Pojďte k Němu

Drazí bratři a sestry po celém světě, kolena se mi chvějí a jsem velmi dojatý. Vyjadřuji vám svou lásku a hluboce vám děkuji za vaše vyjádření podpory. V mnoha ohledech mě zaplavuje pocit nedostatečnosti a pokory.

Je mi však útěchou, že v jednom předpokladu pro svaté apoštolství, který nelze obejít, mi Pán nesmírně požehnal. Vím s dokonalou a spolehlivou jistotou skrze moc Ducha Svatého, že Ježíš je Kristus, Milovaný Syn Boží.

Není nikdo, kdo by měl více lásky než president Thomas S. Monson. Jeho laskavé srdce vás zahřeje jako polední slunce. Když mi však oznámil toto posvátné povolání, asi si dokážete představit pocit nesmírné vážnosti, když se prorok Boží zahleděl do hloubi mého nitra. Naštěstí si také asi dokážete představit, jakou lásku jsem pociťoval od Pána a od Jeho proroka, když mě president Monson objal svýma dlouhýma a láskyplnýma rukama. Mám vás rád, presidente Monsone.

Obracím se k těm, kteří mě znají – pokud jsem se někdy ve vaší přítomnosti nechoval tak, jak bych měl, prosím vás o odpuštění a trpělivost. Potřebuji velmi vaši víru a potřebuji, abyste se za mne modlili.

Vím, že nejsem tím, kým se musím stát. Modlím se, abych byl ochotný a poddajný, až mě bude Pán školit a napravovat. Utěšují mne slova presidenta Monsona, která včera večer pronesl na kněžském zasedání, že Pán posílí záda, aby mohla nést břímě, které na ně vkládá.

Krátce po mém povolání generální autoritou před 16 lety řekl president Boyd K. Packer na jedné konferenci kůlu, na které jsem ho doprovázel, něco, na co nikdy nezapomenu. Když promlouval ke shromážděným členům, řekl: „Já vím, kdo jsem.“ Pak se odmlčel a dodal: „Jsem nikdo.“ A pak se obrátil na mě – seděl jsem na pódiu za ním – a řekl: „A vy, bratře Andersene, jste také nikdo.“ A pak dodal: „Pokud na to někdy zapomenete, Pán vám to ihned připomene, a nebude to nic příjemného.“

Vyjadřuji hlubokou vděčnost vám, věrným členům Církve. Když jsem jako mladý misionář sloužil ve Francii, cítil jsem, jak mé svědectví sílí, když jsem byl svědkem toho, jak členové věnují celé své srdce evangeliu Ježíše Krista.

Za posledních 20 let jsme strávili 10 let mimo území Spojených států při plnění církevních zodpovědností. V cizích zemích, kde se mluví cizím jazykem, jsem byl svědkem moci Boží, která působí ve vašem životě. Jste úžasní – jste velkou rodinou věřících ve znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista.

Pán mi požehnal v tolika ohledech, že to nikdy nemohu splatit. Dovolil mi vzít si jednoho z Jeho andělů zde na zemi. Má žena Kathy je mým světlem a příkladem, je to vzácná dcera Boží naplněná čistotou a nevinností. Bez ní bych byl ničím. Většinu svého života se snažím stát se takovým, kterým si ona myslí, že již jsem.

Před dvaceti lety, když naše čtyři děti byly ještě malé, byla naše rodina povolána sloužit na misii ve Francii. Díky tomuto i dalším povoláním se děti musely stěhovat z jednoho města do druhého, z jednoho kontinentu na druhý, a to vše během let, která vyžadují stálost. Pán je nyní nesmírně požehnal úžasnými manželskými partnery a vlastními drahocennými dětmi. Chtěl bych jim poděkoval za jejich dobrotivost a za jejich oběť, kterou kvůli mně přinášely. Jsem také vděčný za své věrné rodiče – maminka je dnes zde – a za všechny ty, kteří toho pro mne během mého života tolik udělali.

Vyjadřuji hlubokou úctu a lásku svým bratřím ze Sedmdesáti. Mám je rád tak, jako mám rád svého vlastního bratra. Náš vztah a přátelství není jen z tohoto světa, ale přejde s námi i na druhou stranu závoje.

Již 16 let jsou členové Prvního předsednictva a Dvanácti mými vzory a učiteli. Učím se z jejich bezúhonnosti a spravedlivosti. Během všech těch mnoha let jsem nikdy neviděl ani známku nezkroceného hněvu, ani známku touhy po osobním či hmotném zisku. Nikdy jsem nebyl svědkem žádné osobní touhy po získání vlivu či moci.

Naopak, byl jsem svědkem jejich oddanosti a péče o své manželky a děti. Pocítil jsem jejich lásku a nepochybné svědectví o Nebeském Otci a Jeho Synu. Viděl jsem, jak se neúnavně snaží budovat nejprve království Boží. Viděl jsem, jak na nich spočívá moc Boží, která je zvelebovala a podpírala. Byl jsem svědkem naplnění jejich prorockých slov. Viděl jsem, jak byli nemocní uzdraveni a národy požehnány díky jejich pravomoci, a byl jsem s nimi v okamžicích, které jsou příliš posvátné na to, abych se o nich mohl zmínit. Svědčím o tom, že to jsou Pánovi pomazaní.

Modlím se, abych mohl sloužit v duchu staršího Josepha B. Wirthlina – kvůli jehož odchodu přišlo toto povolání – abych byl zbaven jakékoli touhy po osobní pozornosti, abych byl ochoten jít kamkoli a udělat cokoli, o co mě Pánovi proroci požádají, a abych se zcela zasvětil tomu, že budu svědčit o Spasiteli a budu budovat království Boží až do posledního dechu.

Naše dny byly v historii světa dlouho očekávány. V písmech se píše o tom, co „Pán ustanovil a připravil před založením světa“. (NaS 128:5.)

Zjevení mluví o tom, že bude probíhat velké shromažďování (viz 2. Nefi 10:7–8; 3. Nefi 16:5). Izaiáš prorokoval, že dům Páně bude založen na vrcholku hor a že hlas Páně bude odtamtud vycházet do celého světa (viz Izaiáš 2:2–3). Daniel prohlásil, že z hory bude vytržen kámen bez pomoci rukou (viz Daniel 2:34; 44–45). Petr mluvil o znovuzřízení všech věcí (viz Skutkové 3:20–21). Nefi viděl, že těch, kteří byli v Církvi Beránkově, nebyl velký počet, ale že byli v každé zemi a v každém národě (viz 1. Nefi 14:12, 14).

Žijeme v této době, kdy probíhá Pánovo „podivuhodné dílo a div“. (2. Nefi 25:17; viz Izaiáš 29:14.) Jsme požehnáni tím, že můžeme přinášet evangelium své rodině a svému potomstvu a že můžeme pomáhat v přípravě na Druhý příchod Spasitele. Pán popsal účel znovuzřízení takto: „Aby [bylo] světlem světu a aby [bylo] korouhví pro [nás, Jeho] lid… a aby [bylo] poslem před tváří [Jeho], aby [připravilo] cestu [před Ním].“ (NaS 45:9.) Naše zodpovědnost není nevýznamná; není to náhoda, že jsme tím, kým jsme; dodržování našich smluv v těchto osudových dnech bude odznakem cti po celé věčnosti.

Měl jsem tu výsadu vidět působení ruky Páně po celém světě. Ačkoli ctíme pionýry, kteří přešli pláně a dorazili do údolí Solného jezera, je mnohem více pionýrů, kteří žijí právě dnes. Netlačí ruční vozíky, ale v mnoha ohledech jsou úplně stejní: slyšeli hlas Páně prostřednictvím Knihy Mormonovy a osobních modliteb. S vírou a s pokáním vstoupili do vod křtu a zapustili pevně své kořeny do úrodné půdy evangelia. Jakožto učedníci Kristovi jsou ochotni přinášet oběti pro to, co je správné a pravdivé. A s darem Ducha Svatého vytrvale kráčejí svou cestou směrem k věčnému životu.

Drazí bratři a sestry, musíme pamatovat na to, kdo jsme, a co nám bylo dáno. Nejen my máme touhu konat dobro; i v mnoha dalších církvích a náboženstvích jsou úžasní lidé.

Nejen my se modlíme k Nebeskému Otci, nejen my získáváme odpovědi na své modlitby; náš Otec miluje všechny své děti.

Nejen my přinášíme oběti pro vznešenější cíl; existují i jiní obětaví lidé.

I jiní sdílejí naši víru v Krista. V každé zemi jsou oddaní a čestní otcové a matky, kteří milují jeden druhého i své děti. Můžeme se toho hodně naučit od dobrých lidí, kteří jsou všude kolem nás.

Přesto ale nesmíme ustoupit od toho, co se nachází pouze a jedině v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Pouze zde se nachází kněžství Boží, které na zem znovuzřídili nebeští poslové. Pouze zde Kniha Mormonova společně s Biblí zjevují a hlásají úplnou božskost Krista a Jeho evangelium. Pouze zde jsou proroci Boží, kteří získávají vedení z nebe a drží klíče, které svazují v nebi to, co je svázáno na zemi.

Naše poznání božského poslání této Církve v nás nemá vyvolávat pocity nadřazenosti nebo arogance, ale má nás přimět k tomu, abychom poklekli a prosili o Pánovu pomoc, abychom byli tím, čím být máme. Přesto se ale s pokorou nemusíme bát mít na paměti tato Pánova slova: „Toto je církev má a já ji utvrdím; a nic ji nepřemůže.“ (Mosiáš 27:13.)

Především hlásáme našeho Spasitele a Vykupitele – Ježíše Krista. Za vše, čím jsme – a čím kdy budeme – vděčíme Jemu. A zatímco v úžasu hledíme na Jeho vznešenost, nežádá nás, abychom si udrželi odstup, ale vybízí nás, abychom přišli k Němu. „Stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu.“ (Zjevení 3:20.)

Po celá staletí zaznívají Jeho slova:

„Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky.“ (Jan 11:25–26.)

Bratři a sestry, On žije. Je vzkříšen. Vede své svaté dílo zde na zemi. A Jeho prorokem je president Thomas S. Monson. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.