Jeho moc je vítězná

Jako dítě mě rodiče učili, že můj Nebeský Otec a Ježíš Kristus mě milují. Učili mě, že „jsem dítě Boží“.⁵ Nevzpomínám si, že bych to kdy nevěděla. Učili mě, že Ježíš Kristus je náš Spasitel, a že pouze skrze Něj můžeme býti spaseni.⁶

Učili mě také, že se mám každý den modlit, aby se má víra mohla prohlubovat. Vlastně jsem se měla modlit neustále.⁷ Učili mě, že když budu číst písma a studovat je, prohloubí se tím má znalost pravdivosti evangelia a mé svědectví o něm. Učili mě milovat Boha a tomu, že Mu svou lásku mohu projevovat poslušností Jeho přikázání.⁸ Už jako dítě jsem se také dozvěděla o důležitosti chrámu. V mládí jsem se naučila, že uzavírání a dodržování posvátných chrámových smluv mě povede na cestě k věčnému životu.

Každý z nás musí tyto zásady následovat po celý život, aby se naše víra a osobní spravedlivost dále prohlubovala.

Posilování rodin a domovů je zodpovědností a požehnáním každého z nás. Rodinné poměry se u každého z nás liší. Některé rodiny mají matku, otce a děti, které žijí doma. Jiné manželské páry už děti doma nemají. Mnozí členové Církve jsou svobodní, a někteří členové jsou osamoceným rodičem. Jiní jsou vdovy nebo vdovci, kteří žijí sami.

Bez ohledu na to, jaká naše rodina je, každý z nás může posilovat svou rodinu nebo může pomáhat posilovat rodiny druhých.

Následující příklad ukazuje některé způsoby, jak je možné rodiny posilovat. Měla jsem pověření učit v oblasti Boise v Idahu. V sobotu odpoledne jsem po školení navštívila svou neteř s rodinou. Toho večera, než šly děti spát, jsme měli krátký rodinný domácí večer a příběh z písem. Tatínek dětem vyprávěl o rodině Lehiho a o tom, jak Lehi učil své děti, že se musejí pevně držet železné tyče, která je slovem Božím.⁹ Když se budou železné tyče pevně držet, tyč je uchová v bezpečí a povede je k radosti a ke štěstí. Kdyby se však železné tyče pustili, hrozilo by jim nebezpečí, že se utopí v řece špinavé vody.

Aby to dětem předvedli názorně, matka se stala „železnou tyčí“, které se děti musely pevně držet, a otec hrál úlohu ďábla, který se děti snažil od bezpečí a štěstí odtrhnout. Dětem se příběh líbil a naučily se, jak je důležité, aby se pevně držely železné tyče.

Po příběhu z písem byl čas na rodinnou modlitbu. Matka dětem připomněla, aby se pomodlily za biskupa, který měl vážně nemocné oči. Toho večera pronesla modlitbu tříletá Brooklyn. Poděkovala Nebeskému Otci za požehnání a poté Ho vroucně prosila, aby „požehnal biskupovi, protože má rozbitá očička“.

Druhý den ráno jsme přišli na shromáždění svátosti a usadili se. Brooklyn a její pětiletá sestra Kennedy pohlédly na pódium a uviděly tam stát biskupa. Dívky na biskupa ukázaly a nadšeně řekly své matce: „Podívej, je tam biskup.“ Potom si tato děvčátka vyměnila vševědoucí pohled, který jako by říkal: „Modlily jsme se za biskupa, a už je mu lépe.“ Modlily se s vírou a věděly, že Nebeský Otec jejich pokornou modlitbu vyslyší.

Písma, rodinný domácí večer a rodinná modlitba rodiny posílí. Musíme využít každé příležitosti k posilování rodin a k tomu, abychom se vzájemně podporovali na správné cestě.

Během svého smrtelného života Spasitel učil, že o sebe máme navzájem pečovat a pomáhat si. Uzdravoval nemocné, způsoboval, že chromí chodili, slepým navracel zrak a hluchým napravoval sluch. Učil lidi evangeliu. Žehnal lidem a vykonával mnoho mocných zázraků.¹⁰

Příležitosti pomáhat potřebným jsou všude kolem nás. Řeknu vám, že v životě každého z nás nastane chvíle, kdy budeme v něčem chudí a budeme potřebovat pomoc někoho druhého. Neboť „nejsme snad všichni žebráky“?¹¹

President Spencer W. Kimball řekl: „Bůh si nás všímá a dohlíží na nás. Naše potřeby ale obvykle uspokojuje skrze druhého člověka. Je tudíž nezbytné, abychom si navzájem sloužili.“¹²

Loni v létě, když jsem nebyla doma, se naší čtvrtí prohnal prudký vítr a divoká bouřka. Na sousedově dvoře to porazilo mohutný strom, který spadl do mého dvora a přerušil elektrické vedení. Než jsme mohli napravit škody a obnovit dodávku elektřiny, musel se odstranit spadlý strom.

Brzy ráno jsem zavolala svému bratrovi, který se rozhodl najít nějaké nářadí a co nejdříve přijít. Zavolala jsem také biskupovi. Během několika minut jsme u nás měli biskupa, domácího učitele, bývalého presidenta kůlu a deset mužů z mého sboru, kteří kalamitu rychle odstranili řetězovou pilou. Navštěvující učitelky nám toho večera přinesly večeři. Mnoho dalších mužů ze skupiny vysokých kněží, z kvora starších a ze sousedství chodilo po několik následujících večerů pomáhat naší rodině uklízet nepořádek.

Tehdy jsem byla v tísni já. Potřebovala jsem pomoc druhých. Mé zoufalství se obrátilo v radost a vděčnost. Pociťovala jsem lásku a péči. Tito lidé rychle poznali člověka v tísni. Svými činy dostáli svému svědectví a prokázali, jak opravdově dodržují své smlouvy.

Do ústředí Církve často chodí děkovné dopisy od lidí, kteří nejsou členy naší Církve a kterým jste po záplavách, po hurikánu, po zemětřesení nebo po jiných katastrofách pomáhali vy. Děkuji, že jste vždy ochotni sloužit, milovat a dávat, a být tak pravými učedníky Ježíše Krista.

Musíme dál stát „pevně,“¹³ zatímco usilujeme o to, abychom prohlubovaly víru a osobní spravedlivost, posilovaly rodiny a domovy a sloužily Pánu a Jeho dětem. Přestože Satan může mařit naše úsilí, svědčím vám, že Ježíš Kristus a moc Jeho smírné oběti nám umožní činit Jeho vůli a přitom znásobovat naše úsilí. Ve jménu Ježíše Krista, amen.