Vzor pro všechny

Nedávno jakýsi účastník rozhlasového pořadu zpochybňoval mezinárodní přitažlivost Církve s ohledem na její původ ve státě New York, na její ústředí v Utahu a s ohledem na to, že Kniha Mormonova je příběhem dávných amerických obyvatel. Když jsem pomyslel na přátele v Asii, v Africe, v Evropě a v dalších částech světa, bylo zřejmé, že tento účastník diskuse nechápal univerzální povahu znovuzřízeného evangelia ani všeobecnou platnost jeho obřadů, smluv a požehnání. Celosvětový význam Prvního vidění proroka Josepha Smitha a Knihy Mormonovy nelze posuzovat podle místa, kde se dané události staly, ale podle jejich poselství týkajícího se vztahu člověka k Bohu, Otcovy lásky k Jeho dětem a božského potenciálu, který je v každé lidské bytosti.

Prorocká výzva po celé věky zní: „Pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni“ (Moroni 10:32; viz také Matouš 5:48; Jan 10:10; 14:6), a že spasení je možné skrze Jednorozeného Syna Otcova (viz Jan 1:14, 18; NaS 29:42). Tato výzva je univerzální a týká se všech Božích dětí, ať již jsou z Afriky, z Asie, z Evropy, nebo ať jsou jakékoli jiné národnosti. Jak prohlásil apoštol Pavel Athéňanům, jsme všichni „rodina… Boží“. (Skutkové 17:29.)

Otcův plán života, jehož ústředním bodem je Kristovo usmíření, byl připraven před založením světa (viz Abraham 3:22–28; Alma 13:3). Byl dán Adamovi a Evě, a těm bylo přikázáno, aby mu učili své děti (viz Mojžíš 5:6–12). Postupem doby Adamovo potomstvo evangelium zavrhlo, ale bylo obnoveno Noémem a poté znovu Abrahamem (viz Exodus 6:2–4; Galatským 3:6–9). Izraelitům bylo evangelium nabídnuto v době Mojžíšově. Avšak po staletích odpadlictví bylo zapotřebí přísnějšího pěstouna, který by je přivedl ke Kristu (viz Exodus 19:5–6; NaS 84:19–24). Plnost evangelia nakonec znovuzřídil pro Izrael samotný Spasitel v zenitu času.

Jednou z nejnázornějších pasáží v písmu, která se týká této posloupnosti odpadlictví a znovuzřízení, se nachází v Ježíšově podobenství o zlovolných vinařích (viz Marek 12:1–10). V tomto podobenství Ježíš připomíná lidem, že v průběhu celé historie byli posíláni mnozí proroci, aby vzbudili spravedlivé národy. Poté uvádí, jak byli tito poslové znovu a znovu zavrhováni. Někteří byli zbiti a posláni pryč bez ničeho. Jiní byli zabiti. Když pak Ježíš prorokoval o své vlastní službě, řekl svým posluchačům, že Otec se rozhodl poslat svého „jediného syna, svého velmi milovaného,“ (Překlad Josepha Smitha, Marek 12:7) řka: „[Budou si vážiti] syna mého.“ (Matouš 21:37.)

Ježíš však znal svůj osud a prohlásil:

„Ale vinaři řekli… Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a budeť naše dědictví.

Tedy javše jej, zabili ho, a vyvrhli ven z vinice.“ (Marek 12:7–8.)

Po smrti Spasitele a Jeho apoštolů byly nauky a obřady změněny a nastalo znovu odpadlictví. Toto období duchovní temnoty trvalo stovky let, než svět znovu ozářily paprsky světla. Apoštol Petr věděl o tomto odpadlictví a po Spasitelově nanebevstoupení prorokoval, že druhý příchod Páně nenastane, dokud nedojde k „napravení všech věcí“. (Viz Skutkové 3:19–21.) Apoštol Pavel rovněž prorokoval o době, kdy členové „zdravého učení nebudou trpěti“ (2. Timoteovi 4:3–4), a o tom, že před druhým příchodem Krista dojde k „odstoupení“ (2. Tessalonicenským 2:2–3). Také on se zmiňoval o „napravení všech věcí“ řka, že Spasitel „v dokonání plnosti časů… v jedno [shromáždí] všecko v Kristu“. (Efezským 1:10.)

Pán řídil znovuzřízení evangelia prostřednictvím proroka Josepha Smitha. „Napravení všech věcí“ započalo v Posvátném háji, kde se Josephu Smithovi zjevili Otec a Syn. V tomto vidění se Joseph dozvěděl o osobní povaze Boha – o tom, že Otec a Syn jsou samostatné, oslavené bytosti s tělem z masa a kostí.

Na počátku většiny dispensací je nově povolanému prorokovi dána kniha. Mojžíš obdržel desky (viz Exodus 31:18). Lehimu byla dána na přečtení kniha týkající se zničení Jeruzaléma (viz 1. Nefi 1:11–14). Ezechielovi byla dána „svinutá kniha“ (Ezechiel 2:9–10), která obsahovala Pánovo poselství pro dům Judy v oné době. Janu Zjevovateli na ostrově Patmos byla ukázána kniha se sedmi pečetěmi (viz Zjevení 5; NaS 77:6). Lze se tudíž divit, že Pán v rámci „napravení všech věcí“ připravil knihu obsahující plnost evangelia? Kniha Mormonova má moc přitáhnout všechny muže a ženy ke Kristu. Informace o Spasitelově usmíření v ní uvedené patří z hlediska účelu a působivosti mezi ty nejjasnější, které kdy byly zaznamenány.

Svatý Duch vnesl do mé duše ujištění, že Joseph viděl Otce a Syna v Posvátném háji a že Kniha Mormonova je pravdivá. Jsem vděčný za další znalosti týkající se Spasitelova usmíření, které jsou obsaženy v Knize Mormonově. Jedním z oslovení, která jsou dána Spasiteli, je Jednorozený Syn Otcův. Apoštol Jan například ve svém evangeliu uvádí, že viděl vznešenost a slávu Páně na hoře Proměnění a že Jeho sláva byla slávou „jednorozeného od Otce“ (Jan 1:14; viz také verš 18). Rovněž Kniha Mormonova mnohokrát používá toto oslovení.

Ježíš se na rozdíl od smrtelníků, kteří dědí zárodky smrti od obou rodičů, narodil ze smrtelné matky, avšak z nesmrtelného Otce. Zárodky smrti, které získal od Marie, znamenaly, že mohl zemřít, ale dědictví od svého Otce mu zaručovalo nekonečný život, což znamenalo, že smrt byla dobrovolným skutkem. Proto tedy Ježíš řekl židovským obyvatelům: „Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě.“ (Jan 5:26.)

Při jiné příležitosti prohlásil:

„Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.“ (Jan 10:17–18.)

Tato nekonečná podstata, kterou Ježíš obdržel od svého Otce, mu dala moc vykonat usmíření, trpět za hříchy všech lidí. Prorok Alma v Knize Mormonově učí tomu, že Ježíš nejen vzal na sebe naše hříchy, ale také naše bolesti, strasti a pokušení. Alma také vysvětluje, že Ježíš vzal na sebe naše nemoci, smrt a naše slabosti. (Viz Alma 7:11–13.) Učinil tak, jak řekl Alma, aby „nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal,… jak pomoci lidu svému“. (Alma 7:12.)

Prorok Abinadi dále uvádí, že „až bude duše jeho učiněna obětí za hřích, uvidí símě své“. (Mosiáš 15:10.) Abinadi pak za Spasitelovo símě označuje proroky a ty, kteří je následují. Když jsem po mnoho let přemýšlel o tom, co Spasitel prožil v zahradě a na kříži, domníval jsem se, že na těchto místech byla na Něj vložena veliká hromada hříchů. Díky slovům Almy, Abinadiho, Izaiáše a dalších proroků se však můj náhled na věc změnil. Namísto nějaké neosobní hromady hříchů, se však jednalo o dlouhou řadu lidí, přičemž Ježíš pociťoval naše mdloby (viz Židům 4:15), „nemoci naše vzal,… bolesti naše… nesl… [a byl] potřín pro nepravosti naše“. (Izaiáš 53:4–5.)

Usmíření bylo důvěrným, osobním prožitkem, během něhož Ježíš poznal, jak pomoci každému z nás.

Drahocenná perla nás učí tomu, že Mojžíšovi byli ukázáni všichni obyvatelé země, kteří byli „[nespočetní] jako písek na břehu mořském“. (Mojžíš 1:28.) Pokud Mojžíš spatřil každou duši, pak se zdá rozumným domnívat se, že Stvořitel vesmíru má moc, aby se důvěrně znal s každým z nás. Poznal vaše i moje slabosti. Prožil vaše bolesti a utrpení. Prožil i moje. Svědčím o tom, že On nás zná. Rozumí tomu, jak se vyrovnáváme s pokušeními. Zná naše slabosti. A co více, On nás nejen zná, ale také ví, jak nám pomoci, přijdeme-li s vírou k Němu. Když Svatý Duch dal jedné mladé Hispánce svědectví o znovuzřízení, najednou si uvědomila, že je více než jen částečka ve vesmíru. Pocítila Boží lásku, pocítila, že je Jeho dcera, a uvědomila si, že On ji zná. To také vysvětluje, proč mému japonskému příteli připadal plán spasení důvěrně známý, když ho misionáři učili a když mu Svatý Duch potvrdil, jaký je jeho cíl zde na zemi a jaké jsou jeho možnosti.

Svědčím o tom, že znovuzřízené evangelium Ježíše Krista je vzorem pro všechny. Důležitá nejsou místa, kde se určité události staly; důležité jsou dobré zprávy – nadčasová nauka a usmiřující moc Pána Ježíše Krista. Vydávám svědectví, že On žije, že On je Kristus. Svědčím o tom, že evangelium, které bylo znovuzřízeno prostřednictvím proroka Josepha Smitha, představuje Petrovo „napravení všech věcí“. Vydávám svědectví, že president Gordon B. Hinckley je Pánovým prorokem v dnešní době. Ve jménu Ježíše Krista, amen.