Uchovávejte jméno a postavení úctyhodně

Prorok Joseph Smith prohlásil, že ve všech dobách bylo božským účelem shromažďování lidu Božího stavět chrámy, aby Jeho děti mohly obdržet ty nejvyšší obřady a tím získat věčný život. (Viz Teachings of Presidents of the Church: Joseph Smith [Melchizedek Priesthood and Relief Society course of study, 2007], 415–417.) Tento základní vztah mezi zásadou shromažďování a stavěním chrámů je zdůrazněn v Knize Mormonově:

„Vizte, pole bylo zralé a vy jste požehnáni, neboť jste se rozmáchli srpem a žali jste v síle své, ano, po celý den jste pracovali; a vizte množství snopů svých! A budou shromážděny v obilnicích, takže nepřijdou nazmar.“ (Alma 26:5.)

Snopy v tomto přirovnání představují nově pokřtěné členy Církve. Obilnice jsou svaté chrámy. Starší Neal A. Maxwell vysvětlil: „Je zřejmé, že když jsme pokřtěni, naše oči mají hledět nad rámec křtitelnice – k svatému chrámu. Ona velká obilnice, do které mají být tyto snopy shromážděny, je svatý chrám.“ (John L. Hart, „Make Calling Focus of Your Mission“, Church News, Sept. 17, 1994, 4.) Toto učení objasňuje a zdůrazňuje význam posvátných chrámových obřadů a smluv – aby snopy nepřišly nazmar.

„Ano, posledního dne nebudou pobity bouří; ano, ani nebudou rozmetány vichřicí; ale až bouře přijde, budou shromážděny na svém místě, takže k nim bouře nepronikne; ano, ani nebudou hnány prudkými větry tam, kamkoli je nepřítel chce nésti.“ (Alma 26:6.)

Starší Dallin H. Oaks vysvětlil, že při obnovování smluv křtu přijímáním symbolů svátosti „nedosvědčujeme, že na sebe bereme jméno Ježíše Krista. [Spíše] dosvědčujeme, že jsme ochotni to udělat. (Viz NaS 20:77.) To, že pouze dosvědčujeme svou ochotu, naznačuje, že předtím, než na sebe skutečně vezmeme toto posvátné jméno v tom [nejvyšším a] nejdůležitějším smyslu, musí dojít k něčemu dalšímu.“ („Taking Upon Us the Name of Jesus Christ“, Ensign, May 1985, 81.) Smlouva křtu zcela zřejmě předvídá určitou budoucí událost či události a hledí k chrámu.

V novodobých zjeveních Pán mluví o chrámech jako o domech zbudovaných „jménu mému“. (NaS 105:33; viz také NaS 109:2–5; 124:39.) V zasvěcovací modlitbě chrámu Kirtland Prorok Joseph Smith prosil Otce, „aby služebníci tvoji mohli vyjíti z tohoto domu ozbrojeni mocí tvou a aby jméno tvé mohlo býti na nich“. (NaS 109:22.) Také žádal o požehnání „nad lidem tvým, na nějž v tomto domě bude vloženo jméno tvé“. (Verš 26.) A Pán, když se zjevil v chrámu Kirtland a přijal ho jako svůj dům, prohlásil: „Neboť vizte, přijal jsem tento dům a jméno mé zde bude; a budu se v tomto domě projevovati lidu svému v milosrdenství.“ (NaS 110:7.)

Tyto pasáže z písem nám pomáhají porozumět tomu, že proces, během nějž na sebe bereme jméno Ježíše Krista a který začíná ve vodách křtu, pokračuje a prohlubuje se v domě Páně. Když stojíme ve vodách křtu, hledíme k chrámu. Když přijímáme svátost, hledíme k chrámu. Slibujeme, že budeme vždy pamatovat na Spasitele a že budeme dodržovat Jeho přikázání, abychom se připravili na účast v posvátných obřadech chrámu a přijali ta nejvyšší požehnání dostupná skrze jméno a pravomoc Pána Ježíše Krista. A tak právě při obřadech ve svatém chrámu na sebe dokonaleji a plněji bereme jméno Ježíše Krista.

„A toto větší [neboli Melchisedechovo] kněžství spravuje evangelium a drží klíč tajemství království, a to klíč poznání Boha.

Tudíž, v obřadech jeho se projevuje moc božskosti.

A bez obřadů jeho a bez pravomoci kněžství se moc božskosti lidem v těle neprojevuje.“ (NaS 84:19–21.)

Žijeme ve významné době budování chrámů po celém světě. A protivník si jistě uvědomuje rostoucí počet chrámů, kterými je nyní země poseta. A jako vždy, budování a zasvěcování těchto posvátných budov doprovází odpor nepřátel Církve i neuvážená kritika od některých členů Církve.

Toto nepřátelství není nové. V roce 1861, když se stavěl chrám Salt Lake, Brigham Young povzbuzoval Svaté: „Přejete-li si postavit tento chrám, pusťte se do práce ze všech sil… Někteří říkají: ,Nechce se mi do toho, neboť jsme nikdy nezačali stavět chrám, aniž by se nerozezněly zvony pekla.‘ Já je chci slyšet znít znovu. Veškerá čeládka pekelná bude na nohách,… ale co myslíte, že z toho bude? Viděl jste pokaždé, co z toho bylo.“ (Deseret News, Apr. 10, 1861, 41.)

My, jakožto věrní Svatí, jsme protivenstvím posilováni a přijímáme Pánova láskyplná milosrdenství. Jdeme kupředu se zaslíbením Páně: „Nestrpím, aby [moji nepřátelé] zničili dílo mé; ano, ukáži jim, že moudrost má je větší nežli lstivost ďáblova.“ (NaS 10:43.)

Mnoho let jsme se sestrou Bednarovou hostili věrné muže a ženy jako řečníky na zasvěcujících shromážděních na Universitě Brighama Younga – Idaho. Mnozí tito řečníci byli emeritní neboli uvolnění členové kvora Sedmdesáti, kteří po své službě jako generální autority sloužili jako presidenti chrámů. Když jsme si s těmito oddanými vedoucími povídali, vždy jsem jim pokládal tuto otázku: „Co z toho, co jste se naučil jako president chrámu, byste si přál lépe chápat, když jste sloužil jako generální autorita?“

Když jsem naslouchal jejich odpovědím, objevil jsem shodný motiv, který bych shrnul asi takto: „Lépe jsem pochopil, jak nás naše chrámové smlouvy mohou chránit, a co to znamená přinést přijatelnou oběť ve formě chrámového uctívání. Je rozdíl mezi členy, kteří chodí na shromáždění a platí desátek a kteří jen občas kvapně přijdou do chrámu, aby prošli zasedáním, a členy, kteří věrně a důsledně uctívají Boha v chrámu.“

Podobnost jejich odpovědí mě velmi zaujala. Každá jejich odpověď na mou otázku se soustředila na ochrannou moc obřadů a smluv dostupných v domě Páně. Jejich odpovědi přesně odpovídaly zaslíbením obsaženým v modlitbě pronesené při zasvěcování chrámu Kirtland v roce 1836:

„Prosíme tě, Svatý Otče, abys utvrdil lid, který bude uctívati a úctyhodně uchovávati jméno a postavení v tomto domě tvém, ve všech generacích a po věčnost;

Aby žádná zbraň zhotovená proti nim neuspěla; aby ten, kdo kope pro ně jámu, sám do ní padl;

Aby žádné spolčení zlovolnosti nemělo moc povstati a zvítěziti nad lidem tvým, na nějž v tomto domě bude vloženo jméno tvé;

A povstane-li nějaký lid proti tomuto lidu, aby se hněv tvůj proti nim roznítil;

A udeří-li na tento lid, abys ty udeřil na ně; abys bojoval za lid svůj, jako jsi to činil v den bitvy, aby mohli býti osvobozeni z rukou všech nepřátel svých.“ (NaS 109:24–28.)

Zamyslete se prosím nad těmito verši ve světle současného běsnění protivníka a toho, co jsme říkali ohledně ochoty vzít na sebe jméno Ježíše Krista a ohledně požehnání ochrany slíbené těm, kteří úctyhodně uchovávají jméno a postavení ve svatém chrámu. Je příznačné, že tato požehnání plynoucí ze smluv jsou určena všem pokolením a pro celou věčnost. Vyzývám vás, abyste opakovaně hloubali a s modlitbou přemítali, jaké důsledky mají tyto pasáže z písem pro váš život i pro vaši rodinu.

Neměli bychom být překvapeni Satanovou snahou mařit nebo hanět chrámové uctívání a chrámovou práci. Ďábel opovrhuje čistotou a mocí, která se nachází v domě Páně. A ochrana dostupná pro každého z nás v chrámových obřadech a smlouvách a skrze tyto obřady a smlouvy je velkou překážkou pro zlovolné záměry Luciferovy.

Exodus z Nauvoo v září roku 1846 způsobil věrným Svatým posledních dnů nepředstavitelné těžkosti. Mnozí hledali útočiště v táborech podél řeky Mississippi. Když se Brigham Young ve Winter Quarters doslechl o situaci těchto uprchlíků, ihned poslal dopis do Council Point na druhé straně řeky, v němž povzbuzoval bratry, aby přišli na pomoc – a připomněl jim smlouvu uzavřenou v chrámu Nauvoo. Řekl: „Nyní je čas přikročit k dílu. Nechť oheň smlouvy, kterou jste uzavřeli v domě Páně, plane ve vašem srdci jako neuhasitelný plamen.“ (Journal History of The Church of Jesus Christ of Latter- day Saints, Sept. 28, 1846, 5.) Za několik dnů vyrazily na východ povozy, aby zachránily Svaté, kteří byli v nesnázích.

Co dodalo oněm prvním Svatým takovou sílu? Byl to oheň chrámové smlouvy, který jim plál v srdci. Byl to jejich závazek uctívat a úctyhodně uchovávat jméno a postavení v domě Páně.

Nyní čelíme, a ještě budeme čelit, velkým překážkám v díle Páně. Ale podobně jako pionýři, kteří našli místo, které jim Bůh připravil, sebereme i my novou odvahu s vědomím, že Bůh nás nikdy neopustí. (Viz „Come, Come, Ye Saints“, Hymns, č. 30.) Dnes je země poseta chrámy, které jsou posvátnými místy obřadů a smluv, poučení i útočištěm před bouří.

Pán prohlásil: „Musím shromážditi lid svůj,… aby pšenice mohla býti zabezpečena v obilnicích, aby vlastnila věčný život a byla korunována celestiální slávou.“ (NaS 101:65.)

V dosahu mého hlasu je mnoho mladých žen, mladých mužů a dětí. Prosím vás, abyste byli způsobilí, abyste byli pevní a abyste se těšili s velkým očekáváním na den, kdy obdržíte obřady a požehnání chrámu.

V dosahu mého hlasu jsou ti, kteří již měli obdržet obřady domu Páně, ale kteří je dosud neobdrželi. Ať již máte jakýkoli důvod, ať již otálíte jakkoli dlouho, vyzývám vás, abyste se začali duchovně připravovat, abyste mohli obdržet požehnání dostupná pouze ve svatém chrámu. Odstraňte prosím ze svého života to, co vám stojí v cestě. Usilujte prosím o to, co má věčný dosah.

V dosahu mého hlasu jsou ti, kteří již chrámové obřady obdrželi, ale z různých důvodů se již delší čas do domu Páně nevrátili. Čiňte prosím pokání, připravte se a udělejte cokoli, co je třeba, abyste mohli znovu uctívat v chrámu a lépe pamatovat na své posvátné smlouvy a lépe je dodržovat.

V dosahu mého hlasu je mnoho těch, kteří mají platné chrámové doporučení a snaží se žít tak, aby byli hodni ho používat. Chválím vás za vaši věrnost a oddanost.

Vydávám vám posvátné svědectví o tom, že oheň smlouvy bude planout v srdci každého věrného člena této Církve, který bude uctívat a úctyhodně uchovávat jméno a postavení v Pánově svatém domě. Ježíš Kristus je náš Vykupitel a Spasitel. On žije a řídí záležitosti své Církve skrze zjevení předávané svým pomazaným služebníkům. O tom vydávám svědectví v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.