Naše srdce spojená v jedno

Milovaní bratři a sestry, mám radost z toho, že zde mohu být v toto sabatní dopoledne s vámi. Žijeme v mnoha různých prostředích. Do království Božího budeme přicházet ze všech národů a z mnoha etnických prostředí. A toto prorokované shromažďování se bude zrychlovat.

Vidíme, že ve světě kolem nás narůstají konflikty mezi lidmi. Tyto rozpory a rozdíly by nás mohly nakazit. Proto mé dnešní poselství naděje bude o tom, že velký den jednoty přichází. Pán, Jehova, se vrátí, aby žil s těmi, kteří se stali Jeho lidem, a najde ho sjednocený, jednoho srdce, sjednocený s Ním a s naším Nebeským Otcem.

Toto poselství o jednotě jste ode mne slyšeli již vícekrát. Velmi pravděpodobně budu o jednotě mluvit i v budoucnu. Během svého života jsem to slyšel od každého proroka Božího. Poslední poselství presidenta Davida O. McKay, na které si vzpomínám, bylo prosbou o jednotu. Pánovi proroci vždy vyzývali k jednotě. Potřeba, aby nám byl tento dar udělen, a výzva uchovat si ho bude stále větší ve dnech, které jsou před námi, v nichž budeme jako lid připravováni na slavnou budoucnost.

Mé poselství říká, že si počínáme lépe. Otcové a matky prosí o jednotu ve své rodině, a tyto modlitby jsou zodpovídány. Rodiny se společně modlí večer i ráno. Když jsem byl na návštěvě v jedné rodině, byl jsem požádán, abych s nimi před spaním poklekl. Nejmenší dítě bylo požádáno, aby se pomodlilo. Malý chlapec se modlil jako patriarcha za každého člena rodiny, jmenovitě. Na okamžik jsem pootevřel oči, abych pohlédl do tváře ostatních dětí a rodičů. Mohu říci, že v modlitbě malého chlapce spojili svou víru i své srdce.

Jisté sestry z Pomocného sdružení se nedávno společně modlily, když se připravovaly poprvé navštívit jednu mladou vdovu, jejíž manžel náhle zemřel. Chtěly vědět, co mají dělat a jak mohou společně pracovat, aby pomohly připravit domov pro příbuzné a přátele, kteří přijdou na pohřeb. Potřebovaly vědět, jaká slova útěchy mají za Pána říci. Odpověď na jejich modlitbu přišla. Když k ní přišly, každá sestra se pustila do svého úkolu. Dům byl tak rychle připraven, že některé sestry litovaly, že nemohou udělat ještě něco. Byla pronesena slova útěchy, která do sebe dobře zapadala. Poskytly Pánovu službu v jednotě, srdce byla spojena.

Tak jako já i vy vidíte důkazy toho, že směřujeme k jednotě. Zázrak jednoty je nám udělován, když se o ni modlíme a když o ni Pánovým způsobem usilujeme. Naše srdce budou spojena v jednotě. Bůh slibuje toto požehnání svým věrným Svatým bez ohledu na prostředí, z něhož pocházejí, a bez ohledu na konflikty, které kolem nich běsní. Když prosil svého Otce, abychom mohli být jedno¹, modlil se za nás i za své učedníky.

Důvod, proč se modlíme a prosíme o toto požehnání, je stejný jako důvod, pro který nám Ho Otec udílí. Ze zkušenosti víme, že radost pociťujeme tehdy, když jsme požehnáni jednotou. Jako duchovní děti našeho Nebeského Otce toužíme po oné radosti, kterou jsme zažívaly kdysi s Ním v životě předchozím. Jeho touhou je splnit nám ono posvátné přání jednoty díky lásce, kterou k nám chová.

Nemůže nám to splnit jako jednotlivcům. Radost z jednoty, kterou si tak přeje nám dát, není pro jednoho. Musíme o ni usilovat a zasloužit si ji i s dalšími. Není tedy překvapující, že Bůh na nás naléhá, abychom se shromažďovali, aby nám mohl žehnat. Chce, abychom se shromažďovali do rodin. Organizuje třídy, sbory a odbočky a přikazuje nám, abychom se shromažďovali často. V oněch shromážděních, která pro nás Bůh připravil, spočívají naše velké příležitosti. Můžeme se modlit a usilovat o jednotu, aby nám přinášela radost a aby násobila naše schopnosti sloužit.

Spasitel slíbil třem Nefitům, že až skončí jejich věrná služba, obdrží jako svou konečnou odměnu radost z jednoty s Ním. Řekl: „Budete míti plnost radosti; a usednete v království Otce mého; ano, radost vaše bude plná, právě jako mně dal Otec plnost radosti; a budete právě jako já jsem, a já jsem právě jako Otec; a Otec a já jedno jsme.“²

Pán nám dává vodítka, abychom věděli, co máme dělat, abychom obdrželi požehnání a radost ze stále rostoucí jednoty. Kniha Mormonova vypráví o jednom úspěšném období. Bylo to za dnů Almy u vod Mormonu. To, co tento lid učinil v oněch těžkých a nebezpečných podmínkách, nám dává jak vodítko, tak povzbuzení.

Ve všem, co Alma a jeho lid byli inspirováni udělat, šlo o to, aby to pomohlo lidem rozhodnout se, že umožní Usmíření Ježíše Krista, aby změnilo jejich srdce. Jenom tímto způsobem nám Bůh může požehnat tím, že budeme jednoho srdce.

V Mosiášovi čteme:

„A od té doby nadále se nazývali církví Boží neboli církví Kristovou. A stalo se, že kdokoli byl pokřtěn mocí a pravomocí Boží, byl připojen k jeho církvi…

A přikázal jim, že nemají učiti ničemu, kromě těch věcí, jimž učil on a jež byly promlouvány ústy svatých proroků.

Ano, dokonce jim přikázal, že nemají kázati ničeho, kromě pokání a víry v Pána, který vykoupil svůj lid.

A přikázal jim, že mezi nimi nemá býti sváru, ale že mají vyhlížeti kupředu jednostejně majíce jednu víru a jeden křest a majíce srdce svá spojena v jednotě a ve vzájemné lásce.

A takto jim přikázal kázati. A tak se stali dětmi Božími.“³

Proto Alma přikázal lidem, aby učili víře a pokání. Proto si moje děti zvykly na to, že jsem při každé lekci na rodinném večeru našel nějaký způsob, jímž bych někoho povzbudil, aby svědčil o Spasiteli a Jeho poslání. Někdy svědectví vydali rodiče. Nejlepšími našimi večery byly ty, při nichž jsme našli způsob, jak k tomu povzbudit děti – ať již to bylo tehdy, když učily lekci nebo když odpovídaly na otázky. Když bylo vydáváno svědectví o Spasiteli, Duch Svatý ho potvrzoval. Při těchto večerech jsme pociťovali, že naše srdce jsou spojena.

Kromě obřadů existují zásady, kterými se my, lidé, řídíme a které vedou k větší jednotě.

Jedna z těchto zásad je zjevení. Zjevení je ten jediný způsob, jak můžeme poznat, jakým způsobem můžeme společně následovat vůli Páně. Vyžaduje to světlo shůry. Duch Svatý bude svědčit našemu srdci a srdci těch, kteří jsou shromážděni kolem nás, co by chtěl, abychom dělali. A dodržováním Jeho přikázání můžeme mít srdce spojena v jedno.

Druhou zásadou, která nás vede k jednotě, je být pokorným. Pýcha je velikým nepřítelem jednoty. Viděli jste a pocítili jste její hrozné následky. Před několika dny jsem sledoval, jak dva lidé – dobří lidé – měli na počátku nepatrně rozdílné názory. Začalo to diskusí o tom, co je pravda, ale přešlo to do hádky o to, kdo má pravdu. Hlasy se postupně zvyšovaly. Tváře jim trochu zrudly. Místo aby mluvili k věci, začali mluvit o sobě a přinášeli důkazy, že spíše ten jejich názor, na základě jejich velkých schopností a zkušeností, je ten pravdivý.

Znepokojilo by vás to tak jako mě. Vidíme, že takové tragické konflikty ničí život. Vy i já známe ty, kteří opustili společenství Svatých kvůli uražené pýše.

Naštěstí vidím více a více obratných mírotvorců, kteří uklidňují rozbouřené vody dříve, než způsobí škodu. I vy můžete být jedním z těch mírotvorců, ať již jste do konfliktu zapojeni nebo jen přihlížíte.

Jeden způsob, který jsem viděl, že funguje, je hledat cokoli, na čem se shodujeme. K tomu, abyste byli mírotvorcem, musíte mít prostou víru v to, že je pravděpodobné, že v pevném postoji, který my, děti Boží, se všemi svými odlišnostmi zastáváme, budou prvky pravdy. Velký mírotvorce, obnovitel jednoty, je ten, kdo najde způsob, jak pomoci lidem uvidět onu společnou pravdu. Ona pravda, na které se shodují, je vždy pro ně významnější a důležitější než to, v čem se liší. Můžete pomoci sobě i druhým poznat onen společný základ, jestliže budete prosit o pomoc Boha a pak jednat. Odpoví na vaši modlitbu, aby vám pomohl obnovit pokoj, tak jako odpovídá mně.

Tutéž zásadu lze použít, když vytváříme jednotu mezi lidmi, kteří pocházejí z velmi různých prostředí. Děti Boží mají toho, co je společné, více než toho, čím se liší. A dokonce i na rozdíly můžeme nahlížet jako na příležitosti. Bůh nám pomůže vidět odlišnosti na někom jiném ne jako zdroj mrzutostí, ale jako přínos. Pán vám pomůže uvidět a ocenit to, co druhý člověk přináší, což vy postrádáte. Nejednou mi Pán pomohl vidět svou laskavost v tom, že jsem se mohl seznámit s někým, kdo se ode mne lišil a jehož odlišnost byla právě tou pomocí, kterou jsem potřeboval. Toto je Pánův způsob, jímž doplňoval něco, co jsem postrádal, abych Mu mohl sloužit lépe.

To vede k další zásadě jednoty. Tou je mluvit o druhých dobře. Přemýšlejte o tom, kdy se vás naposledy někdo zeptal, co si myslíte o někom z vaší rodiny nebo z Církve. Mně se to stalo minulý týden nejednou. Jsou chvíle, kdy musíme posuzovat druhé. Někdy je vyžadováno, abychom takové soudy vynášeli. Ale mnohem častěji rozhodnutí záleží na nás. Například si představte, že se vás někdo zeptá, co si myslíte o novém biskupovi.

Když se budeme zlepšovat ve svém úsilí upevňovat jednotu, pomyslíme, když uslyšíme onu otázku, na jeden verš z písem. „A nyní, bratří moji, vzhledem k tomu, že znáte světlo, kterým můžete souditi, kteréžto světlo je světlo Kristovo, hleďte, abyste nesoudili nesprávně; neboť stejným soudem, jakým soudíte vy, budete také souzeni.“⁴

Když si uvědomíte, že vidíte druhé v nedokonalém světle, možná vám to pomůže být trochu velkorysejšími v tom, co říkáte. Kromě toho verše byste si možná mohli vzpomenout na to, co říkávala vaše maminka – ta moje říkávala: „Pokud nemůžeš říct o tom člověku nic dobrého, pak neříkej nic.“

To vám pomůže najít na biskupově jednání a charakteru to nejlepší. Spasitel, jako váš milující soudce, to tak bude určitě dělat, až bude soudit jednání vaše i to mé. Ten verš a to, co jste slýchali od své maminky, vás mohou dobře vést k tomu, abyste popsali, co je na biskupově jednání a na jeho dobrých záměrech nejlepší. Slibuji vám pocit pokoje a radosti, když budete o druhých mluvit šlechetně a ve světle Kristově. Pocítíte, například, s oním biskupem i s tím, kdo se vás ptá na váš názor, jednotu – ne proto, že je biskup dokonalý, nebo proto, že ten, kdo se ptá, sdílí vaše šlechetné hodnocení. Bude to proto, že Pán vám dá pocítit svou vděčnost za to, že jste se rozhodli nezasít seménka nejednotnosti.

Tak jak Pán shromažďuje další a další lidi, kteří nejsou jako my, musíme se řídit stejnou zásadou. Budeme lépe chápat to, že Usmíření vyvolává stejné změny v nás všech. Staneme se učedníky, kteří jsou mírní, láskyplní, s nimiž se dá snadno vycházet, a současně jsou nebojácní a ve všem věrní. I nadále žijeme v různých zemích, ale přicházíme do Církve skrze proces, který nás mění. Stáváme se skrze dar Ducha tím, co viděl apoštol Pavel:

„Neboť skrze něho obojí máme přístup v jednom Duchu k Otci.

Aj, již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží.“⁵

S jednotou, která se, jak vidím, posiluje, bude Pán schopen vykonat to, o čem si svět bude myslet, že je zázrak. Svatí mohou uskutečnit jakýkoli záměr Páně, když jsou plně sjednoceni ve spravedlivosti.

Presidenti států, vládcové a vedoucí celosvětových dobročinných organizací nás chválí – jak jsem se doslechl – zhruba těmito slovy: „Vaše Církev byla první na místě, aby pomohla, když přišla katastrofa. Stovky vašich lidí přijely a přinesly s sebou všechno, co ti, kteří přežili, potřebovali. Dokonce přinesli své vlastní stany a zásoby. Byli neúnavní a dobrosrdeční. Připadalo nám, že vědí, kdy a kam mají jít.“ A uzavřou to obvykle asi těmito slovy: „Vaše Církev ví, jak vše zorganizovat, abyste práci dobře vykonali.“

Poděkoval jsem jim, aniž bych jim vysvětloval, že zázrak nespočívá v organizaci samotné, ale v srdcích lidí. Svatí přišli ve jménu Páně, aby pomohli tak, jak by pomohl On. Přišli a dbali pokynů Pánových vyvolených vedoucích. Protože jejich srdce byla spojena, jejich síla byla znásobena.

Vydávám vám své posvátné svědectví, že jednota, kterou nyní pociťujeme, poroste. Bůh Otec žije. Slyší naše modlitby a odpovídá na ně s láskou. Spasitel, Ježíš Kristus,vzkříšený a slavný, žije a zajímá se o nás s milosrdenstvím. Toto je Jeho pravá Církev. President Monson je žijící prorok Boží. Budeme-li ho v jednotě podporovat celým svým srdcem a budeme-li ochotně a poslušně dělat to, co Bůh chce, abychom dělali, budeme postupovat společně se schopností jít tam, kam Bůh chce, abychom šli, a se schopností stát se takovými, jakými chce, abychom se stali.

Zanechávám vám své požehnání, že budete mít radost z jednoty ve své rodině i v Církvi. A zanechávám vám Pánův slib, že vám srdce naplní spravedlivé přání obdržet tuto radost z jednoty. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.