Nástroje v rukou Božích

President Hinckley mě pověřil, abych jménem Prvního předsednictva vyjádřil vděčnost všem, kteří jakkoli pomáhali nebo i nadále pomáhají zachraňovat životy a majetek po nedávných katastrofách, které postihly naši zem a které nás nepřestávají ohrožovat.

Drahé sestry, cítím se pokořen touto velikou zodpovědností a výsadou promlouvat k vám, dcerám Božím, v mnoha zemích. Byli jsme poučeni a povzneseni krátkou videoprezentací presidenta Hinckleyho. Jsme vděčni za to, že president Hinckley a president Monson jsou tady dnes večer s námi. Jsme posíleni jejich podporou a vlivem. Sestra Parkinová, sestra Hughesová a sestra Pingreeová nás inspirovaly. Pěvecký sbor se dotkl našeho srdce. Když se na vás dívám, pociťuji vaši dobrotivost. Chválím vás všechny za vaše každodenní skutky spravedlivosti. I když o vašich skutcích možná ví jen několik málo lidí, jsou zaznamenány v Beránkově knize života,¹ která se jednoho dne otevře, aby svědčila o vaší oddané službě, vaší věrnosti a o vašich skutcích, které jste vykonaly jako „[nástroje] v rukou Božích, [abyste uskutečnily] toto veliké dílo“.²

Starší Neal A. Maxwell řekl: „Víme toho tak málo… ohledně důvodů rozdělení povinností mezi ženství a mužství, stejně jako mezi mateřství a kněžství. Tyto povinnosti byly božsky stanoveny v jiné době a na jiném místě. Jsme zvyklí soustředit se na muže Boží, protože oni mají kněžství a drží linii vedení. Souběžně s touto linií pravomoci ale plyne proud spravedlivého vlivu pocházejícího od pozoruhodných žen Božích, které působily za všech dob a dispensací, včetně té naší. Velikost nelze měřit délkou textových sloupců, ať již v novinách nebo v písmech. Příběh žen Božích je tudíž prozatím nevyřčeným dramatem uvnitř dramatu.“³

Sestry, některé z vás máte možná pocit neschopnosti, protože máte dojem, že nezvládáte vše, co zvládat chcete. Mateřství a rodičovství jsou ty nejnáročnější role. Máte také církevní povolání, která tak schopně a svědomitě vykonáváte. Kromě toho všeho mnohé z vás se nejenom starají o svou rodinu, ale musejí také pracovat. V srdci soucítím s vdovami a s osamocenými sestrami, které jsou zároveň matkami, na kterých spočívá tak velké břímě rodičovské zodpovědnosti. Všeobecně vzato vy, vznešené sestry, se snažíte, aby to vše drželo pohromadě a fungovalo, a zvládáte to mnohem lépe, než si uvědomujete. Dovolte, abych vám poradil, abyste svým těžkostem čelily postupně, každý den trochu. Dělejte vše, co je ve vašich silách. Dívejte se na vše brýlemi věčnosti. Pokud tak budete činit, budete se na život dívat z jiné perspektivy.

Sestry, věřím, že každá z vás chce být šťastná a chce najít pokoj, který slíbil Spasitel. Myslím, že mnohé z vás se velmi usilovně snaží dostát všem svým zodpovědnostem. Nepřeji si někoho se dotknout. Váhám, zda se mám o tom zmínit, ale mám pocit, že to má být řečeno. Někdy v sobě až příliš dlouho chováme nepříjemné pocity kvůli bolestem z minulosti. Věnujeme příliš mnoho energie tomu, že lpíme na tom, co již pominulo a co nelze změnit. Zápasíme s tím, abychom za vším udělali tlustou čáru a k oné bolesti se již nevraceli. Pokud po určité době dokážeme odpustit, ať již naši bolest způsobilo cokoli, napojíme se skrze usmíření na „životodárný zdroj útěchy“ a zakusíme „sladký pokoj“ odpuštění.⁴ Některá zranění jsou tak bolestivá a hluboká, že uzdravení přichází pouze díky vyšší moci a díky naději na dokonalou spravedlnost a nápravu až v příštím životě. Sestry, můžete se napojit na tuto vyšší moc a získat drahocennou útěchu a sladký pokoj.

Obávám se sestry, že si ani v nejmenším neuvědomujete rozsah toho, jak v dobrém ovlivňujete svou rodinu, Církev a společnost. Váš vliv ve věci dobra je nevyčíslitelný a nepopsatelný. President Brigham Young řekl: „Sestry v našich Pomocných sdruženích žen vykonaly velké dobro. Umíte si představit množství dobra, které jsou schopny vykonat matky a dcery v Izraeli? Ne, to je nemožné. A dobro, které konají, je bude provázet po celou věčnost.“⁵ Skutečně věřím tomu, že jste nástrojem v rukou Božích ve svých mnohých rolích, zvláště v té mateřské.

V tomto díle království jsou muži i ženy stejně důležití. Bůh pověřuje ženy, aby rodily Jeho děti a pečovaly o ně. Žádná jiná práce není důležitější. Mateřství je pro ženy velmi důležitá role. Do mého života a do života mé rodiny plynuly a plynou posvátná požehnání a spravedlivý vliv díky mé milované ženě, její matce, mé matce, díky babičkám, mým drahocenným dcerám a díky vnučkám. Nelze vyjádřit, jak moc si cením vlivu, který tyto ženy měly na můj život. To se zvláště týká mé věčné společnice Ruth.

Chceme, abyste vy, svobodné sestry, věděly, jak velkou lásku k vám chováme. Můžete být mocným nástrojem v rukou Božích, abyste pomáhaly uskutečňovat toto veliké dílo. Jste cenné a potřebné. Jiné ženy, i když jsou vdané, možná nejsou matkami. Těm, které se nacházejí v té či oné situaci, říkám: spolehněte se prosím na to, že Pán vás miluje a nezapomněl na vás. Můžete pro někoho druhého udělat něco, co nemůže udělat žádný jiný člověk, který se kdy narodil. Možná budete schopny udělat něco pro dítě jiné ženy, co možná není schopna udělat ona sama. Věřím, že sestry v těchto situacích získají určitá náhradní požehnání v tomto životě i v životě příštím. Tato požehnání a utěšující pokoj získáte tehdy, budete-li milovat Boha „ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého“.⁶ Přesto můžete být velice úspěšné v čemkoli, co děláte, jako nástroj v rukou Božích, abyste uskutečňovaly toto veliké dílo.

Ženy tak velmi ovlivňují k dobrému to, co se děje ve světě, a mají i jiný vliv. Do určité míry manželky a matky řídí příliv požehnání, která plynou do jejich domova. Když budete podporovat svého manžela v jeho kněžských povoláních a povzbuzovat své syny v jejich kněžských aktivitách, vaše rodina bude bohatě požehnána. Také byste měly podporovat své děti v tom, aby pomáhaly potřebným. Naše rodina byla požehnána díky tomu, že má žena byla po celou dobu našeho společného života zapojena do Pomocného sdružení. Několik let byla nejprve presidentkou Pomocného sdružení sboru a poté kůlu. Když konala své povinnosti a chodila na své schůzky, naše rodina byla požehnána nádherným duchem služby, kterého si přinášela domů.

Jak jsme již dnes večer slyšeli, jste členkami největšího společenství pro ženy na světě. A jak nám president Hinckley před chvílí řekl během videoprezentace, prorok Joseph Smith prohlásil: „Toto Sdružení má získávat pokyny skrze řád, který ustanovil Bůh – prostřednictvím těch, kteří jsou ustanoveni jako vedoucí – a nyní vám předávám klíč ve jménu Božím, a toto Sdružení se bude radovat, a poznání a inteligence od nynějška bude plynout shůry – toto je počátek lepších dnů pro toto Sdružení.“⁷ Od okamžiku, kdy prorok Joseph Smith předal ženám tento klíč, dostávají více příležitostí než od počátku existence lidstva na zemi.⁸

Již od počátku jsou ženy v Církvi nástrojem v rukou Božích. Když se stavěl chrám v Kirtlandu, ženy poskytovaly pomoc dělníkům na stavbě, jak to popsal president Heber C. Kimball:

„Naše ženy se zapojily do předení a pletení, aby oblékly ty, kteří pracovali na stavbě, a jen Pán zná výjevy chudoby, utrpení a nouze, kterými jsme prošli, abychom toto vykonali. Má žena pracovala celé léto, aby tak přispěla k jeho dokončení. Obdržela sto liber vlny, kterou s pomocí jedné dívky upředla, aby zaopatřila oblečení pro ty, kteří pracovali na stavbě chrámu, a ačkoli měla právo ponechat si polovinu vlny pro sebe jako odměnu za svou práci, nenechala si pro sebe ani na jeden pár ponožek; nýbrž dala ji těm, kteří pracovali na domu Páně. Předla a tkala a vyrobila látku, nastříhala ji a ušila z ní oděv a dala ho těm, kteří pracovali na chrámu; téměř všechny sestry v Kirtlandu se zapojily do pletení, šití, předení, atd., aby urychlily dílo Páně.“⁹

Polly Angellová, manželka architekta Církve, řekla, že jim Prorok sdělil: „Nuže, sestry, jste vždy po ruce. Sestry jsou vždy první a nejpřednější ve všech dobrých skutcích. Maria byla prvním [člověkem u hrobu, který viděl vzkříšeného Pána]; a sestry jsou nyní první při práci na interiéru chrámu.“¹⁰

Vy, sestry, máte božské vlastnosti spočívající v citlivosti a v lásce k tomu, co je krásné a inspirující. Těmito dary nám zpříjemňujete život. Když si vy, sestry, připravujete lekci a učíte ji, často dáte na stůl nějaký pěkný ubrus a květiny – jako nádherné vyjádření své láskyplné a svědomité povahy. Naproti tomu když učí bratří, stůl neozdobí ani uschlou pampeliškou! Občas jste však na sebe příliš náročné. Myslíte si, že když vaše oběť není zcela dokonalá, není přijatelná. Říkám vám však, jestliže jste udělaly to nejlepší, co je ve vašich silách, což obvykle děláte, vaše skromná oběť, ať je to cokoli, bude pro Pána přijatelná a příjemná.

Navštěvující učitelky v dnešní době konají mnoho dobrého. Před dvanácti lety byla Suzy povolána jako navštěvující učitelka pro Doru. Dora byla vdova bez dětí, byla to složitá osobnost a žila téměř jako poustevník. Když Suzy začínala Doru navštěvovat, setkávala se s ní Dora u dveří, ale nikdy ji nepozvala dál. O několik měsíců později Suzy přinesla Doře nějakou pochoutku, ale Dora jí řekla, že to nemůže přijmout. Když se Suzy zeptala proč, Dora odvětila: „Protože za to budeš něco chtít.“ Suzy ji ujistila: „Jediné, co chci, je tvoje přátelství.“ Poté byly návštěvy snazší. Postupně Suzy našla způsob, jak pro Doru něco udělat a jak jí naslouchat, když to potřebovala. Také jí vždy vyprávěla o úžasných lidech ve sboru, o lekcích a o konferencích, a tím jí pomáhala cítit se součástí sboru. Když se Dořino zdraví začalo zhoršovat, Suzy ji navštěvovala denně a staly se blízkými přítelkyněmi. Když Dora zemřela, Suzy mohla pochvalně mluvit o ženě, kterou jiní nazývali „nepřístupnou“, jako o „pozoruhodné ženě“ a „drahocenné přítelkyni“.¹¹ Poznala ji tak, jako jen málo lidí, a to díky tomu, že sloužila jako navštěvující učitelka.

Pomocné sdružení znamená sesterství a místo, kde se ženy učí, jak posilovat víru a jak konat dobré skutky. Jak president Hinckley často říká, my všichni potřebujeme přátele. Přátelství nás naplňuje vřelostí a láskou. Potřeba přátelství se neomezuje na mladé či staré, bohaté či chudé, málo známé či veřejně známé osobnosti. Ať již jsme v jakékoli situaci, my všichni potřebujeme někoho, kdo nám bude naslouchat s porozuměním, kdo nás poplácá po ramenou, když potřebujeme povzbuzení, a kdo v nás bude podporovat touhu zlepšit to, co děláme, a zlepšit sebe. Pomocné sdružení je určeno k tomu, aby bylo tímto kruhem přátelství, plným chápajících srdcí, jež vyzařují lásku a pomáhají uspět, neboť toto sdružení je především sesterství.

Toto generální shromáždění Pomocného sdružení se vysílá do různých zemí po celém světě. Je hezké představovat si, jak se sestry shromažďují na rozličných místech, aby vyslechly tatáž poselství, která slyšíme nyní my, a aby byly spolu v přátelském duchu. Jedna sestra z Etiopie navštívila podobné shromáždění ve Fredericksburgu ve Virginii a poznamenala: „Zasedly jsme jako přítelkyně, matky a dcery, ale odcházely jsme jako sestry.“¹²

Jedna sestra, která slouží na misii v Thajsku, napsala o tom, jak vloni sledovala přenos tohoto shromáždění se sestrami v Bangkoku. Napsala: „Pocítila jsem velkou sílu z této malinké skupinky thajských žen, které se snaží, jak jen nejlépe dovedou, řídit se radami žen ze Salt Lake, se kterými se nikdy nesetkaly.“¹³ Není to úžasné – pociťovat pouto sesterství, které se klene přes oceány a řeky do mnoha zemí, a být sjednoceny na tomto shromáždění? Prorok Joseph Smith vskutku předal klíč, když se v roce 1842 setkal s onou skupinkou žen v Nauvoo, aby zorganizoval Pomocné sdružení!

A nakonec bych rád řekl pár slov vám, mladým sestrám. Zastáváte důležité místo v tomto velkém sesterství. Většina z vás byla obdařena svědectvím o znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista. Díky tomuto svědectví a díky své mladistvé síle, vlivu a inteligenci, můžete získat požehnání, která přicházejí v důsledku plnění zodpovědnosti být „nástrojem v rukou Božích, [abyste uskutečnily] toto veliké dílo“.

Jedna mladá sestra se nedávno podělila o své dojmy z Pomocného sdružení. Řekla, že vyrůstala ve sboru, kde se o ni sestry velmi zajímaly, dokonce i když byla ještě v Mladých ženách, a tak když nastal čas, aby přestoupila do Pomocného sdružení, moc se na to těšila, a sestry v Pomocném sdružení také. Zmínila se o „široké škále osobností, zájmů, zázemí a věku v tomto Pomocném sdružení,“ a řekla: „Teď… mám skupinu přítelkyň, jejichž věkové rozdíly překlenují několik desetiletí – od dospívajících dívek až po praprababičky a všechny, které jsou mezi tím.“¹⁴

Máte před sebou velkou budoucnost, mladé sestry. Možná, že nebude vypadat přesně tak, jak jste si naplánovaly, ale může být úžasně uspokojující, a můžete vykonat mnoho dobra. Pro vás, mladé ženy, je společenství s vyzrálými, zkušenými a spravedlivými sestrami příležitostí k růstu, a zároveň požehnáním.

Marjorie Pay Hinckleyová, presidentova milovaná manželka, to vyjádřila výstižně, když řekla: „Podílíme se na tom všem společně. Potřebujeme se navzájem. Ano, tolik se potřebujeme! Ty z nás, které jsou starší, potřebují vás, které jste mladé. A doufám, že i vy, které jste mladé, potřebujete některé z nás, které jsou starší. To, že ženy potřebují ženy, je sociologický fakt. Potřebujeme mezi sebou vytvářet pevná a oddaná přátelství, která nás naplňují. Tato přátelství jsou nezbytným zdrojem podpory. Potřebujeme obnovovat svou víru každý den. Je třeba, abychom spojily své ruce a pomáhaly budovat království, aby se valilo kupředu a naplnilo celou zemi.“¹⁵

Drahé sestry, naše milované spolupracovnice v království, jejichž jména jsou zaznamenána v Beránkově knize života,¹⁶ kéž i nadále jdete kupředu. Jděte kupředu s vírou a s pokorou. Nedopusťte, aby Satan nebo jakákoli jeho svůdná zlá moc měla nad vámi vliv. Nezavdávejte žádnou příčinu protivníkovi,¹⁷ ani mu nedovolte, aby oslabil vaši Bohem danou, jedinečnou citlivost vůči Duchu Páně. Kéž vás tento Duch vždy vede k posvátným pocitům při každé vaší myšlence a činnosti, zatímco se s láskou a milosrdenstvím staráte o druhé, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.