. Cestovali jsme dnem i nocí ve dvou nepohodlných autobusech. Někteří členové dali všechny své peníze za lístek na autobus a na cestu si k jídlu vzali jen sušenky a margarín.

Proč členové Církve tak ochotně a s radostí přinášejí tak velké oběti, aby mohli jít do chrámu?

Nikdy nezapomenu na mocné vylití Ducha, které jsme prožili během oněch tří dnů strávených v chrámu Mesa. Hluboce mne dojalo, když jsem sledovala, jak se členové rodin objímali a plakali dojetím poté, co byli zpečetěni na celé věčnosti.

O čtyřiadvacet let později byl zasvěcen chrám San José v Kostarice. Mezi těmi, kteří se mnou byli na zasedání, bylo mnoho rodin, které se kdysi zúčastnily oné první chrámové cesty. Věrně a způsobile čekali na tuto posvátnou chvíli. Všichni teď mohou navštěvovat chrám častěji, protože nedávno byl zasvěcen chrám v Panamě a byla oznámena stavba chrámu v Hondurasu.

Pán vždy požadoval po svém lidu, aby stavěl chrámy. Mojžíšovi přikázal: „I udělajíť mi svatyni, abych bydlil u prostřed nich.“¹ Přenosný svatostánek, který Izraelité postavili, sloužil jako ústřední místo jejich uctívání během putování do zaslíbené země. Podobu a vnitřní uspořádání svatostánku zjevil Mojžíšovi Pán. Měl to být Pánův svatý dům.

Později král Šalomoun postavil v Jeruzalémě chrám z těch nejlepších dostupných stavebních materiálů.²

Pán během svého pozemského působení považoval chrám za posvátné místo a učil, že máme k chrámu chovat úctu.

Na americkém kontinentu Nefité také stavěli chrámy Pánu. Když se jim zjevil Kristus po svém Vzkříšení, byli shromážděni kolem chrámu.³

Brzy poté, co byla Církev znovuzřízena v této dispensaci, Pán přikázal Svatým, aby postavili chrám: „Zorganisujte se; připravte každou nutnou věc; a zřiďte dům, a to dům modlitby, dům půstu, dům víry, dům učení, dům slávy, dům pořádku, dům Boží.“⁴

V odpověď na to Svatí postavili za značných obětí chrám Kirtland. V tomto svatém chrámu byly znovuzřízeny důležité klíče kněžství a zjevil se zde i sám Spasitel.⁵

V současnosti je po celém světě v provozu 128 chrámů, a mnoho dalších se staví.

Je nám nařízeno, abychom stavěli chrámy, aby se mohly vykonávat svaté obřady za žijící i za mrtvé. Mezi tyto obřady patří předobřady, obdarování, sňatky, pečetění, křty za mrtvé a vysvěcení.

Předobřady nám dávají určitá okamžitá i budoucí požehnání.

Obdarování obsahuje posvátné smlouvy. V rámci obdarování přijímáme poučení, moc z výsosti a zaslíbení požehnání pod podmínkou naší věrnosti smlouvám, které uzavíráme.

President Brigham Young definoval obdarování takto:

„Vaše obdarování znamená obdržet všechny ty obřady v domě Páně, které jsou nezbytné k tomu, aby vám umožnily, až opustíte tento život, přijít zpět do přítomnosti Otce… a obdržet své věčné oslavení.“⁶

Pečeticí obřady, jako je chrámový sňatek, spojují rodiny na věky.

Smlouvy, které uzavíráme, a s tím spojené obřady, které v chrámu přijímáme, se stávají naším doporučením pro vstup do Boží přítomnosti. Tyto smlouvy nás pozvedají nad meze našich schopností a našeho duševního rozhledu. Uzavíráme smlouvy, abychom ukázali svou oddanost při budování království. Když uzavíráme smlouvu s Bohem, stáváme se lidem smlouvy. Věrným dodržování těchto smluv získáváme všechna slíbená požehnání.

Chrám je dům učení. Ponaučení, která jsou v chrámu předávána, jsou většinou symbolická a lze jim porozumět skrze Ducha. To znamená, že jsme učeni z výsosti. Chrámové smlouvy a obřady jsou mocným symbolem Krista a Jeho Usmíření. My všichni získáváme totéž ponaučení, ale naše pochopení významu obřadů a smluv se prohlubuje, když se do chrámu vracíme často a když přicházíme s touhou učit se a přemítat o věčných pravdách, kterým se zde učí.

Chrámové uctívání nám umožňuje sloužit těm, kteří již zemřeli, tím, že za ně vykonáváme zástupné obřady. Bádat v rodinné historii může kdokoli mimo chrám, ale posvátné obřady, které naši zesnulí předkové potřebují, lze vykonávat pouze v chrámu.

Chrám je dům Páně. On stanovuje podmínky, podle nichž se chrám může používat, obřady, které se mají vykonávat, a měřítka, která nás opravňují do chrámu vstoupit a podílet se na chrámovém uctívání.

Pán řekl Mojžíšovi: „Szuj obuv svou s noh svých; [neboť] místo, na kterémž ty stojíš, země svatá jest.“⁷ V Žalmech čteme: „Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?

Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.“⁸ Jeho dům je svatý, a nic nečistého do něj nesmí vstoupit.⁹

Pán určil, aby biskupové a presidenti kůlů byli zodpovědni za posouzení toho, zda jsou jednotliví členové hodni získat doporučení ke vstupu do Jeho svatého domu. Když s námi mají biskup a president kůlu pohovor před vydáním chrámového doporučení, musíme k nim být zcela upřímní. Darem, který přinášíme na oltář, je čisté srdce a zkroušený duch. Osobní způsobilost je základní podmínkou k tomu, abychom se mohli těšit z požehnání chrámu.

Připravujeme se tím, že dodržujeme přikázání a snažíme se konat Boží vůli. Pokud jste dosud nevstoupily do chrámu, začněte se připravovat již nyní, abyste, až se tato příležitost naskytne, byly připravené a způsobilé.

Když jdeme do chrámu, zbavujeme svou mysl a srdce myšlenek a pocitů, které nemusejí být v souladu s posvátným uctíváním v chrámu. Také jsme slušně, vhodně a uctivě oblečeni. Naše oblečení a vzezření pro tuto posvátnou příležitost jsou známkou uctivosti a úcty k Pánu a k Jeho svatému domu. Uvnitř chrámu se převlékáme do bílého oblečení, které symbolizuje čistotu a neposkvrněnost. Poté jsme připraveni účastnit se v uctivé tichosti chrámového uctívání. Toto věčné požehnání je dostupné všem těm, kteří jsou hodni ho přijmout.

Co mohou ženy v Církvi dělat, aby si činily nárok na požehnání chrámu?

Pán skrze své proroky vyzývá ty, kteří dosud neobdrželi požehnání chrámu, aby udělali vše, co je nutné k tomu, aby byli hodni je přijmout. Vyzývá ty, kteří již tato požehnání přijali, aby se vraceli tak často, jak je to jen možné, aby se opět těšili z chrámového uctívání, aby rozšířili svou vizi a své chápání Jeho věčného plánu.

Buďme hodny toho, abychom měly platné chrámové doporučení. Pojďme do chrámu, abychom na věky zpečetily své rodiny. Vracejme se do chrámu tak často, jak to naše okolnosti dovolují. Dejme svým zemřelým příbuzným příležitost přijmout obřady oslavení. Mějme užitek z duchovní síly a ze zjevení, které získáváme, když navštěvujeme chrám pravidelně. Buďme naplněny vírou a uzavírejme a dodržujme chrámové smlouvy, abychom mohly obdržet úplná požehnání plynoucí z Usmíření.

Svědčím o tom, že chrámy jsou posvátná a svatá místa. Jsou zdrojem duchovní moci a síly. Jsou místem zjevení. Jsou to domy Páně. V posvátném jménu našeho Spasitele a Vykupitele, Ježíše Krista, amen.