Učení presidentů
Kapitola 9: Svědkové Knihy Mormonovy


Kapitola 9

Svědkové Knihy Mormonovy

„Zdá se mi, že žádný člen této Církve nemůže být nikdy spokojen, dokud znovu a znovu nebude číst Knihu Mormonovu a nebude o ní důkladně uvažovat, tak aby o ní mohl vydávat svědectví, že to je vskutku záznam, na němž spočívá inspirace Všemohoucího.“

Ze života Josepha Fieldinga Smitha

President Joseph Fielding Smith sloužil od března 1921 do února 1970 jako církevní historik a zapisovatel. Z této své pozice pomáhal získávat původní dokumenty, které měly pro Církev historický význam. Jedním z dokumentů bylo i rukou psané svědectví podepsané Davidem Whitmerem, jedním ze tří zvláštních svědků Knihy Mormonovy. President Smith měl také tu výsadu držet v ruce ručně psané svědectví Olivera Cowderyho, dalšího ze tří svědků Knihy Mormonovy. Poté, co president Smith vytvořil vlastnoruční opis těchto dvou dokumentů, přečetl je přinejmenším při dvou veřejných proslovech – jednou v březnu 1939 a znovu na generální konferenci Církve v říjnu 1956.

I když byl president Smith přesvědčen, že tato písemná svědectví byla natolik významná, že se o ně podělil veřejně, častěji mluvil o jiném svědectví o Knize Mormonově – o svém vlastním svědectví, které získal dokonce ještě dlouho předtím, než začal pracovat v kanceláři církevního historika. Řekl: „Knihu Mormonovu jsem začal číst ještě předtím, než jsem byl dost starý na to, abych mohl být jáhnem, a čtu ji dodnes a vím, že je pravdivá.“1 „Přečetl jsem ji mnohokrát,“ řekl Svatým posledních dnů. „Nečetl jsem ji ale dostatečně. Stále obsahuje pravdy, které mohu dál hledat a nacházet, neboť jsem ji dosud nepoznal dokonale, ale vím, že je pravdivá.“2

Když se president Smith dělil o tato svědectví o Knize Mormonově, bylo jeho cílem povzbuzovat druhé, aby i oni obdrželi vlastní svědectví. Prohlásil: „Vydávám vám svědectví, že Pán mi dal jasně najevo skrze zjevení, které jsem obdržel – a mnozí z vás, kteří jsou zde přítomni, mohou vydat stejné svědectví –, že tyto věci jsou pravdivé, a tutéž výsadu má jakýkoli upřímný člověk, který se rozhodne číst s duchem naplněným modlitbou a s touhou poznat, zda je tato kniha pravdivá, či nikoli; a toto svědectví obdrží podle zaslíbení, které dal Moroni, který tento záznam zapečetil, aby vyšel na světlo světa v dispensaci plnosti časů.“3

Učení Josepha Fieldinga Smitha

1

Kniha Mormonova je posvátný záznam, který obsahuje věčné evangelium a vydává svědectví o Ježíši Kristu.

Kniha Mormonova je posvátný historický záznam o dávných obyvatelích amerického kontinentu a obsahuje předpovědi jejich proroků, jim určená přikázání Páně a historii a osud těchto dávných národů. Je to americká kniha písma a je právě tak posvátná a inspirovaná jako Bible, která obsahuje posvátné záznamy Hebrejců na východní polokouli.4

Nefitští proroci v modlitbě upřímně prosili o to, aby jejich zápisy byly zachovány a mohly vyjít na světlo světa a promlouvat jakoby z mrtvých, aby zbytku lidu Lehiova a také Židům a pohanům vydávaly svědectví o tom, že Bůh jim již tehdy zjevil plnost evangelia. Toužebně si přáli, aby v těchto posledních dnech byli lidé přivedeni k pokání a k víře v Boha skrze svědectví, které bylo těmto nefitským prorokům dáno před mnoha staletími. Ve skutečnosti se z Knihy Mormonovy dozvídáme, že toto je hlavní účel Knihy Mormonovy, jak je uveden v mnohých jejích pasážích. …

… Pán dal nefitským prorokům velmi jasně najevo, že jejich historie a proroctví budou zachovány, aby vyšly na světlo světa v posledních dnech jako svědectví o Ježíši Kristu a aby mezi lidmi založily Jeho evangelium. Nefi prorokoval pohanům a Židům dnešní doby a zanechal jim své svědectví nanejvýš důrazným a výmluvným způsobem. (2. Nefi 33.) Moroni udělal totéž. (Moroni 10:24–34.)5

Nefi, jeden z prvních proroků izraelitské kolonie, předpověděl téměř šest století před křesťanskou érou, že až budou záznamy obsahující historii jeho lidu zjeveny z prachu, stane se tak v době, kdy lidé budou zapírat „moc Boží, Svatého Izraelského“ a kdy budou říkat: „Poslouchejte nás a slyšte předpis náš; neboť vizte, dnes není žádného Boha, neboť Pán a Vykupitel vykonal dílo své a dal moc svou lidem.“ [2. Nefi 28:5.] A mnozí mezi nimi budou, až jim bude předložena nová kniha písem obsahující historii lidu tohoto západního světa, říkat: „Bible! Bible! My máme Bibli a nemůže býti žádné další Bible.“ [2. Nefi 29:3.]

… Tato nová kniha písma měla být svědectvím nejen o Kristu, a měla obsahovat věčné evangelium, ale také měla být svědectvím o židovských písmech – o Bibli; a tyto dva záznamy – podle prorokování Nefiho, jeho otce, a také Jozefa, syna Izraele – mají srůst a vydávat svědectví o věčném evangeliu. [Viz 2. Nefi 3:11–13; 29:10–14.] A tyto záznamy jako svědectví dnes svědčí o pravdě, k odsouzení všech těch, kteří jejich nauky zavrhují.6

Vím, že Joseph Smith přeložil Knihu Mormonovu darem a mocí Boží a že vyšla na světlo světa „k přesvědčení Židů a pohanů, že Ježíš je Kristus, Věčný Bůh, zjevující se všem národům“. [Titulní strana Knihy Mormonovy.]7

2

Pán, v souladu se zákonem svědků, povolal zvláštní svědky, aby svědčili o Knize Mormonově.

Existuje zákon, který je jednoznačně uvedený v písmech a který řídí svědectví a určování svědků. Pán se tímto zákonem řídí vždy, když udílí lidem nové zjevení.8

Ve všech dobách byl tento zákon [zákon svědků] neměnný a jednoznačný. Kdybychom měli dokonalé záznamy o všech dobách, zjistili bychom, že kdykoli Pán ustanovoval nějakou dispensaci, existovalo více svědků než jen jeden, aby o Něm svědčili. Pavel v listu Korintským napsal: „V ústech dvou neb tří svědků staneť každé slovo.“ [2. Korintským 13:1.]9

Pokud jde o příchod Knihy Mormonovy, Pán řekl, že si vybere svědky. Tři zvláštní svědkové měli vydat svědectví světu, a On pravil:

„A není nikoho jiného, kdo ji spatří, kromě několika podle vůle Boží, aby vydávali svědectví o jeho slově dětem lidským; neboť Pán Bůh řekl, že slova věrných budou mluviti, jako by to bylo od mrtvých.

Pročež, Pán Bůh bude nadále vynášeti slova knihy; a v ústech tolika svědků, kolik se mu bude zdáti dobré, bude utvrzovati slovo své; a běda buď tomu, kdo odmítá slovo Boží!“ (2. Nefi 27:13–14.)10

Obrázek
Joseph Smith and two of the Three Witnesses kneel in the forest while an angel stands before them holding the opened gold plates.

Anděl ukázal zlaté desky Oliveru Cowderymu a Davidu Whitmerovi, dvěma ze tří svědků, v přítomnosti Josepha Smitha. Později anděl ukázal desky i třetímu svědkovi – Martinu Harrisovi.

Těmito třemi muži, kteří byli povoláni zvláštními svědky toho, jak Kniha Mormonova vyšla mocí Boží na světlo světa, jsou Oliver Cowdery, David Whitmer a Martin Harris. … Spolupracovali s Josephem Smithem při zakládání tohoto podivuhodného díla v této dispensaci. …

Jejich svědectví spočívá v tom, že je navštívil anděl z přítomnosti Páně, který jim ukázal zlatý záznam, z něhož byla Kniha Mormonova přeložena, a předal jim určité pokyny. Viděli rytiny na deskách, když před nimi byl obracen jeden list po druhém, a slyšeli hlas Boží prohlašující z nebes, že překlad byl proveden darem a mocí Boží, a přikazující jim, aby o tom vydali svědectví celému světu. Tito tři svědkové i přes protivenství, pronásledování a všechny možné rány osudu vždy zůstali věrní svému svědectví ohledně toho, že viděli desky v přítomnosti anděla a slyšeli hlas Boží, jenž k nim promlouval z nebes.

Bylo zde i dalších osm svědků, kteří rovněž viděli desky, drželi je v ruce a pečlivě zkoumali rytiny, které na nich byly, když jim je Joseph Smith ukazoval. Jejich svědectví je rovněž dáno světu a je uvedeno v každém výtisku Knihy Mormonovy. Všech osm těchto mužů zůstalo věrnými tomuto svědectví až do smrti.

Těchto dvanáct svědků [včetně Josepha Smitha], z nichž čtyři viděli anděly a měli nebeská vidění a osm z nich vidělo záznam, který jim ukázal Joseph Smith, představují, jak se zdá, všechny ty, které Pán usoudil za nutné povolat, aby potvrdil pravdivost Knihy Mormonovy, jak skrze Nefiho slíbil, že učiní. „A běda buď tomu, kdo odmítá slovo Boží!“ Svědectví těchto mužů naplňují zákon nadmíru.11

Obrázek
The eight witnesses around Joseph Smith as he shows them the gold plates.

Joseph Smith ukázal zlaté desky osmi svědkům.

Joseph Smith … byl sám při Prvním vidění, byl sám, když mu Moroni přinesl poselství, byl sám, když obdržel desky; ale poté již sám nebyl. Pán povolal další svědky. Babička Smithová [Lucy Mack Smithová, matka Josepha Smitha] ve svém životopise uvádí, že poté, co svědkové viděli desky pod vedením anděla Božího, Prorok přišel domů a plakal radostí, protože řekl: „Břímě bylo sejmuto a já již nejsem sám.“12

3

Tři svědkové zůstali věrni svému svědectví o Knize Mormonově.

Všichni tři [zvláštní] svědci se Církvi odcizili a opustili ji. Oliver Cowdery a Martin Harris se vrátili a pokorně usilovali o členství v Církvi a oba zemřeli jako plnoprávní členové. David Whitmer zůstal mimo Církev; nicméně všichni tři tito muži zůstali věrni svědectví, které dali světu a které se nachází v každém výtisku Knihy Mormonovy.13

Toto je svědectví Davida Whitmera dané v Richmondu ve státě Missouri 19. března 1881 – opsané z původního dokumentu, který byl vydán tohoto data v richmondském listu Conservator.

„Všem národům, pokolením, jazykům a lidem, k nimž se tento spis dostane –

Bylo řečeno jistým Johnem Murphym z Pola [z kraje Caldwell] ve státě Missouri, že jsem loňského léta v rozhovoru s ním popřel svědectví jakožto jeden ze tří svědků Knihy Mormonovy –

Za účelem toho, aby mi porozuměl nyní, pokud mi nerozuměl tehdy, a aby svět mohl poznat pravdu, přeji si nyní, nacházejíc se takříkajíc na samém sklonku života, a v bázni Boží, učinit jednou provždy toto veřejné prohlášení:

Že jsem nikdy v žádném okamžiku nepopřel jakožto jeden ze tří svědků ono svědectví, ani žádnou jeho část, které se již tak dlouho vydává v oné knize.

Ti, kteří mne znají nejlépe, vědí, že jsem na tomto svědectví vždy trval – a aby nebyl nikdo uveden v omyl nebo aby nepochyboval o mých současných názorech na tuto věc, potvrzuji nyní opět pravdivost všech svých prohlášení, která jsem tehdy učinil a která byla tehdy vydána.“14

Nyní mi dovolte říci něco o Martinu Harrisovi. … I když byl nadále věrný svému svědectví o Knize Mormonově, byl ve vztahu k Církvi mnoho let rozladěný. Po nějaké době, poté, co Svatí přišli do Utahu, se za ním několik našich dobrých bratří vydalo, našli ho a pomohli mu cítit se lépe a přivedli ho zpátky. Přišel sem [do Utahu], byl znovu pokřtěn a žil zde řadu let, přičemž potvrzoval své svědectví mezi osadníky. Zde také zemřel a byl pohřben [v Clarkstonu v Utahu].

Nyní pojďme k Oliveru Cowderymu. Co Oliver Cowdery, nejvýznamnější z oněch tří, který byl s Josephem Smithem tolikrát přítomen, když se jim zjevili andělé a byly znovuzřízeny klíče? Co se dělo s ním? Opustil Církev a stal se nesmírně zahořklým, ale nikdy své svědectví nepopřel. Někteří řekli, že popřel, ale on to neudělal. Vždy byl onomu svědectví věrný. …

… Poté, co byli Svatí vyhnáni z Nauvoo a ocitli se na pláních a vše vypadalo velmi ponuře (Sidney Rigdon řekl, že šli vstříc záhubě a že pro ně není žádné naděje, a v novinách se psalo, že nemohou přežít!), za těchto okolností Oliver Cowdery … požádal o to, aby se mohl vrátit do Církve. … Byl přijat zpátky, a když se připravoval odjet na misii do Velké Británie, onemocněl a zemřel. Zemřel v domě Davida Whitmera vydávajíce svědectví o pravdě.15

4

Každý člen Církve může být svědkem Knihy Mormonovy.

Toto nejsou všichni svědkové, kteří mohou promlouvat o božském poslání Josepha Smitha či o pravdivosti Knihy Mormonovy. V Knize Mormonově je uvedeno zaslíbení, že všichni ti, kteří si přejí poznat, zda je tato kniha pravdivá a obsahuje slovo Páně, mohou poznat, že je pravdivá, budou-li se tázat s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, neboť On jim to projeví mocí Ducha Svatého. [Viz Moroni 10:3–5.] Existují stovky tisíců lidí, kteří toto zaslíbení vyzkoušeli, a mohou se vší upřímností říci, že toto poznání obdrželi.16

Jsem právě tak pevně přesvědčen, že tato Kniha Mormonova, z níž jsem četl, je slovo Boží a že byla zjevena tak, jak Joseph Smith prohlásil, že byla zjevena, jakože zde stojím a dívám se vám do tváře. Tuto pravdu může poznat každý člověk na tváři země, který má dost inteligence k tomu, aby rozuměl. Jak to může poznat? Musí udělat jediné – držet se návodu, který dal sám Pán, když řekl Židům, že ti, kteří budou činit vůli Jeho Otce, poznají, zda je tato nauka od Boha, nebo zda mluvil sám za sebe. [Viz Jan 7:17.] Mým svědectvím celému světu je to, že tato kniha je pravdivá. …

Vím, že svědectví těchto [tří] svědků zaznamenané v každém výtisku Knihy Mormonovy je pravdivé; že stáli v přítomnosti anděla Božího, který jim oznámil, že tento záznam, tak jak byl přeložen, je správný; že jejich svědectví o tom, že Bůh k nim promluvil z nebes a vyzval je, aby o této skutečnosti svědčili, je pravdivé a že není člověka, který by nemohl obdržet toto svědectví, pokud si přeje ho obdržet, když bude tuto knihu s modlitbou a s vírou číst, s přáním poznat pravdu, jak to Moroni skrze zjevení oznámil. Díky tomu pozná pravdu ohledně znovuzřízení tohoto písma, které bylo dáno dávným obyvatelům tohoto kontinentu.17

Zdá se mi, že žádný člen této Církve nemůže být nikdy spokojen, dokud znovu a znovu nebude číst Knihu Mormonovu a nebude o ní důkladně uvažovat, tak aby o ní mohl vydávat svědectví, že to je vskutku záznam, na němž spočívá inspirace Všemohoucího, a že jeho historie je pravdivá. …

… Žádný člen této Církve nemůže způsobile stát v přítomnosti Boží, pokud vážně a pečlivě nečetl Knihu Mormonovu.18

Když čtete Knihu Mormonovu, víte, že čtete pravdu. Proč? Protože Bůh vedl druhé, aby zapisovali události tak, jak se přihodily, a dal jim moudrost a inspiraci, aby tak mohli činit. A tak byly záznamy napsány těmi, kteří věřili v Boha. Tyto záznamy se nikdy neocitly v rukou odpadlíků; avšak dějepisci psali a mluvili tak, jak byli pohnuti Duchem Svatým, a my víme, že to, co napsali, je pravdivé, protože Pán na to vložil svou pečeť schválení. [Viz NaS 17:6.]19

5

Když nepřestáváme číst Knihu Mormonovu upřímně a s modlitbou, stává se pro nás čím dál dražší.

Všichni ti, kteří upřímně čtou Knihu Mormonovu, jsou ohromeni inspirovaným obsahem jejích stránek. … Upřímné a zbožné čtení této knihy doprovází inspirace a pocit pokojné radosti a spokojenosti.20

Obrázek
Hispanic mother and young daughter reading the Book of Mormon.

„Upřímné a zbožné čtení této knihy doprovází inspirace a pocit pokojné radosti a spokojenosti.“

Když čtu [Knihu Mormonovu], jsem čím dál víc ohromen její posvátností, poselstvím, které obsahuje a které se zaměřuje na obranu poslání Pána Ježíše Krista, a evangeliem, které bylo znovuzřízeno v dispensaci plnosti časů pro spasení duší. Tento záznam se mi den za dnem stává čím dál tím dražším, protože se mi odhaluje naplnění proroctví, která pronesli tito proroci, kteří nyní promlouvají z mrtvých a z prachu k národům země, volají je k pokání a vyzývají je, aby věřily v Krista.21

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

  • President Smith řekl, že nečetl Knihu Mormonovu dostatečně. (Viz „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“.) Čemu se můžeme z těchto slov naučit?

  • 1. oddíl této kapitoly obsahuje slova z učení presidenta Smitha o účelech Knihy Mormonovy. Jak se tyto účely naplnily nebo naplňují ve vašem životě?

  • I když Oliver Cowdery, Martin Harris a David Whitmer opustili Církev, nikdo z nich nikdy nepopřel své svědectví o Knize Mormonově. (Viz 2. a 3. oddíl.) Proč je tato skutečnost významná, když se zamýšlíme nad jejich svědectvími?

  • President Smith řekl, že všichni lidé mohou být svědky Knihy Mormonovy. (Viz 4. oddíl.) Jak jste získali svědectví o této knize? Jak se můžete o toto svědectví dělit s druhými?

  • President Smith o Knize Mormonově řekl: „Tento záznam se mi den za dnem stává čím dál tím dražším.“ (5. oddíl.) Platí toto i pro vás? Co může člověk dělat pro to, aby posílil své svědectví ohledně Knihy Mormonovy?

Související verše z písem

1. Nefi 6:3–5; 2. Nefi 29:7–8; Jákob 4:1–4; Enos 1:13; NaS 20:8–12

Pomůcka k výuce

„Vydávejte svědectví, kdykoli vás k tomu Duch nabádá, ne jenom na konci každé lekce. Poskytněte těm, které učíte, příležitosti k vydávání vlastních svědectví.“ (Učení – není většího povolání [2000], 45.)

Odkazy

  1. Conference Report, Oct. 1961, 18.

  2. Conference Report, Oct. 1949, 89; viz také Doctrines of Salvation, ed. Bruce R. McConkie, 3 vols. (1954–1956), 3:231.

  3. Conference Report, Oct. 1956, 20; viz také Moroni 10:3–5.

  4. „Origin of the First Vision“, Improvement Era, Apr. 1920, 503; viz také Doctrines of Salvation, 3:209.

  5. Church History and Modern Revelation (1953), 1:31–32.

  6. „Predictions in the Bible Concerning the Book of Mormon“, Improvement Era, Sept. 1923, 958–959; viz také Doctrines of Salvation, 3:228–229.

  7. Conference Report, Oct. 1970, 8.

  8. „Testimonies of the Witnesses to the Book of Mormon“, Improvement Era, Sept. 1927, 950; viz také Doctrines of Salvation, rev. ed., 1:203.

  9. Doctrines of Salvation, rev. ed., 1:203; z původního textu kurzíva odstraněna.

  10. Conference Report, Oct. 1956, 19–20.

  11. „Testimonies of the Witnesses to the Book of Mormon“, 952–53; viz také Doctrines of Salvation, 3:229–230.

  12. Doctrines of Salvation, rev. ed., 1:210–211.

  13. „Testimonies of the Witnesses to the Book of Mormon“, 952; viz také Doctrines of Salvation, 3:229–230.

  14. Conference Report, Oct. 1956, 20.

  15. Doctrines of Salvation, rev. ed., 1:226–228.

  16. „Testimonies of the Witnesses to the Book of Mormon“, 953; viz také Doctrines of Salvation, 3:231.

  17. Conference Report, Oct. 1949, 89; viz také Doctrines of Salvation, 3:231–232.

  18. Conference Report, Oct. 1961, 18.

  19. „History and History Recorders“, Utah Genealogical and Historical Magazine, Apr. 1925, 55; viz také Doctrines of Salvation, 2:202.

  20. „Origin of the First Vision“, 503.

  21. Conference Report, Apr. 1925, 73.