Duše má se těší z písem

Náš milovaný prorok nás nedávno požádal, abychom do konce roku přečetli Knihu Mormonovu. Když jsem tuto výzvu přijala, začala jsem v této knize objevovat nové a zajímavé věci, přestože jsem ji předtím četla již mnohokrát. Kupříkladu jsem znovu objevila 2. Nefiho 4:15, kde se píše: „Neboť duše má se těší z písem a srdce mé nad nimi přemítá a píše je k poučení a ku prospěchu dětí mých.“

Tento verš nás učí, jak máme Knihu Mormonovu číst. Zmiňuje tři důležité myšlenky.

Zaprvé „duše má se těší“. Tento výraz mám moc ráda! Při čtení písem jsem pomyslela na hladovění a žíznění po znalostech, ale těšit se z nich je něco jiného. Zjišťuji, že to, co si z písem odnáším, je dáno tím, jak k nim přistupuji. Pokaždé, když je čtu, k nim přistupuji, v jistém smyslu, jako nový člověk s novýma očima. Okolnosti, v nichž se v životě nacházím, zkušenosti, kterými procházím, a můj postoj, to vše má vliv na to, kolik toho získám. Mám písma moc ráda. Cením si pravd, které při jejich četbě nalézám. Mé srdce naplňuje radost, když mě povzbuzují, vedou, utěšují, posilují a odpovídají na mé potřeby. Život se rozjasní a cesta se přede mnou otevírá. Pokaždé, když je čtu, jsem znovu ujištěna o lásce svého Nebeského Otce a o tom, že má o mě zájem. To mě jistě těší. Jak řekl malý chlapec ze třídy Slunečního paprsku: „Písma mi dělají radost!“

Zadruhé „srdce mé nad nimi přemítá“. Jak ráda nosím verše z písem v srdci! Spočívá v něm duch toho, co jsem četla, a přináší mi to klid a útěchu. Získané poznatky mi poskytují vedení a směr. Mám jistotu, která je zrozena z poslušnosti.

Někdy si mohu dovolit ten přepych, že se do písem ponořím. Někdy je čtu po útržcích. Zdá se však, že nezáleží na tom, kde nebo kdy písma čtu; mohu je vždy nosit v srdci. Zjistila jsem, že když je čtu ráno, jsem schopna si uchovat vliv Ducha po celý den. Když je čtu během dne, je to obvykle proto, že mne potřeba zavedla tam, kde mohu najít odpovědi a vedení, které ovlivní má rozhodnutí a mé jednání. Když odpočívám a čtu je večer, sladká a utěšující poselství od Pána mi zůstávají v podvědomí. Často se mi stane, že v noci procitnu s myšlenkami a nápady, které vzešly ze slov, která jsem četla těsně před usnutím. Přes den myslím na mnoho věcí, ale mé srdce se pevně drží slov Páně z písem a „přemítá [nad nimi]“.

Díky této zkušenosti jsem se naučila, že člověk jedná tak, jak přemýšlí v srdci. (Viz Přísloví 23:7.) Když přemítám o písmech, něco se se mnou děje. Silněji toužím žít nablízku svému Nebeskému Otci. Toužím Mu sloužit. Chci žít podle zásad, kterým se učím z písem, a když tak činím, mé srdce „[je píše] k poučení a ku prospěchu dětí mých“.

Já samozřejmě nepíši písma, jako to dělal Nefi, ale když čtu písma a žiji podle zásad, kterým se v nich učím, tato písma se zapíší do mého života. Řídí mé jednání a jsou tam zapsána, aby je mé děti viděly a následovaly. Mohu vytvářet dědictví, tradici spravedlivého života založeného na zásadách, jimž se učím v písmech.

Nauka a smlouvy 93:39–40 nás učí: „A onen zlovolný přichází a odnímá skrze neposlušnost světlo a pravdu dětem lidským, a pro tradici otců jejich.

Ale já jsem vám přikázal, abyste vychovávali děti své ve světle a pravdě.“

Díky tomu, že čtu písma, si mohu být jista tím, že budu znát „světlo a pravdu“, které požehnají mne a mou rodinu. Když vím, co mám dělat, mohu pracovat na tom, aby mé jednání – mé „tradice“– byly v souladu s tím, co znám. Můj příklad pak nesvede mé děti na scestí, ale povede je k písmům a k pravdě, která se v nich nachází.

Mám ráda píseň z Primárek, která učí:

Zjistila jsem, že když se nemodlím jen o svědectví o pravdivosti písem, ale také o to, abych při četbě měla Ducha, zvýší se tím má vnímavost a vidím mnohem jasněji. Vidím, kde se v životě nacházím a kde mne chce Nebeský Otec mít. Rozumím zásadám pravdy a vidím, jak mám v životě provést potřebné změny. Mohu si být jista tím, že mi Pán pomůže a posílí mne, abych dokončila svůj úkol. Takto se mi písma zapisují do života.

Když čteme písma, slyšíme hlas Spasitele. Není v našem životě nepřítomný. Je aktivně zapojen ve verších těchto svatých knih. Náš prorok nás požádal, abychom se Spasiteli přibližovali četbou Knihy Mormonovy.

A co naše děti? Dítě, jehož rodiče zakládají svůj život na učení z písem, je nesmírně požehnáno! Nic, co můžeme udělat pro své rodiny, není tak důležité, jako posilovat je v písmech. Rodiče, svolávejte své rodiny k četbě písem, a při svém nabitém rodinném programu usilujte o to, abyste toho dosáhli. Děti, když jste volány ke studiu písem, reagujte rychle a s radostí.

President Gordon B. Hinckley nám dal výzvu, ale dal nám také sliby, když se tu výzvu rozhodneme přijmout. Slíbil větší míru Ducha Páně, posílení našeho odhodlání kráčet v poslušnosti Jeho přikázání a vzrůst našeho svědectví o tom, že Syn Boží skutečně žije.²

Jedna z mých dcer, která se nachází v nádherném období svého života, kdy její největší požehnání jsou pro ni také největšími zkouškami (má tři malé děti), mi řekla: „Mami, já to dělám. Já čtu Knihu Mormonovu. A spoléhám se na ty nádherné sliby. Jsou přesně tím, co teď v životě potřebuji.“

Potřebujete i vy tato požehnání ve svém životě? Jsou naše, stačí si je vzít. Zavažme se každý jednotlivě následovat proroka. A o svá požehnání se hlasme jako rodiny. Presidente Hinckley, máme vás rádi, nasloucháme vašemu hlasu a budeme vás následovat.

Ráda bych vydala své svědectví, že vím, že Nebeský Otec žije a že nás miluje. Vím, že Ježíš Kristus je náš Spasitel. Vím, že písma jsou pravdivá. Jsou slovem Božím. Vím, že dnes je naším prorokem Gordon B. Hinckley. Vím, že když jej následujeme, dostáváme od svého Nebeského Otce velká požehnání. Jsem za toto svědectví velice vděčná. Ve jménu Ježíše Krista, amen.