Ponaučení z Pánových modliteb

Naše modlitby následují vzor a učení Pána Ježíše Krista. Učil nás, jak se máme modlit. A z Jeho modliteb můžeme získat mnohá důležitá ponaučení. Můžeme začít modlitbou Páně a přidávat ponaučení z dalších modliteb, které pronesl.¹

Zatímco budu citovat modlitbu Páně, hledejte v ní ponaučení:

„Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.

I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.“²

Modlitba Páně je zaznamenána dvakrát v Novém zákoně a jednou v Knize Mormonově.³ Je také obsažena v překladu Bible od Josepha Smitha⁴, kde se objevují tyto dvě objasňující pasáže:

1. „Odpusť nám naše přestupky, jako i my odpouštíme těm, již se prohřešují proti nám“⁵ a

2. „Nestrp, abychom byli uvedeni v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.“⁶

Objasnění týkající se odpuštění dokládají i další Mistrova prohlášení. Svým služebníkům řekl: „Nakolik jste si odpustili navzájem poklesky své, právě tak já, Pán, odpouštím vám.“⁷ Jinými slovy, má-li být člověku odpuštěno, musí nejprve odpustit sám.⁸ Objasnění týkající se pokušení je užitečné, neboť Božství by nás zcela jistě neuvádělo v pokušení. Pán řekl: „Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení.“⁹

Ačkoli tyto čtyři verze modlitby Páně nejsou totožné, všechny začínají oslovením „Otče náš“, které naznačuje úzký vztah mezi Bohem a Jeho dětmi. Slovní spojení „posvěť se jméno tvé“ odráží úctu a zbožný postoj, který máme při modlitbě pociťovat. „Buď vůle tvá“ vyjadřuje myšlenku, o níž budeme mluvit později.

Jeho žádost o „chléb vezdejší“ také zahrnuje potřebu duchovní výživy. Ježíš, který sám sebe nazval „chlebem života“, dal toto zaslíbení: „Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti.“¹⁰ Když přijímáme symboly svátosti způsobile, je nám dále slíbeno, že můžeme vždy mít Jeho Ducha, aby byl s námi.¹¹ Tuto duchovní potravu nelze získat žádným jiným způsobem.

Když Pán uzavírá svou modlitbu, uznává Boží velikou moc a slávu a končí slovem „Amen“. Naše modlitby rovněž končí slovem amen. Ačkoli je to v různých jazycích vyslovováno různě, znamená to totéž. Znamená to „vskutku“ nebo „vpravdě“.¹² Připojení slova amen slavnostně potvrzuje dané kázání nebo modlitbu.¹³ Každý, kdo souhlasí, má pronést slyšitelné amen¹⁴, což znamená „toto je také mé slavnostní prohlášení“.¹⁵

Pán před svou modlitbou nejprve požádal své následovníky, aby se vyvarovali „prázdných opakován퓹⁶ a aby se modlili „tímto způsobem“.¹⁷ A tak modlitba Páně slouží jako vzor, který máme následovat, nikoli jako něco, co se máme učit nazpaměť a opakovaně odříkávat. Mistr si zkrátka přeje, abychom se modlili o Boží pomoc, zatímco se neustále snažíme odolávat zlu a žít spravedlivě.

Další Pánovy modlitby také skrývají ponaučení, zvláště Jeho modlitby přímluvné. Jsou tak označeny proto, že Pán se v modlitbě přimlouval u svého Otce ve prospěch svých učedníků. Představte si v duchu, jak Spasitel světa klečí v modlitbě, zatímco budu citovat ze 17. kapitoly Jana:

„To pověděv Ježíš, i pozdvihl očí svých k nebi a řekl: Otče,… oslaviž Syna svého, aby i Syn tvůj oslavil tebe; …

… dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil …

Nebo slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali právě, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi ty mne poslal.

Já za ně prosím.“¹⁸

Díky této Pánově modlitbě se učíme, jak intenzivně Pán vnímá svou zodpovědnost jako náš Prostředník a Obhájce u Otce.¹⁹ Právě tak intenzivně máme i my vnímat svou zodpovědnost dodržovat Jeho přikázání a vytrvat do konce.²⁰

Ježíš také pronesl přímluvnou modlitbu za lid dávné Ameriky. Záznam uvádí, že si „nikdo… neumí představiti onu radost, která naplnila duši naši ve chvíli, kdy jsme ho slyšeli modliti se za nás k Otci“.²¹ Poté Ježíš dodal: „Požehnaní jste pro víru svou. A nyní vizte, radost má je úplná.“²²

Do jedné pozdější modlitby Ježíš zahrnul i prosbu o jednotu. „Otče,“ řekl, „modlím se k tobě za ně,… aby mohli věřiti ve mne, abych mohl býti v nich jako ty, Otče, ve mně jsi, abychom mohli býti jedno.“²³ I my se můžeme modlit o jednotu. Můžeme se modlit, abychom byli jednoho srdce a jedné mysli s Pánovými pomazanými i se svými blízkými. Můžeme se modlit o vzájemné porozumění a úctu mezi sebou a svými bližními. Pokud nám na druhých opravdu záleží, máme se za ně modlit.²⁴ „Modlte se jedni za druhé,…“ učil Jakub, neboť „mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová.“²⁵

Pán nám dal i další ponaučení týkající se modlitby. Svým učedníkům řekl: „Musíte [se] vždy modliti k Otci ve jménu mém.“²⁶ Spasitel dále zdůraznil: „Modlete se k Otci ve své rodině, vždy ve jménu mém.“²⁷ A my tento pokyn poslušně následujeme, když se modlíme k Nebeskému Otci ve jménu Ježíše Krista.²⁸

Další Pánova modlitba skrývá ponaučení, které se opakuje ve třech po sobě jdoucích verších:

„Otče, děkuji ti, že jsi dal Ducha Svatého těmto, které jsem vyvolil …

Otče, modlím se o to, abys dal Ducha Svatého všem těm, kteří uvěří ve slova jejich.

Otče, ty jsi jim dal Ducha Svatého, protože věří ve mne.“²⁹

Je-li společenství Ducha Svatého tak důležité, máme se o to také modlit. Rovněž máme pomáhat všem obráceným i svým dětem, aby dar Ducha Svatého zušlechťovali. Když se o to budeme modlit, Duch Svatý se v našem životě může stát významnou silou ve věci dobra.³⁰

Pán učil, jak můžeme své modlitby obohacovat. Například řekl: „Píseň spravedlivých je pro mne modlitbou a bude zodpověděna požehnáním na hlavu jejich.“³¹

Modlitbu lze také obohatit půstem.³² Pán řekl: „Dávám vám přikázání, abyste pokračovali v modlitbě a půstu od tohoto času nadále.“³³ President Joseph F. Smith pronesl prosbu týkající se moudrosti ohledně půstu a upozorňoval na to, že „existuje to, čemu se říká přehánění. Člověk se může postit a modlit, až se sám zahubí; a to není vůbec nutné; ani v tom není žádná moudrost… Pán může vyslyšet prostou modlitbu pronesenou ve víře, s půltuctem slov, a uzná půst, který nemusí trvat déle než dvacet čtyři hodin, stejně ochotně a stejnou měrou, jakou zodpoví modlitbu o tisíci slovech a měsíční půst… Pán přijme to, co je postačující, s mnohem větším potěšením a uspokojením než to, čeho je až příliš a nadbytečně.“³⁴

Tato myšlenka, že je něčeho „až příliš a nadbytečně“, se také může týkat délky našich modliteb. Závěrečná modlitba na církevním shromáždění nemusí obsahovat shrnutí každého proslovu a nemá být neplánovaným kázáním. Osobní modlitby mohou být tak dlouhé, jak si přejeme, ale veřejné modlitby by měly být krátkou prosbou o to, aby byl Duch Páně s námi, nebo stručným vyjádřením vděčnosti za to, co se stalo.

Své modlitby můžeme obohacovat i jinak. Promlouváme-li k Bohu, můžeme používat „správná slova“³⁵ – určitá zájmena. Zatímco se světský způsob oblékání a mluvy stává čím dál nedbalejším, my jsme byli požádáni, abychom chránili oficiální a vhodný jazyk modlitby. V modlitbě v anglickém jazyce se například používají zvláštní zájmena vyjadřující úctu.³⁶ To nám pomáhá být pokornými. I to může naše modlitby obohatit. Písma prohlašují: „Buď pokorný; a Pán tvůj Bůh tě povede za ruku a dá ti odpověď na modlitby tvé.“³⁷

Modlitba začíná osobní iniciativou. „Aj,“ říká Pán, „stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou.“³⁸ A tyto dveře se otevírají, když se modlíme k Nebeskému Otci ve jménu Ježíše Krista.³⁹

Kdy se máme modlit? Kdykoli si přejeme! Alma učil: „Raď se s Pánem ve veškerém konání svém a on tě povede k dobrému; ano, když večer uléháš, uléhej v Pánu,… a když ráno vstáváš, nechť je tvé srdce naplněno poděkováním Bohu; a jestliže toto budeš činiti, budeš pozvednut posledního dne.“⁴⁰ Ježíš připomínal svým učedníkům, „aby se neustávali modliti v srdci svém“.⁴¹

Členové Církve mají poklekat k rodinné modlitbě každé ráno a každý večer, a také mají každý den pronášet osobní modlitby a žehnat jídlo.⁴² President Monson řekl: „Když k Pánu pronášíme rodinné modlitby i své modlitby osobní, čiňme tak s vírou a s důvěrou v Něho.“⁴³ A tak v modlitbě o požehnání časná i duchovní máme všichni prosit tak, jak to dělal Ježíš v modlitbě Páně: „Staniž se vůle tvá.“⁴⁴

Ježíš Kristus, Spasitel světa – Ten, který nás vykoupil svou krví – je naším Vykupitelem a naším Příkladem.⁴⁵ Na konci svého poslání ve smrtelnosti se – jako Milovaný Syn – modlil, aby Jeho vůle mohla být pohlcena ve vůli Otcově.⁴⁶ V oné rozhodující hodině Spasitel zvolal: „Otče,… ne jakž já chci, ale jakž ty.“⁴⁷ A tak se i my máme modlit k Bohu: „Staň se vůle Tvá.“

A kéž se vždy modlíme, „aby [Pánovo] království… mohlo vyjíti na zem, aby… obyvatelé… mohli býti připraveni na dny,… [kdy] Syn Muže přijde dolů… v [jasu] slávy své, aby se sešel s královstvím Božím, jež je zřízeno na zemi“.⁴⁸

Kéž ve svém každodenním životě i ve svých rozhodujících hodinách upřímně uplatňujeme tato drahocenná ponaučení od Pána – o to se modlím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.