Kapitola 19

Ve světě, ale ne ze světa

„I když jsme ve světě, nejsme ze světa. Očekává se, že překonáme svět a že budeme žít tak, jak se na Svaté sluší a patří.“

Ze života Josepha Fieldinga Smitha

29. prosince 1944 zemřel syn presidenta Josepha Fieldinga Smitha Lewis ve službě v armádě Spojených států. President Smith, navzdory zármutku, který pociťoval, nacházel útěchu ve vzpomínce na Lewisův dobrý život. „Pokud kdy Lewis udělal nebo řekl něco špatného, já jsem o tom neslyšel,“ zapsal si president Smith do deníku. „Jeho myšlenky i jeho skutky byly čisté. … I když je tato rána nesmírně těžká, pociťujeme pokoj a radost z vědomí, že byl čistý a neposkvrněný zlovolnostmi, které jsou ve světě tak rozšířené a které se v armádě vyskytují. Byl věrný své víře a je hoden slavného vzkříšení, kdy se znovu shledáme.“¹

O 11 let později byli president Joseph Fielding Smith se svou ženou Jessie svědky podobných vlastností u jiných armádních příslušníků. Cestovali po církevních misiích ve východní Asii a také navštěvovali Svaté posledních dnů ze Spojených států, kteří sloužili v armádě. Na presidenta a sestru Smithovi tito mladí lidé, kteří navzdory světským pokušením vedli dobrý a čistý život, velmi zapůsobili. Na generální konferenci v říjnu 1955 president Smith řekl:

„Vy, otcové a matky, kteří máte syny sloužící v ozbrojených silách, buďte na ně hrdí. Jsou to úžasní mladí muži. Někteří naši vojáci jsou obrácenými, kteří byli přivedeni do Církve výukou, slovem a příkladem – hlavně příkladem členů Církve, kteří spolu s nimi rovněž sloužili v ozbrojených silách.

Setkal jsem se s řadou mladých mužů, kteří říkali: ‚Přišli jsme do Církve díky tomu, jak žijí tito mladí muži, a díky tomu, že nás učili zásadám evangelia.‘

Dělají dobrou práci. Možná, že mezi nimi je jeden či dva, kteří jsou lhostejní, ale ti mladí muži, s nimiž jsem měl tu výsadu se setkat a mluvit s nimi, by vám vydali svědectví o pravdě, a jsou pokorní.

A když jsem se setkal s důstojníky a kaplany …, všichni shodně říkali: ‚Máme rádi vaše mladé muže. Jsou mravně čistí. Můžeme se na ně spolehnout.‘“²

President Smith nabádal členy Církve, aby byli – podobně jako tito mladí vojáci – „jiní než zbytek světa“.³ V kázáních mluvil často o svěcení dne sabatu, o dodržování Slova moudrosti, o používání jmen Nebeského Otce a Ježíše Krista s úctou, o slušném oblékání a o dodržování zákona cudnosti. Ujišťoval Svaté posledních dnů, že požehnání, která získají, pokud se vzdají světských zlovolností a budou dodržovat přikázání, „překonají vše, co nyní dokážeme pochopit“.⁴

Dokonce i v čase války můžeme žít ve světě, ale nebýt ze světa.

Učení Josepha Fieldinga Smitha

Pán od nás očekává, že se zřekneme světských zlovolností a že budeme žít tak, jak se na Svaté sluší a patří.

Žijeme v hříšném a zlovolném světě. Ale i když jsme ve světě, nejsme ze světa. Očekává se, že překonáme svět a že budeme žít tak, jak se na Svaté sluší a patří. … Máme více světla, než má svět, a Pán toho od nás očekává více než od nich.⁵

V sedmnácté kapitole Jana – stěží dokáži číst tuto kapitolu, aniž by mi do očí vstoupily slzy – … se náš Pán, když se modlil k Otci s veškerou jemností své duše, protože věděl, že nadešla hodina, kdy měl přinést sám sebe za oběť, modlil za své učedníky. V oné modlitbě řekl:

„Neprosímť, abys je vzal z světa, ale abys je zachoval od toho zlého.

Z světať nejsou, jako i já nejsem z světa.

Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.“ (Jan 17:15–17.)

Žijeme-li podle náboženství, které Pán zjevil a které jsme přijali, nepatříme světu. Neměli bychom se účastnit žádných jeho bláhovostí. Neměli bychom se účastnit jeho hříchů a omylů – omylů filosofických a omylů naukových, omylů týkajících se vládního systému či jakéhokoli jiného omylu – nejsme toho součástí.

To jediné, čeho se máme účastnit, je dodržování Božích přikázání. To je to jediné – máme být věrni každé smlouvě, kterou jsme uzavřeli, a každému závazku, který jsme na sebe vzali.⁶

Z toho, co jsem řekl, nemějte dojem, že si myslím, že se máme stranit každého, kdo není členem Církve, a že se s takovými lidmi nemáme stýkat. To jsem neřekl, ale chtěl bych, abychom byli důslední Svatí posledních dnů, a pokud lidé ve světě kráčí v temnotě a hříchu a činí to, co je proti vůli Páně, pak jsme v postavení, kdy máme udělat dělicí čáru.⁷

Když vstupujeme do Církve …, očekává se od nás, že se zřekneme mnohých světských způsobů a že budeme žít tak, jak se na Svaté sluší a patří. Nemáme se již oblékat, ani mluvit, ani jednat, či dokonce přemýšlet tak, jak to až příliš často dělají ostatní. Mnozí lidé ve světě pijí čaj, kávu a lihoviny, užívají tabák a jsou zapleteni do užívání drog. Mnozí lidé klejí a jsou vulgární a neslušní, vedou nemravný a nečistý život, ale toto vše nám má být cizí. Jsme Svatí Boha Nejvyššího. …

Vyzývám Církev a všechny její členy, aby se zřekli světských zlovolností. Musíme se stranit necudnosti a každé podoby nemravnosti tak, jako bychom se stranili moru. …

Naším účelem, jako služebníků Páně, je kráčet po cestě, kterou pro nás Pán vytyčil. Nepřejeme si jen dělat a říkat to, co Ho potěší, ale snažíme se žít tak, aby náš život byl takový jako ten Jeho.⁸

Svěcení dne sabatu

Chtěl bych říci několik slov ohledně zachovávání a svěcení dne sabatu. Toto přikázání bylo dáno již na počátku a Bůh přikázal Svatým a všem národům země, aby zachovávali a světili den sabatu – tento jeden den ze sedmi. V tento den máme odpočívat od práce, máme chodit do domu Páně a přinášet své svátosti v Jeho svatý den. Neboť toto je den určený nám k tomu, abychom si odpočinuli od svých prací a projevili svou oddanost Nejvyššímu. [Viz NaS 59:9–10.] V tento den Mu máme přinášet díky a máme Mu vzdávat čest modlitbou, půstem, zpěvem a tím, že jeden druhého vzděláváme a učíme.⁹

Den sabatu se stal dnem zábavy, hýření, vším možným, jen ne dnem uctívání, … a lituji, že musím říci, že až příliš mnoho – i jeden by bylo příliš mnoho – členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se k tomuto chování připojilo a někteří členové Církve pohlížejí na den sabatu spíše jako na den hýření a zábavy než na den, kdy můžeme sloužit Pánu, našemu Bohu, celým srdcem a celou mocí, myslí a silou. …

Toto je zákon určený pro Církev v dnešní době právě tak, jako to byl zákon určený pro Izrael v dobách dávných, a některé naše členy to poněkud zneklidňuje, protože mají pocit, že zachovávání dne sabatu je v jejich činnostech omezuje.¹⁰

Nemáme žádné právo porušovat den sabatu. … Velmi lituji toho, že dokonce ani v komunitách Svatých posledních dnů někteří nepohlížejí na tuto nauku tak, jak by měli; že mezi námi jsou tací, kteří, jak se zdá, považují za naprosto správné řídit se v tomto ohledu zvyklostmi světa. Přijímají názory a představy světa a porušují přikázání Páně. Budeme-li však takto činit, Pán nás bude volat k odpovědnosti – nemůžeme přestupovat Jeho slovo a zároveň obdržet požehnání, která získávají ti, kteří jsou věrní.¹¹

Dodržování Slova moudrosti

Slovo moudrosti je základní zákon. Ukazuje cestu a poskytuje nám dostatečné pokyny týkající se jídla i nápojů, které jsou pro tělo dobré a které jsou zhoubné. Pokud se upřímně a s pomocí Ducha Páně řídíme tím, co je napsáno, nepotřebujeme žádné další rady. Toto úžasné nařízení obsahuje toto zaslíbení:

„A všichni svatí, kteří pamatují na to, aby zachovávali a činili tato slova, kráčejíce v poslušnosti přikázání, obdrží zdraví v pupku svém a morek pro kosti své;

A naleznou moudrost a veliké poklady poznání, vpravdě skryté poklady;

A poběží, a nebudou znaveni, a budou kráčeti, a nebudou umdlévati.“ [NaS 89:18–20.]¹²

Každý rok se utratí miliardy dolarů za lihoviny, po kterých se lidé opíjejí, a za tabák. Opilost a špinavost, které tato zla přinášejí lidské rodině, nepodkopávají jen zdraví, ale i mravní a duchovní ochranu lidstva.¹³

Rodiny se rozpadají kvůli rostoucímu užívání drog a zneužívání legálních léků.¹⁴

Nesmíme věnovat pozornost vábením a zlovolným reklamám na to, co je pro tělo škodlivé a co náš Otec v nebi a Jeho Syn Ježíš Kristus zavrhují a co je v rozporu s evangeliem, které nám dali. …

Naše tělo musí být čisté. Naše mysl musí být čistá. Musíme mít v srdci přání sloužit Pánu a dodržovat Jeho přikázání; pamatovat na modlitby a v pokoře usilovat o rady, které přicházejí skrze vedení Ducha Páně.¹⁵

Pán zjevil Proroku Josephu Smithovi Slovo moudrosti, aby pomohl Svatým získat fyzickou i duchovní sílu.

Úcta ke jménu Božství

Jméno Božství máme chovat v té nejposvátnější a nejvážnější úctě. Nic tak nezarmucuje, ani nepohoršuje pocity vytříbeného člověka, jako když slyší nějaké neotesané, nevzdělané či obscénní stvoření neuctivě používat jméno Božství. Někteří jedinci klejí natolik, že jim připadá téměř nemožné vyslovit dvě či tři věty, aniž by je zdůraznili – k čemuž podle jejich názoru klení slouží – nějakou vulgární nebo rouhačskou nadávkou. Zdá se, že někteří jedinci se rovněž domnívají, že … když mohou použít rouhačská slova, je to hrdinský výkon a něco, co je pozvedá nad obyčejné smrtelníky. … Obscénnost v jakékoli podobě je potupná a ničí duši a všichni členové Církve by se jí měli vyhýbat jako smrtelnému jedu.

Hodnotné příběhy jsou často zničeny prostě jen tím, že jejich autoři nechápou, jak správně používat posvátná jména. Když jsou do úst jinak úctyhodných postav vloženy rouhačské výrazy, spíše to na hodnotě a zajímavosti příběhu ubírá, než aby ho to nějak obohacovalo. … Jak podivné, že někteří lidé, a dokonce i dobří lidé, se domnívají, že když použijí výrazy obsahující jméno Páně, přidá to jejich příběhům na zajímavosti, vtipnosti či působivosti! …

Ze všech ostatních lidí na zemi by Svatí posledních dnů měli chovat to, co je svaté, v nejvyšší posvátnosti a uctivosti. Lidé světa nejsou v tomto ohledu vyučováni tomu, čemu jsme vyučováni my, třebaže je ve světě mnoho čestných, oddaných a kultivovaných lidí. My ale máme vedení Svatého Ducha a zjevení od Pána a Pán nás v dnešní době s vážností učí našim povinnostem, pokud jde o tyto věci.¹⁶

Slušné oblékání a dodržování zákona cudnosti

Svatí posledních dnů nemají následovat světskou módu a nezdrženlivost. Jsme lid Páně. Pán od nás očekává, že budeme vést čistý a ctnostný život, že budeme udržovat své myšlenky čisté a mysl neposkvrněnou a že budeme věrně dodržovat i všechna Jeho ostatní přikázání. Proč bychom měli následovat svět, proč nemůžeme být zdrženliví, proč nemůžeme dělat to, co by si Pán přál, abychom dělali?¹⁷

Když jdu po ulici cestou do budovy Úřadu Církve nebo zpátky, vídám mladé i starší ženy, z nichž mnohé jsou „dcery Sionské“, které jsou oblečené necudně. [Viz Izaiáš 3:16–24.] Uvědomuji si, že časy a móda se mění. … [Avšak] zásada zdrženlivosti a slušnosti je stále tatáž. … Měřítka vyjádřená generálními autoritami Církve praví, že jak ženy, tak muži se mají oblékat cudně. Učí se, že se mají vždy chovat slušně a být cudní.

Podle mého názoru je to smutný pohled, když se ‚dcery Sionské‘ oblékají necudně. Tato připomínka se však týká jak žen, tak mužů. Pán dal dávnému Izraeli přikázání, že muži i ženy mají mít tělo vždy zakryté a mají dodržovat zákon cudnosti.

Naléhavě žádám o zdrženlivost a cudnost a prosím všechny členy Církve, muže i ženy, aby byli v životě cudní a čistí a aby byli poslušni smluv a přikázání, které nám Pán dal. …

… Nošení necudného oblečení, což se může zdát jako něco nevýznamného, našim mladým ženám či mladým mužům v Církvi cosi ubírá. Je kvůli tomu zkrátka obtížnější dodržovat ony věčné zásady, podle nichž musíme všichni žít, máme-li se vrátit do přítomnosti našeho Otce v nebi.¹⁸

Požehnání slíbená věrným jsou mnohem větší než dočasná světská potěšení.

[Jeden člen Církve mi kdysi řekl, že] dost dobře nemůže pochopit, proč – když platí desátek a dodržuje Slovo moudrosti, modlí se a snaží se dodržovat všechna přikázání, která mu Pán dal – si musí přesto s námahou vydělávat na živobytí, zatímco jeho soused, který porušuje den sabatu, a myslím, že i kouří a pije, si, řečeno slovy světa, užívá a nevěnuje žádnou pozornost učení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, a přesto prosperuje.

Je velmi mnoho členů Církve, kteří o tomto v srdci přemýšlejí a podivují se nad tím, proč tomu tak je. Proč se zdá, že je tento člověk požehnán všemi dobrými věcmi země – mimochodem mnoha špatnými věcmi, o kterých se jen domnívá, že jsou dobré –, a přesto tolik členů Církve zápolí a usilovně pracuje ve snaze protlouci se světem.

Odpověď je prostá. Když někdy jdu, a jednou za čas to dělávám, na fotbalový nebo baseballový zápas nebo na nějaké jiné zábavní místo, vždy jsou kolem mě muži a ženy, kteří kouří cigarety, doutníky nebo špinavé dýmky. Je to velmi nepříjemné a trochu mě to obtěžuje. A tak se obrátím na sestru Smithovou a něco jí řeknu a ona vždy odpoví: „Však víš, co mě vždy učíš. Jsi v jejich světě. Tohle je jejich svět.“ A to mě tak nějak vrátí do reality. Ano, jsme v jejich světě, ale my nemusíme být ze světa.

A tak, vzhledem k tomu, že žijeme v jejich světě, tito lidé sice prosperují, moji dobří bratří a sestry, ale jejich svět se chýlí ke konci. …

Přijde den, kdy tento svět již mít nebudeme. Změní se. Stane se z něj lepší svět. Získáme svět, který je spravedlivý, protože až přijde Kristus, On zemi očistí.¹⁹

Pokud budeme pilně hledat, vždy se modlit, budeme věřící a budeme kráčet zpříma, máme Pánovo zaslíbení, že všechny věci budou společně působit pro naše dobro. [Viz NaS 90:24.] Toto není zaslíbení, že budeme v životě zbaveni zkoušek a problémů, neboť tento zkušební stav je určen k tomu, aby nám dal zkušenosti a připravil nám obtížné a rozporuplné situace.

Nikdy nebylo záměrem, aby byl život snadný, ale Pán slíbil, že způsobí, aby se všechny zkoušky a těžkosti obrátily v naše dobro. Dá nám sílu a schopnost překonat svět a stát pevně ve víře navzdory všemu protivenství. Je to zaslíbení, že budeme v srdci pociťovat pokoj navzdory světskému lomozu a nepokojům. A především je to zaslíbení, že až tento život skončí, budeme hodni věčného pokoje v přítomnosti Toho, na Jehož tvář jsme chtěli pohledět, Jehož zákony jsme dodržovali a Jemuž jsme se rozhodli sloužit.²⁰

Když dáme Boží království na první místo v životě, budeme pro svět světlem a budeme pro druhé příkladem, který mohou následovat.

Svatí posledních dnů jsou jako město postavené na kopci, které nemůže být skryto, a jako svíčka, která dává světlo všem, kteří jsou v domě. Je naší povinností nechat své světlo zářit jako spravedlivý příklad – nejen lidem, mezi nimiž žijeme, ale lidem po celé zemi. [Viz Matouš 5:14–16.]²¹

Přejeme si být svědky toho, aby Svatí v každém národě obdrželi plnost požehnání evangelia a byli ve svém národě duchovními vůdci.²²

Bratří a sestry, dodržujme přikázání Boží tak, jak nám byla zjevena. Buďme příkladem lidem ve světě, aby, když uvidí naše dobré skutky, pocítili touhu činit pokání, obdržet pravdu a přijmout plán spasení, aby mohli získat spasení v celestiálním království Božím.²³

Modlím se o to, aby Svatí stáli pevně vůči tlakům a vábením světa; aby na první místo v životě dávali to, co se týká Božího království; aby věrně vykonávali vše, co jim bylo svěřeno, a aby dodržovali každou smlouvu.

Modlím se za mladé a nastupující pokolení, aby uchovávali svou mysl a tělo čisté – neposkvrněné nemravností, užíváním drog a duchem vzpurnosti a pohrdání slušností, kterýžto duch se šíří po celé zemi.

Otče náš, vylij svého Ducha na tyto své děti, aby byly ochráněny před nebezpečími tohoto světa, a uchovej je čisté a neposkvrněné, aby byly vhodnými uchazeči o návrat do Tvé přítomnosti a mohly tam s Tebou přebývat.

A kéž tvá ochranná péče spočívá na všech těch, kteří hledají Tvou tvář a kteří před Tebou kráčejí s bezúhonností v duši, aby mohli být světlem světu a nástrojem v Tvých rukou, aby uskutečňovali Tvé záměry na zemi.²⁴

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Poté, co si přečtete oddíl „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“, zamyslete se nad výzvami, kterým čelí dnešní mladí lidé v situacích, kdy s nimi nejsou jejich rodiče nebo dospělí vedoucí. Co můžeme dělat pro to, abychom mladým lidem pomohli zůstat věrnými i v těchto situacích?
Jaká požehnání získáváme, když dodržujeme přikázání zmíněná v 1. oddíle?
Jak byste mohli použít nauky uvedené ve 2. oddíle k tomu, abyste pomohli někomu, jehož pozornost odvádějí věci tohoto světa? Jak můžeme „v srdci pociťovat pokoj navzdory světskému lomozu a nepokojům“?
Jak může náš příklad pomáhat druhým v tom, aby se zřekli způsobů světa? (Viz 3. oddíl.) Kdy jste byli například svědkem toho, jakou moc má spravedlivý příklad? Zamyslete se nad tím, jak můžete být spravedlivým příkladem pro svou rodinu i ostatní.

Související verše z písem

Matouš 6:24; Marek 8:34–36; Jan 14:27; Filipenským 2:14–15; Moroni 10:30, 32

Pomůcka k výuce

„Vyjadřovat lásku k těm, které učíte, můžete tím, že jim pozorně nasloucháte a že se o ně upřímně zajímáte. Kristova láska má moc obměkčit srdce a pomoci lidem, aby byli vnímaví vůči našeptávání Ducha.“ (Učení – není většího povolání [2000], 46.)