Posvátný domov, posvátný chrám

Máme úžasnou konferenci. Jsme nesmírně požehnáni, že můžeme naslouchat radám Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti, jimž vyjadřujeme podporu jako prorokům, vidoucím a zjevovatelům.

Vzpomínám si na jedno teplé slunné odpoledne, kdy se jaro v údolí Cache Valley v Utahu snažilo vytěsnit dlouhou zimu. Můj otec, který každou sobotu věnoval svým vnukům, se u nás stavil s návrhem „na projížďku“. Naši synové, čtyřletý a šestiletý, vždy šťastní, když mohli někam jet v dědově pick-upu, naskočili na zadní sedadla a já jsem si přisedl dopředu k otci. Naše cesta vedla ulicemi ve středu města, které se obtáčejí kolem chrámu Logan, jenž stojí na kopci na nádherném a význačném místě uprostřed města. Když jsme se od města vzdálili, odbočili jsme z dlážděných rušných ulic na málo používané nezpevněné cesty, které vedly přes staré mosty, a proplétali jsme se mezi stromy dál do přírody. Byli jsme daleko od veškeré dopravy a zcela sami.

Když si můj otec uvědomil, že jeho vnuci zde ještě nikdy nebyli, auto zastavil. „Myslíte si, že jsme se ztratili?“ zeptal se chlapců, kteří si prohlíželi z auta s očima dokořán údolí. Po chvilce tichého rozvažování pronesl jeden z chlapců překvapivou odpověď. „Podívej, dědo,“ řekl a ukazoval prstem, „dokud vidíš chrám, tak ses neztratil.“ Stočili jsme pohled tam, kam se díval on, a uviděli jsme daleko přes údolí věže chrámu Logan, na nichž se odrážely sluneční paprsky.

Dokud vidíte chrám, tak jste se neztratili. Chrám bude ve světě plném zmatků udávat směr vám i vaší rodině. Je to věčný ukazatel cesty, který vám bude pomáhat, abyste se neztratili v „[mlze] temnoty“¹. Je to dům Páně.² Je to místo, na kterém se uzavírají smlouvy a vykonávají věčné obřady.

Král Beniamin v Knize Mormonově vyzval Svaté, svůj lid, aby se shromáždil, „a každý muž měl svůj stan dveřmi směrem k chrámu“.³ My, členové Církve, jsme nedávno obdrželi od současných proroků radu, která, když se jí budeme řídit, obrátí dokonaleji dveře našeho domova směrem k chrámu.

První předsednictvo vyzvalo dospělé členy, aby měli platné chrámové doporučení a aby navštěvovali chrám častěji, pokud to čas a okolnosti umožňují, a povzbudilo členy, aby na úkor některých činností, kterým se věnují ve volném čase, sloužili v chrámu. Také povzbudilo novější členy a mládež Církve, které je 12 let a více, aby žili tak, aby byli hodni pomáhat v tomto velkém díle tím, že budou sloužit jako zástupci pro křty a konfirmace.⁴ Dokonce i naše děti jsou povzbuzovány k tomu, aby navštívily chrámový pozemek, jen aby se mohly dotknout chrámu.⁵ President Thomas S. Monson nám dal jednou tuto radu: „Když se dotkneme chrámu, chrám se dotkne nás.“⁶

Jsme požehnáni tím, že žijeme v dispensaci, v níž se stavějí chrámy – již 146 chrámů bylo zasvěceno nebo oznámeno.⁷ V Bible Dictionary pod heslem „Chrám“ se uvádí: „Ze všech míst pro uctívání jsou to ta nejsvatější místa,“ a pak následuje toto inspirující prohlášení: „Pouze domov lze přirovnat k chrámu, pokud jde o posvátnost.“⁸ To mi připomíná posvátný vztah mezi chrámem a domovem. My nejen můžeme natočit dveře svého domova k chrámu, neboli k domu Páně; my můžeme „dům Páně“ učinit ze svého domova.

Nedávno na jedné konferenci kůlu starší Glen Jenson, územní sedmdesátník a navštěvující autorita na této konferenci, vyzval všechny přítomné, aby se svýma duchovníma očima vydali na fiktivní prohlídku svého domova. Chtěl bych vyzvat každého z vás, abyste to udělali také. Ať se váš domov nachází kdekoli, ať je jeho provedení jakékoli, věčné zásady evangelia jsou univerzální a lze je použít v kterémkoli z nich. Začněme. Představte si, že otevíráte vchodové dveře a vstupujete k vám domů. Co vidíte a jaký máte pocit? Je místem lásky, pokoje a útočištěm před světem, tak jako chrám? Je čistý a uklizený? Když procházíte místnostmi svého domova, vidíte povznášející obrázky, mezi nimiž jsou vhodné obrázky chrámu a Spasitele? Je vaše ložnice nebo místo na spaní místem pro osobní modlitbu? Je místo, kde se scházíte, nebo kuchyň, místem, kde se jídlo připravuje a společně jí, což je příležitostí k povznášejícím rozhovorům a k času strávenému společně jako rodina? Máte v místnosti, v níž rodina může studovat, modlit se a společně se učit, písma? Máte někde místo pro osobní studium evangelia? Zahání hudba, kterou slyšíte, nebo zábava, kterou vidíte, na počítači nebo z jiných zdrojů, ducha? Jsou rozhovory povznášející a bez svárů? Tím naše prohlídka končí. Možná jste našli, tak jako já, několik míst, která vyžadují určité vylepšení, ale doufám, že nebude třeba převrátit váš domov naruby.

Ať již je prostor, kde bydlíme, malý nebo velký, skromný nebo přepychový, v každém domově existuje místo pro každou z těchto priorit evangelia.

Pán ustanovil skrze své služebníky- -proroky určitá měřítka, aby uchovával chrám i ty, kteří ho navštěvují, posvátnými a způsobilými. Možná bude dobré, když posoudíme společně při rodinné radě některá měřítka, která by náš domov pomohla uchovávat jako posvátný a umožnila by mu být „domem Páně“. Nabádání „zřiďte dům, a to dům modlitby, dům půstu, dům víry, dům učení, dům slávy, dům pořádku, dům Boží“⁹ poskytuje božský náhled na ten druh domova, který by si Pán přál, abychom zbudovali. Tím začíná stavba „duchovního příbytku“, v němž můžeme přebývat my všichni, bez ohledu na situaci, v níž se nacházíme – stavba domova naplněného poklady, které mol ani rez nekazí.¹⁰

Existuje oprávněná jednota mezi chrámem a domovem. Když porozumíte věčné podstatě chrámu, přitáhne vás to k vaší rodině; když porozumíte věčné podstatě rodiny, přitáhne vás to k chrámu. President Howard W. Hunter řekl: „Základy věčné rodiny jsou pevně zpečetěny v chrámových obřadech.“¹¹

President Boyd K. Packer nám dal tuto radu: „Řekněte slovo chrám. Řekněte ho tiše a uctivě. Řekněte ho zas, a znova. Chrám. Chrám. Chrám. A přidejte slovo svatý. Svatý chrám. Říkejte ho, jako by začínalo velkým písmenem bez ohledu na to, kde stojí ve větě.

Chrám. Jedno další slovo má pro Svaté posledních dnů stejný význam. Domov. Dejte slova svatý chrám a domov vedle sebe, a popsali jste dům Páně.“¹²

Loni se tisíce dětí z Primárek po celém světě shromáždily ve svých sborech a odbočkách, aby svým rodinám a členům v rámci vystoupení Primárek na shromáždění svátosti zazpívaly. Zpívaly o svém přání, slibech a přípravě. To, o čem zpívaly, začíná v posvátném domově, a pokračuje to až do posvátného chrámu. Myslím, že vám v srdci zazní melodie písně, jejíž slova vám přečtu:

President Boyd K. Packer prohlásil: „Nejvyšším účelem všeho, čemu učíme, je sjednotit rodiče a děti ve víře v Pána Ježíše Krista, aby byli šťastni doma, zpečetěni ve věčném sňatku, propojeni se svým pokolením a ujištěni o oslavení v přítomnosti našeho Nebeského Otce.“¹⁴

Svědčím vám, že používání těchto zásad vám pomůže obrátit dveře vašeho domova k chrámu, neboli k domu Páně, a umožní vám to lépe vytvářet z vašeho posvátného domova dům Páně.

Zakončím tam, kde jsem začal – slovy nevinného dítěte: „Dokud vidíš chrám, tak ses neztratil.“ A připojuji své svědectví o posvátné podstatě našich domovů a chrámů Páně. Vím, že Bůh je náš milující Nebeský Otec. Vydávám svědectví o Ježíši Kristu a o Jeho roli jako našeho Spasitele a Vykupitele a o žijících prorocích, kteří jsou zplnomocněni – od Josepha Smitha až k Thomasu S. Monsonovi – používat všechny klíče kněžství. To činím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.