Žijme každým slovem, jež vychází z úst Božích

Všichni lidé by měli připustit, že vzhledem k tomu, že Všemohoucí řídí celý vesmír podle nezměnitelného zákona, člověk, který je největším ze všech Božích stvoření, se tomuto zákonu musí sám podřídit. Pán tuto pravdu oznámil stručně, jasně a přesvědčivě ve zjevení určeném Církvi:

„Všem královstvím je dán zákon;

A je mnoho království; neboť není žádného prostoru, ve kterém není žádného království; a není žádného království, ve kterém není žádného prostoru, buď větší, nebo menší království.

A každému království je dán zákon; a ke každému zákonu jsou také určité meze a podmínky.

Žádné bytosti, které se neřídí těmito podmínkami, nejsou ospravedlněny.“ (NaS 88:36–39.)

Tato pravda je zcela zřejmá. A tak je jedině rozumné očekávat, že království Boží bude řízeno podle zákona a že všichni ti, kteří si přejí do něj vstoupit, budou tomuto zákonu podřízeni. „Vizte, můj dům je domem pořádku, praví Pán Bůh, a ne domem zmatku.“ (NaS 132:8.)

Pán dal člověku sbírku zákonů, kterou nazýváme evangeliem Ježíše Krista. Kvůli nedostatku inspirace a duchovního vedení mohou mít lidé na tyto zákony a na jejich uplatňování různé názory, ale stěží lze něco namítat vůči skutečnosti, že takové zákony skutečně existují a že všichni ti, kteří usilují o vstup do onoho království, jsou těmto zákonům podrobeni.⁴

Máme každou pravdu, každou nauku, každý zákon a požadavek, každý úkon a obřad potřebný pro to, aby nás spasil a oslavil v nejvyšším nebi celestiálního světa.⁵

Naší zodpovědností v Církvi je uctívat Pána v duchu a v pravdě, a toto se snažíme činit celým svým srdcem, mocí a myslí. Ježíš řekl: „Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš.“ (Matouš 4:10.)

Věříme, že uctívání je něco mnohem více než modlitba, kázání a praktikování evangelia. Nejvyšším projevem uctívání je dodržovat přikázání, kráčet ve šlépějích Syna Božího, vždy dělat to, co Ho těší. Je jedna věc uctívat Pána jen ústy; je ale něco zcela jiného respektovat a ctít Jeho vůli tím, že následujeme příklad, který nám dal. … Raduji se z výsady kráčet v Jeho šlépějích. Jsem vděčný za slova věčného života, která jsem obdržel – jsem velmi rád, že to mohu říci – v tomto životě, a za naději, kterou mám, na věčný život ve světě, který přijde, zůstanu-li věrný a pravdivý až do konce.⁶

Obrázek

Jesus Christ standing on a mountainside. A group of men are seated in a circle around Him. Christ is offering the Lord's Prayer. Jerusalem is visible in the background.

Toto je, slovy Spasitele, zákon pro členy Církve: „Kdož by měl přikázaní má, a [zachovával] jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. …“ (Jan 14:21.) A dále Spasitel znovu řekl: „Milujete-li mne, přikázaní [má zachovávejte].“ (Jan 14:15.) …

Spasitel se nikdy nedopustil žádného hříchu, ani neměl výčitky svědomí. Nemusel činit pokání jako vy a já; ale nějakým způsobem, kterému nerozumím, nesl tíhu mých i vašich přestupků. … Přišel a nabídl se jako oběť, aby splatil dluh za každého z nás, kdo je ochoten činit pokání z hříchů a navrátit se k Němu a dodržovat Jeho přikázání. Zamyslete se nad tím, pokud můžete. Spasitel nesl břímě určitým způsobem, který přesahuje naše chápání. Vím to, protože přijímám Jeho slovo. Vypráví nám o utrpení, kterým prošel; toto utrpení bylo tak veliké, že prosil Otce, zda by bylo možné, aby nemusel pít hořký kalich a mohl se stáhnout: „… Však ne má vůle, ale tvá staň se.“ (Lukáš 22:42.) Od svého Otce dostal tuto odpověď: „Musíš ho vypít.“

Mohu Ho snad nemilovat? Ne, nemohu. Milujete Ho? Tak dodržujte Jeho přikázání.⁷

Když se odvracíme od přikázání, která nám Pán dal jako vodítko pro nás, pak nemáme nárok na Jeho požehnání.⁸

Co je nám platné prosit Pána, pokud nemáme vůbec v úmyslu dodržovat Jeho přikázání? Taková modlitba je prázdným výsměchem a urážkou před trůnem milosti. Jak se v takovém případě opovažujeme očekávat nějakou příznivou odpověď? „Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti; vzývejte ho, pokudž blízko jest. Opusť bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení svá, a nechť se navrátí k Hospodinu, i slitujeť se nad ním, a k Bohu našemu, nebť jest hojný k odpuštění.“ Tak pravil Izaiáš. (Izaiáš 55:6–7.) Není snad Pán vždy nablízku, když Ho o něco prosíme? Vpravdě nikoli! Pán řekl: „Byli pomalí v poslouchání hlasu Pána, svého Boha; tudíž Pán, jejich Bůh, je pomalý v poslouchání modliteb jejich, v odpovídání na ně v den trápení jejich. V den míru svého brali lehkovážně radu mou; ale v den trápení svého mne z nutnosti hledají.“ [NaS 101:7–8.] Pokud se Mu přibližujeme, On se přiblíží nám, a my nebudeme opuštěni; ale pokud se Mu nepřibližujeme, nemáme žádné zaslíbení, že nám v naší vzpurnosti odpoví.⁹

Nemůžeme se modlit k Pánu a říkat: „Naslouchej naším potřebám, zajisti nám vítězství, udělej to, co chceme, abys udělal, ale nežádej nás, abychom my dělali to, co chceš ty.“¹⁰

Je nezbytné, abychom kráčeli v plném světle pravdy, nikoli jen v částečné pravdě. Nemám právo odložit některé zásady evangelia a věřit jiným a poté mít pocit, že mám nárok na plná požehnání plynoucí ze spasení a oslavení v království Božím. Chceme-li získat oslavení, chceme-li získat místo, které Pán připravil pro ty, kteří jsou spravedlní a pravdiví, pak musíme být ochotni kráčet v plném světle evangelia Ježíše Krista a dodržovat všechna přikázání. Nemůžeme říci, že některá z nich jsou nedůležitá a nevýznamná, a že Pána tudíž nezajímá, zda je porušujeme. Je nám přikázáno žít každým slovem, jež vychází z úst Božích. [Viz Deuteronomium 8:3; NaS 98:11.] Pán řekl: „Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím?“ [Viz Lukáš 6:46.]¹¹

Obrázek

A father sitting on a sofa as he reads from the scriptures to two young boys and an infant held on his lap.

Pán od nás očekává, že v Něho budeme věřit, že přijmeme Jeho věčné evangelium a že budeme žít v souladu s Jeho požadavky a podmínkami. Není naší zodpovědností vybírat si ty zásady evangelia, které se nám líbí, a ty pak dodržovat a zapomenout na ostatní. Není naším právem rozhodnout se, že některé zásady již v našich společenských a kulturních poměrech neplatí.

Pánovy zákony jsou věčné a my máme plnost Jeho věčného evangelia a jsme povinni věřit všem Jeho zákonům a pravdám a poté v souladu s nimi žít. Pro nikoho neexistuje nic důležitějšího než dodržovat Pánova přikázání. Očekává od nás, že budeme lpět na každé pravdivé zásadě, že v životě dáme na prvním místo záležitosti Jeho království, že se budeme tlačit kupředu se stálostí v Kristu a že Mu budeme sloužit celou svou mocí, myslí a silou. Poslechněme si shrnutí celé této záležitosti v řeči písem: „Boha se boj, a přikázaní jeho [zachovávej], nebo na tom všecko člověku záleží.“ (Kazatel 12:13.)¹²

Často přemýšlím, a předpokládám, že i vy, o onom velikém a úžasném kázání – o největším kázání, které kdy bylo proneseno, pokud nám je známo –, které nazýváme Kázáním na hoře. … Pokud jen budeme poslušni tohoto učení, budeme se moci vrátit do přítomnosti Boha Otce a Jeho Syna Ježíše Krista.

Často přemýšlím o tom, co je vskutku souhrnem:

„Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ [Matouš 5:48.]

… Jsem přesvědčen, že Pán měl na mysli přesně to, co řekl – že máme být dokonalí, jako je dokonalý náš Otec v nebi. To se nestane najednou, ale řádek za řádkou a předpis za předpisem, příklad za příkladem, a dokonce to ani nenastane, dokud budeme žít v tomto smrtelném životě, neboť budeme muset pokračovat i dál, po smrti, než této dokonalosti dosáhneme a staneme se takovými, jako je Bůh.

Zde ale pokládáme základy. Zde, v tomto zkušebním stavu, se učíme těmto jednoduchým pravdám evangelia Ježíše Krista, abychom se na tuto dokonalost připravili. Je mou povinností, stejně jako vaší, abych byl dnes lepším, než jsem byl včera, a abyste i vy byli dnes lepšími, než jste byli včera, a abyste byli zítra lepšími, než jste byli dnes. Proč? Protože jsme na oné cestě – pokud dodržujeme přikázání Páně, jsme na oné cestě k dokonalosti, a té můžeme dosáhnout jedině skrze poslušnost a touhu v srdci překonat svět. …

… Máme-li nějaký nedostatek, máme-li nějakou slabost, tak právě na to se máme zaměřit se záměrem to překonat, dokud to nezvládneme a nepřemůžeme. Pokud má někdo pocit, že je pro něj těžké platit desátek, pak je to právě to, co má dělat, dokud se nenaučí desátek platit. Pokud je to Slovo moudrosti, pak je to právě to, co má dělat, dokud se nenaučí mít toto přikázání rád.¹³

Abychom potěšili [Pána], musíme Ho uctívat nejen s díkůvzdáním a chválou, ale musíme být i ochotně poslušni Jeho přikázání. Když tak budeme činit, je zavázán k tomu, aby nám udělil svá požehnání; neboť na této zásadě (na poslušnosti zákona) jsou všechny věci založeny. [Viz NaS 130:20–21.]¹⁴

Bůh nám dal [přikázání], abychom se Mu mohli přiblížit, aby se naše víra mohla prohloubit a abychom mohli být posíleni. Nikdy nám nedal žádné přikázání, které by nebylo k naší útěše a požehnání. Přikázání nám nejsou dána proto, abychom mohli jen potěšit Pána, ale aby se z nás stali lepší muži a ženy, způsobilí získat spasení a oslavení v Jeho království.¹⁵

Když jdeme do chrámu, zvedáme ruku a uzavíráme smlouvu, že budeme sloužit Pánu a dodržovat Jeho přikázání a uchovávat se neposkvrněnými od světa. Pokud pochopíme, co děláme, tak bude pro nás obdarování po celý život ochranou – ochranou, kterou člověk, který do chrámu nechodí, nemá.

Slýchal jsem svého otce říkat, že v hodině zkoušky, v hodině pokušení myslel na sliby a smlouvy, které uzavřel v domě Páně, a ty pak pro něj byly ochranou. … Tato ochrana je zčásti důvodem toho, proč tyto obřady máme. Pokud je budeme ctít, spasí nás nyní a oslaví nás v příštím životě. Vím, že tato ochrana je nám dána, neboť i já, podobně jako tisíce jiných, kteří pamatují na své závazky, jsem ji zažil.¹⁶

Obrázek

Daytime exterior photo of the Tampico Mexico Temple.

Pán nám dá dary. Oživí naši mysl. Dá nám poznání, které odstraní veškeré těžkosti a uvede nás do souladu s přikázáními, která nám dal; dá nám poznání, které tak hluboce zapustí kořeny do naší duše, že ho nebude možné vykořenit, pokud jen budeme usilovat o světlo a pravdu a poznání, které nám jsou slíbeny a které můžeme získat, pokud jen budeme upřímně a věrně dodržovat každou smlouvu a závazek týkající se evangelia Ježíše Krista.¹⁷

Ono veliké zaslíbení, které je dáno členům této Církve, kteří jsou ochotni řídit se zákonem a dodržovat přikázání Páně, spočívá v tom, že nejen že obdrží místo v království Božím, ale také budou v přítomnosti Otce a Syna; a to není vše, neboť Pán slíbil, že vše, co má On, jim bude dáno. [Viz NaS 84:33–39.]¹⁸

Skrze poslušnost těchto přikázání, která jsou stanovena v evangeliu Ježíše Krista, a tím, že jich budeme stále poslušni, získáme nesmrtelnost, slávu a věčný život a budeme přebývat v přítomnosti Boha Otce a Jeho Syna Ježíše Krista, kde je vskutku poznáme.¹⁹

Budeme-li kráčet po cestách ctnosti a svatosti, Pán na nás vylije svá požehnání do takové míry, o které jsme si nikdy nemysleli, že by to bylo možné. Staneme se vskutku, jak to vyjádřil Petr, rodem vyvoleným, královským kněžstvem, národem svatým, lidem zvláštním. (Viz 1. Petrova 2:9.) A budeme zvláštní, protože nebudeme takovými, jako jsou ostatní lidé, kteří podle těchto měřítek nežijí. …

Naším účelem, jako služebníků Páně, je kráčet po cestě, kterou pro nás Pán vytyčil. Nepřejeme si jen dělat a říkat to, co Ho potěší, ale snažíme se žít tak, aby náš život byl takový jako ten Jeho.

On sám nám dal dokonalý příklad ve všech věcech a řekl nám: „Následujte mne.“ Svých nefitských učedníků se zeptal: „… Jakými lidmi máte býti?“ a pak odpověděl: „Vpravdě pravím vám, dokonce jako já jsem.“ (3. Nefi 27:27.)

Nyní jsme zapojeni do toho největšího díla na světě. Kněžství, které máme, je mocí a pravomocí samotného Pána; a On nám slíbil, že budeme-li zvelebovat své povolání a budeme kráčet ve světle, jako i On je ve světle, získáme slávu a čest s Ním na věky v království Jeho Otce.

Máme-li před sebou tak velkolepou naději, můžeme snad činit něco jiného než zanechat světských zlovolností? Nedáme snad na první místo ve svém životě záležitosti Božího království? Nebudeme se snad snažit žít každým slovem, jež vychází z Božích úst?²⁰

Svědčím o tom, že Pán promluvil v dnešní době; že Jeho poselství je poselstvím naděje, radosti a spasení; a slibuji vám, že budete-li kráčet v nebeském světle, budete-li věrní tomu, co vám bylo svěřeno, a budete-li dodržovat přikázání, získáte pokoj a radost v tomto životě a věčný život ve světě, který přijde.²¹

Dodržujte přikázání. Kráčejte ve světle. Vytrvejte do konce. Buďte věrní každé smlouvě a každému závazku, a Pán vám požehná více, než se vám kdy zdálo i v těch nejtoužebnějších snech.²²

• Přečtěte si zážitek zaznamenaný na konci oddílu „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“. Proč se náš vztah k evangeliu mění, když se snažíme dodržovat přikázání?

• Co se dozvídáte z pasáží z písem, které jsou citovány v 1. oddíle?

• V jakém smyslu je poslušnost přikázání projevem lásky k Ježíši Kristu? V jakém smyslu je to projevem vděčnosti za Jeho smírnou oběť? V jakém smyslu je to projevem uctívání? (Viz 2. oddíl.)

• Přemítejte o učení uvedeném ve 3. oddíle. Proč není správné očekávat, že nám Pán požehná, pokud se nesnažíme být poslušnými?

• Jak vám pomáhá vědomí toho, že nemáme očekávat, že se staneme dokonalými najednou, a dokonce ani v tomto životě? (Viz 4. oddíl.) Přemýšlejte o tom, co můžete každý den dělat, abyste se s Pánovou pomocí udrželi „na oné cestě k dokonalosti“.

• V 5. oddíle president Smith uvádí přinejmenším deset způsobů, kterými nám Pán požehná, když budeme dodržovat přikázání. O jaké zážitky týkající se toho, kdy jste obdrželi některá z těchto požehnání, se můžete podělit?

Matouš 4:4; 2. Nefi 31:19–20; Omni 1:26; NaS 11:20; 82:8–10; 93:1; 130:20–21; 138:1–4

„Požádejte členy třídy, aby se podělili o to, čemu se díky osobnímu studiu dané kapitoly naučili. Může být vhodné oslovit několik členů třídy během týdne a požádat je o to, aby byli připraveni podělit se o své poznatky.“ (Ze strany vii v této knize.)