Získávejte sílu v těžkých časech!

Starší Andersene, ve svém novém povolání můžete počítat s naší láskou a podporou, a kéž máte mnoho požehnání. Bratři a sestry, současná situace je zkouškou pro jednotlivce i rodiny po celém světě. Přestože věřím, že nás čekají vážné problémy, vím také, že žijeme v nádherné době, a to platí obzvláště pro mládež. Vidím své děti a svá vnoučata žít plným a plodným životem, i když současně čelí těžkostem, nezdarům a překážkám.

Toto jsou dny, kdy se naplňují proroctví. Žijeme v dispensaci plnosti časů, což je doba, kdy se máme připravit na návrat Spasitele. Je to také doba, kdy se máme dopracovat vlastního spasení.

Když dují větry a lije, fouká a prší na všechny. Ti, kteří své základy vystavěli na skále, a ne na písku, bouře přečkají.¹ Jeden způsob toho, jak stavět na skále, spočívá v tom, že dosáhneme opravdového osobního obrácení k evangeliu Ježíše Krista a že víme, jak získávat inspiraci. Musíme vědět – a vědět, že víme. Musíme být duchovně i časně nezávislí na všech ostatních stvořeních světa.² To začíná pochopením, že Bůh Otec je Otcem našeho ducha a že nás miluje, že Ježíš Kristus je náš Vykupitel a Spasitel a že Duch Svatý dokáže komunikovat s naší myslí a s naším srdcem.³ Takto získáváme inspiraci. Musíme se naučit, jak tato vnuknutí rozpoznávat a jak je používat.

Když jsem byl na střední škole, jednou z mých vášní byl americký fotbal. Hrál jsem v obraně na pozici středního obránce. Trenér byl náročný a učil nás základům. Trénovali jsme, dokud se různé dovednosti nestaly přirozenými a automatickými. Když jsme jednou hráli proti našemu nejsilnějšímu soupeři, získal jsem zkušenost, která mi už léta pomáhá. Byli jsme v obraně. Protihráč, kterého jsem měl přiřazeného, se v průběhu hry posunul doprava na čáru rozehrání. Hráči a fanoušci dělali hodně hluku. Udělal jsem to, čemu nás trenér učil, a šel jsem za svým protihráčem na čáru, aniž bych věděl, jestli má míč. Ke svému překvapení jsem pocítil, že míč mám skoro v rukách. Trhl jsem, ale protihráč ho nepustil. Jak jsme se tak tahali sem a tam, zaslechl jsem v tom hluku hlas, který křičel: „Packere, slož ho!“ To stačilo, abych přišel k rozumu, a na místě jsem ho složil.

Divil jsem se, že jsem ten hlas dokázal přes všechen hluk zaslechnout. Během tréninků jsem se s hlasem trenéra dobře seznámil a naučil jsem se mu důvěřovat. Věděl jsem, že to, čemu nás učí, funguje.

Musíme se dobře seznámit s nabádáním Ducha Svatého a musíme praktikovat a používat učení evangelia, dokud se pro nás nestane přirozeným a bezděčným. Tato nabádání se stanou základem pro naše svědectví. Díky svému svědectví pak budeme i v těžkých dobách šťastní a v bezpečí.

Starší Dallin H. Oaks popsal svědectví takto: „Svědectví o evangeliu je osobní ujištění, které nám vnáší do duše Duch Svatý a které se týká toho, že určité skutečnosti věčné důležitosti jsou pravdivé, a toho, že my víme, že jsou pravdivé.“⁴ Při jiné příležitosti starší Oaks řekl: „Mít svědectví znamená vědět a pociťovat, být obrácen znamená konat a stát se někým.“⁵

Několik věcí nám může pomoci dosáhnout opravdového obrácení a naučit se přijímat božskou inspiraci. Zaprvé musíme mít touhu. Alma řekl: „Neboť vím, že dává lidem podle přání jejich, ať již je to k smrti, nebo k životu… podle vůle jejich.“⁶

Poté nás Alma vyzval, abychom tato slova vyzkoušeli: „Přirovnáme slovo k seménku. Nyní, jestliže dopřejete místa, aby v srdci vašem mohlo býti zasazeno seménko, vizte, je-li to pravé seménko neboli dobré seménko, nevypudíte-li je nevírou svou, takže nebudete odporovati Duchu Páně, vizte, počne v prsou vašich bobtnati; a když ucítíte tyto pohyby, jak bobtná, počnete si říkati – Musí nezbytně býti, že to je dobré seménko, neboli ono slovo je dobré, neboť počíná rozšiřovati duši mou; ano, počíná osvěcovati porozumění mé, ano, počíná mi býti lahodným.“⁷

Další krok je studovat a učit se. K tomu patří přemítání, které rozšiřuje a prohlubuje naše svědectví. „Ale viz, pravím tobě, že ty to musíš promysleti v mysli své; potom se mne musíš tázati, zda je to správné.“⁸

Můžeme se naučit, jak skrze inspiraci přicházejí odpovědi. Přicházejí nám jako myšlenky a pocity do mysli a do srdce.⁹ Příležitostně mohou odpovědi přijít jako hoření v nitru. Eliáš učil, že odpovědi přicházejí jako „tichý, [jemný] hlas“¹⁰. Pán řekl: „A jestliže je to správné, já způsobím, aby nitro tvé v tobě hořelo; tudíž, ty pocítíš, že je to správné.“¹¹

Joseph Smith nám sdělil, že máme odpovědi vyhlížet tak, že budeme věnovat pozornost myšlenkám a pocitům, které nám přicházejí na mysl. Časem se je naučíme rozpoznávat jako nabádání.

Také řekl: „Člověku může přinést užitek, když si všimne prvního náznaku ducha zjevení; například když cítíte, jak se do vás vlévá čistá inteligence, mohou vás náhle napadat myšlenky, takže když jim věnujete pozornost, můžete zjistit, že se to splnilo tentýž den, nebo se to splní brzy; (tj.) ty věci, které vám do mysli vložil Duch Boží, se stanou; a tak skrze poznávání a chápání Ducha Božího můžete dorůstat k zásadě zjevení, až se stanete dokonalými v Kristu Ježíši.“¹²

Rozvíjení této schopnosti nám pomáhá získávat svědectví a stává se prostředkem k získávání další inspirace v budoucnosti.

Ačkoli svědectví mohou přijít jako pozoruhodné projevy, obvykle tomu tak není. Někdy si lidé myslí, že než získají svědectví, musejí mít zážitek podobný vidění Josepha Smitha. Pokud máme nereálná očekávání toho, jak, kdy a kde odpovědi přicházejí, riskujeme, že nám uniknou odpovědi, které přicházejí jako tiché a uklidňující pocity a myšlenky, které nejčastěji přicházejí až po modlitbě, když už děláme něco jiného. Tyto odpovědi mohou být stejně přesvědčivé a mocné.

Časem odpovědi získáme a naučíme se, jak inspirace přicházejí. To je něco, co se každý musí naučit sám.

Dále, když žádáme o svědectví o pravdě, otevíráme tím cestu inspiraci. Nejběžnější a nejmocnější způsob toho, jak získat inspiraci, je modlitba. Už jen položení otázky,¹³ třeba jen v mysli, začne onu cestu otevírat. V písmech čteme: „Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno.“¹⁴

Ježíš nás také učil používat v našem životě nauku: „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jestli to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.“¹⁵

Časem obdržíme osobní svědectví a budeme vědět – a budeme vědět, že víme. Poté budeme nezávislí na všech ostatních světských věcech, neboť „mocí Ducha Svatého [můžeme] znáti pravdu ohledně všech věc퓹⁶, které jsou správné¹⁷ a pro nás nutné¹⁸. Obdržíme sílu, útěchu a pomoc, abychom se dokázali správně rozhodovat a směle jednat v těžkých dobách.¹⁹

Toto svědectví není pouze pro vedoucí, ale je dostupné všem mužům, ženám, mládeži i malým dětem. Schopnost přijímat osobní inspiraci bude pro nadcházející dny nezbytná.

V mládí jsem zjistil, že mé svědectví může růst, když plním své kněžské povinnosti. Toužil jsem vědět. Studoval jsem a přemítal jsem; modlil jsem se o odpovědi. Když jsem jednou seděl jako kněz u stolku se svátostí, pocítil jsem a věděl jsem.

Žijeme v úžasné době! Pán potřebuje každého z nás. Toto jsou naše dny; toto je naše doba! V jedné naší písni jsou slova:

Vydávám své svědectví o našem Nebeském Otci, Otci našich duchů; o Ježíši Kristu, našem Vykupiteli a Spasiteli; a o Duchu Svatém, který je prostředkem, skrze nějž získáváme božské vedení. Vydávám svědectví, že inspiraci můžeme obdržet osobně. Kéž poznáme hlas, skrze nějž inspirace přichází, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.