Kapitola 22

Modlitba – přikázání a požehnání

„Jen málo věcí v životě je důležitější než komunikace s Božstvím prostřednictvím modlitby.“

Ze života Josepha Fieldinga Smitha

President Joseph Fielding Smith učil, že ducha modlitby máme učinit „součástí našeho samotného bytí“.¹ Sám byl příkladem této zásady tím, jak žil, a tím, jak se modlil – sám, se členy rodiny i na veřejnosti.

Po smrti své první manželky Louie si do deníku zapsal tuto láskyplnou prosbu, která nám umožňuje nahlédnout do jeho osobních modliteb: „Můj Otče v nebi, pomoz mi prosím žít tak, abych byl hoden setkat se s ní ve věčné slávě a opět být s ní, abychom se již nikdy nerozdělili, po celé nesčetné věky věčnosti. Pomoz mi, abych byl pokorný a abych Ti důvěřoval. Dej mi moudrost a poznání nebeských věcí, abych měl sílu odolávat veškerému zlu a zůstat pevný ve Tvé pravdě. Ó, Pane, pomoz mi, dopřej mi věčný život v Tvém království. Veď mé kroky ve spravedlivosti, dej mi svého neporušeného Ducha. Pomoz mi vychovávat své drahé děti tak, aby zůstaly čisté a bez poskvrny po celý život, a až dojdeme na konec cesty, vezmi nás do svého celestiálního království, o to Tě prosíme. Ve jménu našeho Vykupitele, nechť se tak stane, amen.“²

Joseph ml., syn presidenta Smitha, vyprávěl o nezapomenutelné modlitbě, kterou president Smith pronesl, když se spolu vraceli domů do Salt Lake City z východního Utahu. „Zastihla je bouře a prudký déšť a oni špatně odbočili,“ a tak dojeli na místo, které se nazývá Indiánský kaňon. „Bouře zesílila a silnice se rozbahnila a byla tak kluzká, že pokračovat v cestě bylo nejen nebezpečné, ale přímo nemožné. Hluboká rokle těsně vedle jednoproudé rozbahnělé silnice byla zahalena hustou mlhou a Joseph ml. a dr. David E. Smith, kteří cestovali spolu s presidentem Smithem, se snažili auto tlačit a udržet na silnici, neboť se báli, že sklouzne do hlubokého kaňonu pod nimi. Kola začala v blátě prokluzovat a nakonec se auto zastavilo. … Joseph si vzpomněl, že jeho otec řekl: ‚Udělali jsme všechno, co je v našich silách. Požádáme o pomoc Pána.‘ Sklonil hlavu v modlitbě a prosil Pána, aby nějak zajistil, aby mohl napravit chybu a dostat se z tohoto nebezpečného kaňonu a pokračovat v cestě domů. Řekl Mu, že má důležité povinnosti, které potřebuje druhý den vyřídit, a že se musí dostat zpět do Salt Lake City. Bouře zázračně zeslábla a zvedl se vítr, který silnici dostatečně vysušil, takže se nakonec dokázali … dostat zpátky na dálnici. Jakmile sjeli do nížiny, bouře se opět vrátila a na několik hodin zastavila dopravu v nejbližším okolí. Když cestou do Salt Lake City, po mnoha neplánovaných hodinách jízdy navíc, projížděli kaňonem Provo, zastavila je hlídka dopravní policie a ptala se jich, odkud jedou. Když řekli, že projeli Indiánským kaňonem, policista namítl: ‚To není možné! Máme hlášení, že všechny mosty v té oblasti strhla voda.‘ K jejich překvapení novinové titulky druhý den hlásaly, že v oblasti, z které se jim podařilo odjet, uvázlo 200 aut.“³

President Smith během oněch 62 let, kdy sloužil jako apoštol, pronesl mnoho kázání, při nichž se na veřejnosti modlil o požehnání nebes pro členy Církve i pro lidi po celém světě. Když se například poprvé zúčastnil generální konference jako president Církve, pronesl tuto prosbu: „Modlím se, aby Bůh, náš Nebeský Otec, otevřel průduchy nebeské a vylil na své děti po celé zemi ona velká a věčná požehnání, která zlepší jejich časný i duchovní úděl.“⁴

V modlitbách presidenta Smitha se projevovala hloubka jeho svědectví a jeho láska k Otci v nebi a ke Spasiteli. President Boyd K. Packer, který byl ke službě v Kvoru Dvanácti apoštolů povolán v době, kdy byl Joseph Fielding Smith presidentem Církve, řekl: „Byl to zážitek slyšet presidenta Josepha Fieldinga Smitha se modlit. I když mu již bylo přes devadesát let, modlil se o to, aby ‚dodržoval své smlouvy a závazky a aby vytrval až do konce‘.“⁵

Učení Josepha Fieldinga Smitha

Je nám přikázáno, abychom se k Nebeskému Otci přibližovali v modlitbě.

Je přikázáním od Pána, abychom Ho neustále hledali v pokorné modlitbě. Když byl Spasitel se svými učedníky, učil je, jak se mají modlit, a sám jim byl příkladem v tom, že se často modlil ke svému Otci. Můžeme si být jisti tím, že v modlitbě je spravedlivost – neboť je to přikázání od Pána –, a když Pána hledáme, máme tak činit v duchu pokory a uctivosti. …

… Povinností rodičů je učit své děti modlit se, jakmile začínají chápat. Ať si vytvoří zvyk obracet se na svého Otce v nebi a ať rozumějí smyslu modlitby. Pokud si tento zvyk v dětství vytvoří, může přetrvat během let dospělosti a muž nebo žena, kteří Pána usilovně vyhledávají a děkují Mu za požehnání, mohou očekávat, že je Pán v době nouze neopustí.⁶

Zajímalo by mě, zda se někdy pozastavíme nad tím, proč nás Pán žádá, abychom se modlili. Požádal nás, abychom se modlili, protože chce, abychom se Mu klaněli a uctívali Ho? Je to ten hlavní důvod? Myslím, že ne. Je naším Nebeským Otcem a nám je přikázáno, abychom Ho uctívali a modlili se k Němu ve jménu Jeho milovaného Syna Ježíše Krista. Pán se ale bez našich modliteb dokáže obejít. Jeho dílo přesto půjde kupředu, ať již se budeme modlit, nebo ne. … Modlitba je něco, co potřebujeme my, nikoli to, co potřebuje Pán. On ví, jak řídit své záležitosti a jak je spravovat, bez jakékoli naší pomoci. Smyslem našich modliteb není, abychom Mu radili, jak má vést své dílo. Pokud si něco takového myslíme, tak jsme samozřejmě na omylu. Modlitby pronášíme spíše pro svůj užitek, aby nás rozvíjely a dodávaly nám sílu a odvahu a aby posílily naši víru v Něj.

Modlitba dodává naší duši pokoru. Rozšiřuje naše porozumění; oživuje mysl. Přibližuje nás k našemu Otci v nebi. My Jeho pomoc potřebujeme – o tom není pochyb. Potřebujeme vedení Jeho Svatého Ducha. Potřebujeme vědět, které zásady, jež jsme obdrželi, nám pomohou vrátit se do Jeho přítomnosti. Potřebujeme, aby naše mysl byla oživena inspirací, která od Něj přichází; a z tohoto důvodu se k Němu modlíme, aby nám pomohl žít tak, abychom poznali Jeho pravdu a dokázali kráčet v Jeho světle a abychom se tak skrze svou věrnost a poslušnost mohli vrátit do Jeho přítomnosti.⁷

Jen málo věcí v životě je důležitější než komunikace s Božstvím prostřednictvím modlitby. Pán překryl naši mysl závojem zapomnění, abychom si nepamatovali Jeho, ani to, jak jsme spolu žili jako členové Jeho rodiny v předsmrtelném životě. Modlitba je komunikačním prostředkem, který nám poskytl, abychom s Ním mohli znovu rozmlouvat. Jedním z hlavních cílů naší smrtelné zkoušky je tudíž to, abychom se naučili mít vždy v srdci ducha modlitby, abychom, když se Pán rozhodne hovořit, slyšeli ve své duši Jeho hlas.⁸

Na modlitbu je vždy vhodná doba.

„A dávám jim (neboli rodičům v Sionu) přikázání – že ten, kdo nedodržuje modlitby své před Pánem v době jejich, nechť je v paměti před soudcem lidu mého.“ [NaS 68:33.]

Nemyslím si, že jsme tento verš v tomto oddíle četli příliš často, a někdy si říkám, zda si vůbec uvědomujeme, jak je toto přikázání ve skutečnosti důležité. Nikdo si nedokáže udržet Ducha Páně, pokud se nemodlí. Nikdo nemůže mít inspiraci Svatého Ducha, pokud v srdci nemá tohoto ducha modlitby. …

Rád bych se u této pasáže na chvíli zastavil. … Co je to doba modlitby?

Někteří z nás se možná domnívají, že doba modlitby je tehdy, když ráno vstáváme a když se večer chystáme k odpočinku poté, co jsme dokončili svou práci, a že jiná doba pro modlitbu vhodná není. Ale říkám vám, a mám pro to dobrý důvod, že na modlitbu je vždy vhodná doba. Dovolte mi vám o tom něco přečíst. Víte, že rád dokládám to, co říkám; rád si zvu svědky k tomu, co říkám, a nežádám po lidech, aby to přijímali, pokud to není zcela v souladu s tím, co řekl Pán, ať již přímo, nebo skrze své proroky. V Knize Mormonově čteme o tom, co řekl [Amulek] chudým Zoramitům, kteří se vzdálili od pravdy a kteří byli vyhnáni ze synagog proto, že byli chudí, a jelikož si mysleli, že se mohou modlit jen tak, že postupně vystoupí na rameumptom, jak to nazývali [viz Alma 31:12–23], nevěděli, co mají dělat. [Amulek] jim řekl toto:

„Ano, volejte k němu o milosrdenství; neboť on je mocný, aby spasil; ano, pokořte se a pokračujte v modlitbě k němu; volejte k němu, když jste na polích svých, ano, za všechna stáda svá; volejte k němu v domě svém, ano, za celý dům svůj, jak ráno, tak v poledne i večer; ano, volejte k němu proti moci nepřátel svých; ano, volejte k němu proti ďáblovi, který je nepřítelem vší spravedlivosti. Volejte k němu za úrodu na polích svých, aby vám byla prospěšná; volejte za stáda polí svých, aby se rozrůstala. Ale to není vše; musíte vylíti duši svou v komůrce své a na tajných místech svých a v pustině své; ano, a když k Pánu nevoláte, nechť je srdce vaše plné, pohnuté neustále k modlitbě k němu za blaho vaše a také za blaho těch, kteří jsou kolem vás. A nyní vizte, milovaní bratří moji, pravím vám, nedomnívejte se, že to je vše; neboť jestliže poté, co učiníte všechny věci tyto, budete odmítati potřebné a nahé a nebudete navštěvovati nemocné a soužené a nebudete udíleti ze jmění svého, máte-li, těm, kteří toho mají zapotřebí; pravím vám, nebudete-li činiti některou z těchto věcí, vizte, modlitba vaše je marná a nic vám neprospěje a vy jste jako pokrytci, kteří zapírají víru.“ [Alma 34:18–28.]

Myslím si, že to je velmi vznešená nauka, a přečetl jsem vám ji proto, abych vám vštípil do mysli, kdy je vhodná doba na modlitbu. Doba modlitby je ráno, než se rodina rozejde. Doba vhodná pro modlitbu je tehdy, když se před snídaní shromáždíte u stolu – a nechť se v pronášení modlitby členové rodiny střídají. To je doba modlitby. Pro kupce je doba modlitby ráno, když odchází do obchodu, než začne toho dne pracovat a zabývat se obchodními záležitostmi. Pro pastýře je doba modlitby tehdy, když venku hlídá ovce. Farmář se modlí tehdy, když jede s pluhem na pole, když jde sít obilí a když jde sklízet úrodu. Když se lidé budou modlit, jak je jim přikázáno v této pasáži písem, kterou jsem četl, pak je více než pravděpodobné, že budou ve všech věcech spravedlivě dodržovat Pánova přikázání.⁹

Amulek, který je zde zobrazen s Almou, povzbuzoval lid: „Volejte k [Pánu] o milosrdenství, neboť On je mocný, aby spasil.“ (Alma 34:18.)

Vše, co děláme, má být v souladu s tím, co říkáme v modlitbách.

Nemáme se modlit jen rty; ale při každém skutku, v tom, jak jednáme, ve všem, čím se zabýváme, se máme snažit uskutečňovat to, co jsme vyjádřili v modlitbách, a máme být v souladu s myšlenkami, které sdělujeme Pánu v každodenních prosbách.¹⁰

Máme ducha modlitby? Učinili jsme ho součástí svého bytí? Jsme v kontaktu s naším Nebeským Otcem skrze Ducha Svatého, nebo nejsme?¹¹

Při modlitbách máme vylévat svou duši v díkuvzdání.

Postoj vděčnosti bychom ve svém životě měli pečlivě rozvíjet právě prostřednictvím modlitby. Jsem přesvědčen, že jedním z největších hříchů, kterým se proviňují obyvatelé země v dnešní době, je hřích nevděčnosti, nedostatek uznání z jejich strany vůči Pánu a Jeho právu vládnout a řídit.¹²

V modlitbách máme svou duši vylévat v díkuvzdání za život a za to, že jsme, za vykupující oběť Syna Božího, za evangelium spasení, za Josepha Smitha a za ono úžasné dílo znovuzřízení, jež bylo skrze něho uskutečněno. Máme uznávat Pánovu ruku ve všech věcech a děkovat Mu za všechny věci, časné i duchovní.¹³

Nebeskému Otci máme předkládat všechna svá spravedlivá přání.

[Nebeského Otce] máme prosit o víru a bezúhonnost a o každou božskou vlastnost, o zdar a úspěch Jeho díla, o vedení Jeho Svatým Duchem a o spasení v Jeho království. Máme se modlit za svou rodinu, za manželku a za děti, za jídlo a přístřeší a oděv, za svou práci a za všechna svá spravedlivá přání.¹⁴

Modlím se o to, aby na nás i na všech lidech spočinula požehnání nebe a aby s námi zůstávala.

Kéž by nebesa vylila spravedlivost a pravdu na celý svět!

Kéž by všichni lidé, ať již jsou kdekoli, měli uši k slyšení, a kéž by dbali slov pravdy a světla, která přicházejí od Pánových služebníků!

Kéž by se rychle naplnily Pánovy záměry mezi všemi lidmi v každém národě!

Modlím se za členy Církve, kteří jsou Svatými Nejvyššího, aby byli posíleni ve víře a aby v jejich srdci rostla touha po spravedlnosti a aby si vypracovali své spasení s bázní a třesením před Pánem. [Viz Filipenským 2:12; Mormon 9:27.]

Modlím se za všechny dobré a čestné lidi, aby byli vedeni k hledání pravdy, k podpoře každé pravdivé zásady a k šíření věci svobody a spravedlnosti.

V této nesnadné a obtížné době se modlím o to, aby všichni lidé byli vedeni oním světlem, které osvěcuje každého člověka, jenž přichází na svět [viz Jan 1:9; NaS 93:2], a aby díky tomu získávali moudrost k řešení problémů, které trápí lidstvo.

Naléhavě prosím milostivého Otce, aby vylil svá požehnání na všechny lidi, na mladé i na staré, na ty, kteří mají důvod ke smutku, na hladovějící a potřebné, na ty, kteří se nemohou vymanit z nepříznivých poměrů a nezdravého prostředí, a na všechny ty, kteří potřebují podporu, pomoc, úlevu a moudrost a všechno to dobré a úžasné, co nám může dát jen On.

Stejně jako vy všichni, pociťuji lásku, zájem a soucit vůči dětem našeho Otce na celé zemi a modlím se o to, aby se jejich situace zlepšila, jak časně, tak duchovně; modlím se o to, aby přišli ke Kristu a učili se od Něj a aby na sebe vzali Jeho jho a našli tak odpočinutí v duši, neboť Jeho jho je příjemné a Jeho břímě je lehké. [Viz Matouš 11:29–30.]

Modlím se o to, aby Svatí posledních dnů a všichni ti, kteří spolu s nimi budou dodržovat přikázání Otce nás všech, žili tak, aby získali pokoj v tomto životě a věčný život ve světě, který přijde [viz NaS 59:23] – a o to všechno prosím s pokorou a díkuvzdáním a ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.¹⁵

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Oddíl „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“ obsahuje čtyři příklady modliteb, které president Smith pronesl. Čemu se z jednotlivých příkladů můžeme naučit?
Zamyslete se nad svým přístupem k modlitbě. Co můžeme udělat pro to, aby nám naše modlitby pomohly přiblížit se „k našemu Otci v nebi“? (Viz 1. oddíl.)
President Smith učil: „Na modlitbu je vždy vhodná doba.“ (2. oddíl.) Jak se můžeme řídit jeho radou, abychom se modlili vždy?
Co podle vás znamená „uskutečňovat to, co jsme vyjádřili v modlitbách“? ((Viz 3. oddíl.) Přemýšlejte o tom, co můžete udělat pro to, abyste se v této oblasti zlepšili.
Jak se změní náš postoj, když svou duši vyléváme v díkuvzdání Nebeskému Otci? (Viz 4. oddíl.)
Při studiu modlitby presidenta Smitha v 5. oddíle se zamyslete nad vlastními modlitbami. V duchu přemítejte o této otázce: Za koho a za co byste se měli modlit častěji?

Související verše z písem

Matouš 7:7–8; Filipenským 4:6; 1. Tessalonicenským 5:17–18; Jakub 1:5–6; 2. Nefi 32:8–9; Alma 34:38–39; 3. Nefi 18:18–21; NaS 10:5

Pomůcka k výuce

„Chcete-li studenty povzbudit k diskusi, použijte otázky na konci kapitoly. Také si můžete připravit vlastní otázky, které budou konkrétně zaměřeny na ty, které učíte.“ (Viz strana vi v této knize.)