Staňte se misionářem

Na setkáních s mladými členy Církve po celém světě často vyzývám přítomné, aby pokládali otázky. Jedna z otázek, kterou mi nejčastěji pokládají mladí muži, zní: „Co mohu dělat, abych se co nejlépe připravil na misionářskou službu na plný úvazek?“ Tato upřímná otázka si zaslouží upřímnou odpověď.

Drazí mladí bratří, to úplně nejdůležitější, co můžete udělat, abyste se připravili na povolání sloužit, je stát se misionářem dlouho předtím, než odejdete na misii. Všimněte si prosím, že jsem v odpovědi spíše zdůraznil stát se než odejít. Dovolte mi, abych vysvětlil, co tím myslím.

V našem obvyklém církevním jazyce často mluvíme o chození na shromáždění, chození do chrámu a chození na misii. Dovolte mi, abych byl tak smělý a abych naznačil, že náš dosti běžný důraz kladený na chození opomíjí důležitou skutečnost.

Nejde o to chodit na shromáždění; spíše jde o to uctívat a obnovovat smlouvy během návštěvy shromáždění. Nejde o to chodit do chrámu nebo projít chrámem; spíše jde o to mít v srdci ducha, smlouvy a obřady Pánova domu. Nejde o to jít na misii; spíše jde o to stát se misionářem a sloužit po celý život celým svým srdcem, mocí, myslí a silou. Je sice možné, aby mladý muž šel na misii a nestal se misionářem, ale to není to, co Pán požaduje nebo co Církev potřebuje.

Upřímně doufám, že každý z vás, mladých mužů, prostě jen nepůjde na misii – ale že se stanete misionáři dlouho předtím, než odešlete své misionářské papíry, dlouho předtím, než obdržíte povolání sloužit, dlouho předtím, než budete ustanoveni svým presidentem kůlu, a dlouho předtím, než vstoupíte do MVS.

Starší Dallin H. Oaks nás velmi působivě učil o výzvě stát se něčím místo toho, abychom jen dělali to, co se od nás očekává, nebo abychom jen vykonávali určitou činnost:

„Apoštol Pavel učil, že Pánovo učení a učitelé byli dáni, abychom mohli všichni dorůst ,v míru postavy plného věku Kristova‘ (Efez. 4:13). Tento proces vyžaduje mnohem více než získat poznání. Dokonce ani nestačí, abychom byli přesvědčeni o evangeliu; musíme jednat a myslet tak, abychom jím byli obráceni. V kontrastu k institucím světa, které nás učí, abychom něco věděli, evangelium Ježíše Krista nás vyzývá, abychom se něčím stali…

Nestačí, abychom jen konali skutky. Přikázání, obřady a smlouvy evangelia nejsou nějakým seznamem vkladů, jež jsou požadovány, aby byly vloženy na nějaký nebeský účet. Evangelium Ježíše Krista je plánem, který nám ukazuje, jak se stát takovými, jakými se podle přání Nebeského Otce máme stát.“ („Výzva stát se“, Liahona, leden 2001, 40.)

Bratří, ona výzva stát se něčím se přesně a dokonale hodí na misionářskou přípravu. Samozřejmě, že v rámci procesu, jak se stát misionářem, se nevyžaduje, aby mladý muž nosil každý den do školy bílou košili a kravatu nebo aby se řídil misionářskými pravidly ohledně doby uléhání k spánku a vstávání, ačkoli by většina rodičů tuto představu určitě podporovala. Můžete však prohloubit svou touhu sloužit Bohu (viz NaS 4:3) a můžete začít přemýšlet tak, jak přemýšlejí misionáři, číst to, co čtou misionáři, modlit se tak, jak se modlí misionáři, a pociťovat to, co pociťují misionáři. Můžete se vyvarovat světských vlivů, které způsobují, že Duch Svatý se vzdaluje, a můžete získávat jistotu v tom, jak rozpoznávat duchovní nabádání a jak na ně reagovat. Řádku za řádkou a předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu, se můžete postupně stát misionářem, kterým doufáte, že se stanete, a misionářem, kterým Spasitel očekává, že budete.

V den, kdy projdete vstupními dveřmi Misionářského výcvikového střediska, se neproměníte nijak náhle či nějakým kouzlem v připraveného a poslušného misionáře. Tím, kým jste se stali v průběhu dnů a měsíců a roků před začátkem své misionářské služby, tím také budete v MVS. Charakter změny, kterou projdete v MVS, bude totiž významným indikátorem vašeho pokroku na cestě stát se misionářem.

Až vstoupíte do MVS, bude vám samozřejmě chybět vaše rodina, a mnohé aspekty vašeho každodenního harmonogramu budou nové a náročné. Pro mladého muže, který již urazil kus cesty v úsilí stát se misionářem, však nebude základní přizpůsobení se nárokům misionářské práce a životního stylu ničím nepřekonatelným, obtížným ani omezujícím. Proto mezi klíčové prvky pro zvýšení laťky patří i úsilí stát se misionářem předtím, než odejdete na misii.

Otcové, rozumíte svému úkolu pomáhat svému synovi, aby se stal misionářem ještě předtím, než odejde na misii? Vy i vaše manželka hrajete klíčovou roli v jeho úsilí stát se misionářem. Vedoucí kněžství a pomocných organizací, uvědomujete si, že máte zodpovědnost podporovat rodiče a pomáhat každému mladému muži, aby se stal misionářem ještě předtím, než odejde na misii? Laťka byla zvednuta i pro rodiče a pro všechny členy Církve. Budete-li s modlitbou přemítat o této zásadě stát se něčím, získáte inspiraci ušitou přímo na míru konkrétním potřebám vašeho syna nebo mladých mužů, kterým sloužíte.

Tato příprava, kterou právě popisuji, se netýká pouze vaší misionářské služby jakožto mladých mužů ve věku 19, 20 nebo 21 let. Bratří, připravujete se na celoživotní misionářskou práci. Jako nositelé kněžství jsme misionáři stále. Budete-li skutečně činit pokroky ve svém úsilí stát se misionářem, před odchodem na misii i v misionářském poli, pak, až přijde den, kdy budete se ctí uvolněni jako misionáři na plný úvazek, opustíte pole své práce a vrátíte se k rodině – avšak nikdy nepřerušíte svou misionářskou službu. Nositel kněžství je misionář za všech dob a na všech místech. Misionář je tím, kým a čím jsme jako nositelé kněžství a jako símě Abrahamovo.

Dědicům veškerých zaslíbení a smluv, které Bůh učinil s Abrahamem, se říká símě Abrahamovo (viz Průvodce k písmům, „Abraham“, dílčí heslo „Símě Abrahamovo“, str. 2). Tato požehnání lze získat pouze poslušností zákonů a obřadů evangelia Ježíše Krista. Bratří, úsilí stát se misionářem se přímo vztahuje k pochopení toho, kým jako símě Abrahamovo jsme.

Abraham byl velký prorok, který toužil po spravedlivosti a byl poslušný všech přikázání, která od Boha obdržel, včetně příkazu přinést jako oběť svého drahocenného syna Izáka. Abraham je díky své stálosti a poslušnosti často nazýván otcem věrných a Nebeský Otec uzavřel smlouvu s Abrahamem a jeho potomstvem a slíbil jim veliká požehnání:

„Poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému,

Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých.

Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého.“ (Genesis 22:16–18.)

A tak bylo Abrahamovi slíbeno velké potomstvo, a že národy země budou skrze toto potomstvo požehnány.

Jak jsou národy země požehnány skrze símě Abrahamovo? Odpověď na tuto důležitou otázku se nalézá v Knize Abrahamově:

„A učiním z tebe [Abrahame] národ veliký a požehnám tobě nadmíru a učiním jméno tvé velikým mezi všemi národy a ty budeš požehnáním pro símě své po sobě, takže v rukou svých ponesou tuto službu a Kněžství ke všem národům;

A já jim požehnám skrze jméno tvé; neboť tolik, kolik jich přijme toto evangelium, bude nazváno podle jména tvého a bude počítáno za símě tvé a povstanou a budou tě velebiti jako otce svého.“ (Abraham 2:9–10.)

Z těchto veršů se dozvídáme, že Abrahamovi věrní dědici budou mít požehnání evangelia Ježíše Krista a pravomoc kněžství. A tak výraz „ponesou tuto službu a Kněžství ke všem národům“ poukazuje na zodpovědnost hlásat evangelium Ježíše Krista a vyzývat všechny, aby správnou pravomocí kněžství přijali obřady spasení. Na semeni Abrahamově v těchto posledních dnech spočívá vskutku veliká zodpovědnost.

Jak se tato zaslíbení a požehnání vztahují na nás v dnešní době? Každý muž a chlapec, který je dnes večer v dosahu mého hlasu, je právoplatným dědicem zaslíbení, která dal Bůh Abrahamovi, a to buď skrze skutečnou rodovou linii, nebo skrze adopci. Jsme símě Abrahamovo. Jedním z hlavních důvodů, proč přijímáme patriarchální požehnání, je to, aby nám pomohlo plněji pochopit, kým jako potomstvo Abrahamovo jsme, a abychom si uvědomovali zodpovědnost, která na nás spočívá.

Milovaní bratří, vy i já, dnes a vždy, máme žehnat všem lidem ve všech národech země. Vy i já, dnes a vždy, máme vydávat svědectví o Ježíši Kristu a hlásat poselství o znovuzřízení. Vy i já, dnes a vždy, máme vyzývat všechny, aby přijali obřady spasení. Hlásání evangelia není kněžská povinnost na částečný úvazek. Není to zkrátka činnost, do které se na určitý omezený čas zapojíme, ani nějaký úkol, který musíme jako členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů splnit. Misionářská práce je spíše projevem naší duchovní podstaty a dědictví. Byli jsme předustanoveni v předsmrtelné existenci a narodili jsme se do smrtelnosti, abychom naplnili smlouvu a zaslíbení, které Bůh dal Abrahamovi. Jsme zde na zemi v této době, abychom zvelebovali kněžství a kázali evangelium. To je to, kým jsme, a to je to, proč jsme zde – dnes a vždy.

Může vás bavit hudba, sporty nebo můžete mít sklony k technice, a jednou můžete pracovat v průmyslu, v nějaké profesi nebo v humanitních oborech. Jakkoli jsou tyto aktivity a zaměstnání důležitá, neurčují, kdo jsme. Zaprvé a především jsme duchovní bytosti. Jsme synové Boží a símě Abrahamovo:

„Neboť kdokoli je věrný, aby získal tato dvě kněžství, o nichž jsem mluvil, a aby zveleboval povolání své, ten je posvěcen Duchem k obnovení těla svého.

Stávají se syny Mojžíšovými a Aronovými a semenem Abrahamovým, a církví a královstvím a vyvolenými Boha.“ (NaS 84:33–34.)

Milí bratří, bylo nám mnoho dáno, a mnohé se po nás požaduje. Kéž vy, mladí muži, plněji chápete, kým jste, tedy semenem Abrahamovým, a kéž se stanete misionáři dlouho předtím, než odejdete na misii. Až se pak vrátíte domů a ke své rodině, kéž jste vy, navrátivší se misionáři, misionáři stále. A kéž my všichni povstaneme jako muži Boží a žehnáme národům země silnějším svědectvím a větší duchovní mocí, než jsme žehnali kdykoli předtím.

Vydávám svědectví o tom, že Ježíš je Kristus, náš Spasitel a Vykupitel. Vím, že On žije! A svědčím o tom, že my, nositelé kněžství, jsme Jeho představiteli v tomto slavném díle hlásání Jeho evangelia, dnes a vždy. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.