Pouť na vyšší místo

26. prosince 2004 otřáslo pobřežím Indonésie silné zemětřesení, které vyvolalo strašlivou tsunami, která usmrtila více než 200 000 lidí. Byla to strašlivá tragédie. Během jediného dne se navždy změnily miliony životů.

Byla tam ale jedna skupina lidí, kteří i přesto, že jejich vesnice byla zničena, neutrpěli ani jedinou ztrátu na životě.

Důvod?

Věděli, že přijde tsunami.

Mokenové žijí ve vesnicích na ostrovech u pobřeží Thajska a Barmy (Myanmar). Jsou společenstvím rybářů, které svým životem závisí na moři. Stovky, a možná tisíce let, studovali jejich předkové oceán a své poznání předávali z otce na syna.

Zejména jedné věci se učili pozorně, totiž, co mají dělat, když oceán ustupuje. Jejich tradice uvádí, že když k tomu dojde, brzy potom přijde „Laboon“ – vlna, která požírá lidi.

Když vesničtí starší viděli obávaná znamení, křičeli na každého, aby utekl na vysoké místo.

Ne všichni poslouchali.

Jeden starý rybář řekl: „Nikdo z dětí mi nevěřil.“ Dokonce jeho vlastní dcera ho nazvala lhářem. Ale starý rybář si nepopřál oddechu, dokud všichni neopustili vesnici a nevylezli na vyšší místa.¹

Mokenové měli štěstí, že měli někoho, kdo je přesvědčivě varoval před tím, co přijde. Vesničané měli štěstí, protože uposlechli. Kdyby neuposlechli, mohli zahynout.

Prorok Nefi psal o velké pohromě jeho doby, o zničení Jeruzaléma. „Jako bylo pro nepravost zničeno mezi Židy jedno pokolení,“ řekl, „právě tak byli ničeni od pokolení k pokolení podle nepravostí svých; a nikdy nebylo žádné z nich zničeno, aniž by to bylo předpověděno proroky Páně“.²

Ode dnů Adama Pán hovořil ke svým prorokům, a i když se Jeho poselství liší podle konkrétních dobových potřeb, existuje jedno důsledné, nikdy se neměnící téma – odejděte od nepravosti a putujte na vyšší místo.

Když lidé následují slova proroků, Pán jim žehná. Když si však Jeho slova neváží, často následuje zármutek a utrpení. Kniha Mormonova učí této velké lekci stále znovu a znovu. Na jejích stránkách čteme o dávných obyvatelích amerického kontinentu, kteří díky své spravedlivosti byli požehnáni Pánem a začalo se jim dobře dařit. Přesto se tato prosperita často změnila v prokletí tím, že způsobila, že „[zatvrzovali] srdce své a [zapomínali] na Pána, svého Boha“.³

Na prosperitě je něco, co v některých lidech uvolňuje to nejhorší. V knize Helamanově se dozvídáme o jedné skupině Nefitů, kteří zažili velkou ztrátu a krveprolití. Dočítáme se o nich: „A bylo to pro pýchu jejich srdce, pro jejich nesmírné bohatství, ano, bylo to pro utlačování chudých, odpírání jejich potravy hladovým, odpírání jejich šatstva nahým a bití jejich pokorných bratří do tváře, vysmívání se tomu, co je posvátné [a] zapírání ducha proroctví a zjevení.“⁴

Tento zármutek by je nepostihl, „kdyby nebylo jejich zlovolnosti“.⁵ Kdyby jenom následovali slova svých současných proroků a putovali na vyšší místo, jejich život by byl zcela jiný.

Přirozeným důsledkem, který přichází k těm, kteří se odvracejí od cesty Páně, je, že jsou ponecháni vlastní síle.⁶ I když si v žáru svého úspěchu můžeme myslet, že máme dostatek síly, ti, kteří spoléhají na rámě těla, brzy zjistí, jak slabé a nespolehlivé ve skutečnosti je.⁷

Například Šalomoun nejprve poslouchal Pána a ctil Jeho zákon. Díky tomu se mu dařilo a byl požehnán nejenom moudrostí, ale i bohatstvím a poctami. Pán slíbil, že bude-li pokračovat ve spravedlivosti, „[utvrdí] zajisté stolici království [jeho] nad Izraelem na věky“.⁸

Ale i přes všechna nebeská navštívení, i přes to, že obdržel více požehnání než všichni lidé, se Šalomoun odvrátil od Pána. Kvůli tomu Pán nařídil, aby mu bylo království odňato a bylo dáno jeho služebníkovi.⁹

Tento služebník se jmenoval Jeroboám. Jeroboám byl přičinlivý muž z kmene Efraimova, kterého Šalomoun povýšil, aby řídil část jeho dělníků.¹⁰

Jednoho dne, když byl Jeroboám na cestách, přistoupil k němu prorok a prorokoval, že Pán odejme království Šalomounovi a dá deset z dvanácti kmenů Izraele Jeroboámovi.

Pán prostřednictvím svého proroka Jeroboámovi slíbil, že když bude dělat to, co je správné: „Budu s tebou a vzdělám tobě dům stálý, jako jsem vzdělal Davidovi, a dám tobě lid Izraelský.“¹¹

Pán si vyvolil Jeroboáma a přislíbil mu pozoruhodná požehnání, pokud jenom bude poslouchat přikázání a bude putovat na vyšší místo. Po Šalomounově smrti se prorokova slova naplnila a deset z dvanácti kmenů Izraele následovalo Jeroboáma.

Poslouchal nový král po prokázání takové přízně Pána?

Naneštěstí ne. Vztyčil zlatá telata a povzbuzoval svůj lid, aby je uctíval. Vytvořil vlastní „kněžství“ tak, že vybral, kohokoli si přál, a vysvětil je za „kněží výsostí“.¹² Zakrátko byl král, nehledě na veliká požehnání, která obdržel od Pána, horší než všichni před ním.¹³ V pozdějších pokoleních byl Jeroboám měřítkem, se kterým byli porovnáváni zlí králové Izraele.

Kvůli takové zlovolnosti se Pán od Jeroboáma odvrátil. V důsledku královy zlovolnosti Pán ustanovil, že král a celá jeho rodina budou zničeni, až nikdo nezůstane. Toto proroctví se později do písmene vyplnilo. Jeroboámovo símě zmizelo ze země.¹⁴

Šalomoun a Jeroboám jsou příklady velkého tragického cyklu, který je mnohokrát znázorněn v Knize Mormonově. Když jsou lidé spravedliví, Pán dává, aby se jim dařilo. Prosperita často vede k pýše, která vede k hříchu. Hřích vede ke zlovolnosti a k srdci, které se zatvrzuje vůči věcem Ducha. Konec této cesty nevyhnutelně vede k zlomenému srdci a k zármutku.

Toto schéma se opakovalo nejenom v životě jednotlivých lidí, ale i v životě měst, národů, a dokonce i světa. Důsledky ignorování Pána a Jeho proroků jsou jisté a často je doprovází velký zármutek a lítost. V naší době Pán varoval, že zlovolnost nakonec povede k „hlad[u] a morov[é] rán[ě] a zemětřesení a hrom[u] nebe“, až „obyvatelé země pocítí hněv a rozhořčení a ukázňující ruku Všemohoucího Boha“.¹⁵

Je však důležité porozumět tomu, že mnozí ušlechtilí a dobří lidé jsou také postihováni pohromami způsobenými člověkem nebo přírodou. První Svatí v této dispensaci byli pronásledováni a vyháněni z domovů. Někteří přišli o život. Ale možná proto, že toho tolik vytrpěli, si osvojili vnitřní sílu, což byla nezbytná příprava pro dílo, které ještě měli vykonat.

Totéž se odehrává i v naší době.

Protože nejsme před pohromami imunní, musíme se z nich poučit.

I když písma ukazují důsledky neposlušnosti, ukazují také, co se může stát, když lidé naslouchají Pánu a řídí se Jeho radami.

Když zlovolné město Ninive slyšelo varovný hlas proroka Jonáše, volalo mocně k Pánu, činilo pokání a bylo zachráněno před zničením.¹⁶

Jelikož lidé v Enochově době byli zlí, Pán Enochovi přikázal, aby otevřel ústa a varoval lidi, aby se odvrátili od své zlovolnosti a aby sloužili Pánu, svému Bohu.

Enoch odložil strach a udělal, jak mu bylo přikázáno. Putoval mezi lidem, volal silným hlasem a svědčil proti jejich skutkům. Písma nám říkají, že „všichni lidé byli kvůli němu uraženi“. Mezi sebou hovořili o „podivné věci v zemi“ a o „divém muži“, který přišel mezi ně.¹⁷

Ale i když mnozí Enocha nenáviděli, pokorní věřili jeho slovům. Zanechali svých hříchů a putovali na vyšší místo a „byli požehnaní na horách a na vysokých místech a vzkvétali“.¹⁸ V jejich případě namísto k pýše a hříchu vedla prosperita k soucitu a spravedlivosti. „A Pán nazval lid svůj SIONEM, protože byli jednoho srdce a jedné mysli a přebývali ve spravedlivosti; a nebylo žádných chudých mezi nimi.“¹⁹

Po svém vzkříšení přišel Spasitel do Amerik. Díky Jeho úžasné službě se srdce lidí obměkčilo. Zanechali hříchů a putovali na vyšší místo. Vážili si Jeho slov a snažili se následovat Jeho příklad.

Stali se natolik spravedlivými, že mezi sebou neměli sváry a navzájem spolu jednali spravedlivě. Navzájem se ochotně dělili o svůj majetek a nadmíru se jim dařilo.

O těchto lidech bylo řečeno, že „zajisté nemohlo býti šťastnějšího lidu mezi všemi lidmi, kteří byli stvořeni rukou Boží“.²⁰

V naší době čelíme podobnému rozhodnutí. Můžeme pošetile ignorovat Boží proroky, spoléhat se na svou vlastní sílu a nakonec sklidit důsledky. Nebo můžeme moudře přilnout k Pánu a přijímat Jeho požehnání.

Král Beniamin popsal obě cesty a oba důsledky. Řekl, že ti, kteří opustí Pána, budou „vydáni hroznému pohledu na svou vlastní vinu a ohavnosti své, což způsobí, že se stáhnou z přítomnosti Páně do stavu bídy a nekonečných muk“.²¹

Ale ti, kteří putují na vyšší místo a dodržují Boží přikázání, „jsou požehnaní ve všech věcech, jak v časných, tak v duchovních; a vytrvají-li věrně do konce, budou přijati v nebi, aby takto mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí“.²²

Jak poznáme, který směr máme následovat? Když Spasitel kráčel po zemi, požádali ho, aby jmenoval největší přikázání. Bez váhání řekl: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.

To jest přední a veliké přikázání.

Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

Na těch dvou přikázáních všecken zákon záleží i proroci.“²³

V těchto verších Pán poskytuje jasný návod, jak poznat, zda jdeme správnou cestou. Ti, kteří putují na vyšší místo, milují z celého srdce Pána. Vidíme, že se tato láska projevuje v jejich životě. Hledají svého Boha v modlitbě a naléhavě prosí o Jeho Svatého Ducha. Pokořují se a otevírají srdce učení proroků. Zvelebují svá povolání a snaží se spíše sloužit, než si nechat sloužit. Stojí jako Boží svědkové. Poslouchají Jeho přikázání a zesilují ve svém svědectví o pravdě.

Milují také děti Nebeského Otce, a v jejich životě se tato láska projevuje. Pečují o své bratry a sestry. Sytí a podporují své manželské partnery a děti a slouží jim. V duchu lásky a laskavosti posilují ty, kteří jsou kolem nich. Ochotně dávají ze svého majetku druhým. Truchlí s truchlícími a utěšují ty, kteří útěchu potřebují.²⁴

Tato pouť na vyšší místo je cestou učedníků Pána Ježíše Krista. Je to pouť, která nás nakonec dovede k oslavení s naší rodinou v přítomnosti Otce a Syna. V důsledku toho musí naše pouť na vyšší místo zahrnovat dům Páně. Když přicházíme ke Kristu a putujeme na vyšší místo, budeme si přát strávit více času v Jeho chrámech, protože chrámy představují vyšší místo, posvátné místo.

V každém věku čelíme nějakému rozhodnutí. Můžeme důvěřovat vlastní síle, nebo můžeme putovat na vyšší místo a přijít ke Kristu.

Každé rozhodnutí má důsledek.

Každý důsledek má cíl.

Vydávám svědectví, že Ježíš Kristus je náš Vykupitel, žijící Syn žijícího Boha. Nebesa jsou otevřená a milující Nebeský Otec zjevuje své slovo člověku. Prostřednictvím proroka Josepha Smitha bylo na zemi znovuzřízeno evangelium. V naší době žije prorok, vidoucí a zjevovatel, president Gordon B. Hinckley, a zjevuje člověku slovo Boží. Jeho hlas zní v souladu s prorockými hlasy všech uplynulých věků.

„Vyzývám každého z vás,“ řekl „kdekoli jako členové této Církve můžete být, abyste stáli na nohou a s písní v srdci postupovali vpřed, žili podle evangelia, milovali Pána a budovali království. Společně vytrváme do konce a uchováme si víru, Všemohoucí bude naší silou.“²⁵

Bratři a sestry, jsme povoláni putovat na vyšší místo.

Můžeme se vyvarovat zármutku a bídy, které přicházejí v důsledku neposlušnosti.

Můžeme přijímat pokoj, radost a věčný život, pokud budeme dbát slov proroků, budeme vnímaví vůči vlivu Ducha Svatého a naplníme své srdce láskou k našemu Nebeskému Otci a k svému bližnímu.

Zanechávám vám své svědectví, že Pán požehná všechny, kteří nastoupí na cestu učednictví a putují na vyšší místo, ve jménu Ježíše Krista, amen.