Víra v protivenství

Před několika lety mi jednoho rána zavolal bratr Omar Alvarez, který tehdy sloužil jako jeden z mých rádců v biskupstvu. Jeho tříletá dcera tragicky zemřela.

To, co se toho dne stalo, popsal bratr Alvarez takto:

„Jakmile jsme dorazili na jednu nádhernou venezuelskou pláž, naše děti nás prosily, abychom je pustili k malé říčce poblíž pláže, aby si tam mohly hrát. Dovolili jsme jim to. Potom jsme začali vyndávat nějaké věci z auta. O dvě minuty později jsme si všimli, že se naše děti začaly vzdalovat příliš daleko od břehu.

Když jsme šli k nim, abychom je přivedli blíže, všimli jsme si, že naše tříletá dcera tam s nimi není. Zoufale jsme ji hledali. Když jsme ji našli, její tělo bezvládně plavalo poblíž místa, kde byly ostatní děti. Rychle jsme ji vytáhli z vody. Nějací lidé přišli a snažili se nám ji pomoci zachránit, ale už se nedalo nic dělat. Naše nejmladší dcera byla mrtvá.

Okamžiky, které následovaly, byly nesmírně obtížné – byly naplněné zoufalstvím a bolestí nad ztrátou naší nejmladší dcery. Onen pocit se později změnil v téměř nesnesitelná muka. Nicméně uprostřed tohoto zmatku a nejistoty nám do mysli vstoupila myšlenka, že se naše děti narodily ve smlouvě, a díky této smlouvě k nám naše dcera patří na věčnost.

To, že patříme k Církvi Ježíše Krista a že jsme přijali obřady Jeho svatého chrámu, je velikým požehnáním! Nyní máme pocit, že máme mnohem větší odhodlání být Pánovi věrni a vytrvat do konce, neboť chceme být hodni požehnání, která chrám poskytuje, abychom se mohli znovu setkat se svou dcerou. Občas truchlíme, ‚ale netruchlíme jako ti, kteří by byli bez naděje.‘“ (Učení presidentů Církve – Joseph Smith [Studijní kurs pro Melchisedechovo kněžství a Pomocné sdružení, 2007], kapitola 14.)

Tato věrná rodina pochopila, že když nám do života vstoupí protivenství, je tím jediným opravdovým zdrojem útěchy Bůh. „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:27.)

Několik let po této těžké zkoušce, které čelili Alvarezovi, jsem byl svědkem toho, jak se s velkým protivenstvím potýkala další rodina. Několik členů rodiny Querových zemřelo při těžké automobilové nehodě. Bratr Abraham Quero při této nehodě ztratil své rodiče, dvě sestry, svého švagra a svou neteř.

Bratr Quero projevil obdivuhodný postoj, když řekl:

„Toto byla příležitost ukázat oddanost Bohu a přiznat si, že na Něm závisíme, že se musíme podřizovat Jeho vůli a že jsme Mu podrobeni.

Mluvil jsem se svými bratry a dodával jsem jim sílu a odvahu, aby mohli porozumět tomu, co před mnoha lety učil president Kimball – že ‚tragédie není ve smrti, ale pouze v hříchu‘, (Teachings of Presidents of the Church: Spencer W. Kimball [Melchizedek Priesthood and Relief Society course of study, 2006], 18) a že důležité není to, jak člověk zemřel, ale to, jak žil.

Mou duši naplnila slova Jobova: ‚Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo.‘ (Job 1:21.) A poté slova Ježíšova: ‚Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.‘ (Jan 11:25.)

Toto byl jeden z nejduchovnějších zážitků, který jsme jako rodina zažili – přijmout vůli Boží za tak obtížných okolností.“

Z obou těchto zážitků, které tyto dobré rodiny zažily, se vytratila bolest a smutek díky světlu evangelia, jež je naplnilo klidem a útěchou a poskytlo jim ujištění, že všechno bude v pořádku.

I když se bolest těchto rodin nedá srovnávat s mukami, které Pán vytrpěl v Getsemanech, umožnilo mi to lépe porozumět Spasitelově utrpení a Usmíření. Neexistuje žádná nemoc, strast či protivenství, které by Kristus v Getsemanech nepocítil.

V Nauce a smlouvách je následující zjevení, které dal Pán Josephu Smithovi:

„Kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu – a přál jsem si, abych nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti –

Nicméně sláva buď Otci, a já jsem vypil a dokončil jsem přípravy své pro děti lidské.“ (NaS 19:18–19.)

Prorok Joseph Smith, který o bouřích života věděl mnohé, v jedné ze svých nejtěžších chvil úzkostlivě zvolal: „Ó Bože, kde jsi? A kde je stánek, který zakrývá místo úkrytu tvého?“ (NaS 121:1.)

Poté, co Prorok pozvedl svůj hlas, přišla utěšující slova Páně:

„Synu můj, pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku;

A potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti; zvítězíš nad všemi nepřáteli svými.“ (NaS 121:7–8.)

President Howard W. Hunter řekl: „Pokud se náš život a naše víra soustředí na Ježíše Krista a Jeho znovuzřízené evangelium, nemůže se nikdy nic vyvíjet trvale špatně. Na druhé straně, pokud se náš život nesoustředí na Spasitele a Jeho učení, nikdy nemůže být žádné jiné štěstí trvalé.“ (The Teachings of Howard W. Hunter, ed. Clyde J. Williams [1997], 40.)

Spasitel řekl:

„Tudíž každého, kdo slyší tato slova má a činí podle nich, připodobním k moudrému muži, který dům svůj vystavěl na skále –

A spadl déšť a přišly záplavy a vály větry a udeřily na dům; a ten nespadl, neboť založen byl na skále.

A každý, kdo slyší tato slova má, a nečiní podle nich, připodobněn bude k pošetilci, který dům svůj vystavěl na písku –

A spadl déšť a přišly záplavy a duly větry a udeřily na dům; a ten spadl a pád jeho byl veliký.“ (3. Nefi 14:24–27.)

Je zajímavé povšimnout si, že déšť spadl, záplavy přišly a větry vály u obou domů! Život podle evangelia neznamená, že budeme věčně unikat protivenství. Spíše to znamená, že budeme připraveni čelit protivenství s větší jistotou a budeme připraveni v něm vytrvat.

Vydávám posvátné svědectví o tom, že Ježíš je Kristus, náš Spasitel a Vykupitel. Řídí svou Církev skrze žijícího proroka, presidenta Thomase S. Monsona. Pokud žijeme podle učení Spasitele, nalezneme bezpochyby onen pokoj a útěchu, kterou může dát pouze Bůh (viz Filipenským 4:7). O tom vydávám svědectví, ve jménu Ježíše Krista, amen.