Pro mladé ženy

Před několika měsíci si se mnou čas nepěkně zahrál. Jednou ráno jsem se probudil, připraven pustit se do práce a s úsměvem na tváři – a pak jsem si náhle uvědomil, že po oslavě narozenin, která se toho dne měla konat, bude mé vnouče již ve věku dospívajících. Chvíli jsem o tom přemýšlel a pak jsem udělal to, co by udělal každý zodpovědný a důstojný dospělý. Zalezl jsem zpátky do postele a přetáhl jsem si přes hlavu peřinu.

Ponechám-li stranou tradiční vtipy o utrpení spojeném s výchovou dospívajících, chci říci své vnučce a ohromné skupině mladých v Církvi, se kterými se setkávám po celém světě, jak mimořádně hrdí na vás jsme. Téměř všude kolem vás číhá morální a fyzické nebezpečí, každodenně na vás dorážejí desítky různých pokušení, a přesto se většina z vás snaží dělat to, co je správné.

Dnes bych rád pozvedl svůj hlas, abych vás pochválil, vyjádřil vám svou lásku, své povzbuzení a svůj obdiv, který k vám chovám. Vzhledem k tomu, že toto drahocenné nejstarší vnouče, o kterém jsem mluvil, je mladá žena, budou má slova určena mladým ženám v Církvi, ale doufám, že to, co řeknu, se bude v podstatě týkat žen i mužů jakéhokoli věku. Nicméně dnes, jak o tom Maurice Chevalier kdysi zpíval ve své písni, bych rád „poděkoval nebi za děvčátka“.

Především chci, abyste byly hrdé na to, že jste ženy. Chci, abyste pocítily, co to skutečně znamená, abyste věděly, kdo doopravdy jste. Jste doslova duchovní dcery nebeských rodičů a máte božskou podstatu a věčné určení.¹ Tato nepřekonatelná pravda by měla být pevně ukotvena ve vaší duši a měla by být základem pro každé rozhodnutí, které činíte, zatímco dospíváte ve zralou ženu. Nelze najít větší potvrzení vaší vznešenosti, vaší hodnoty, vašich výsad a vašeho zaslíbení. Váš Otec v nebi vás zná jménem a ví o tom, v jaké situaci se nacházíte. On slyší vaše modlitby. On zná vaše přání a sny, i vaše obavy a zklamání. On také ví, čím se můžete stát vírou v Něho. Díky tomuto božskému dědictví jste společně se všemi svými duchovními sestrami a bratry v Jeho očích zcela rovnocenné a máte moc stát se poslušností právoplatnými dědici v Jeho věčném království, jako „dědicové… Boží, spolu pak dědicové Kristovi“.² Snažte se porozumět významu těchto nauk. Vše, čemu Kristus učil, se týkalo žen stejně jako mužů. Ano, ve světle znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista zaujímá žena, a to i mladá žena, své jedinečné majestátní místo v božském plánu Stvořitele. Jak to kdysi formuloval starší James E. Talmage, jste „nositelkou posvátné zodpovědnosti, kterou si nikdo nemůže dovolit zneuctít“.³

Buďte ženou podobnou Kristu. Važte si svého vzácného postavení v očích Božích. On vás potřebuje. Tato Církev vás potřebuje. Svět vás potřebuje. Vytrvalá důvěra v Boha a neochabující oddanost věcem Ducha, kterou žena projevuje, vždy byla kotvou v době, kdy větry a vlny života běsnily nejvíce.⁴ Říkám vám to, co řekl prorok Joseph před více než 150 lety: „Budete-li žít podle svých výsad, andělům nebude možné zabránit v tom, aby nebyli vašimi společníky.“⁵

Zmiňuji se o tom všem proto, že se vám snažím vysvětlit, jak na vás váš Otec v nebi pohlíží a kým se máte podle Jeho záměru stát. A pokud některé z vás dočasně chybí tato vize nebo jí připadá, že žije pod úrovní svých výsadních možností, pak k vám chováme ještě větší lásku a prosíme vás, abyste léta svého dospívání proměnily v triumf, nikoli v tragédii. Otcové a matky, proroci a apoštolové se neřídí žádnou jinou pohnutkou, než přáním žehnat vám a uchránit vás jakéhokoli možného zármutku, před kterým vás uchránit můžeme.

Abyste si mohly činit plný nárok na požehnání a ochranu od Nebeského Otce, žádáme vás, abyste zůstaly věrné měřítkům evangelia Ježíše Krista a abyste otrocky nenásledovaly výstřelky společnosti a vrtochy módy. Církev nikdy nepopře vaši morální svobodu jednání v souvislosti s tím, co máte nosit a jak přesně máte vypadat. Církev však bude vždy stanovovat určitá měřítka a bude vždy učit zásadám. Jak učila sestra Susan Tannerová dnes dopoledne, jednou z těchto zásad je i zdrženlivost. V evangeliu Ježíše Krista je zdrženlivost v našem zevnějšku vždy v módě. Naše měřítka nelze měnit podle názorů společnosti.

Brožurka Pro posílení mládeže velmi jasně říká mladým ženám, že se mají vyvarovat oblečení, které je příliš přiléhavé, příliš krátké nebo jakkoli nevhodně odhalující, včetně odhaleného břicha.⁶ Rodiče, pročítejte si prosím tuto brožurku se svými dětmi. Hned po vaší lásce potřebují to, abyste jim stanovili hranice. Mladé ženy, vybírejte si oblečení tak, jako byste si vybírali své přátele – v obou případech si vybírejte to, co vás činí lepšími, to, co by vám dodávalo sebedůvěru, kdybyste stály v přítomnosti Boží.⁷ Dobří přátelé by vás nikdy nezahanbili, neponížili ani nezneužili. A totéž platí i pro oblečení.

Zvláště naléhám na mladé ženy ohledně toho, jak se mohou oblékat na církevní bohoslužby a sabatní uctívání. Říkávali jsme tomu „nedělní oblečení“ nebo dokonce „to nejlepší oblečení na neděli“, a asi bychom tomu měli opět tak říkat. V každém případě jsme však od dávných dob až po současnost byli vždy vyzýváni, abychom při vstupu do domu Páně prezentovali to nejlepší z nás uvnitř i navenek – a zasvěcená kaple Svatých posledních dnů je „dům Páně“. Naše oblečení nebo obuv nemusí být drahá, ve skutečnosti nemá být drahá, ale ani bychom neměli vypadat tak, jako kdybychom šli na pláž. Když přicházíme uctívat Boha a Otce nás všech a přijímat svátost symbolizující usmíření Ježíše Krista, máme vypadat tak pohledně a uctivě, tak důstojně a vhodně, jak jen to je možné. Ostatní by měli poznávat podle našeho vzhledu i podle našeho chování, že jsme vskutku učedníky Kristovými, že jsme v duchu uctívání mírní a pokorného srdce, že si skutečně přejeme, abychom měli vždy Spasitelova ducha.

Dovolte mi, abych ve stejném duchu promluvil o ještě citlivějším tématu. Naléhám na vás, mladé ženy, a prosím vás o to, abyste více přijímaly samy sebe takové, jaké jste, včetně své tělesné podoby a typu, a abyste o trochu méně toužily vypadat jako někdo jiný. Každý jsme jiný. Někteří jsou velcí a jiní malí. Někteří jsou zaoblení a jiní hubení. A téměř každý z nás chtěl někdy být někým, kým není! Jak řekla jedna poradkyně dospívajícím dívkám: „Nemůžete se celý život trápit představou, že na vás svět zírá. Dopustíte-li, aby vás názory lidí uváděly do rozpaků, vzdáváte se vlastní moci… Klíčem k tomu, abyste se cítily [sebejistě], je vždy naslouchat svému vnitřnímu já – [onomu skutečnému já].“⁸A v království Božím je toto vaše skutečné já „dražší… než drahé kamení“.⁹ Každá mladá žena je opravdu dítě zaslíbené a každá dospělá žena je mocnou silou dobra. Zmiňuji se o vás, dospělých ženách, protože vy, sestry, jste naším nejlepším příkladem a zdrojem pro tyto mladé ženy. A pokud budete posedlé touhou dosáhnout extra-štíhlé postavy, nemůžete být překvapeny, když se vaše dcera nebo dívka růží z vaší třídy bude pokoušet o totéž a ve snaze toho dosáhnout si fyzicky ublíží. Měli bychom být v co nejlepší fyzické kondici – tak zní správná nauka Slova moudrosti. To znamená, že máme správně jíst a cvičit a pomáhat svému tělu, aby optimálně fungovalo. Pravděpodobně bychom se mohli v tomto ohledu všichni zlepšit. Mám zde však na mysli optimální zdraví; neexistuje žádná univerzální optimální velikost postavy.

Upřímně řečeno, svět je na vás v tomto ohledu velmi krutý. Z filmů, z televize, z módních časopisů a reklam jste bombardovány sděleními, že to nejdůležitější je váš vzhled! Hlavní myšlenkou za tím vším je: „Pokud vypadáte dostatečně dobře, budete mít kouzelně krásný život a budete šťastné a populární.“ Tento tlak je nesmírně silný v letech dospívání, nemluvě o pozdějším období zralého ženství. V příliš mnoha případech lidé nechávají své tělo až příliš upravovat, aby odpovídalo těmto neskutečným (neřku-li povrchním) měřítkům. Jak nedávno poznamenala jedna hollywoodská herečka: „Staly jsme se posedlé krásou a věčným mládím… Je mi smutno z toho, jak [se] ženy zohavují, aby toho dosáhly. Jsem svědkem toho, jak si ženy [včetně mladých žen] … nechávají tohle vytáhnout a tamto zase zkrátit. Je to jako začarovaný kruh. [Nejde z něho uniknout.] … Je vskutku šílené,… co tato společnost dělá ženám.“¹⁰

Tato zaujatost sebou samým a pozornost upřená na fyzickou stránku je něčím víc než pouhou společenskou šíleností; je duchovně zničující a má do velké míry na svědomí neštěstí, které ženy, včetně mladých žen, v současném světě prožívají. Pokud se začnou dospělí nadmíru věnovat tomu, jak vypadají – a nechají si něco povytáhnout, něco zkrátit, něco voperovat a přetvořit vše, co přetvořit lze – tyto tlaky a touhy se dozajista přenesou i na děti. Z tohoto problému se pak, v určitém okamžiku, stane to, co Kniha Mormonova nazývá „marnivými představami“.¹¹ A ve světské společnosti marnivost i představy přímo bují. Člověk by vskutku potřeboval velikou a prostornou sadu líčidel, aby mohl soutěžit s krásou, kterou média všude kolem nás zobrazují. A přesto tu nakonec budou takoví, kteří se budou „[posmívati] a [ukazovati] prstem“, jak to viděl Lehi¹², protože ať se člověk jakkoli snaží ve světě lesku a módy, nikdy to nebude dostatečně okouzlující.

Jedna žena, která není členkou naší Církve, kdysi napsala něco v tom smyslu, že během let, kdy pracovala s krásnými ženami, si všimla několika věcí, které měly všechny společné, a ani jedna z těchto věcí neměla co do činění s tělesnou velikostí či tvarem. Řekla, že ty nejpůvabnější ženy, které poznala, vypadaly zdravě, byly srdečné, rády se vzdělávaly, byly vyrovnané a mravně bezúhonné. Pokud bychom k tomu mohli přidat něžného a jemného ducha Páně, kterého by taková žena vlastnila, pak toto vystihuje půvab žen jakéhokoli věku i doby, přičemž každou složku tohoto půvabu lze zvýraznit a získat skrze požehnání evangelia Ježíše Krista.

Dovolte, abych zakončil. Nedávno se v médiích zábavního průmyslu často mluvilo o současné módě takzvaných „reality show“. Nejsem si jist, o co přesně jde, ale z celého srdce se chci podělit s touto nádhernou generací mladých žen, které vyrůstají v Církvi, o realitu evangelia.

S vážností vám pravím, že Otec a Syn se skutečně a doopravdy zjevili proroku Josephu Smithovi, který sám byl mladým mužem povolaným Bohem ve věku, který odpovídal vašemu. Svědčím o tom, že tyto božské bytosti k němu promlouvaly, že on slyšel Jejich věčný hlas a spatřil Jejich oslavené tělo.¹³ Tento zážitek byl stejně skutečný, jako byl zážitek apoštola Tomáše, když mu Spasitel řekl: „Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj,… nebudiž nevěřící, ale [buď] věrný.“¹⁴

Vydávám osobní svědectví své vnučce a všem ostatním mladým lidem v této Církvi, že Bůh je ve skutečnosti náš Otec a že Ježíš Kristus je ve skutečnosti Jeho Jednorozený Syn v těle, Spasitel a Vykupitel světa. Svědčím o tom, že toto je skutečně Církev a království Boží na zemi, že praví proroci vedli tento lid v minulosti a pravý prorok, president Gordon B. Hinckley, ho vede nyní. Kéž jste si vědomi nekonečné lásky, kterou k vám chovají vedoucí Církve, a kéž vás věčná opravdovost evangelia Ježíše Krista pozvedá nad dočasné starosti a mladistvé úzkosti, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.