Kapitola 21

Hlásání evangelia světu

„Ochutnali jsme plody evangelia a víme, že jsou dobré, a přejeme si, aby všichni lidé obdrželi tatáž požehnání a téhož ducha, který je na nás v takové hojnosti vyléván.“

Ze života Josepha Fieldinga Smitha

Joseph Fielding Smith a jeho manželka Louie nebyli překvapeni, když dostali dopis podepsaný presidentem Lorenzem Snowem, kterým byl Joseph povolán na misii na plný úvazek. V počátcích Církve ženatí muži často sloužili mimo domov. Když tedy 17. března 1899, měsíc před prvním výročím jejich svatby, dorazil tento dopis, Joseph a Louie přijali tuto příležitost s vírou a s odvahou, ale i s jistým smutkem při pomyšlení na dvouleté odloučení.

Starší Smith sloužil v Anglii, asi 7 600 kilometrů od domova. S Louie si často vyměňovali dopisy, které byly plné vyjádření lásky a svědectví. V jednom z prvních dopisů adresovaném Louie starší Smith napsal: „Vím, že dílo, k němuž jsem byl povolán, je dílo Boží, jinak bych zde nezůstal ani minutu, vlastně bych ani neopustil domov. Vím ale, že naše štěstí závisí na mé věrnosti, zatímco jsem zde. Pokud náš Spasitel za nás mohl trpět tak, jak trpěl, měl bych já být ochoten toto udělat z lásky k lidstvu. … Jsem v rukou Nebeského Otce a On nade mnou bude bdít a bude mě ochraňovat, budu-li činit Jeho vůli. A bude i s tebou, zatímco jsem pryč, a bude nad tebou bdít a bude tě ve všem ochraňovat.“¹

Starší Smith a jeho misionářští společníci byli oddanými služebníky Páně. V jednom dopise Louie napsal, že každý měsíc společně s ostatními misionáři rozdali asi 10 000 traktátů neboli letáků a navštívili asi 4 000 domácností. Poté ale vážným tónem pokračoval touto poznámkou: „Nemyslím si, že z každé stovky traktátů někdo jeden, nebo více než jeden, přečte.“² V době, kdy byl starší Smith v Anglii, přijalo poselství znovuzřízeného evangelia jen velmi málo lidí. Během jeho dvouleté služby „nezískal ani jednoho obráceného, neměl příležitost vykonat ani jeden křest – ačkoli jednoho obráceného konfirmoval“.³ I když nebyl svědkem toho, že by jeho práce přinesla mnoho výsledků, čerpal útěchu z vědomí, že konal Pánovu vůli a že pomáhal připravovat ty, kteří možná přijmou evangelium později v životě.

Během misie musel starší Smith spolu se čtyřmi dalšími misionáři strávit zhruba dva týdny v nemocnici. Těchto pět starších se dostalo do kontaktu s neštovicemi, a proto museli být nějaký čas v karanténě, aby se předešlo možnému šíření nemoci. I když starší Smith označoval jejich pobyt za „věznění“, on i jeho společníci se snažili využít tuto situaci co nejefektivněji. Podělili se o evangelium i s nemocničním personálem. Na konci tohoto pobytu si starší Smith napsal do deníku: „Spřátelili jsme se se zdravotními sestrami i s dalšími, kteří nás během našeho věznění navštívili. Mnohokrát jsme s nimi mluvili o evangeliu; také jsme jim nechali knihy na čtení. Když jsme z nemocnice odcházeli, zazpívali jsme jim jednu nebo dvě náboženské písně, které, kromě jiného, na ty, kteří si je vyslechli, velmi zapůsobily, neboť když jsme je opouštěli, měli v očích slzy. Myslím, že jsme v nemocnici zanechali dobrý dojem, zvláště u zdravotních sester, které uznávají, že nejsme takovými lidmi, jakými si mysleli, že jsme, a [říkají, že] nás nyní budou vždy bránit.“⁴

Starší Smith dokončil svou misii v červnu 1901. O sedmdesát let později se vrátil do Anglie jako president Církve, aby zde předsedal konferenci území. Tou dobou již seménka, která spolu s ostatními kdysi zasel, vyrašila a rozkvetla. Měl radost, když viděl na shromáždění přicházet tolik britských Svatých.⁵ Řekl: „Několik kůlů Sionu, chrám zasvěcený Pánu, značný počet sborových a kůlových budov a velmi úspěšná misionářská práce – to vše svědčí o skutečnosti, že Církev ve Velké Británii dospívá.“ A poznamenal, že tento pokrok ve Velké Británii znázorňuje to, k čemu bude docházet po celém světě. Prohlásil, že evangelium je určeno všem lidem a že „Církev bude před Druhým příchodem Syna Muže zřízena všude, ve všech národech, dokonce i v končinách země“.⁶

Starší Joseph Fielding Smith v roce 1910; krátce poté byl vysvěcen apoštolem

Učení Josepha Fieldinga Smitha

Jedině my máme plnost znovuzřízeného evangelia a přejeme si, aby všichni lidé získali totéž požehnání.

Pán ve své nekonečné moudrosti, a aby naplnil smlouvy a zaslíbení dané prorokům z dávných dob, znovuzřídil v těchto posledních dnech plnost svého věčného evangelia. Toto evangelium je plán spasení. Bylo ustanoveno a zřízeno ve věčných radách ještě předtím, než byly položeny základy této země, a bylo opětně zjeveno v naší době pro spasení a požehnání všech dětí našeho Otce, ať jsou kdekoli. …

Téměř před šesti sty lety před Kristem – to jest před Jeho příchodem – velký prorok Nefi pravil svému lidu: „… Jest jeden Bůh a jeden Pastýř nad celou zemí.

A přichází čas, kdy se projeví všem národům. …“ (1. Nefi 13:41–42.)

Onen slíbený den se nyní probouzí. Toto je onen čas určený pro hlásání evangelia na celém světě a pro budování Pánova království v každém národě. V každém národě jsou dobří a čestní lidé, kteří přijmou pravdu; kteří vstoupí do Církve a kteří se stanou světlem, které povede jejich lid. …

… Evangelium je určeno všem lidem a Pán od těch, kteří ho přijímají, očekává, že budou žít podle pravd evangelia a že je budou nabízet lidem v jejich vlastním národě a jazyce.

A tak nyní, v duchu lásky a bratrství, vyzýváme všechny lidi, ať jsou kdekoli, aby věnovali pozornost slovům věčného života, která byla v této době zjevena prostřednictvím Proroka Josepha Smitha a jeho společníků.

Vyzýváme ostatní děti našeho Otce, aby přišly „ke Kristu a [byly] v něm [zdokonalovány]“ a aby v sobě popřely „veškerou bezbožnost“. (Moroni 10:32.)

Vyzýváme je, aby věřily v Krista a v Jeho evangelium, aby vstoupily do Jeho Církve a připojily se k Jeho Svatým.

Ochutnali jsme plody evangelia a víme, že jsou dobré, a přejeme si, aby všichni lidé obdrželi tatáž požehnání a téhož ducha, který je na nás v takové hojnosti vyléván.⁷

Jsem si vědom toho, že mezi všemi sektami, společnostmi a denominacemi jsou dobří a oddaní lidé, kteří budou požehnáni a odměněni za vše dobré, co dělají. Skutečností ale zůstává, že jedině my máme plnost oněch zákonů a obřadů, které připravují člověka na plnost odměny v nebeských příbytcích. A tak těmto dobrým a vznešeným, čestným a oddaným lidem, ať jsou kdekoli, říkáme: ponechejte si vše dobré, co máte; lpěte na každé pravdivé zásadě, kterou nyní vlastníte; ale přijďte a přijměte další světlo a poznání, které Bůh, jenž je tentýž včera, dnes a na věky, opět vylévá na svůj lid.⁸

Modlím se o to, aby Pánovy záměry na zemi, jak v Církvi, tak mimo ni, byly rychle uskutečněny; aby Pán požehnal svým věrným Svatým; a aby srdce mnoha lidí, kteří hledají pravdu a jejichž srdce je na správném místě před Pánem, aby se tito lidé mohli spolu s námi stát dědici plnosti požehnání plynoucích ze znovuzřízeného evangelia.⁹

Všichni členové Církve mají zodpovědnost používat svou sílu, energii, prostředky a vliv ke hlásání evangelia.

Slyšeli jsme, že my všichni jsme misionáři. … My všichni jsme ustanoveni, nikoli vkládáním rukou; nejsme povoláni nějakým zvláštním povoláním; nejsme každý osobně povoláni vykonávat misionářskou práci, ale jakožto členové Církve se tím, že jsme se zavázali podporovat evangelium Ježíše Krista, stáváme misionáři. To patří k zodpovědnostem každého člena Církve.¹⁰

Se srdcem naplněným láskou ke všem lidem prosím členy Církve, aby se učili evangeliu, žili podle něj a používali svou sílu, energii a prostředky ke hlásání evangelia světu. Obdrželi jsme pověření od Pána. Dal nám své božské zplnomocnění. Přikázal nám jít kupředu s neochvějnou pílí a nabízet ostatním Jeho dětem ony spásné pravdy, jež byly zjeveny Proroku Josephu Smithovi.¹¹

Pravím, že naším posláním, nakolik je to v naší moci, je uzdravit a přivést k pokání tolik dětí našeho Otce v nebi, kolik jsme jen schopni. … Takový je závazek, který Pán uložil Církvi a zejména kněžským kvorům Církve, nicméně tento závazek spočívá na každém člověku.¹²

Mezi námi je velmi mnoho čestných lidí, kteří nikdy nedostali příležitost, nebo nikdy nevěnovali úsilí hledání, aby mohli najít tyto vznešené pravdy, které byly oznámeny ve zjeveních Páně. Nepřemýšlejí o těchto věcech – žijí mezi námi, my se s nimi setkáváme a každý den s nimi přicházíme do styku. Domnívají se, že jsme celkem dobří lidé, ale že máme zvláštní náboženské názory, a tak naší víře nevěnují žádnou pozornost – cílem tohoto velikého misionářského díla, které nyní probíhá v kůlech Sionu, je tudíž shromáždit úrodu čestných a věrných duší právě zde, z těch, kteří dosud nevyužili příležitosti, kterou, jak pravím, měli, vyslechnout si evangelium.¹³

„Každý člověk, který přijímá světlo evangelia, se stává světlem a vodítkem pro všechny ty, které je schopen učit.“

My, kteří jsme obdrželi pravdu věčného evangelia, bychom neměli být spokojeni s ničím jiným než jen s tím nejlepším – a tím nejlepším je plnost Otcova království; a proto doufám a modlím se, abychom žili ve spravedlivosti a byli příkladem spravedlivosti všem lidem, aby nikdo nemusel klopýtnout, aby nikdo nemusel zakolísat, aby se nikdo nemusel odvrátit od stezky spravedlivosti kvůli něčemu, co bychom mohli udělat nebo říci.¹⁴

Existuje určitý vliv, který vyzařuje nejen z jednotlivce, ale i z celé Církve. Jsem přesvědčen o tom, že náš úspěch ve světě do značné míry závisí na postoji Svatých. Pokud bychom byli zcela sjednoceni, v myšlenkách, ve skutcích, ve svém jednání; pokud bychom milovali slovo pravdy, pokud bychom podle něj kráčeli tak, jak by si to přál Pán, pak by z tohoto společenství, z [kongregací] Svatých posledních dnů ve všech těchto společenství vyzařoval vliv, jenž by byl neodolatelný. Bylo by obráceno více čestných mužů a žen, neboť Duch Páně by šel před námi, aby připravoval cestu. … Pokud by tento lid dodržoval přikázání Páně, stal by se silou a mocí a vlivem, který by zlomil protivenství a připravil by lidi na přijetí světla věčného evangelia; když toto ale nečiníme, bereme na sebe zodpovědnost, která je ve svých důsledcích hrozivá.

Jak se budu já nebo vy cítit, až budeme povoláni před soudcovskou stolici a někdo na mě, nebo na vás, ukáže prstem a řekne, že „nebýt skutků tohoto muže nebo této skupiny, pravdu bych přijal, ale byl jsem zaslepen, protože tito lidé prohlašovali, že mají pravdu, ale nežili podle ní“?¹⁵

Pán říká, že pokud budeme pracovat po všechny své dny a zachráníme jen jednu duši, jak veliká bude naše radost s ní [viz NaS 18:15]; na druhé straně, jak veliký bude náš zármutek a naše odsouzení, pokud svými skutky svedeme jednu duši od pravdy.¹⁶

Svatí posledních dnů, ať jsou kdekoli, jsou a mají být světlem světu. Evangelium je světlo, které září v temnotě, a každý člověk, který přijímá světlo evangelia, se stává světlem a vodítkem pro všechny ty, které je schopen učit.

Vaší zodpovědností … je být žijícími svědky pravdy a božskosti tohoto díla. Doufáme, že budete žít podle evangelia a budete pracovat na svém spasení a že ostatní, kteří uvidí vaše dobré skutky, budou moci velebit našeho Otce v nebi. [Viz Matouš 5:16.]¹⁷

Církev potřebuje více misionářů, kteří by vyšli plnit Pánovo pověření.

Potřebujeme misionáře. … Pole je široké; žeň veliká; ale dělníků je málo. [Viz Lukáš 10:2.] Pole je již také bílé a připravené ke žni. [Viz NaS 4:4.] …

… Naši misionáři jdou vpřed. Žádná moc nemůže zastavit jejich ruce. Takové snahy zde již byly. Bylo vyvíjeno veliké úsilí na samém počátku, kdy jsme měli jen hrstku misionářů, ale pokrok tohoto díla nebylo možné zastavit. Nelze ho zastavit ani nyní. Musí jít kupředu, a půjde, aby obyvatelé země měli příležitost činit pokání z hříchů a přijmout odpuštění svých hříchů a vstoupit do Církve a království Božího, než tato poslední zničení dopadnou na zlovolné, neboť tak to bylo slíbeno. …

A tito misionáři, většinou mladí muži, neškolení ve způsobech světa, jdou vpřed s tímto poselstvím spasení a zahanbují velké a mocné, protože mají pravdu. Hlásají toto evangelium; čestní a upřímní ho slyší, činí pokání z hříchů a vstupují do Církve.¹⁸

Doufáme, že nadejde den, kdy každý způsobilý a schopný mladý Svatý posledních dnů bude mít výsadu vyjít vpřed a plnit Pánovo pověření jako svědek pravdy mezi národy země.

Nyní máme mnoho oddaných a vyzrálých manželských párů a můžeme jich v tomto velkém misionářském díle využít mnohem více – a doufáme, že ti, kteří jsou způsobilí a schopní, dají své záležitosti do pořádku a přijmou povolání kázat evangelium a budou vykonávat své zodpovědnosti přijatelně.

Také máme, a můžeme v tomto díle využít, mnoho mladých sester, ačkoli na nich nespočívá tatáž zodpovědnost jako na bratřích, a naším největším zájmem, pokud jde o mladé sestry, je to, aby vstoupily do náležitého manželského svazku v chrámu Páně.

Vyzýváme členy Církve, aby finančně podporovali misionářskou práci a aby dobrovolně přispívali svými prostředky na šíření evangelia.

Chválíme ty, kteří tak statečně slouží v tomto velikém misionářském díle. Joseph Smith řekl: „Po všem, co bylo řečeno, je největší a nejdůležitější povinností hlásat evangelium.“¹⁹

Máme kázat nauky spasení, jak jsou zaznamenány v písmech, prostě a jednoduše a tak, jak nás vede Duch.

V prvních dnech této dispensace Pán řekl těm, kteří byli povoláni do Jeho služby: „Aby každý člověk mohl mluviti ve jménu Boha Pána, samotného Spasitele světa; … Aby plnost evangelia mého mohla býti hlásána slabými a prostými do končin světa a před králi a vladaři.“ (NaS 1:20, 23.)

Těm, kteří byli povoláni, aby vyšli kázat jeho evangelium, a všem starším, kněžím a učitelům své Církve pravil: „Budou učiti zásadám evangelia mého, jež jsou v Bibli a v Knize Mormonově“ a v dalších písmech tak, jak „budou vedeni Duchem“. (Viz NaS 42:11–13.)

Jako zástupci Pána nejsme povoláni ani oprávněni učit filosofiím světa nebo spekulativním teoriím naší vědecké doby. Naším posláním je kázat nauky spasení prostě a jednoduše, jak jsou zjeveny a zaznamenány v písmech.

Poté, co nám Pán nařídil, abychom učili zásadám evangelia, které se nacházejí ve standardních dílech, tak, jak nás povede Duch, pronesl toto veliké prohlášení, kterým se řídí veškerá výuka Jeho evangelia kýmkoli v Církvi: „A Duch vám bude dán skrze modlitbu víry; a neobdržíte-li Ducha, učiti nebudete.“ (NaS 42:14.)²⁰

Evangelium je jedinou nadějí pro svět, jedinou cestou, která na zemi přinese mír.

Víte, jaká je největší moc, nejschopnější činitel na celém světě pro trvalé zřízení míru na zemi? Položil jsem tuto otázku, a tak ji také zodpovím, přinejmenším na ni vyslovím svůj názor – nebudu mluvit za jiná hnutí. Tím největším činitelem na celém světě je moc svatého kněžství, a tuto moc vlastní Svatí posledních dnů. Od samého počátku Pán vysílal starší do světa a přikazoval jim, aby volali k lidem řka: Čiňte pokání, přijďte do Sionu. Věřte v mé evangelium a budete mít mír.

Mír samozřejmě přijde skrze spravedlivost, skrze spravedlnost, skrze milosrdenství Boží, skrze moc, kterou nám Bůh udělí a díky níž se dotkne našeho srdce a my budeme mít lásku jeden k druhému. Nyní je naší povinností hlásat tyto věci mezi všemi lidmi, vyzývat je, aby přišli do Sionu, kde je vztyčena korouhev – korouhev míru –, a aby přijali požehnání domu Páně a vliv Jeho Svatého Ducha, který se tam projevuje. A chci vám říci, že my sami, pokud budeme sloužit Pánu, budeme mít úžasnou moc, pokud jde o nastolování míru ve světě.

Jsme rádi, když se tímto směrem ubírají i další hnutí. Jsme zastánci všeho, co na svět přinese mír; ale nezapomínejme na skutečnost, že pokud se my, Svatí posledních dnů, spojíme a budeme v jednotě sloužit Pánu a vysílat slovo věčného života mezi národy, budeme mít dle mého úsudku větší moc zřídit mír ve světě než pomocí kterýchkoli jiných prostředků. Plně souhlasím s myšlenkou, která již byla kdysi vyjádřena, že Pán používá mnoho prostředků; Jeho dílo není omezeno jen na Svaté posledních dnů, neboť ke své službě povolal i mnohé další mimo Církev a obdařil je mocí, inspiroval je k tomu, aby konali Jeho dílo. … Nicméně, bratří a sestry, nezapomínejme na skutečnost, že jsme na této zemi vlivem ve věci dobra a v šíření pravdy a zřízení míru mezi všemi národy, pokoleními, jazyky a lidmi. … Naším posláním bylo a je toto: „Čiňte pokání, neboť království Boží je na dosah.“ [Viz NaS 33:10.]

Musíme pokračovat, dokud všichni spravedliví nebudou shromážděni, dokud všichni lidé nebudou varováni, dokud ti, kteří chtějí slyšet, neuslyší a ti, kteří nechtějí slyšet, také neuslyší, neboť Pán prohlásil, že nebude duše, která neuslyší, ani srdce, které nebude proniknuto [viz NaS 1:2], neboť Jeho slovo půjde dál, ať již to je slovo Jeho starších, nebo je proneseno nějakým jiným způsobem, na tom nezáleží, ale On ve svém příhodném čase uspíší své dílo ve spravedlivosti; zřídí svou pravdu a přijde a bude panovat na zemi.²¹

Respektujeme ostatní děti našeho Otce ze všech sekt, společností a denominací, a nemáme žádné jiné přání, než být svědkem toho, že přijímají dodatečné světlo a poznání, kterého se dostalo nám skrze zjevení, a stávají se společně s námi dědici velkých požehnání plynoucích ze znovuzřízeného evangelia.

My ale máme plán spasení; spravujeme evangelium; a evangelium je jedinou nadějí pro svět, jedinou cestou, která na zemi přinese mír a která napraví nepravosti, které ve všech národech jsou.²²

Víme, že pokud budou lidé mít víru v Krista, budou činit pokání, uzavřou ve vodách křtu smlouvu, že budou dodržovat Jeho přikázání, a poté obdrží Ducha Svatého vkládáním rukou těch, kteří jsou k této moci povoláni a vysvěceni – a pokud pak budou dodržovat přikázání –, budou mít pokoj v tomto životě a věčný život ve světě, který přijde. [Viz NaS 59:23.]²³

Neexistuje jiný lék na nemoci světa než evangelium Pána Ježíše Krista. Naše naděje na mír, na časnou a duchovní prosperitu a na konečné dědictví v království Božím se nachází jedině ve znovuzřízeném evangeliu a skrze něj. Žádná jiná práce, do níž se kdokoli z nás může zapojit, není tak důležitá jako hlásání evangelia a budování Církve a království Božího na zemi.²⁴

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Zamyslete se nad tím, jak Joseph Fielding Smith reagoval na výzvy spojené se službou jako misionáře na plný úvazek. (Viz „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“.) Jaký vliv může mít jeho příklad na způsob vaší služby v Církvi?
Přemítejte o požehnání plynoucím z toho, když ochutnáte „plody evangelia“. (1. oddíl.) Přemýšlejte o těch, se kterými se můžete o tyto „plody“ podělit.
Jak nám slova presidenta Smitha ve 2. oddíle mohou pomoci dělit se o evangelium s druhými?
President Smith řekl, že Církev potřebuje více misionářů na plný úvazek, včetně „vyzrálých manželských párů“. (3. oddíl.) Jak můžeme pomáhat mládeži s přípravou na tuto službu? Co můžete dělat, abyste se sami připravili na službu?
Jak mohou naše slova a skutky prostým a jednoduchým způsobem vyjadřovat evangelium? (Viz 4. oddíl.) Kdy jste pocítili, že vás v tomto úsilí vede Duch Svatý?
Jaké nauky v 5. oddíle jsou pro vás obzvláště inspirující? Jaké vás napadají myšlenky, když přemýšlíte o tom, jak se s druhými dělit o „jedinou [naději] pro svět, jedinou [cestu], která na zemi přinese mír“?

Související verše z písem

Matouš 24:14; Marek 16:15; 1. Nefi 13:37; 2. Nefi 2:6–8; 3. Nefi 12:13–16; NaS 1:17–24; 4; 50:13–14; 88:81; 133:57–58

Pomůcka k výuce

Zatímco jeden člen čte nahlas z učení presidenta Smitha, požádejte ostatní členy třídy, aby „vyhledali konkrétní zásady nebo myšlenky. Pokud nějaká pasáž obsahuje neobvyklá nebo obtížná slova nebo výrazy, vysvětlete je předtím, než se pasáž bude číst. Pokud by někdo ve skupině mohl mít problémy se čtením, požádejte raději dobrovolníky, než abyste se střídali ve čtení.“ (Učení – není většího povolání [2000], 56.)