Nekonečná moc naděje

Naděje je jedna noha trojnožky, kterou dále tvoří víra a pravá láska. To jsou tři prvky, jež stabilizují náš život bez ohledu na hrboly nebo nerovnosti, s nimiž můžeme v určité době přijít do styku. Písma mluví o důležitosti naděje jasně a přesvědčivě. Apoštol Pavel učil, že písma byla napsána proto, abychom „naději měli“¹.

Naděje má moc naplnit náš život štěstím.² Její nepřítomnost – když je tato touha našeho srdce odkládána – může přivodit „srdce [zemdlené]“³.

Naděje je dar Ducha.⁴ Je to naděje, že skrze Usmíření Ježíše Krista a moc Jeho vzkříšení budeme pozvednuti k životu věčnému, a to díky své víře ve Spasitele.⁵ Tento druh naděje je jednak zásada se zaslíbením, a jednak přikázání,⁶ a jak je tomu se všemi přikázáními – máme zodpovědnost učinit ji aktivní součástí svého života a překonat pokušení naději ztratit. Naděje v milosrdný plán štěstí připravený naším Nebeským Otcem vede k pokoji,⁷ milosrdenství,⁸ radosti⁹ a potěšení¹⁰. Naděje ve spasení je jako ochranná přilba;¹¹ je to základ naší víry¹² a kotva pro naši duši¹³.

Moroni ve své osamělosti – dokonce poté, co byl svědkem úplného zničení svého lidu – věřil v naději. Za soumraku nefitského národa Moroni napsal, že bez naděje nemůžeme obdržet dědictví v království Božím¹⁴.

Písma uvádějí, že musí být „protiklad ve všech věcech“¹⁵. Stejně tak je tomu s vírou, nadějí a pravou láskou. Pochyby, zoufalství a zanedbávání péče o naše bližní nás vedou k pokušení, které může způsobit, že ztratíme vybraná a drahocenná požehnání.

Protivník používá zoufalství, aby spoutal srdce i mysl v dusivé temnotě. Zoufalství z nás vysává vše, co je zářivé a radostné, a zanechává za sebou nicotné zbytky toho, čím měl život být. Zoufalství ubíjí úsilí, zhoršuje onemocnění, znečišťuje duši a umrtvuje srdce. Zoufalství připomíná schodiště, které vede pouze a vždy dolů.

Naděje, na druhé straně, je jako sluneční paprsek vycházející nad horizont naší současné situace. Proniká temnotou v oslnivém svítání. Povzbuzuje a inspiruje nás, abychom vložili svou důvěru do milující péče věčného Nebeského Otce, který připravuje cestu pro ty, kteří hledají věčnou pravdu ve světě relativismu, zmatku a strachu.

Bohatost jazyka nabízí pro slova naděje a doufat několik variant a zabarvení. Například batole může doufat, že dostane telefon jako hračku; dospívající může doufat, že mu zavolá blízký přítel; a dospělý může jednoduše doufat, že telefon nezazvoní vůbec.

Přál bych si dnes mluvit o naději, která přesahuje všední záležitosti a soustřeďuje se na Naději Izraele¹⁶, na velkou naději lidstva – a to na našeho Vykupitele, Ježíše Krista.

Naděje není poznání,¹⁷ ale spíše neochvějná důvěra, že Pán splní sliby, které nám dal. Je to přesvědčení, že když budeme nyní žít podle Božích zákonů a slov Jeho proroků, obdržíme v budoucnu vytoužená požehnání¹⁸. Naděje je věřit a očekávat, že naše modlitby budou zodpovězeny. Projevuje se jistotou, optimismem, nadšením a trpělivou vytrvalostí.

V jazyce evangelia si je naděje jistá, nepochybuje a jedná. Dávní proroci mluví o pevné naději¹⁹ a o „naději [živé]“²⁰. Je to naděje oslavující Boha skrze dobré skutky. S nadějí přichází radost a štěstí²¹. S nadějí můžeme „[mít] trpělivost a [snášet]… [strasti své]“²².

To, co v naději očekáváme, jsou často budoucí události. Kéž bychom jen mohli pohlédnout za horizont smrtelnosti na to, co nás očekává po tomto životě! Lze si představit úžasnější budoucnost než tu, kterou pro nás připravil náš Nebeský Otec? Díky oběti Ježíše Krista se nemusíme bát, neboť budeme žít na věky, a již nikdy znovu neokusíme smrti²³. Díky Jeho nekonečnému Usmíření můžeme být očištěni od hříchu a stát čistí a svatí před soudnou stolicí²⁴. Spasitel je Původcem spasení²⁵.

A v jakou existenci můžeme doufat? Ti, kteří přicházejí ke Kristu, činí pokání z hříchů a žijí s vírou, budou žít na věky v pokoji. Přemýšlejte o ceně tohoto věčného daru. Obklopeni těmi, které máme rádi, budeme postupovat po cestě poznání a štěstí, a přitom poznávat smysl skutečné radosti. Nehledě na to, jak ponuře se jeví dnešní kapitola našeho života, díky životu a oběti Ježíše Krista můžeme doufat a můžeme mít ujištění, že konec knihy našeho života předčí naše nejodvážnější představy. „Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.“²⁶

To, v co svou naději vkládáme, nás posiluje na naší cestě životem. Podpírá nás to, když nás potkávají zkoušky, pokušení a trápení. Každý z nás poznal zoufalství a těžkosti. Ano, jsou chvíle, kdy se zdá, že temnota je nesnesitelná. A to jsou ty chvíle, kdy nás božské zásady znovuzřízeného evangelia, v něž vkládáme svou naději, mohou podpírat a ponesou nás, dokud nebudeme opět kráčet ve světle.

Vkládáme své naděje v Ježíše Krista, v dobrotivost Boží, v projevy Ducha Svatého, v poznání, že modlitby jsou vyslýchány a zodpovídány. Protože Bůh je věrný a dodržel své sliby v minulosti, můžeme s důvěrou doufat, že Bůh dodrží sliby, které nám dal, v přítomnosti i v budoucnosti. V čase zármutku se můžeme pevně držet naděje, že věci budou „působiti společně pro dobro [naše]“²⁷, budeme-li se řídit radami Božích proroků. Tento druh naděje v Boha, v Jeho dobrotivost a v Jeho moc, nás v obtížných situacích občerstvuje odvahou a dává sílu těm, kteří se cítí ohroženi zdmi, které kolem nich staví strach, obavy a zoufalství.

Naději se učíme zušlechťovat stejným způsobem, jakým se učíme chodit – krok za krokem. Když studujeme písma, když denně mluvíme s naším Nebeským Otcem, když se zavazujeme, že budeme dodržovat přikázání Boží, například Slovo moudrosti a placení plného desátku, získáváme naději.²⁸ Naše schopnost „[rozhojniti se] v naději skrze moc Ducha svatého“²⁹ roste, když žijeme dokonaleji podle evangelia.

Mohou být chvíle, kdy se musíme odvážně rozhodnout, že si uchováme naději, i když vše kolem nás této naději odporuje. Podobně jako otec Abraham, „v naději proti naději [uvěříme]“³⁰. Nebo jak to vyjádřil jeden spisovatel: „Uprostřed zimy [nacházíme] v [sobě] nezdolné léto.“³¹

Víra, naděje a pravá láska se vzájemně doplňují, a když roste jedna, ty druhé rostou také. Naděje pochází z víry³², neboť bez víry není žádné naděje³³. Podobně víra pochází z naděje, neboť víra je podstata věcí, ve které doufáme³⁴.

Naděje je důležitá jak pro víru, tak pro pravou lásku. Když neposlušnost, nespokojenost a odkládání nahlodávají víru, je zde naděje, aby naši víru podepřela. Když zklamání a netrpělivost dotírají na pravou lásku, naděje upevní naše rozhodnutí a naléhá na nás, abychom pečovali o své bližní, aniž bychom očekávali odměnu. Čím jasnější je naše naděje, tím větší je naše víra. Čím pevnější je naše naděje, tím čistší je naše pravá láska.

To, co v naději očekáváme, nás vede k víře, a to, v co svou naději vkládáme, nás vede k pravé lásce. Když tyto tři ctnosti – víra, naděje a pravá láska³⁵ – působí spolu a když jsou založeny na pravdě a světle znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista, náš život oplývá dobrými skutky³⁶.

Vždy, když se nějaká naděje vyplní, vytvoří důvěru a vede k pevnější naději. Myslím na mnoho příkladů ze svého života, kdy jsem bezprostředně poznal moc naděje. Dobře si vzpomínám na dny ve svém dětství prožívané uprostřed hrůz a zoufalství světové války, na nedostatek příležitostí ke vzdělání, na zdravotní problémy, které mi v mládí ohrožovaly život, a na těžkou a neradostnou finanční situaci uprchlíka. Příklad mé matky, která i v těch nejhorších chvílích šla vpřed a vložila víru a naději do činu, a nezaobírala se pouhými obavami a planými myšlenkami, posiloval naši rodinu i mě a dával mi jistotu, že současná situace otevře cestu budoucím požehnáním.

Díky těmto zážitkům vím, že evangelium Ježíše Krista a naše členství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů je to, co posiluje víru, nabízí jasnou naději a vede nás k pravé lásce.

Naděje nás posiluje ve chvílích zoufalství. Naděje nás učí, že je důvod se radovat, i když se zdá, že je vše kolem nás temné.

S Jeremiášem prohlašuji: „Požehnaný ten muž, … jehož naděje jest Hospodin.“³⁷

S Joelem svědčím: „Hospodin jest [naděje] lidu [jeho], a síla [dětí] Izraelských.“³⁸

S Nefim prohlašuji: „[Tlačte] se kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem. Pročež, budete-li se tlačiti kupředu, hodujíce na slově Kristově, a vytrváte-li do konce, vizte, tak praví Otec: Budete míti život věčný.“³⁹

Toto je ctnost naděje, kterou musíme pěstovat a rozvíjet. Taková vyzrálá naděje přichází ve Spasiteli Ježíši Kristu a skrze Něj, neboť „každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i [Spasitel] čistý jest“⁴⁰.

Pán nám dává uklidňující poselství naděje: „Neboj se, malé stádo.“⁴¹ Bůh bude čekat s „otevřenou náručí, aby… přijal“⁴² ty, kteří odkládají své hříchy a pokračují s vírou, nadějí a pravou láskou.

A všem, kteří trpí – všem, kteří jsou zoufalí, ustaraní nebo opuštění – pravím s láskou a s hlubokým zájmem o vás – nikdy se nevzdávejte.

Nikdy nepodlehněte.

Nikdy nedovolte, aby zoufalství přemohlo vašeho ducha.

Chopte se Naděje Izraele a spoléhejte se na Ni, neboť láska Syna Božího proniká veškerou temnotou, zmírňuje každou bolest a zahřívá každé srdce.

O tomto svědčím – a zanechávám vám své požehnání ve jménu Ježíše Krista, amen.