Křest

Křest, třetí zásada a první obřad evangelia, je nezbytný pro získání spasení a oslavení v království Božím. Křest je zaprvé prostředkem, jímž člověk činící pokání získává odpuštění hříchů. Za druhé je to brána do království Božího. Tak nám to praví Pán v  Janovi 3:1–11, když mluví s Nikodémem. …

… Křest se provádí ponořením do vody. … Křest nelze provést žádným jiným způsobem než ponořením celého těla do vody, a to z následujících důvodů:

1) Křest je podobenstvím smrti, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista a všech dalších, kteří již byli vzkříšeni.

2) Křest je také narozením a je podobenstvím narození dítěte na tento svět.

3) Křest je doslovně, a také v obrazném pojetí, vzkříšení, přenesení neboli vzkříšení z jednoho života ke druhému – ze života hříchu k životu duchovního života.

Rád bych se zastavil u druhého důvodu: Křest je také narození a je podobenstvím narození dítěte na tento svět. … V  Mojžíšovi 6:58–60 čteme:

„Tudíž, dávám ti přikázání, abys učil těmto věcem děti své otevřeně řka:

Že kvůli přestupku přichází pád, kterýžto pád přivádí smrt, a poněvadž vy jste byly zrozeny na svět skrze vodu a krev a ducha, kteréhož jsem učinil, a tak jste se staly z prachu duší živou, právě tak musíte býti znovuzrozeny do království nebeského z vody a z Ducha a býti očištěny skrze krev, a to krev mého Jednorozeného; abyste mohly býti posvěceny od veškerého hříchu a těšiti se ze slov věčného života v tomto světě a z věčného života ve světě, který přijde, a to z nesmrtelné slávy;

Neboť skrze vodu zachováváte přikázání; skrze Ducha jste ospravedlněny a skrze krev jste posvěceny.“ …

… Každé dítě, které přichází na tento svět, přebývá ve vodě, narodí se ve vodě a z krve a z ducha. Když se tedy narodíme do království Božího, musíme se narodit týmž způsobem: křtem zrozeni z vody; prolitím krve Kristovy očištěni a posvěceni; a ospravedlněni prostřednictvím Ducha Božího, neboť křest není úplný bez křtu Duchem Svatým. A tak vidíte tu paralelu mezi narozením na svět a narozením do království Božího. …

A dostávám se ke třetímu důvodu: křest je doslovně, a také v obrazném pojetí vzkříšení, přenesení neboli vzkříšení z jednoho života ke druhému – ze života hříchu k životu duchovního života. …

… Všichni muži a ženy … potřebují pokání. … Jsou duchovně mrtví. Jak se dostanou zpět? Tím, že budou pohřbeni ve vodě. Jsou mrtví a jsou pohřbeni ve vodě a vycházejí skrze vzkříšení ducha zpět k duchovnímu životu. A právě to je křest.⁴

Obrázek

Oil painting in browns, blues and greens of the artist being baptized in the Dhiepper River. Two men in white at center with large trees in foreground and hazy city across the river in the background under a cloudy sky. Signed lower right. N. Krisochenko 1998.

Vím, že malé děti, které ještě nedosáhly let zodpovědnosti, a nejsou tedy vinny hříchem, jsou … vykoupeny skrze krev Kristovu, a je vážným výsměchem tvrdit, že potřebují křest, a tím popírat spravedlnost a milosrdenství Boží. [Viz Moroni 8:20–23.]⁵

Ve 29. oddíle Nauky a smluv říká Pán toto (verše 46–47):

„Ale vizte, pravím vám, že malé děti jsou vykoupeny od založení světa skrze mého Jednorozeného;

Pročež, nemohou hřešiti, neboť Satanovi není dána moc pokoušeti malé děti, dokud nezačnou býti přede mnou zodpovědnými.“

To zní správně. „Malé děti jsou vykoupeny od založení světa.“ Co tím Pán myslí? Znamená to, že ještě předtím, než byly položeny základy této země, byl důkladně připraven tento plán vykoupení, plán spasení, podle něhož se máme v tomto smrtelném životě řídit, a Bůh, který zná konec od počátku, učinil taková opatření, aby malé děti byly vykoupeny skrze Usmíření Ježíše Krista. …

… Když se podíváte do tváře nemluvněte a ono se podívá na vás a usměje se, věříte snad tomu, že toto děťátko je poskvrněno nějakým hříchem, který by ho připravil o možnost být v přítomnosti Boží, kdyby zemřelo? …

Vzpomínám si, jak jsem byl v misijním poli v Anglii a měli jsme tam jednu americkou rodinu. … Když [manžel] uslyšel starší, jak v ulicích káží evangelium, pozval je k sobě domů, protože to byli jeho krajané. Neměl zájem o evangelium; měl zájem o ně, protože i oni pocházeli ze Spojených států. Shodou okolností jsem v té oblasti také pracoval. Nebyl jsem tím, koho jako prvního slyšel kázat, ale později mě také pozval k sobě domů. …

Napadlo nás, že ho navštívíme a budeme si povídat o baseballu, fotbalu a dalších věcech a že budeme porovnávat to, co je ve Spojených státech, s tím, co je ve Velké Británii – to, co ho zajímá. A přesně to jsme udělali a zpočátku jsme o náboženství neřekli ani slovo. Navštívili jsme ho pak ještě několikrát, a on nás považoval za dobré kamarády, protože jsme se nesnažili nutit mu své náboženství. Ale po nějaké době nám začali klást otázky – věděli jsme, že začnou – a jednou večer, když jsme seděli u nich doma, se na mě obrátila manželka onoho muže a řekla: „Starší Smithe, chci se vás na něco zeptat.“ Ještě než se stihla zeptat, začala plakat. Nevěděl jsem, co se děje. Vzlykala, a když se uklidnila natolik, že dokázala položit svou otázku, vyprávěla mi tento příběh:

Když přijeli do Anglie, potkalo je neštěstí – zemřelo jim miminko. … Šli za duchovním [církve, do které chodili,] a chtěli se se svým děťátkem rozloučit na křesťanském pohřbu. … Duchovní jí řekl: „Vaše dítě nemůže mít křesťanský pohřeb, protože nebylo pokřtěno. Vaše dítě je ztracené.“ To bylo řečeno poněkud neomaleně, ale takto mi ta žena tento příběh vyprávěla a v srdci si již dva nebo tři roky nesla tuto nesmírnou bolest. A tak se mě zeptala: „Je mé dítě ztraceno? Opravdu ho již nikdy neuvidím?“ Otevřel jsem Knihu Mormonovu a přečetl jsem jí slova Mormona určená jeho synu Moronimu. [Viz Moroni 8.] Řekl jsem: „Vaše dítě není ztracené. Žádné dítě není ztracené. Každé dítě, když zemře, je spaseno v království Božím.“

… „A také jsem spatřil, že všechny děti, jež zemřely předtím, než dosáhly let zodpovědnosti, jsou spaseny v celestiálním království nebeském.“ [NaS 137:10.] Toto řekl Pán Proroku Josephu Smithovi ve zjevení neboli ve vidění, které měl v chrámu Kirtland. Cožpak to nezní hezky? Není to snad spravedlné? Není to snad správné? … [Dítě] není zodpovědné za prvotní hřích, není zodpovědné za žádný hřích, působí na něj milosrdenství Boží a ono [dítě] je vykoupené.

Jak je to ale s vámi a se mnou? My jsme schopni dosáhnout porozumění a Pán říká: „[Pokud jde o ty], kteří mají poznání, nepřikázal jsem jim, aby činili pokání?“ [NaS 29:49.] Je nám přikázáno, abychom činili pokání, je nám přikázáno, abychom byli pokřtěni, je nám přikázáno, aby nám byly smyty hříchy ve vodách křtu, protože jsme schopni dosáhnout porozumění, a my všichni hřešíme. Avšak já jsem nebyl pokřtěn a ani vy jste nebyli pokřtěni kvůli ničemu z toho, co udělal Adam. Byl jsem pokřtěn proto, abych mohl být očištěn od toho, čeho jsem se dopustil já sám, a tak je tomu i s vámi, a abych mohl vstoupit do království Božího.

… Pán učinil opatření pro ty, kteří jsou bez zákona, a malé děti nejsou podrobeny zákonu pokání. Jak byste mohli malé dítě učit činit pokání? Nemá z čeho činit pokání.

Pán stanovil – a to podle svého vlastního úsudku – věk zodpovědnosti na osm let. Jakmile dosáhneme věku osmi let, očekává se, že budeme mít dostatečné porozumění na to, abychom byli pokřtěni. O ty, kterým je méně než osm let, se postará Pán.⁶

Každý člověk, když vstupuje do vod křtu, na sebe bere smlouvu.

„A opět, cestou přikázání církvi ohledně způsobu křtu – Všichni ti, kteří se pokoří před Bohem a přejí si býti pokřtěni a přicházejí se srdcem zlomeným a s duchem zkroušeným a dosvědčují před církví, že opravdově činili pokání ze všech hříchů svých, a jsou ochotni vzíti na sebe jméno Ježíše Krista, maje odhodlání sloužiti mu do konce, a vpravdě skutky svými projevují, že přijali z Ducha Kristova na odpuštění hříchů svých, budou přijati křtem do jeho církve.“ (NaS 20:37.)⁷

Obrázek

A man baptizing a young girl. They are standing in the font.

Přečtu vám něco z 59. oddílu Nauky a smluv:

„Pročež, dávám jim [to jest členům Církve] přikázání, řka toto: Milovati budeš Pána Boha svého celým svým srdcem, celou svou mocí, myslí a silou; a ve jménu Ježíše Krista mu budeš sloužiti.

Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Nepokradeš; ani nezcizoložíš ani nezabiješ ani nebudeš činiti nic tomu podobného.

Budeš děkovati Pánu Bohu svému ve všech věcech.“ [NaS 59:5–7.]

Každý, kdo byl pokřtěn do této Církve, uzavřel smlouvu s Pánem, že bude dodržovat Jeho přikázání, a v tomto přikázání, které bylo znovu zdůrazněno v dispensaci, v níž žijeme, je nám řečeno, že máme sloužit Pánu celým srdcem a celou myslí a s veškerou silou, kterou máme, a to vše ve jménu Ježíše Krista. Vše, co děláme, máme dělat ve jménu Ježíše Krista.

Ve vodách křtu jsme uzavřeli smlouvu, že budeme tato přikázání dodržovat; že budeme sloužit Pánu; že budeme dodržovat toto přední a největší přikázání ze všech – milovat Pána našeho Boha; že budeme dodržovat i to další veliké přikázání – mít rádi bližního svého jako sebe samého; a s veškerou mocí, kterou máme, s veškerou silou a celým srdcem Mu budeme dokazovat, že budeme „žíti každým slovem, jež vychází z úst Božích“ [NaS 84:44]; že budeme poslušní a pokorní, pilní v Jeho službě a ochotní poslouchat; že budeme poslušni rad těch, kteří nám předsedají, a že budeme dělat vše s okem upřeným na slávu Boží.

Na tyto věci bychom neměli zapomínat, neboť toto přikázání je pro nás jako členy Církve závazné.⁸

Jedním z velkých účelů pravé církve je učit lidi tomu, co musí po křtu dělat, aby získali veškerá požehnání evangelia.⁹

Každý pokřtěný člověk, skutečně pokřtěný, se pokořil; jeho srdce je zlomené; jeho duch je zkroušený; uzavřel smlouvu před Bohem, že bude dodržovat Jeho přikázání, a zanechal všech svých hříchů. Když pak vstoupí do Církve, má snad právo hřešit poté, co je v Církvi? Může snad všeho nechat? Může si snad dopřávat něco z toho, čemu se podle Pána má vyhýbat? Nikoli. Je právě tak nezbytné, aby měl onoho zkroušeného ducha a ono zlomené srdce poté, co je pokřtěn, jako to bylo nezbytné předtím.¹⁰

Občas slýchávám, jak někteří naši mladí muži, i někteří, kteří již tak mladí nejsou, mluví o křtu. Říkají, že nevědí, proč, když křest je na odpuštění hříchů, nemusí být člověk pokřtěn pokaždé, když se dopustí hříchu. Znáte ten důvod? Pokud člověk hřeší, ale nadále vede duchovní život, tak žije a může činit pokání a získat odpuštění. Není třeba, aby byl pokřtěn, aby se tak mohl vrátit tam, kde již je.¹¹

Kdo ze Svatých posledních dnů usiluje o místo v telestiálním království? Kdo ze Svatých posledních dnů usiluje o místo v terestriálním království? S těmito královstvími bychom neměli chtít mít nic společného; cílem člověka, který je pokřtěn do Církve, není, ani nemá být, snaha žít tak, aby nezískal místo v celestiálním království Božím; neboť křest je sám o sobě cestou vedoucí do onoho království. Křest má dvojí podstatu; v prvé řadě je na odpuštění hříchů, a dále je to vstupní brána do království Božího – ne do telestiálního království, ne do terestriálního království, nýbrž je to brána do celestiálního království, kde přebývá Bůh. Přesně k tomu křest slouží; přesně k tomu slouží dar Ducha Svatého vkládáním rukou – aby nás připravil, abychom mohli, díky poslušnosti, pokračovat dál a dál, dodržovat přikázání Páně, dokud neobdržíme plnost v celestiálním království.¹²

• Při čtení vzpomínek presidenta Smitha v oddíle „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“ přemítejte o svém křtu. Jak se od té doby prohloubilo vaše porozumění křtu? Jak můžeme pomoci členům rodiny nebo přátelům, kteří se připravují na křest?

• Co nového o křtu jste se dozvěděli z 1. oddílu učení presidenta Smitha? Jak můžeme díky učení presidenta Smitha o symbolice křtu prohloubit své porozumění smlouvě křtu?

• Čemu vás příběh uvedený ve 2. oddíle učí o lásce, kterou chová Nebeský Otec ke svým dětem? Přemýšlejte o lidech, jež znáte, kterým by mohlo prospět, kdyby se dozvěděli o nauce uvedené v tomto příběhu.

• Přemítejte o svém úsilí dodržovat smlouvu křtu. (Viz 3. oddíl.) Jaký vliv má tato smlouva na váš vztah se členy rodiny i s dalšími lidmi?

• Zamyslete se nad slovy presidenta Smitha na začátku 4. oddílu. Čemu podle vás potřebují být lidé učeni poté, co byli pokřtěni? Jak si můžeme vzájemně pomáhat dodržovat smlouvu křtu?

Matouš 3:13–17; 2. Nefi 31:5–13; Mosiáš 18:8–13; 3. Nefi 11:31–39; NaS 68:25–27; Články víry 1:4

„Pokud pozitivně reagujete na každou upřímnou poznámku, můžete pomoci těm, které učíte, pocítit větší důvěru ve své schopnosti zapojit se do diskuse. Můžete například říci: ‚Děkuji za vaši odpověď. Byla velmi promyšlená‘ … nebo ‚To je dobrý příklad‘ nebo ‚Děkuji za vše, co jste dnes řekli‘.“ (Učení – není většího povolání [2000], 64.)