Cesta učedníka

Je příznačné, že během týdne od Květné neděle k velikonočnímu ránu se v myšlenkách obracíme k Ježíši Kristu, ke zdroji světla, života a lásky. Zástupy v Jeruzalémě v Něm možná viděly velikého krále, který je vysvobodí z politického útlaku. Ale ve skutečnosti nám dal mnohem více než to. Dal nám své evangelium, neocenitelnou perlu, velký klíč poznání, který, když ho pochopíme a použijeme, odemyká život naplněný štěstím, pokojem a uspokojením.

Evangelium jsou dobré zprávy Kristovy. Je to zjevení, že Syn Boží přišel na zem, žil dokonalým životem, usmířil naše hříchy a přemohl smrt. Je to cesta spasení, cesta naděje a radosti, a ujištění, že Bůh má pro své děti plán vykoupení a štěstí.

Evangelium je cesta učednictví. Když po této cestě kráčíme, můžeme pociťovat jistotu a radost – dokonce i v dobách nebezpečí, zármutku a nejistoty.

Žijeme v době, kdy mnozí mají strach o své živobytí. Mají obavy z budoucnosti a pochybují o své schopnosti vyřešit problémy, kterým čelí. Na mnohé doléhají osobní rány osudu a smutek. Touží po nalezení smyslu a účelu života.

Vzhledem k tak velkému zájmu o tyto záležitosti se svět neostýchá nabízet řadu nových odpovědí na každý problém, kterému čelíme. Lidé přebíhají od jedné nové myšlenky ke druhé v naději, že najdou něco, co zodpoví palčivé otázky jejich duše. Navštěvují semináře a kupují knihy, kompaktní disky a jiné materiály. Nechají se unášet nadšením z hledání něčeho nového. Záblesk každé nové teorie však nutně vyprchá a je nahrazen jiným „novým a vylepšeným“ řešením, které slibuje vyřešit to, co jiná řešení předtím nedokázala.

Nejde o to, že by tyto světské alternativy neobsahovaly zrnka pravdy – mnohé z nich obsahují. Žádné z nich se ale nedaří zajistit trvalou změnu, o kterou v životě usilujeme. Poté, co nadšení odezní, zůstává prázdnota, a my hledáme další novou myšlenku, která odemkne tajemství štěstí.

Naproti tomu evangelium Ježíše Krista má odpovědi na všechny naše problémy. Evangelium není žádné tajemství. Není složité ani skryté. Může odemknout dveře vedoucí ke skutečnému štěstí. Není to něčí teorie nebo nápad. Nepochází totiž vůbec od člověka. Vyvěrá z čistých a věčných vod Stvořitele vesmíru, který zná pravdy, o nichž nemáme ani ponětí. A s tímto poznáním nám dal evangelium – božský dar a nejlepší recept na štěstí a úspěch.

Když se doslechneme o nadpozemských pravdách evangelia Ježíše Krista, začne nám v nitru vzkvétat naděje a víra.⁵ Čím více naplňujeme své srdce a mysl poselstvím o vzkříšeném Kristu, tím větší je naše touha následovat Ho a žít podle Jeho učení. To na oplátku způsobuje, že naše víra roste a umožňuje světlu Kristovu osvěcovat naše srdce. A tím si uvědomujeme nedokonalosti ve svém životě a přejeme si být očištěni od skličujícího břemene hříchu. Toužíme po tom, abychom se zbavili viny, a to nás vede k pokání.

Víra a pokání vedou k očišťujícím vodám křtu, kde uzavíráme smlouvu, že na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista a že budeme kráčet v Jeho šlépějích.

Abychom si udrželi touhu vést čistý a svatý život, jsme obdařeni křtem ohněm – oním nevýslovným darem Ducha Svatého, nebeským Utěšitelem, který nás doprovází a vede, když kráčíme po cestě spravedlivosti.

Čím více jsme naplněni Duchem Božím, tím více projevujeme zájem o druhé. Stáváme se mírotvorci ve svém domově a rodině, pomáháme bližním, ať jsou kdekoli, a nabízíme pomocnou ruku milosrdnými projevy laskavosti, odpuštění, milosti a shovívavé trpělivosti.

Toto jsou první kroky na pravé cestě vedoucí k životu a uspokojení. Toto je ona pokojná cesta následovníka Ježíše Krista.

Nicméně nejedná se o rychlé řešení nebo vyléčení přes noc.

Nedávno mi napsal jeden můj přítel a svěřil se mi, že má problém s tím, aby si udržel silné a nadšené svědectví. Požádal mě o radu.

Odepsal jsem mu a s láskou jsem mu navrhl několik konkrétních věcí, které může dělat a které jeho život uvedou do většího souladu s učením znovuzřízeného evangelia. Ke svému překvapení jsem od něj dostal odpověď za pouhý týden. V podstatě se v něm psalo toto: „Vyzkoušel jsem, co jsi navrhoval. Nefungovalo to. Jaké máš další návrhy?“

Bratři a sestry, musíme vytrvat. Věčný život nezískáváme nějakým sprintem – je to spíše vytrvalostní běh. Musíme znovu a znovu používat božské zásady evangelia. Musíme je den za dnem začleňovat do našeho běžného života.

Až příliš často k evangeliu přistupujeme jako farmář, který ráno zasadí do země seménko a očekává, že odpoledne bude mít kukuřičný klas. Když Alma přirovnal slovo Boží k seménku, vysvětlil, že ze seménka vyroste strom plodící ovoce postupně, v důsledku naší víry a naší píle a trpělivosti a shovívavosti.⁶ Je pravda, že některá požehnání přicházejí ihned – krátce poté, co seménko zasadíme do srdce, začne bobtnat a vyrážet a růst, a díky tomu víme, že seménko je dobré. Od prvního okamžiku, kdy vykročíme na cestu učednictví, nás začínají doprovázet viditelná i neviditelná požehnání od Boha.

Ale „[zanedbáme-li] strom a [nebudeme-li] mysleti na výživu jeho“,⁷ plnost těchto požehnání obdržet nemůžeme.

Nestačí jen vědět, že seménko je dobré. Musíme ho vyživovat „s velikou péčí, aby [mohlo] zapustiti kořeny“.⁸ Jedině tehdy můžeme pojíst z ovoce, které je „sladší nade vše, co je sladké, a… ryzí nade vše, co je ryzí“ a „hodovati na tomto ovoci, dokud se [nenasytíme], takže [nebudeme] hladověti ani… žízniti“.⁹

Učednictví je cesta. A my potřebujeme zušlechťující zkušenosti této cesty, aby utvářely náš charakter a očišťovaly nám srdce. Tím, že trpělivě kráčíme po cestě učednictví, ukazujeme sami sobě, jak velkou máme víru a ochotu přijímat Boží vůli místo té své.

Nestačí jen mluvit o Ježíši Kristu nebo prohlašovat, že jsme Jeho učedníky. Nestačí se jen obklopit symboly našeho náboženství. Učednictví není divácký sport. Nemůžeme čekat, že získáme požehnání víry tím, že budeme nečinně stát na pomezní čáře, stejně jako nemůžeme nic získat pro své zdraví tím, že budeme sedět na pohovce, sledovat v televizi sportovní utkání a radit sportovcům. A přesto je pro některé toto „divácké učednictví“ preferovaným, ne-li hlavním způsobem uctívání.

Naše náboženství není náboženstvím z druhé ruky. Nemůžeme obdržet požehnání evangelia jen tím, že se budeme dívat, jak druzí konají dobro. Musíme opustit pomezní čáru a praktikovat to, co kážeme.

První krok na cestě učednictví naštěstí začíná přesně tam, kde se právě nacházíme! Nemusíme předem získat způsobilost k tomu, abychom onen první krok udělali. Nezáleží na tom, zda jsme bohatí či chudí. Nepožaduje se, abychom byli vzdělaní, výřeční nebo abychom měli vysoký intelekt. Nemusíme být dokonalí, umět dobře mluvit nebo mít dobré způsoby.

Vy a já kráčíme po cestě učednictví i dnes. Buďme pokorní; modleme se ke svému Otci v nebi z celého srdce a vyjadřujme přání přiblížit se Mu a učit se od Něj.

Mějte víru. Hledejte a naleznete. Klepejte a dveře se otevřou.¹⁰ Služte Pánu tím, že sloužíte druhým. Staňte se aktivními členy ve svém sboru nebo odbočce. Posilujte svou rodinu tím, že se zavážete, že budete žít podle zásad evangelia. Buďte jednoho srdce a jedné mysli v manželství a v rodině.

Nyní je čas dát svůj život do pořádku, abyste mohli mít chrámové doporučení a mohli ho používat. Nyní je čas mít smysluplné rodinné domácí večery, číst si slovo Boží a mluvit s Nebeským Otcem v upřímné modlitbě. Nyní je čas naplnit své srdce vděčností za znovuzřízení Jeho Církve, za žijící proroky, Knihu Mormonovu a kněžskou moc, která nám v životě žehná. Nyní je čas přijmout evangelium Ježíše Krista, stát se Jeho učedníky a kráčet po Jeho cestě.

Jsou takoví, kteří si myslí, že kvůli chybám, které udělali, již nemohou plně čerpat z požehnání evangelia. Jak málo rozumějí účelům Páně! Jedním z velikých požehnání plynoucích z života podle evangelia je to, že nás očišťuje a pomáhá nám poučit se z chyb. My „všickniť [jsme] zajisté zhřešili, a [nemáme] slávy Boží,“¹¹ a přesto, když činíme pokání, má Usmíření Ježíše Krista moc nás uzdravit.

Náš milovaný přítel, starší Joseph B. Wirthlin, nás velmi jasně učil této zásadě, když řekl:

„Je úžasné vědět, že nás má Nebeský Otec rád – i se všemi našimi vadami! Jeho láska je taková, že i když to sami se sebou vzdáme, On to nevzdá nikdy.

[Možná] sami sebe vidíme v pojmech včera a dnes. Nebeský Otec nás vidí v pojmu navždy …

Evangelium Ježíše Krista je evangelium proměny. Bere nás jako pozemské muže a ženy a pročišťuje nás v muže a ženy pro věčnost.“¹²

Vás, kteří jste z jakéhokoli důvodu opustili cestu učednictví, vyzývám, abyste vykročili tam, kde jste, a přišli ke znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista. Kráčejte znovu po cestě Páně. Svědčím o tom, že Pán bude žehnat vašemu životu, obdaří vás poznáním a radostí mimo vaše chápání a udělí vám nadpozemské dary Ducha. Vždy je ta správná doba na to, abyste kráčeli Jeho cestou. Nikdy není příliš pozdě.

Těm, kteří mají pocit, že na něco nestačí, protože nebyli členy Církve po celý svůj život, těm, kteří mají pocit, že nikdy nenahradí čas, který ztratili, svědčím o tom, že Pán potřebuje konkrétně vaše schopnosti, talenty a dovednosti. Církev vás potřebuje; my vás potřebujeme. Vždy je ta správná doba na to, abyste kráčeli Jeho cestou. Nikdy není příliš pozdě.

Pamatujme v tuto Květnou neděli, během Velikonoc, i vždy na to, že znovuzřízené evangelium našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista má moc zaplnit jakoukoli prázdnotu, uzdravit jakékoli rány a překonat jakékoli údolí strasti. Je to cesta naděje, víry a důvěry v Pána. Evangeliu Ježíše Krista se v jeho plnosti učí v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Tuto Církev vede žijící prorok, který je Pánem Ježíšem Kristem zplnomocněn k tomu, aby nám ukazoval směr a aby nás vedl a tak nám pomáhal čelit problémům naší doby, ať již jsou jakkoli závažné.

Vydávám slavnostní svědectví, že Ježíš Kristus žije. Je Spasitelem a Vykupitelem světa. Je zaslíbeným Mesiášem. Žil dokonalým životem a usmířil naše hříchy. Vždy nám bude stát po boku. Bude bojovat naše bitvy. Je naší nadějí; je naším spasením; je onou cestou. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.