Krásné okamžiky

Jak jsme vděčné za našeho žijícího proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho, a za jeho slova: „Bůh žehnej Pomocnému sdružení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů!“¹ Každá sestra v této Církvi patří do Pomocného sdružení. Každá z nás může pociťovat lásku, která se vyskytuje v takové hojnosti v této božsky ustanovené organizaci.

Mé srdce je naplněno soucitem s vámi, sestry, na které měly vážný dopad nedávné přírodní katastrofy. Raduji se ze zpráv o tom, jak spravedlivé ženy slouží druhým a jak jiné slouží jim. Prostřednictvím služby ten, kdo slouží, i ten, kdo službu přijímá, pociťují lásku Páně. Modlím se v této době zkoušek, abyste pociťovaly Jeho lásku a také lásku mou i lásku svých mnoha sester z Pomocného sdružení.

Prorok Joseph Smith udal směr Pomocnému sdružení, když v roce 1842 řekl sestrám: „Pro ženy je přirozené mít dobročinné pocity – nyní jste v situaci, kdy můžete jednat podle této náklonnosti, kterou vám Bůh zasadil do srdce. Budete-li žít podle těchto zásad, jak úžasné a nádherné to bude!“²

Sestry ze začínajícího Pomocného sdružení byly prorokem Josephem pohnuty k činu. V dnešní době máme i my příležitosti sloužit jako „[nástroj] v rukou Božích, abychom [uskutečnily] toto veliké dílo“.³

Co to v běžném jazyce znamená být nástrojem? Myslím, že to znamená pečovat o druhé. Joseph Smith to nazval jednáním „podle této náklonnosti“ v našem srdci. Zažila jsem mnoho krásných okamžiků, kdy jsem pociťovala, že mě Pán používá jako nástroj. Věřím, že i vy jste byly vedeny a že jste získaly pomoc, když jste učily, utěšovaly a povzbuzovaly.

Přesto jsme my ženy na sebe dost náročné! Věřte mi, když říkám, že každá z nás je mnohem lepší, než si sama myslí. Je třeba, abychom si uvědomovaly to, co děláme správně, a radovaly se z toho. Mnohé z toho, co děláme, se zdá nepatrné a nevýznamné – prostě jen součást každodenního života. Až budeme povolány „složit účty Jehovovi“⁴, jak prohlásil prorok Joseph, vím, že toho bude hodně, o co se budeme moci podělit.

Dovolte mi uvést jeden příklad. Nedávno jsem se zeptala staršího Williama W. Parmleyho na jeho vzpomínky na jeho matku Lavernu Parmleyovou, která sloužila jako generální presidentka Primárek 23 let. Nevzpomínal na její proslovy na konferencích, ani na mnohé programy, které zavedla. Mluvil o jednom ze svých nejkrásnějších okamžiků z doby, kdy mu bylo 17 let a kdy se připravoval na odjezd na vysokou školu. Vzpomínal na to, jak seděl vedle maminky a ona ho učila přišívat knoflík. Pokud jde o děti, ať již jsou v jakémkoli věku, nepatrné a prosté skutky mají trvalý účinek.

Ne každá z nás má děti, které by mohla učit základům šití. Ony první sestry tvořily různorodou skupinu, právě tak jako my. Některé byly vdané, jiné svobodné, další ovdovělé, ale byly sjednoceny ve svém záměru. Když se s vámi setkávám v mnoha zemích a na mnoha místech, pociťuji vaši lásku. Mám vás ráda, sestry, a vím, že Pán vás také miluje.

Mnohé z vás jsou svobodné. Jste studentky; pracujete; jste novými členkami Pomocného sdružení. Některé z vás jste dlouholeté členky. Věřte mi prosím, když říkám, že každá z vás je důležitá a potřebná. Každá z vás vnáší lásku, energii, vlastní náhled a svědectví do tohoto díla. Vaše úsilí být nablízku Duchu žehná nám všem, protože se učíte spoléhat se na tohoto Ducha a čerpat z něj sílu a vedení.

Jednou večer jedna svobodná sestra Cynthia pocítila vnuknutí, že má jít navštívit sestru, pro kterou byla navštěvující učitelkou. Tato sestra ale nebyla doma. Když se Cynthia vracela domů, všimla si venku před nemocnicí zdravotní sestry se dvěma dětmi, které byly obě těžce popáleny. Když Cynthia zaslechla zdravotní sestru, jak oslovuje holčičku jménem, rozbřesklo se jí – poznala tyto dvě děti, když před čtyřmi lety sloužila jako misionářka v Bolívii. Když se s nimi na nemocničním trávníku znovu přivítala, bylo zřejmé, že se děti sice uzdravovaly fyzicky, ale bez podpory rodiny trpěly citově. Cynthia začala tyto děti navštěvovat a pečovat o ně. Protože dbala našeptávání Ducha, stala se Božím nástrojem, díky kterému byly požehnány dvě děti, kterým se stýskalo po domově.

Dělala to proto, že byla svobodná? Ne. Dělala to proto, že byla vnímavá vůči Duchu a že věnovala své srdce Bohu. Pokud jsme naladěny na Ducha, pokud hledáme Pána a Jeho vedení, pokud je naším cílem vrátit se k našemu Otci v nebi, krásné okamžiky budou přicházet. A my je budeme ochraňovat jako poklad, protože jsme se staly nástrojem v rukou Božích.

Někdy náš život nabere nečekaný směr, a my musíme opustit „plán A“ a řídit se „plánem B“. Jedna svobodná sestra napsala: „Myslím, že jsem jako dospělá nikdy nepocítila skutečné štěstí, dokud jsem nedospěla k závěru, že moje osobní hodnota jako dcery mého Nebeského Otce nemá nic společného s mým rodinným stavem. Od onoho okamžiku jsem se začala soustřeďovat na svůj duchovní a osobní růst, a ne na to, zda se někdy vdám.“⁵

Vidíte, jak moc se učíme a rosteme, když vzájemně sdílíme své svědectví o tom, že Pán žije a že nás miluje. Jak jsem již řekla, kdybych pro každou z vás mohla učinit jediné, bylo by to, abyste každý den pociťovaly ve svém životě lásku Pána.

Někdy tato láska přichází nečekanými způsoby. Kristen dokončila postgraduální studium a krátce předtím porodila své druhé dítě. Měla pocit, že ostatní absolventi toho dosáhli mnohem více, a neměla chuť se zúčastnit absolventské večeře. Její obavy se naplnily, když během večeře byli studenti požádáni, aby napsali na papír, čeho ve své profesi dosáhli. Když na to Kristen vzpomínala, řekla: „Najednou jsem byla v rozpacích a styděla jsem se. Neměla jsem co říci, žádná vysoká pozice, žádné skvělé pracovní místo.“ Aby toho nebylo málo, profesor, když jednotlivým studentům předával diplom, četl tento výčet úspěchů. Žena před Kristen toho dosáhla hodně: měla již postgraduální vzdělání, právě dostávala svůj druhý magisterský titul, a dokonce byla starostkou! Tato žena byla odměněna velkým potleskem.

Pak byla na řadě Kristen. Podala profesorovi prázdný list papíru a snažila se zadržet slzy. Tento profesor byl jedním z jejích učitelů a chválil ji za to, jak dobře studuje. Podíval se na prázdný papír. Bez zaváhání oznámil: „Kristen má to nejdůležitější postavení v celé společnosti.“ Na několik vteřin se odmlčel a pak důrazně prohlásil: „Je matkou svých dětí.“ Místo několika zdvořilých tlesknutí rukou, lidé vstali. Onoho večera lidé tleskali vestoje jen jednou – a právě této matce.

Matky, jste nástrojem v Božích rukou a máte božskou zodpovědnost učit své děti a pečovat o ně. Tito maličcí velmi potřebují vaši vlídnou a láskyplnou ruku. Když je dáte na první místo, On vám ukáže, jak jim nejlépe sloužit.

Každé z vás, která má starší děti, je doma zapotřebí. Ano, přicházejí zklamání, ale také mnoho radostí. Vyhledávejte je! Vzhledem k tomu, že jsem vychovala čtyři činorodé syny, naučila jsem se něčemu o tom, jak být nástrojem – vychutnávejte si energii těchto let! Učiňte ze svého domova bezpečné, radostné, odpočinek nabízející místo, kde jsou přátelé vítáni. Naslouchejte svým dětem, mějte je rády, vyprávějte jim příběhy ze svého dětství a z let dospívání.

Dávejte svým dětem najevo, že od nich něco očekáváte. V naší rodině jsme si stanovili hodinu zákazu vycházení z domu a řekli jsme svým synům, že Duch Svatý chodí o půlnoci spát. Když se nevrátili domů, Duch Svatý mi občas řekl, abych je šla ven hledat. To několik jejich dívek překvapilo! Nyní se tomu smějeme – ale musím se přiznat, že se mi směje lehčeji, když jsou již starší.

Buďte zde pro své děti. Posaďte se k nim na postel a vychutnávejte si tyto noční rozhovory – snažte se neusnout! Modlete se k Pánu, aby vás inspiroval. Často jim odpouštějte. Vybírejte si, v čem s nimi budete zápolit. Vydávejte jim často svědectví o Ježíši Kristu a o Jeho dobrotivosti a o znovuzřízení. A především jim dávejte najevo, že důvěřujete v Pána.

Pokud vaše děti vyrostly a odešly z domu; pokud jste svobodné, rozvedené nebo ovdovělé, nedopusťte, aby tato situace ovlivňovala vaši ochotu dělit se o své životní zkušenosti. Vašeho hlasu je zapotřebí.

Během jedné lekce v Pomocném sdružení v mém sboru jsme diskutovaly o tom, co tvoří dobré manželství. Jedna sestra, Lisa, řekla: „Asi bych neměla nic říkat, protože jsem rozvedená. Ale to, co mi pomáhá jít dál, jsou mé chrámové smlouvy.“ Po lekci jsem se zeptala několika nových mladých sester v Pomocném sdružení, co je v této lekci oslovilo. Odvětily: „Nejvíce na nás zapůsobilo to, co řekla Lisa.“

Mé drahé starší sestry, vidím Boží obraz ve vaší vznešené tváři. Vaše moudrost, trpělivost a zkušenost se dotkla života tolika lidí! Má úžasná tchyně Mary poté, co jí bylo 90 let, říkávala: „Lidé si myslí, že už nic neumím, protože jsem stará.“ Dovolte, abych vám vyprávěla o tom, co dokázala. Když Mary bydlela v domově pro seniory, zeptala se správce, zda by mohli nějakou místnost využívat pro bohoslužby. Odvětil, že ne, protože toto středisko se neřadilo k žádné církvi. Ona ale odmítla jeho odpověď přijmout! Mary a několik dalších starších sester trvalo na svém, dokud jim středisko neposkytlo místnost. Brzy poté byla zorganizována odbočka a její členové se scházeli každou neděli, aby přijímali svátost a obnovovali své smlouvy. Věk není překážkou v tom, abychom se staly nástrojem v rukou Božích.

Existuje bezpočet způsobů, jak být nástrojem v Božích rukou. Například můžete být takovou navštěvující učitelkou, jakou jste si vždy přály být; ptát se svobodné dospělé, co ráda dělá, a nikoli, proč není vdaná; dělit se s ostatními, namísto hromadit věci; pečlivě vybírat oblečení, způsob mluvy a druh zábavy; usmát se na manžela nebo na dítě, když vědí, že vás zklamali nebo zarmoutili; obejmout mladou ženu; učit v jeslích s radostí v srdci; svým postojem ukazovat, že na své cestě životem nacházíte radost. Prorok Joseph o tomto úsilí řekl: „Budete-li žít podle svých výsad, andělům nebude možné zabránit v tom, aby nebyli vašimi společníky.“⁶

Svědčím o tom, že jsme zapojeny do díla Božího. Děkuji vám za vaši oddanost své rodině, Pomocnému sdružení a Církvi. Děkuji vám, že jste nástrojem v rukou Božích, abyste uskutečňovaly toto veliké dílo. Kéž ve svém životě pociťujete Boží lásku a kéž sdílíte tuto lásku s druhými, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.