Jeho služebníci proroci

Když jsem vyrůstal v malé farmářské obci Spring City v Utahu, měl jsem každé léto příležitost strávit dva týdny sám se svým otcem pasením ovcí v horském pásmu Manti- -La Sal. Jednou celou oblast zahalila tak hustá mlha, že nebylo vidět ani na krok, a večer se rychle blížil.

Otec mi navrhl, abych se vrátil do tábora, že on se brzy vydá za mnou. Pamatuji si, že jsem se s pochybami ptal, jak mám tábor v mlze najít. Otec mi odpověděl prostě: „Dej koni otěže, a on tě do tábora dovede.“ Poslechl jsem jeho radu, povolil jsem otěže a s pobídnutím jsme se vydali na cestu. Občas mě do tváře šlehla nízko rostoucí větev, kterou jsem neviděl, nebo jsem se nohou téměř otřel o kmen stromu. Nakonec se kůň zastavil a silueta tábořiště byla na dohled.

Někdy se stane, že nedokážeme okamžitě najít tu správnou cestu, ale moudrost těch, již odešli před námi, spolu s moudrostí těch, kteří jsou s námi nyní, nám bude vedením, když jim dovolíme držet otěže.

„Rozumíš-liž medle, co čteš?“ byla otázka, kterou Filip položil člověku pilně bádajícímu v písmech.

Odpověď přišla také formou otázky: „Kterakž bych mohl, leč by mi kdo vyložil?“¹

Odpověď na tyto hloubavé otázky přichází od dávných proroků, kteří učili důležitosti bádání v písmech a předávali slib: „A kdokoli uchovává jako poklad slovo mé, nebude oklamán.“²

V každé dispensaci dával Pán prorokům přikázání, „aby hlásali tyto věci světu; a to vše … učinil, aby [to] mohlo býti splněno“.³ První oddíl knihy Nauka a smlouvy představuje Pánovu předmluvu k naukám, smlouvám a přikázáním daným v této dispensaci plnosti časů. Zvláštní pozornost si zaslouží verše 37–38:

„Zkoumejte tato přikázání, neboť jsou pravdivá a věrná a proroctví a zaslíbení, která jsou v nich, budou všechna splněna.

Co jsem já, Pán, pravil, pravil jsem a neomlouvám se, a i když nebesa a země pominou, slovo mé nepomine, ale všechna budou splněna, ať pravena mým vlastním hlasem nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“

Já dnes hovořím o hlasu sedmi Pánových služebníků. V březnu roku 1970 se vyplnilo mé dlouholeté přání pomáhat vyvoleným služebníkům Páně, a má služba začala. Již od samého začátku jsem měl příležitosti spolupracovat přímo s bratřími z Kvora Dvanácti, a poté se členy Prvního předsednictva, po dobu téměř čtyřiceti let. Právě během těchto formativních let začalo v mém srdci zrát porozumění verši „slovo mé nepomine, ale všechna budou splněna“.

Na předešlých generálních konferencích zazněla důležitá nabádání, a ta budou dále objasňována těmi, kteří mají moudrost dávných časů, což našemu srdci umožní, aby vzplálo. A právě při následování těchto rad musíme být pevní, nesmíme to vzdát a musíme vytrvat do konce.

Dovolte, abych se s vámi podělil o pokyny a rady, které nám tito proroci Boží udělili. Například president Joseph Fielding Smith často citoval slova obsažená ve 24. kapitole Žalmů, kde je položena otázka, je na ni dána odpověď a věrným je zaslíbeno požehnání.

Otázka: „Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?“

Odpověď: „Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.“

Zaslíbení: „Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého.“⁴

President Harold B. Lee nás na generální konferenci nabádal, abychom dbali slov a přikázání, která nám Pán dává skrze své proroky: „Možná se vám nelíbí to, co přichází od autority Církve. Může se to příčit vašim politickým názorům, …[nebo] vašim společenským názorům. Může to do určité míry nabourávat váš společenský život. [Nasloucháme-li] ale těmto věcem, jako kdyby vyšly z úst samotného Pána, s trpělivostí a vírou, [máme] slib, že ,Pán Bůh rozptýlí před [námi] moci temnoty a způsobí, aby se nebesa zachvěla pro [naše] dobro a slávu jeho jména‘.“⁵

Před svou smrtí v prosinci roku 1973 promluvil president Lee ke skupině zaměstnanců Církve a jejich rodin a poté, co shrnul historii církevního programu blaha a sociální péče, položil tuto otázku: „Věříte, že tito proroci věděli, o čem mluví?“ Později v tomto proslovu hovořil o radě Bratří dávat si pozor na uvolněnost mravů, která napadá naše domovy skrze nevhodnou literaturu a televizní programy, a položil tuto otázku: „Jste těmto Bratřím natolik blízko, že na ně nemyslíte jako na proroky, ale jako na muže, kteří se jen domnívají, že by [tato rada] mohla být dobrá?“⁶

President Spencer W. Kimball byl tím, kdo nám ve svých spisech zanechal uklidňující slova, že zázrak odpuštění je skutečný a že Bůh odpouští. President Kimball nás při jiné příležitosti, když hovořil o nečekaných výzvách, které nás mohou potkat, přiměl k přemýšlení, zdali bychom – pokud by nám osobně byla dána moc změnit rozhodující životní okamžiky – nezměnili události ve vězení v Carthage, které měly za následek smrt Proroka Josepha Smitha? A co je důležitější, jak bychom s touto neomezenou mocí naložili v rozhodujícím okamžiku v zahradě getsemanské a se slovy: „Ne má vůle, ale tvá staň se.“?⁷

Bratří se každé ráno na schůzce Prvního předsednictva střídají v pronášení modlitby. Já jsem vždy rád naslouchal modlitbám presidenta Ezry Tafta Bensona. Téměř celé jeho modlitby byly poděkováním, namísto žádosti o požehnání. Když president Benson hovořil o Dalším svědectví o Ježíši Kristu, opakoval slova Proroka Josepha Smitha, „že Kniha Mormonova je nejsprávnější ze všech knih na zemi a že je závěrným kamenem našeho náboženství a že se člověk dodržováním jejích předpisů přiblíží Bohu více nežli prostřednictvím kterékoli jiné knihy“.⁸ Nabádal nás, abychom následovali Spasitele, který řekl: „Hleďte ke mně a vytrvejte do konce a budete žíti; neboť tomu, kdo vytrvá do konce, dám věčný život.“⁹

President Howard W. Hunter, který sloužil jako president Církve po devět měsíců a kterého jsme si všichni zamilovali pro jeho vrozenou laskavost, vyzval členy Církve, aby:

„v životě upínali stále větší pozornost na život a příklad Pána Ježíše Krista, a zvláště na lásku, naději a soucit, které On projevoval“, …

a aby „z chrámu Páně učinili veliký symbol svého členství a nadpozemské místo pro své nejposvátnější smlouvy. Kéž by se splnila nejhlubší touha mého srdce a kéž by byl každý člen Církve hoden vstupu do chrámu.“¹⁰

President Gordon B. Hinckley prohlásil: „Nemluvil jsem osobně s každým prorokem této dispensace. Neznal jsem osobně Proroka Josepha Smitha, ani jsem ho nikdy neslyšel hovořit. [Avšak] můj dědeček, který žil jako mladý muž v Nauvoo, ho slyšel a svědčil o jeho božském povolání jako velikého proroka této dispensace.“¹¹

President Hinckley vydal svědectví o Prvním vidění, kdy se šel mladý Joseph Smith modlit do Posvátného háje a obdržel odpověď skrze božské zjevení Otce i Syna.

Nadšení presidenta Hinckleyho pro stavbu chrámů a pro posvátnou práci, která se v nich vykonává, bude každému z nás na naší cestě polární hvězdou.

Náš milovaný prorok, president Thomas S. Monson, znovu zdůraznil toužebné přání Prvního předsednictva, které nám v roce 1839 dalo radu, kterou máme mít na paměti neustále, i dnes: „Osud lidské rodiny spočívá … na vaší píli, vytrvalosti a věrnosti, na poctivosti nauk, kterým kážete, na morálních předpisech, které podporujete a používáte.“¹²

Právě presidentu Monsonovi vyjadřujeme podporu jako proroku, vidoucímu a zjevovateli a on je tím, kdo slouží jako záštita vdov, sirotků a všech, kteří jsou v nouzi. Věrně ve svém životě ztělesňuje vzor daný Mistrem a upřímnou touhu být vždy v Jeho službách. President Monson je mluvčím Páně a my jsme nabádáni, abychom následovali jeho rady a vedení. Mistr k nám doslova hovoří skrze svého proroka. Já vím, že je to pravda, a zaznamenal jsem to na schůzkách shromážděných bratří.

Ve vší pravdivosti vám svědčím, jako člověk, který byl vyučován u nohou žijících proroků těmito svědky posledních dnů, jež znám a miluji, že když členové této Církve budou dbát na slova a přikázání, která Pán dal prorokům Nového a Starého zákona a poté i proroku Páně v naší době, pak plněji porozumíme verši: „Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům.“¹³

Vydávám posvátné svědectví o těchto pravdách a o tom, že Bůh je na nebesích, že Ježíš je Kristus, a o této Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, která má proroky, vidoucí a zjevovatele, aby nás vedli, v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.