Naše hledání pravdy

Věříme ve vzdělání. Jako lidé se vždy snažíme dosáhnout znalostí v každé oblasti a jako Církev věnujeme velké částky a přinášíme značnou oběť, abychom členům Církve umožnili získat příležitosti ke vzdělání. A to platí zvlášť v této době vědeckého bádání a rozvoje. Máme za to, že naši mladí členové mají získat tolik vzdělání a technického školení, kolik je moudré a nutné získat.

Také ale máme za to, že toto úsilí o světské vzdělání má být spojeno s podobným úsilím o duchovní porozumění. Je důležitější – tisíckrát důležitější – dosáhnout poznání Boha a Jeho zákonů, abychom mohli dělat to, co přináší spasení, než získat veškeré světské poznání, kterého lze dosáhnout.⁷

Obrázek

Jesus Christ sitting on a rock on the shores of the sea of Galilee. Numerous people are gathered around Him. The people are listening to Christ preach. (Mark 4:1) (Luke 5:1)

Každý den by se měl každý z nás něčemu novému naučit. Každý z vás má zvídavou mysl a snažíte se najít pravdu v mnoha oblastech. Upřímně doufám, že to největší úsilí věnujete oblasti duchovních věcí, protože právě v této oblasti jsme schopni dosáhnout spasení a činit pokrok, který vede k věčnému životu v království našeho Otce.

Nejdůležitějším poznáním na světě je poznání evangelia. Je to poznání Boha a Jeho zákonů, toho, co lidé musí dělat, aby si vypracovali své spasení s bázní a třesením před Pánem. [Viz Filipenským 2:12; Mormon 9:27.]⁸

Ne každá pravda má tutéž hodnotu či důležitost. Některé pravdy jsou důležitější než jiné. Tu nejdůležitější pravdu, či nejdůležitější pravdy, nacházíme v základních zásadách evangelia Ježíše Krista. V prvé řadě se jedná o to, že Ježíš Kristus je Syn Boží, Vykupitel světa, který na tento svět přišel zemřít, aby lidé mohli žít. Tuto pravdu bychom měli znát. Je mnohem důležitější vědět, že Ježíš Kristus je náš Vykupitel, že nám dal zásady věčného života, než poznat vše, co lze poznat ve světském vzdělání.⁹

Pokud jde o filosofii a moudrost světa – nejsou-li v souladu se zjeveným slovem Božím, nic neznamenají. Pokud je nějaká nauka, ať již přichází ve jménu náboženství, vědy, filosofie, či čehokoli jiného, v rozporu se zjeveným slovem Páně, neuspěje. Může se zdát hodnověrná. Může vám být předložena takovými slovy, která jsou lákavá a proti kterým možná nebudete schopni nic namítat. Může být založena na skutečnostech, které nedokážete vyvrátit, ale to jediné, co musíte udělat, je vyčkat. Čas vše prověří. Zjistíte, že každá nauka, každá zásada, bez ohledu na to, jak všeobecně v ní lidé věří – není-li v souladu s božským slovem Páně k Jeho služebníkům – zanikne. Ani není nutné, abychom se snažili překrucovat slovo Páně v marném úsilí přizpůsobit ho těmto teoriím a naukám. Slovo Páně nepomine, aniž by bylo splněno, ale všechny tyto falešné nauky a teorie zaniknou. Zůstane pravda, a jedině pravda, a vše ostatní zanikne.¹⁰

Pán přikázal členům Církve v této době, aby Ho hledali modlitbou, vírou a studiem. Bylo nám přikázáno, abychom studovali přikázání, která nám byla dána v Nauce a smlouvách, v Knize Mormonově a ve všech písmech, se zaslíbením, že „jakéhokoli základu inteligence dosáhneme v tomto životě, ten povstane s námi při vzkříšení. A získá-li nějaká osoba více poznání a inteligence v tomto životě skrze svou píli a poslušnost než jiná, bude míti výhodu ve světě, který přijde.“ [NaS 130:18–19.] … Spasitel řekl Židům: „Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.“ [Jan 5:39.] Kolik členů Církve si myslí totéž, ale studiem a vírou se nepřipravují?¹¹

Zdá se mi, že člen této Církve by nebyl schopen odpočívat v pokoji a v klidu a mít čisté svědomí, aniž by skrze studium a víru znal standardní díla Církve. Tyto záznamy jsou neocenitelné. Svět se jim vysmívá, ale díky jejich naukám je nám dovoleno přiblížit se Bohu, lépe porozumět našemu Nebeskému Otci a Jeho Synu Ježíši Kristu, lépe se s Nimi seznámit a dozvědět se více o onom úžasném plánu spasení, který nám a světu dali.¹²

Dávní proroci, kteří viděli naši dobu, nemluvili nijak zvlášť ku prospěchu lidí své doby, ale ku prospěchu lidí, kteří žijí v době, o níž tito proroci mluví.¹³

Pravím vám, bratří a sestry, nemůžete dodržovat přikázání Páně a kráčet ve spravedlivosti, dokud nevíte, jaká tato přikázání jsou. Pán nám přikázal, abychom bádali v písmech, neboť to, co je v nich obsaženo, je pravdivé a bude splněno. [Viz NaS 1:37.] … Bádejte v písmech; dobře se seznamte s tím, co Pán zjevil pro vaše spasení, pro spasení vaší rodiny a celého světa.¹⁴

Pokud budeme dbát slov Páně a budeme bádat sami za sebe a získávat poznání z Knihy Mormonovy, z Bible, z Nauky a smluv, z Drahocenné perly a z pokynů, které nám čas od času dávají církevní autority, a pokud se budeme snažit konat vůli Páně, pamatovat před Ním na modlitby a své smlouvy, nesejdeme z cesty.¹⁵

V devátém článku víry prohlašujeme, že „věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího“. To je pravda, a tak je nezbytné, abychom rozuměli všemu, co zjevil a co nyní zjevuje; jinak nejsme ve spojení s Jeho dílem a nemůžeme znát Jeho vůli ohledně sebe, neboť ji nechápeme.¹⁶

Svatí posledních dnů mají vkládat důvěru ve své vedoucí a mají následovat učení církevních autorit, neboť k nim promlouvají hlasem proroctví a inspirace. Pán hned v prvním oddíle Nauky a smluv prohlásil, že ať promlouvá svým vlastním hlasem, nebo hlasem svých služebníků, je to totéž. [Viz NaS 1:38.] Proto máme právě tak velkou zodpovědnost a závazek dbát hlasu toho, kdo stojí v čele, aby učil lid, nebo naslouchat hlasu starších Izraele, kteří nesou poselství pravdy mezi lid, jakou bychom měli, [kdyby] Pán seslal anděla ze své přítomnosti nebo nám sám přišel tyto věci oznámit.¹⁷

Udělali bychom dobře, kdybychom se řídili radou Pána, kterou nám dal a která zní: „A kdokoli uchovává jako poklad slovo mé, nebude oklamán.“ [Joseph Smith–Matouš 1:37.] Uchovávat Jeho slovo jako poklad je něco mnohem více, než ho jen číst. Když ho člověk uchovává jako poklad, musí ho nejen číst a studovat, ale také musí pokorně a poslušně dodržovat daná přikázání a obdržet inspiraci, kterou mu Svatý Duch udělí.¹⁸

Někdy slýcháme postesknutí: „Nemám čas.“ Všichni ale máme čas na to, abychom četli a studovali, což je naše posvátná povinnost. Což nedokážeme zařídit, abychom si každý den našli alespoň patnáct minut, které bychom věnovali pravidelné četbě a přemítání? Byl by to jen nepatrný časový úsek, ale byla by to jedna hodina a čtyřicet pět minut za týden; sedm a půl hodiny za měsíc, který má třicet dní, a devadesát jedna a čtvrt hodiny za rok. …

… Velmi málo z nás čte příliš hodně; většina z nás čte příliš málo. Pán pravil: „A jelikož všichni nemají víru, hledejte pilně slova moudrosti a učte jim jeden druhého; ano, vyhledávejte slova moudrosti z nejlepších knih; usilujte o vědomosti, dokonce studiem a také vírou.“ [NaS 88:118; 109:7.]¹⁹

Očekává se od nás, že budeme studovat a poznávat vše, co budeme schopni, bádáním a rozborem. V oblasti rozumu a studia ale existují určité hranice našich poznávacích schopností. Věci Boží lze poznat jedině Duchem Božím. Musíme získávat poznání vírou.²⁰

Lidé samozřejmě mohou bádat, mohou studovat, mohou poznávat mnoho věcí; mohou shromáždit velké množství informací, ale nikdy nebudou schopni dobrat se plnosti pravdy, … pokud nejsou vedeni Duchem pravdy, Duchem Svatým, a nedodržují přikázání Boží.²¹

Opravdová víra doprovázená duchem pokory povede lidi k poznání pravdy. Neexistuje dost dobrý důvod k tomu, proč by lidi, ať jsou kdekoli, nemohli poznat pravdu, která lidi osvobozuje. Neexistuje dost dobrý důvod k tomu, proč by všichni lidé nemohli objevit světlo pravdy a poznat, zda Pán v těchto posledních dnech znovu promluvil, či nikoli. Pavel prohlásil, že lidé mají hledat „Pána, zda by [se ho snad mohli dotknout a] mohli nalézti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás“. [Skutkové 17:27.] Dokonce ani uprostřed duchovní temnoty a nedostatku víry, který pokrývá zemi, není rámě Páně zkráceno. Bůh vyslyší upřímnou prosbu těch, kteří poctivě hledají pravdu; a nikdo nemusí kráčet bez poznání božské pravdy a toho, kde nalézt Církev Ježíše Krista. To jediné, co člověk potřebuje, je mít pokornou víru a zkroušeného ducha s odhodláním kráčet ve světle, a Pán mu to zjeví.²²

My všichni můžeme poznat pravdu; nejsme ponecháni bez pomoci. Pán umožňuje všem, aby získali poznání skrze dodržování [Jeho] zákonů a skrze vedení Jeho Svatého Ducha, který je seslán právě k tomu účelu, aby nás učil, když se podrobíme zákonu, abychom tak mohli poznat pravdu, která nás osvobozuje. [Viz Jan 8:32.]²³

Po nás, členech této Církve, se požaduje, abychom se obeznámili s tím, co Pán zjevil, abychom nemohli být svedeni na scestí. … Jak můžeme kráčet v pravdě, pokud ji neznáme?²⁴

Naším jediným cílem, pokud jde o pravdy spasení, má být to, abychom zjistili, co Pán zjevil, a pak tomu věřili a jednali podle toho.²⁵

Budeme-li následovat ducha světla, ducha pravdy, ducha, který je vyložen ve zjeveních Páně; budeme-li skrze ducha modlitby a pokory usilovat o vedení Ducha Svatého, Pán nám dá více světla a více poznání; takže budeme mít ducha rozlišování, budeme rozumět pravdě, poznáme nepravdu, když ji uvidíme, a nebudeme oklamáni.

Kdo v této Církvi je oklamán? Není to ten, kdo věrně vykonává svou povinnost; není to ten, kdo se seznámil se slovem Páně; není to ten, kdo dodržuje přikázání daná v těchto zjeveních; je to však ten, kdo není obeznámen s pravdou, ten, kdo je v duchovní temnotě, ten, kdo nechápe a nezná zásady evangelia. Právě takový člověk bude oklamán, a až tito falešní duchové přijdou mezi nás, on nebude rozumět, ani nebude schopen rozlišovat mezi světlem a temnotou.

Budeme-li ale kráčet ve světle Pánových zjevení, budeme-li dbát rad, které nám dávají ti, kteří stojí v radách Církve a kteří jsou zplnomocněni udílet nám pokyny, nesejdeme na scestí.²⁶

Bádejme v písmech, poznejme, co Pán zjevil, uveďme svůj život do souladu s Jeho pravdou. Pak nebudeme oklamáni, nýbrž budeme mít moc odolávat zlu a pokušení. Naše mysl bude oživena a my budeme schopni chápat pravdu a odlišit ji od omylu.²⁷

Obrázek

PEF Man from Santiago, Chile reading scriptures on the stairs

Pokud nerozumíme nějaké nauce nebo zásadě týkající se učení Církve, poklekněme. Předstupme před Pána v duchu modlitby a pokory a požádejme Ho, aby naše mysl byla osvícena, abychom chápali.²⁸

„To, co je od Boha, je světlo; a ten, kdo přijímá světlo a zůstává v Bohu“ – a právě to je klíčem k řešení této situace – „přijímá více světla; a to světlo je jasnější a jasnější, až přijde dokonalý den.“ [NaS 50:24.]

Díky tomuto poznáváme, že ten, kdo hledá Boha a [je] veden Duchem pravdy neboli Utěšitelem a zůstává v Bohu, poroste v poznání, ve světle, v pravdě, až nakonec dosáhne dokonalého dne naplněného světlem a pravdou.

Toto vše nezískáme v tomto životě. Člověk nemůže dosáhnout tohoto cíle za několik málo let smrtelné existence. Avšak to, co zde poznáme, to, co je věčné, to, co je inspirováno Duchem pravdy, s námi zůstane i po smrti a pak půjdeme dál, budeme-li stále zůstávat v Bohu, abychom přijali světlo a pravdu, dokud nakonec nedojdeme k onomu dokonalému dni.²⁹

Všem těm, kteří obdrží světlo pravdy a kteří se svým hledáním a poslušností snaží obeznámit se s evangeliem, je dáno zaslíbení, že obdrží řádku za řádkou, předpis za předpisem, zde trochu a tam trochu, dokud neobdrží plnost pravdy; dokonce jim budou zjevena i skrytá tajemství království; „neboť každý, kdo prosí, dostává; a ten, kdo hledá, nalézá; a tomu, kdo klepe, bude otevřeno“. [Matouš 7:8; 3. Nefi 14:8; viz také Izaiáš 28:10; NaS 76:1–10; 98:11–12.] Všichni tito jsou dědicové spasení a budou korunováni slávou, nesmrtelností a věčným životem jakožto synové a dcery Boží a získají oslavení v Jeho celestiálním království.³⁰

• Poté, co si přečtete o úsilí presidenta Smitha učit se evangeliu (viz „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“), se zamyslete nad vlastním úsilím. Jaká požehnání jste získali nebo získáváte díky tomu, že studujete písma a další nauky evangelia?

• Co se z 1. oddílu dozvídáme o vyváženosti mezi duchovním a světským vzděláváním? Jak můžeme členům rodiny a dalším pomoci v tom, aby ve snaze dosáhnout svých cílů ve vzdělání dávali na první místo duchovní poznání?

• Jak vám písma pomáhají „lépe se … seznámit“ s Nebeským Otcem a Ježíšem Kristem? (Viz 2. oddíl.) Přemýšlejte o tom, co můžete dělat, abyste se zlepšili ve studiu písem.

• Poté, co si přečtete 3. oddíl, se zamyslete nad tím, jaká požehnání jste získali díky tomu, že jste se řídili radami vedoucích Církve. Jak se můžeme dělit o to, čemu žijící proroci učí, se svou rodinou i s dalšími?

• Co to znamená uchovávat jako poklad slovo Páně? (Některé náměty jsou uvedeny ve 4. oddíle.) Pokud si najdeme „každý den … alespoň patnáct minut, které bychom věnovali pravidelné četbě a přemítání“, jak to může ovlivnit náš život?

• Přemítejte o tom, jak se rady uvedené v 5. oddíle týkají vašeho života. Jak můžeme „rozlišovat mezi světlem a temnotou“, zatímco se nepravdy stávají čím dál útočnější a dostupnější? Co můžeme dělat pro to, abychom v tomto ohledu pomáhali dětem a mládeži?

Žalm 119:105; Jan 7:17; 2. Timoteovi 3:15–17; 2. Nefi 4:15; 32:3; Helaman 3:29–30; NaS 19:23; 84:85; 88:77–80

„Projevovat zájem o jednotlivce můžete i tehdy, když učíte více lidí najednou. Zájem o jednotlivce projevujete například tím, že každého vřele pozdravíte na začátku hodiny. … Zájem projevujete také tím, když lákavě a bez rizika pobídnete studenty k účasti.“ (Učení – není většího povolání [2000], 35.)