Na pahorku Sionu

Žiji již dlouho a sleduji, jak jsou měřítka, na která se musí civilizace spoléhat kvůli přežití, jedno po druhém odkládána.

Žijeme v době, kdy letitá měřítka morálky, manželství, domova a rodiny zažívají porážku za porážkou u soudů a rad, v parlamentech i učebnách. Naše štěstí však spočívá v tom, zda budeme žít právě podle těchto měřítek.

Apoštol Pavel prorokoval, že v naší době, v těchto posledních dnech, budou lidé „rodičů neposlušní… Nelítostiví… kterýmž nic dobrého milo není… rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha“ (2. Timoteovi 3:2–4).

A varoval: „Zlí pak lidé a svůdcové půjdou v horší, i ti, kteříž v blud uvodí, i ti, kteříž jsou bludem pojati.“ (2. Timoteovi 3:13.) Měl pravdu. Nicméně když přemýšlím o budoucnosti, přemáhá mě pocit optimismu.

Pavel mladému Timoteovi řekl, aby se držel toho, čemu se naučil od apoštolů, a že bude v bezpečí, protože „od dětinství svatá písma znáš, kteráž tě mohou moudrého učiniti k spasení skrze víru, kteráž jest v Kristu Ježíši“ (2. Timoteovi 3:15).

Znalost písem je důležitá. Z nich se dozvídáme o duchovním vedení.

Slyšel jsem lidi říkat: „Kdybych žil v prvních dnech Církve, kdy bylo takové množství zjevení vydáno jako písmo, ochotně bych snášel tehdejší pronásledování a zkoušky. Proč ta zjevení nemáme i dnes?“

Zjevení, která přišla prostřednictvím proroka Josepha Smitha, vydaná jako písmo, položila stálý základ Církve, skrze nějž mohlo evangelium Ježíše Krista vyjít ke „každému národu“ (2. Nefi 26:13).¹

Písma definují úřad proroka a presidenta a jeho rádců, Kvora dvanácti apoštolů, kvor Sedmdesáti, Předsedajícího biskupstva a kůlů, sborů a odboček. Definují úřady Melchisedechova a Aronova kněžství. Zakládají postupy, kterými může proudit inspirace a zjevení k vedoucím, učitelům, rodičům a jednotlivcům.

Protivenství a zkoušky jsou nyní jiné. Avšak jsou spíše intenzivnější a nebezpečnější než ty v prvních dnech, a nesměřují tolik na Církev, jako na nás na jedince. Raná zjevení, vydaná jako písmo pro trvalé vedení Církve, definují obřady a smlouvy a jsou stále v platnosti.

Jedno z těchto písem slibuje: „Jste-li připraveni, nebudete se báti.“ (NaS 38:30.)

Dovolte mi, abych vám řekl, co bylo učiněno, abychom díky tomu mohli být připraveni. Potom snad porozumíte, proč se nebojím budoucnosti, proč mám tak radostný pocit jistoty.

Nemohu asi podrobně popsat nebo i jen vypsat vše, co vykonalo První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů v nedávných letech. Ale v tom, co vykonali, lze spatřit pokračující zjevení otevřené Církvi i každému jednotlivému členovi. Zmíním se jen o některých bodech.

Před více než čtyřiceti lety bylo rozhodnuto učinit nauku rychle a snadno přístupnou každému členovi Církve tím, že se připraví vydání písem Svatých posledních dnů. Naším cílem bylo propojit pomocí křížových odkazů Bibli krále Jakuba s Knihou Mormonovou, Naukou a smlouvami a s Drahocennou perlou. Text Bible krále Jakuba zůstal zcela beze změny.

Práce byla vykonána před staletími, aby nás připravila na naši dobu. Devadesát procent Bible krále Jakuba je ponecháno tak, jak ji přeložili William Tyndale a John Viklef. Jsme těmto raným překladatelům, těmto mučedníkům, velice zavázáni.

William Tyndale řekl: „Zajistím, aby chlapec, který vede pluh, znal písma lépe než [duchovní].“²

Alma prošel velkými zkouškami a čelil dokonce ještě větším. A záznam říká: „A nyní, protože kázání slova mělo velikou schopnost vésti lid tak, aby činil to, co je spravedlné – ano, mělo mocnější účinek na mysl lidu nežli meč nebo cokoli jiného, co se jim přihodilo – tudíž Alma si myslel, že je žádoucí, aby zkusili působivost slova Božího.“ (Alma 31:5.)

To je přesně to, co jsme měli na mysli, když jsme začali projekt písem – aby každý člen Církve mohl znát písma a rozumět zásadám a naukám, které se v nich nacházejí. Stanovili jsme si, že v naší době uděláme to, co Tyndale a Viklef udělali v době jejich.

Tyndale i Viklef byli strašlivě pronásledováni. Tyndale trpěl v ledovém vězení v Bruselu. Šaty měl roztrhané na hadry a byla mu strašná zima. Napsal biskupům a požádal o svůj kožich a čepici. Prosil o svíčku se slovy: „Je vskutku nudné sedět o samotě ve tmě.“³ Jeho žádost je tak rozzuřila, že byl vyveden z vězení a před velkým davem upálen u kůlu.

Viklef unikl smrti ohněm, ale Kostnický koncil nechal exhumovat jeho tělo, spálit je u kůlu a popel rozprášit.⁴

Prorok Joseph Smith si od matky Edwarda Stevensona ze Sedmdesáti vypůjčil jednotlivé svazky Knihy mučedníků napsané anglickým duchovním ze šestnáctého století, Johnem Foxem. Poté, co je přečetl, řekl: „S pomocí Urimu a Thumimu jsem tyto mučedníky viděl, a oni byli čestní a oddaní následovníci Krista podle světla, které měli, a budou spaseni.“⁵

Bylo známo, že sestavit křížové odkazy pro více než 70 000 veršů z písem a vytvořit poznámky pod čarou a pomůcky bude nesmírně obtížné, možná dokonce nemožné. Ale dílo bylo zahájeno. Dokončení si vyžádalo dvanáct let a pomoc více než šesti set lidí. Někteří byli odborníky na řečtinu, latinu a hebrejštinu nebo znali dávná písma. Ale většinou to byli obyčejní, věrní členové Církve.

Nad tímto dílem se vznášel duch inspirace.

Tento projekt by nebyl možný bez počítače.

Byl navržen pozoruhodný systém pro zorganizování desítek tisíc poznámek pod čarou, aby se písma otevřela pro každého oráče a každou oráčku.

S tematickým rejstříkem může kterýkoli člen v pouhých několika minutách probádat taková slova jako usmíření, pokání, Duch Svatý a najít objasňující odkazy ze všech čtyř písem.

Několik let po zahájení projektu jsme vznesli dotaz, jak pokračují se zdlouhavým a pracným vypisováním témat v abecedním pořádku. Odpověděli: „Prošli jsme Nebe a Peklo, jsme za Láskou a Žádostivostí a nyní se propracováváme k Pokání.“

Do rukou se nám dostaly originální rukopisy Knihy Mormonovy. Ty umožnily opravit tiskové chyby, které se vloudily do překladu písem.

To nejpozoruhodnější v Tematickém průvodci [Topical Guide] je osmnáct stránek vytištěných malým písmem s řádkováním jedna pod záhlavím „Ježíš Kristus“, nejobsáhlejší soubor informací z písem o jménu Ježíš Kristus, který kdy byl v historii světa shromážděn. Vyhledejte si tyto odkazy a otevřete dveře k poznání toho, čí tato Církev je, čemu učí, a čí pravomocí, a to vše je zakotveno v posvátném jménu Ježíše Krista, Syna Božího, Mesiáše, Vykupitele, našeho Pána.

K Nauce a smlouvám byla přidána dvě nová zjevení – oddíl 137, vidění dané Josephu Smithovi, Prorokovi, při příležitosti vykonávání obdarování, a oddíl 138, vidění presidenta Josepha F. Smitha o vykoupení mrtvých. Potom, právě když se toto dílo již chystalo do tisku, bylo přijato úžasné zjevení o kněžství, které bylo oznámeno v oficiálním prohlášení (viz NaS Oficiální prohlášení – 2), na důkaz toho, že písma nejsou uzavřená.

Potom na nás čekal ohromný úkol přeložit to do jazyků Církve. Trojkombinace s Průvodcem k písmům je dnes vydána ve dvaceti čtyřech jazycích, a další budou následovat. Kniha Mormonova je nyní vytištěna ve 106 jazycích. Čtyřicet devět překladů je rozpracovaných.

Byly vykonány další věci. Kniha Mormonova dostala podtitul – Kniha Mormonova – Další svědectví o Ježíši Kristu.

S položeným základem nauk tak pevným, jako žula chrámu Salt Lake, a otevřeným pro každého, mohlo být více lidí svědky neustálého přílivu zjevení pro Církev. „Věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího.“ (Články víry 1:9.)

Zatímco postupovalo vydávání písem, započalo další veliké dílo. I to si vyžádalo roky. Celé církevní osnovy byly přepracovány. Všechny studijní kursy kněžství a pomocných organizací – pro děti, mládež a dospělé – byly revidovány, aby se soustředily na písma, na Ježíše Krista, na kněžství a na rodinu.

Stovky dobrovolníků pracovaly rok za rokem. Někteří z nich byli odborníky na psaní, osnovy, výuku a další příbuzné oblasti, ale většina byla obyčejnými členy Církve. Vše bylo zakotveno v písmech, s důrazem na pravomoc kněžství a se zaměřením na posvátnou podstatu rodiny.

První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů vydalo prohlášení „Rodina – Prohlášení světu“.⁶ Potom vydali prohlášení „Žijící Kristus – Svědectví apoštolů“.⁷

Semináře a instituty náboženství se šíří po celém světě. Učitelé a studenti se učí a vyučují Duchem (viz NaS 50:17–22) a obě skupiny jsou učeny, jak rozumět písmům, slovům proroků, plánu spasení, usmíření Ježíše Krista, odpadlictví a znovuzřízení, jedinečnému postavení znovuzřízené Církve a jak určit zásady a nauky, které se v nich nacházejí. Studenti jsou povzbuzováni, aby si osvojili zvyk každodenního studia písem.

Pondělní večer byl vyhrazen pro rodinný domácí večer. Nemají se konat žádné církevní činnosti, aby rodiny mohly být spolu.

Přirozeným pokračováním bylo opětovné zakotvení misionářské práce ve zjeveních, a to pod názvem „Kažte evangelium mé“. Každý rok je více než 25 000 misionářů ve 148 zemích uvolněno, aby se vrátili domů poté, co se dva roky učili nauce a tomu, jak učit Duchem a dělit se o své svědectví.

Byly objasněny zásady kněžské správy. Postavení kvor kněžství – Aronova i Melchisedechova – bylo zvelebeno. Vždy a všude jsou k dispozici vedoucí, kteří drží klíče – biskupové a presidenti – aby poskytovali vedení, objasňovali nedorozumění, odhalovali a napravovali falešné nauky.

Studijní kurs pro dospělé v kněžství a v Pomocném sdružení je založen na učení presidentů Církve.

Církevní časopisy prošly změnou a nyní se vydávají v padesáti jazycích.

Pokračuje úžasná éra budování chrámů, se 122 chrámy otevřenými pro vykonávání obřadů a s dvěma dalšími, které byly oznámeny včera.

Genealogie byla přejmenována na „rodinnou historii“. Nejnovější technologie pomáhají věrným členům Církve připravovat a přinášet jména do chrámu.

Toto všechno svědčí o pokračujícím zjevení. Jsou i další věci, ale je jich příliš mnoho, než aby mohly být podrobně popsány.

V Církvi se nachází ústřední jádro moci, jež je mnohem obsáhlejší než programy, shromáždění nebo vztahy. Nemění se. Nemůže se rozpadnout. Je stálé a jisté. Nikdy se nevytrácí ani nevybledává.

Ačkoli Církev přebývá v kaplích, ve skutečnosti žije v srdci a v duši každého Svatého posledních dnů.

Všude na světě čerpají pokorní členové inspiraci z písem, aby je provázela životem, a plně nechápou, že nalezli „velmi drahou perlu“ (Matouš 13:46), o které Pán hovořil ke svým učedníkům.

Když Emma Smithová, manželka proroka Josepha, shromažďovala náboženské písně pro první zpěvník, zahrnula do něho i píseň „Veď nás mocný Jehovo“, což je ve skutečnosti modlitba:

Každá duše, která se ochotně přidružuje k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů a snaží se zachovávat její zásady a obřady, stojí „na pahorku Sionu“.

Každý může obdržet ujištění, které přichází inspirací a svědčí o tom, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je přesně to, co Pán prohlásil, totiž „jedinou pravou a živou [církví] na tváři celé země“ (NaS 1:30). Ve jménu Ježíše Krista, amen.