Náš Otec v nebi

Jsem velmi vděčný za První vidění, v němž se Otec a Syn zjevili mladému prorokovi a znovuzřídili lidem pravé poznání Boha.³

Obrázek

Joseph Smith in the Sacred Grove looking up at a light.

Měli bychom si uvědomit, že v roce 1820 celý křesťanský svět neměl pravou nauku týkající se Boha. Ona jednoduchá pravda, kterou tak jasně chápali apoštolové a Svatí v dávných dobách, byla ztracena v tajemstvích odpadlického světa. Všichni dávní proroci a apoštolové Ježíše Krista jasně chápali, že Otec a Syn jsou oddělené bytosti, jak o tom tak jasně učí písma. Kvůli odpadlictví bylo toto poznání ztraceno. … Bůh se stal tajemstvím, a Otec i Syn byli považováni za jednu nepoznatelnou duchovní substanci, bez těla, končetin či citů. Příchod Otce a Syna dal zemi svědka pocházejícího od Boha, který byl schopen díky svému poznání znovuzřídit světu pravou povahu Boha.⁴

[První] vidění Josepha Smitha objasnilo, že Otec a Syn jsou oddělené bytosti, které mají tělo tak hmatatelné jako tělo člověka. Dále bylo Josephu Smithovi zjeveno, že Duch Svatý je bytostí Ducha, samostatnou a oddělenou od bytostí Otce a Syna. [Viz NaS 130:22.] Tato nesmírně důležitá pravda svět zaskočila; když se ale zamyslíme nad jasnými vyjádřeními ve svatém písmu, je nanejvýš ohromující a podivuhodné, že člověk mohl zbloudit tak dalece. Spasitel pravil: „Otec větší jest nežli já“ [Jan 14:28]; a po svém Vzkříšení vyzval apoštoly, aby se Ho dotkli a viděli, že je to On, neboť, jak řekl, „duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti“. [Lukáš 24:39.] Apoštolové jasně chápali, že Otec, Syn a Duch Svatý jsou samostatné bytosti, což neustále zmiňovali ve svých epištolách; a Pavel informoval Korintské o tom, že až bude všechno poddáno Otci, „tehdy i sám Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech“. [1. Korintským 15:28.]

Joseph Smith spatřil Otce i Syna, a tudíž mohl na základě vlastní znalosti svědčit o pravdivosti verše z písem, v němž čteme: „I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.“ [Genesis 1:27.] Toto má být chápáno doslovně, nikoli v nějakém mystickém nebo obrazném smyslu.⁵

V jednom z našich zjevení se praví, že máme-li být oslaveni v Kristu tak, jako je On v Otci, musíme chápat a vědět, jak uctívat a co uctívat. (Viz NaS 93:19–20.)

Přeji si připomínat vám, jakou povahu má Bůh a jaká Bytost to je, abyste Ho mohli uctívat v duchu a v pravdě, a tak získat všechna požehnání Jeho evangelia.

Víme, že Boha lze poznat jedině skrze zjevení – že se musí buď zjevit, nebo zůstat na věky nepoznaný. Máme-li se dozvědět pravdu o Božství, musíme se obrátit na písma – nikoli na vědce či filosofy. V Janově velkém proroctví o znovuzřízení evangelia andělem, který poletí prostředkem nebe, se vskutku praví, že toto má nastat, aby lidé mohli dospět k poznání pravého Boha a mohli být učeni: „Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu … a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.“ (Zjevení 14:7.) Jinak řečeno, počínaje znovuzřízením evangelia v této dispensaci jsou lidé znovu vyzýváni, aby uctívali svého Stvořitele a sloužili Mu, místo aby uctívali falešné představy o Božství, které ve světě převládají.

V každé době byli Pánovi proroci povoláváni, aby potírali falešné uctívání a hlásali pravdu o Bohu. Když v dávném Izraeli někteří uctívali modly a pohanské bohy, Izaiáš vznesl otázku: „K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu?

Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho?“ (Izaiáš 40:18, 28.)

Mnoho lidí v dnešním světě toto poznání Boha nemá, a dokonce i v [Církvi] někteří nemají dokonalé poznání týkající se oné vznešené bytosti, kterou náš Věčný Otec je. Těm, kteří toto poznání nemají, bychom mohli docela dobře říci: „Proč omezujete slávu Boží? Nebo proč se domníváte, že je něčím méně, než kým je? Cožpak to nevíte? Cožpak jste neslyšeli, že věčný Bůh, Pán, Stvořitel končin země, je nekonečný a věčný; že zná všechny věci a že všechny věci jsou před Jeho tváří přítomny?“

Ve 20. oddíle Nauky a smluv, v němž bylo Proroku Josephu Smithovi nařízeno, aby v této dispensaci znovu zorganizoval Církev, je nám zjeveno shrnutí některých základních nauk spasení. Ohledně Božství se v tomto zjevení praví: „… V nebi je Bůh, který je nekonečný a věčný, od věčnosti do věčnosti tentýž neproměnlivý Bůh, tvořitel nebe a země a všech věcí, jež jsou na nich.“ (NaS 20:17.) …

Bůh je náš Otec; je Bytostí, k jejímuž obrazu je člověk stvořený. Má tělo z masa a kostí tak hmatatelné jako tělo člověka (NaS 130:22) a je doslovným a osobním otcem ducha všech lidí. Je všemocný a vševědoucí; má veškerou moc a veškerou moudrost; a Jeho dokonalost spočívá v tom, že má veškerou znalost, veškerou víru neboli moc, veškerou spravedlnost, veškerý úsudek, veškeré milosrdenství, veškerou pravdu a plnost všech božských vlastností. … Máme-li získat onu dokonalou víru, díky níž můžeme obdržet věčný život, musíme věřit v Boha jakožto Toho, kdo vlastní plnost všech těchto vlastností a rysů. Také pravím, že je nekonečnou a věčnou bytostí, neměnitelnou bytostí, že vlastní tyto zdokonalené schopnosti a vlastnosti od nekonečnosti do nekonečnosti, což znamená od věčnosti do věčnosti.⁶

Víme, že náš Nebeský Otec je vznešená a oslavená bytost, která má veškerou moc, veškerou sílu a veškerou vládu a která zná všechny věci. Svědčíme o tom, že skrze svého Jednorozeného Syna je Stvořitelem této země i bezpočtu světů.⁷

Jsme duchovní děti Boha, našeho Nebeského Otce. … Jsme členové Jeho rodiny. … Přebývali jsme s Ním dlouhé věky v předsmrtelném životě. … Ustanovil plán pokroku a spasení, který nám umožňuje, jsme-li věrní a upřímní ve všech věcech, rozvíjet se a činit pokrok, dokud se nestaneme takovými, jako je On.⁸

V písmech se učíme, že Bůh je doslovně, nikoli obrazně, naším skutečným věčným Otcem. Slova našeho Spasitele, která pronesl k Marii poblíž hrobu, z něhož byl vzkříšen a kde zvítězil nad smrtí, jsou nanejvýš úžasná a plná vznešeného významu: „Nedotýkejž se mne; nebo jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.“ [Jan 20:17.] Těmito slovy Jednorozený Syn důrazně pronáší pravdu o otcovství Boha a prohlašuje, že je naším Bratrem a že máme téhož věčného Otce.⁹

Jsem vděčný za to, že poznání Boha a Jeho zákonů bylo v dnešní době znovuzřízeno a že my, členové Církve, víme, že Bůh je osobní bytostí a nikoli, jak někteří sektáři říkají, „snůškou zákonů vznášející se jako mlha vesmírem“. Jsem vděčný za to, že víme, že je naším Otcem v nebi, Otcem našeho ducha, a že ustanovil zákony, díky nimž se můžeme rozvíjet a činit pokrok, dokud se nestaneme takovými, jako je On. A jsem vděčný za to, že víme, že je nekonečnou a věčnou bytostí, která zná všechny věci, která má veškerou moc a jejíž pokrok nespočívá v získávání dalšího poznání nebo moci, ani v dalším zdokonalování božských vlastností, ale v rozšiřování a v rozhojňování jeho království.¹⁰

Napadá mě jeden výraz z Drahocenné perly, z Mojžíšova vidění, které bylo dáno v době, kdy byl Mojžíš vynesen na nesmírně vysokou horu a viděl Boha tváří v tvář a rozmlouval s Ním. Pán ukázal Mojžíšovi „dílo rukou svých“ a Mojžíš spatřil svět a všechny děti lidské až do nejposlednějšího pokolení. [Viz Mojžíš 1:1–8, 27–29.]

A Pán pravil Mojžíšovi:

„Neboť viz, jsou mnohé světy, jež pominuly slovem mé moci. A jsou mnohé, jež nyní trvají a jsou nespočetné pro člověka; ale pro mne jsou spočteny všechny věci, neboť jsou mé a já je znám.

A stalo se, že Mojžíš pravil Pánovi řka: Buď milosrdný k služebníku svému, ó Bože, a řekni mi ohledně této země a jejích obyvatel, a také nebes, a potom služebník tvůj bude spokojen.

A Pán Bůh pravil Mojžíšovi řka: Nebesa, ta jsou mnohá, a nemohou býti spočtena pro člověka; ale jsou spočtena pro mne, neboť jsou má.“ [Mojžíš 1:35–37.]

… Napadá mě, že nehledě na nesčetné množství světů a ohromnou velikost mnohých z nich jsou tyto světy prostředkem k dosažení určitého cíle, nikoli cílem samotným. Otec tvoří světy se záměrem zalidnit je – umístit na ně své syny a dcery. V 76. oddíle Nauky a smluv je nám řečeno, že Synem Božím a skrze Něj „světy jsou a byly stvořeny a obyvatelé jejich jsou syny a dcerami Bohu zplozenými“. [NaS 76:24.]

Z těchto veršů, ze kterých jsem četl, i z jiných zjevení od Pána, se dozvídáme, že člověk je nejdůležitějším ze všech Otcových stvoření. V témže vidění daném Mojžíšovi Otec řekl: „A jak jedna země pomine, i její nebesa, právě tak přijde jiná; a není žádného konce pro díla má, ani pro slova má. Neboť viz, toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“ [Mojžíš 1:38–39.]

Jsem přesvědčen, že z tohoto i z jiných veršů se dozvídáme, že Otcovo veliké dílo spočívá v uskutečnění spasení Jeho dětí, přičemž každé odměňuje tak, jak si podle svých skutků zasluhuje. Jsem zcela jistě přesvědčen, že náš Otec v nebi se zajímá o jednotlivou duši – o jednoho ze svých dětí – mnohem více, než by se dokázal zajímat o jedno ze svých dětí pozemský otec. Jeho láska k nám je větší, než může být láska, kterou pozemský rodič chová ke svému potomstvu.¹¹

Obrázek

One oil painting depicting Moses late in his life with a white beard, holding a staff, and shielding his eyes, as he stands on a peet on Mr. Nebo looking at the promised land provided for the children of Israel. Signed on the lowere right corner. Signed and dated on the back along with the title.

Je nám řečeno, že když Pán promlouval s Enochem a ukázal mu národy země a vysvětlil mu povahu trestu, který na ně dopadne kvůli tomu, že přestoupily Jeho přikázání, Pán plakal a svůj zármutek kvůli jejich neposlušnosti projevil slzami. Enoch se tomu podivoval a připadalo mu neobvyklé, že Pán dokáže plakat.

Toto je ta pasáž:

„A stalo se, že Bůh nebe pohlédl na zbytek lidu a plakal; a Enoch o tom vydal svědectví řka: Jak to, že nebesa pláčí a prolévají slzy své jako déšť na horách?

A Enoch řekl Pánovi: Jak to, že můžeš plakati, vždyť ty jsi svatý, a od veškeré věčnosti do veškeré věčnosti?

A kdyby to bylo možné, že by člověk mohl spočítati částečky země, ano, miliony zemí jako je tato, nebyl by to počátek počtu stvoření tvých; a závěsy tvé jsou stále rozprostřeny; a přece ty jsi tam, a lůno tvé je tam; a ty jsi také spravedlný; jsi milosrdný a laskavý na věky.“ [Viz Mojžíš 7:28–30.]

A Pán odpověděl: „… Viz tyto bratří své; jsou dílem mých vlastních rukou, a já jsem jim dal poznání jejich v onen den, kdy jsem je stvořil; a v zahradě Eden jsem dal člověku svobodu jednání;

A bratřím tvým jsem řekl, a také jsem jim dal přikázání, že mají milovati jeden druhého a že si mají vyvoliti mne, Otce svého; ale viz, jsou bez citu a nenávidí svou vlastní krev.“ [Mojžíš 7:32–33.]

Existují důvody, proč Pán plakal a proč nebesa plakala.

Jednou se mě jeden bratr zeptal, zda může být člověk v celestiálním království úplně šťastný, pokud by tam některému z jeho dětí nebylo dovoleno vstoupit. Řekl jsem mu, že si myslím, že kdokoli, koho by potkalo takové neštěstí, že by některému z jeho dětí bylo zabráněno vstoupit do celestiálního království, by kvůli tomu samozřejmě pociťoval zármutek; a právě v takovém postavení se nachází náš Otec v nebi. Ne všechny Jeho děti jsou hodny celestiální slávy a mnohé musí kvůli svým přestupkům trpět Jeho hněv – a kvůli tomu jsou Otec a celá nebesa zarmouceni a pláčí. Pán jedná v souladu se zákony přírody. Člověk musí být vykoupen podle zákona a jeho odměna musí být založena na zákonu spravedlnosti. V důsledku toho Pán nedá lidem to, co si nezaslouží, ale odmění každého podle jeho skutků.

… Jsem přesvědčen, že kdyby to bylo možné, Otec v nebi by spasil všechny lidi a dal by jim celestiální slávu, dokonce plnost oslavení. On ale dal člověku svobodu jednání a má-li člověk dosáhnout oslavení spravedlivých, musí být poslušen pravdy podle toho, co bylo zjeveno.¹²

Když byl Adam v zahradě Eden, přebýval v přítomnosti Boha, našeho Otce. … Poté, co byl ze zahrady Eden vyhnán, se situace změnila. Adam byl kvůli svému přestupku vypuzen z Otcovy přítomnosti. V písmech se píše, že se stal duchovně mrtvým – to znamená, že byl vyloučen z přítomnosti Boží.¹³

Vím, že Ježíš Kristus je Syn Boží a že od svého Otce obdržel moc vykoupit lidi z duchovní i časné smrti, kterou na svět přivodil Pád Adamův.¹⁴

Existoval jen jeden způsob vykoupení, jeden způsob, kterým by se zajistila náprava a tělo mohlo být znovu spojeno s duchem – a to skrze nekonečné Usmíření, které musela přinést nekonečná bytost, někdo, kdo nebyl podroben smrti, a přesto někdo, kdo měl moc zemřít a kdo měl také moc nad smrtí. A tak nám náš Otec v nebi seslal do světa svého Syna Ježíše Krista, který si nesl život v sobě. A protože měl [Ježíš Kristus] matku, v jejíchž žilách kolovala krev, měl schopnost zemřít. Mohl odevzdat své tělo smrti a poté si ho vzít zpět. Dovolte mi přečíst Jeho vlastní slova: „Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.“ (Jan 10:17–18.)¹⁵

Úmyslem našeho Otce v nebi nikdy nebylo nechat lidi tápat a snažit se ve tmě najít cestu bez světla, které by je vedlo, a očekávat od nich, že v takové situaci najdou cestu zpátky do Jeho království a do Jeho svaté přítomnosti. To není způsob Páně. Po celé věky již od počátku náš Otec v nebi projevuje vůči svým dětem laskavost a je ochoten jim ukazovat správný směr. Již od nejranějších dob, kdy byla nebesa otevřena, Pán sesílá ze své přítomnosti posly Bohem pověřeným služebníkům, mužům, kteří jsou nositeli kněžské pravomoci a kteří jsou pověřeni učit zásadám evangelia, varovat druhé a učit je spravedlivosti; a tito muži získávají toto poznání, tuto inspiraci a vedení od těchto poslů z přítomnosti Boží. Toto platí i pro naši dispensaci. Není nutné, aby lidé zavírali oči a mysleli si, že nemají žádné světlo a že se mohou spoléhat jen na svůj rozum, neboť Pán je vždy ochotný nás vést a řídit a ukazovat nám cestu. Jak jsem již řekl, On posílá posly ze své přítomnosti. Posílá zjevení. Přikázal, aby Jeho slovo bylo zapsáno, aby bylo vydáno a aby ho všichni lidé mohli poznat.¹⁶

Pravím vám i celé Církvi, a ostatně i celému světu, že laskavý a láskyplný Otec promluvil v těchto posledních dnech znovu z nebe ke svým služebníkům prorokům.

Jeho hlas je hlasem vyzývajícím všechny lidi, aby přišli k Jeho milovanému Synu, aby se od Něho učili, aby přijímali z Jeho dobrotivosti, aby na sebe vzali Jeho jho a aby si vypracovali své spasení poslušností zákonů Jeho evangelia. Jeho hlas je hlasem slávy a cti, hlasem pokoje v tomto životě a věčného života ve světě, který přijde.¹⁷

• Co podle vás člověku pomáhá v tom, aby byl schopen modlit se k Bohu tak, „jako kdyby mluvil s přítelem“? („Ze života Josepha Fieldinga Smitha“.) Zamyslete se nad tím, jak můžete posilovat svůj vztah s Nebeským Otcem.

• President Smith mluvil o vděčnosti za První vidění Josepha Smitha, které znovuzřídilo „pravé poznání Boha“. (1. oddíl.) Jaké pravdy týkající se Boha Otce a Ježíše Krista znáte díky Prvnímu vidění?

• Které vlastnosti Boha, jež president Smith zmiňuje ve 2. oddíle, mají pro vás největší význam? Proč? Jak vám ve snaze mít víru v Nebeského Otce pomáhá to, že znáte Jeho vlastnosti?

• President Smith svědčil: „Jsme duchovní děti Boha, našeho Nebeského Otce. … Jsme členové Jeho rodiny.“ (3. oddíl.) Jaký vliv má na vás tato pravda?

• Jaká vyjádření ve 4. a 5. oddíle vám pomáhají pociťovat lásku, kterou k vám Nebeský Otec chová? Proč je důležité, abychom si byli vědomi toho, že Bůh nás miluje a zajímá se o každého z nás osobně? Jak můžeme členům rodiny a přátelům pomoci pociťovat Jeho lásku?

• Zamyslete se nad tím, co Nebeský Otec vykonal, aby vám pomohl vrátit se do Jeho přítomnosti. (Viz 6. oddíl.) Jaké máte pocity, když přemýšlíte o tom, že Nebeský Otec seslal svého milovaného Syna? V jakém smyslu Nebeský Otec seslal světlo, které vás může vést?

Jan 3:16; 17:3; 1. Nefi 11:17; Alma 30:44

„Výuka v Církvi často probíhá dosti strnule, je to přednášení. Když ve třídě posloucháme přednášky, nepůsobí to na nás moc dobře. To děláme na shromáždění svátosti a na konferencích, ale výuka může probíhat oběma směry, takže můžete klást otázky. Ve třídě můžete snadno podporovat kladení otázek.“ (Boyd K. Packer, „Principles of Teaching and Learning“, Ensign, June 2007, 87.)