Dar Ducha Svatého

Duch Svatý je třetí člen Božstva. Je to Duch v podobě člověka. Otec a Syn jsou bytosti s tělesnou schránkou; mají tělo z masa a kostí. Duch Svatý je bytost duchovní, která má pouze duchovní tělo. [Viz NaS 130:22.] Jeho posláním je vydávat svědectví o Otci a Synu a o veškeré pravdě. [Viz 2. Nefi 31:18; Moroni 10:5.]³

Podílí se na tom, co dělají Otec a Syn, a zjevuje to těm, kteří věrně slouží Pánu. Právě skrze učení Utěšitele, neboli Ducha Svatého, si apoštolové vzpomněli na učení Ježíše Krista. [Viz Jan 14:26.] A právě skrze učení Svatého Ducha se dostavuje proroctví. [Viz 2. Petrova 1:21.]⁴

Duch Boží, který promlouvá k duchu člověka, má moc sdělit pravdu s větším účinkem a porozuměním, než ji lze sdělit osobním kontaktem dokonce i s nebeskými bytostmi. Prostřednictvím Ducha Svatého je pravda vetkána do žilek a šlach těla tak, že ji nelze zapomenout.⁵

Věříme, že Duch Svatý je zjevovatel a že vydá svědectví čestným lidem, ať jsou kdekoli, o tom, že Ježíš Kristus je Syn Boží, že Joseph Smith je prorok a že tato Církev je „jedinou pravou a živou [církví] na tváři celé země“. (NaS 1:30.)

Není třeba, aby někdo zůstával v temnotě; světlo věčného evangelia je zde; a každý upřímný zájemce na zemi může získat osobní svědectví od Svatého Ducha o pravdě a o božské podstatě Pánova díla.

Petr pravil: „… Bůh [nikomu nestraní]. Ale v každém národu, kdož se ho bojí, a činí spravedlnost, příjemný jest jemu.“ (Skutkové 10:34–35.) To znamená, že Pán vylije svého Ducha na věrné, aby mohli sami pro sebe poznat pravdy tohoto náboženství.⁶

Duch Svatý se projeví každému, kdo prosí o pravdu, tak jako to udělal v případě Kornelia. [Viz Skutkové 10.] V Knize Mormonově čteme tato slova Moroniho, která pronesl v době, kdy dokončoval svůj záznam – v  10. kapitole, ve verši 4:

„A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.“

Každý člověk může obdržet projev Ducha Svatého, dokonce i když není v Církvi, pokud dychtivě usiluje o světlo a pravdu. Duch Svatý přijde a dá člověku svědectví, o které usiluje, a potom se vzdálí.⁷

Ve dnech prvotní Církve Ježíše Krista bylo dáno zaslíbení, že každý, kdo bude činit pokání, bude pokřtěn na odpuštění hříchů a bude věrný, obdrží dar Ducha Svatého vkládáním rukou. Totéž zaslíbení bylo dáno i všem těm, kteří přijmou evangelium v této dispensaci, neboť Pán říká:

„A ty, kteří mají víru, budete konfirmovati v církvi mé vkládáním rukou a já jim udělím dar Ducha Svatého.“ [NaS 33:15.]⁸

Obrázek

Paiting of the Apostle Paul conferring the Gift of the Holy Ghost .

Dar Ducha Svatého nemůžete obdržet jen tím, že se o to budete modlit, že budete platit desátek a dodržovat Slovo moudrosti – dokonce ani tím, že budete pokřtěni ve vodě na odpuštění hříchů. Onen křest totiž musíte doplnit křtem Ducha. Prorok při jedné příležitosti řekl, že byste mohli stejně tak pokřtít pytel písku, pokud poté dotyčného nekonfirmujete a neudělíte mu dar Ducha Svatého vkládáním rukou. Nemůžete ho obdržet žádným jiným způsobem.⁹

Věřím v nauku o vkládání rukou pro obdržení daru Ducha Svatého, díky kterému můžeme navázat osobní vztah s naším Otcem v nebi a učit se Jeho cestám, abychom mohli kráčet v Jeho stopách.¹⁰

Duch Svatý je posel neboli Utěšitel, kterého Spasitel slíbil, že pošle svým učedníkům poté, co bude ukřižován. Tento Utěšitel má být, prostřednictvím svého vlivu, stálým společníkem každého pokřtěného člověka a má členům Církve pomáhat zjevením a vedením a poznáním pravdy, aby mohli kráčet v Jeho světle. Právě Duch Svatý osvěcuje mysl skutečně pokřtěného člena. Jeho prostřednictvím přichází osobní zjevení a do našeho srdce je vštěpováno světlo pravdy.¹¹

Poté, co jsme pokřtěni, jsme konfirmováni. K čemu je konfirmace dobrá? Abychom se stali společníkem Ducha Svatého; abychom měli právo na vedení třetího člena Božstva – abychom měli společníka, aby tak naše mysl mohla být osvícena a abychom mohli být oživeni Svatým Duchem a usilovali o poznání a pochopení všeho, co přináleží k našemu oslavení.¹²

Po křtu a konfirmaci se můžeme stát společníkem Ducha Svatého, který nás bude učit cestám Páně, bude oživovat naši mysl a bude nám pomáhat rozumět pravdě.¹³

Je nám slíbeno, že budeme-li poté, co jsme pokřtěni, pravdiví a věrní, budeme se těšit z vedení Ducha Svatého. Co je účelem tohoto vedení? Aby nás Duch učil, vedl a vydával nám svědectví o spásných zásadách evangelia Ježíše Krista. Každé dítě, které je dostatečně staré na to, aby bylo pokřtěno, a které je pokřtěno, má právo na vedení Ducha Svatého. Slýchám lidi říkat, že malé osmileté dítě tomu nedokáže rozumět. Já mám však jinou zkušenost. Já jsem získal svědectví o této pravdě, když mi bylo osm let, a toto svědectví přišlo od Ducha Svatého. A mám ho až do dneška.¹⁴

Být neustále veden Duchem Svatým a těšit se z toho, že jsou nám zjevována tajemství království Božího, je nádherná výsada!¹⁵

Podle mého úsudku je mnoho členů této Církve, kteří byli pokřtěni na odpuštění hříchů a kterým byly vloženy ruce na hlavu pro udělení daru Ducha Svatého, kteří však onen dar nikdy neobdrželi – tedy jeho projevy. Proč? Protože nikdy neučinili vše potřebné pro to, aby tyto projevy obdrželi. Nikdy se nepokořili. Nikdy nepodnikli ony kroky, které by je připravily na společenství Ducha Svatého. A tak kráčí životem bez tohoto poznání; nedostává se jim porozumění. Když za nimi pak přijdou ti, kteří jsou vychytralí a lstiví ve svém oklamávání, a kritizují autority Církve a nauky Církve, tak tito slabí členové nemají dostatečné porozumění, dostatek informací a dostatečné vedení od Ducha Páně, aby těmto falešným naukám a učením odolali. Naslouchají těmto lidem a myslí si, že možná udělali chybu, a než se vzpamatujete, tak již odcházejí z Církve, protože nemají dostatečné porozumění.¹⁶

Pán nám dal přikázání, že členové Církve mají být pilní ve svém úsilí a ve studiu základních pravd evangelia, jak nám bylo zjeveno. Duch Páně nebude neustále zápolit s člověkem, který je netečný, vzpurný a vzdorovitý a který nežije ve světle božské pravdy. Je výsadou každého pokřtěného člověka, aby měl neochvějné svědectví o Znovuzřízení evangelia, avšak pokud nebudeme neustále přijímat duchovní potravu skrze studium, poslušnost a pilnou snahu o poznání a pochopení pravdy, toto svědectví ochabne a nakonec se zcela vytratí.¹⁷

Obrázek

A man sitting at a table with his scriptures open looking out the window.

Máme právo na vedení Ducha Svatého, ale toto vedení nemůžeme mít, pokud vědomě odmítáme pamatovat na zjevení, která nám byla dána, aby nám pomáhala rozumět a aby nás vedla ve světle a pravdě věčného evangelia. Pokud odmítáme pamatovat na tato veliká zjevení, která pro nás tolik znamenají – časně i duchovně –, nemůžeme si na toto vedení dělat naději. Jestliže se ocitneme v tomto stavu nevíry neboli neochoty usilovat o světlo a poznání, jež nám Pán dal nadosah, pak jsme vystaveni nebezpečí toho, že budeme oklamáni zlými duchy, naukami ďáblovými a učením lidským. [Viz NaS 46:7.] A až se tyto falešné vlivy před námi objeví, nebudeme mít ono rozlišovací poznání, jehož pomocí bychom je mohli rozlišit a poznat, že nejsou od Pána. A tak se můžeme stát obětí lidské bezbožnosti, zkaženosti, lstivosti a vychytralosti.¹⁸

Duch Páně nepřebývá v nečistých schránkách, a když se člověk skrze zlovolnost odvrátí od pravdy, Duch s ním již nepřebývá a odchází a místo Něj nastupuje duch omylu, duch neposlušnosti, duch zlovolnosti, duch věčného zničení.¹⁹

Pán dal všem, kteří činí pokání a zůstávají věrni a projevují ducha pokory a píle, zaslíbení, že budou mít právo na vedení Ducha Božího. Tento Duch je bude vést a řídit po celý život.²⁰

Každému členovi Církve byly vloženy ruce na hlavu a byl mu udělen dar Ducha Svatého. Každý člen má právo přijímat zjevení, která jsou žádoucí a nezbytná pro jeho osobní vedení; nikoli pro celou Církev, ale pro něj samotného. Má právo, skrze svou poslušnost, skrze svou pokoru, přijímat světlo a pravdu, jak je bude zjevovat Duch Pravdy, a ten, kdo bude tohoto Ducha poslušen a bude usilovat o dar Ducha v pokoře a víře, nebude oklamán.²¹

Musíme kráčet ve svatosti života ve světle a v pravdě s patřičným porozuměním, které přichází skrze dar a moc Ducha Svatého, který je zaslíben všem těm, kteří uvěří ku pokání a přijmou slova věčného života. Máme-li společenství s tímto Duchem, pak kráčíme ve světle a máme společenství i s Bohem.²²

Výsadou každého člena Církve je znát pravdu, mluvit pravdu, mít inspiraci Ducha Svatého; je naší výsadou, každého jednotlivě, … přijímat světlo a kráčet ve světle; a budeme-li kráčet v Bohu, to znamená, budeme-li dodržovat Jeho přikázání, budeme získávat stále více světla, až nakonec přijde dokonalý den poznání. [Viz NaS 50:24.]²³

Zpět do přítomnosti Boha, našeho Otce, přijdeme nakonec díky vedení Ducha Svatého.²⁴

• Čemu se můžeme naučit o Duchu Svatém z příběhu uvedeného v oddílu „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“? Kdy vás například Duch nabádal, abyste někomu pomohli?

• President Smith se zmínil o „[Duchu Božím], který promlouvá k duchu člověka“. (1. oddíl.) V jakém smyslu se komunikace s naším duchem liší od komunikace přijímané ušima nebo očima? Proč je tato komunikace působivější?

• Jaké jsou některé rozdíly mezi přijetím projevů Ducha, jako tomu bylo v případě Kornelia, a přijetím daru Ducha Svatého? (Viz 2. oddíl.)

• President Smith učil, že křest není úplný bez daru Ducha Svatého. (Viz 3. oddíl.) V jakém smyslu by byl váš život neúplný bez daru Ducha Svatého?

• Přemítejte o učení presidenta Smitha ve 4. oddíle o tom, co to znamená mít stálé společenství Ducha Svatého. Jak jste byli nebo jste požehnáni díky tomuto společenství?

• Co můžeme dělat pro to, abychom se připravili na společenství Ducha Svatého? (Několik příkladů je uvedeno v 5. oddíle.)

• Při čtení 6. oddílu věnujte pozornost tomu, jaké vedení můžeme od Ducha Svatého obdržet. Jak mohou rodiče učit své děti rozpoznávat a přijímat toto vedení?

Jan 16:13; Skutkové 19:1–6; 1. Korintským 12:3; 1. Nefi 10:17–19; 2. Nefi 31:15–20; 3. Nefi 19:9; NaS 46:13; Články víry 1:4

„Nemějte obavy, jsou-li studenti na několik vteřin zticha poté, co jste jim položili otázku. Neodpovídejte na vlastní otázku; poskytněte studentům čas na přemýšlení o odpovědích. Dlouhotrvající ticho však může naznačovat, že otázce neporozuměli a že je třeba, abyste ji položili jinak.“ (Učení – není většího povolání [2000], 69.)