Starší Joseph W. Sitati

Starší Joseph Wafula Sitati věří, že štěstí přichází tehdy, když děláme pořád dokola prosté věci evangelia. „Nezpochybňuji rady našich církevních vedoucí,“ říká. „Když činím to, o co nás žádají, vše vždy dopadne dobře.“ Říká, že činění těchto prostých věcí je to, co nás sjednocuje s naším Spasitelem, a že „základ této jednoty je ve vlastní rodině.“

Starší Sitati se narodil 16. května 1952 v Bungomě v Keni Nathanovi a Lenah Sitatiovým. Když mu bylo 34 let, pozval obchodní společník jeho, jeho ženu, Gladys Nangoni, a jejich pět dětí na církevní shromáždění, které se konalo u něj doma. Rodina byla vůči organizovanému náboženství chladná, ale s touto malou skupinkou Svatých posledních dnů pociťovali něco zvláštního. A tak se týden po týdnu vraceli. O šest měsíců později, v roce 1986, vstoupila rodina do Církve.

„Ještě předtím, než jsme byli pokřtěni, jsme byli požádáni, abychom pronesli proslov na shromáždění a abychom učili,“ říká. Cítil, že musí poznat, že to, o čem hovoří před svými dětmi, je správné. Pozvolna začal rozpoznávat Ducha, a zůstat s Duchem ve spojení je jeho trvalým cílem.

Starší Sitati získal v roce 1975 bakalářský diplom v oboru strojírenství na Universitě v Nairobi; je rovněž držitelem diplomu v oboru účetnictví a finance. Pracoval v různých funkcích v jedné světové ropné a plynárenské společnosti. V nedávné době sloužil jako mezinárodní ředitel pro veřejné záležitosti Církve v Africe.

Starší a sestra Sitatiovi byli oddáni v červenci 1976 a zpečetěni byli v chrámu Johannesburg v Jižní Africe v prosinci 1991. Žijí v Nairobi v Keni.

V době povolání do Prvního kvora Sedmdesáti sloužil starší Sitati jako president Nigerijské misie Calabar. Předtím sloužil jako rádce v předsednictvech odbočky a misie a jako president odbočky, president okrsku, president kůlu a územní sedmdesátník.