Jste-li připraveni, nebudete se báti

Drazí bratří v kněžství, kdekoli v tomto širém světě můžete být – jak úžasnou skupinou jste se stali, muži a chlapci každé rasy a každého pokolení, všichni součástí Boží rodiny.

Jak drahocenný je Jeho dar pro nás. Dal nám část toho, co je Jeho božskou pravomocí, věčné kněžství, moc, kterou uskutečňuje nesmrtelnost a věčný život člověka. A z toho vyplývá, že když je nám mnoho dáno, je od nás mnoho požadováno (viz Lukáš 12:48; NaS 82:3).

Vím, že nejsme dokonalými muži. Známe dokonalou cestu, ale ne vždy podle své znalosti jednáme. Ale myslím, že většinou se snažíme. Snažíme se být takovými muži, jakými by nás Otec chtěl mít. To je velmi vysoký cíl, a já chválím každého z vás, kdo se ho snažíte dosáhnout. Kéž vám Pán žehná, když se v každém ohledu snažíte žít příkladným životem.

Jak všichni víme, oblast Spojených států u Mexického zálivu nedávno strašlivě utrpěla zuřícími vichry a vodami. Mnozí ztratili vše, co měli. Škody jsou astronomické. Trpěly doslova miliony. Strach a starosti sevřely srdce mnohým. Došlo ke ztrátám na životech.

S tímto vším došlo k poskytnutí velké pomoci. Srdce byla obměkčena. Domovy se otevřely. Kritici rádi hovoří o selhání křesťanství. Každý takový by se měl podívat, co církve udělaly v této situaci. Příslušníci mnoha denominací dokázali zázraky. A mezi nimi ani zdaleka ne nejposlednější byla naše Církev. Velký počet našich mužů cestoval značnou vzdálenost, přivážejíce s sebou nářadí a stany a vyzařující naději. Muži kněžství věnovali tisíce a tisíce hodin práci na obnově. Najednou tam pracovaly tři i čtyři tisíce mužů. Někteří jsou tam i dnes večer. Nemůžeme jim dostatečně poděkovat. Buďte si prosím vědomi naší vděčnosti, naší lásky a našich modliteb za vás.

Dva naši územní sedmdesátníci, bratr John Anderson, který bydlí na Floridě, a bratr Stanley Ellis, který žije v Texasu, řídili většinu tohoto úsilí. Byli by ale prvními, kdo by zásluhy připsali velkému množství mužů a chlapců, kteří poskytovali pomoc. Mnozí měli trička s nápisem „Mormonské pomáhající ruce“. Získali si lásku a úctu těch, kterým pomáhali. Jejich pomoc se netýkala pouze členů Církve v potížích, ale i velkého počtu těch, jejichž náboženská příslušnost nebyla známa.

Řídili se vzorem Nefitů, jak je zaznamenán v knize Almově: „Neodehnali nikoho, kdo byl nahý nebo kdo byl hladový nebo kdo žíznil nebo kdo byl nemocen nebo o koho nebylo postaráno; a neulpívali srdcem svým na bohatství; tudíž byli štědří ke všem, jak ke starým, tak k mladým, jak k porobeným, tak k svobodným, jak k mužům, tak k ženám, ať již mimo církev nebo z církve, nehledíce na osobu toho, kdo byl potřebný.“ (Alma 1:30.)

Ženy a dívky v mnoha částech Církve vyvinuly herkulovské úsilí při zajišťování desetitisíců hygienických a úklidových souprav. Církev poskytla vybavení, jídlo, vodu a útěchu.

Přispěli jsme podstatnými finančními částkami Červenému kříži a dalším společnostem. Dali jsme miliony z postních obětí a humanitárních fondů. Jednomu každému z vás děkuji jménem příjemců vaší pomoci i jménem Církve.

Neříkám, a důrazně opakuji, že neříkám, a že si ani nemyslím, že to, co se stalo, je trest Boží. Mezi těmi, kteří trpěli, je mnoho dobrých lidí, včetně některých našich věrných Svatých posledních dnů. Když jsem toto řekl, neváhám nyní dodat, že tento starý svět zná pohromy a katastrofy. Ti, kteří čtou písma a věří jim, jsou si vědomi varování proroků ohledně katastrof, ke kterým došlo a ke kterým ještě dojde.

Nastala i velká potopa, kdy vody pokryly zemi a kdy, jak řekl Petr, pouze „osm duší, zachováno jest“ (1. Petr 3:20).

Má-li někdo pochybnosti o hrozných věcech, které mohou postihnout, a které postihnou, lidstvo, ať si přečte 24. kapitolu Matouše. Mimo jiné zde Pán říká: „Budete slýchati zajisté boje a pověsti bojů…

Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou hladové a morové a země třesení po místech.

Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí…

Běda pak těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech…

Nebo bude tehdáž ssoužení veliké, jakéhož nebylo od počátku světa až do té chvíle, aniž kdy potom bude.

A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou ti dnové.“ (Matouš 24:6–8, 19, 21–22.)

V Knize Mormonově čteme o nepředstavitelném zničení na západní polokouli v době Spasitelovy smrti v Jeruzalémě. Opět cituji:

„A stalo se v třicátém a čtvrtém roce, v prvním měsíci, čtvrtého dne toho měsíce, že se zvedla veliká bouře, jakou ještě nikdy nikdo v celé zemi nezažil.

A také přišel obrovský a strašlivý vichr; a přišlo hrozivé hřmění, natolik, že otřásalo celou zemí, jako by se měla rozpuknouti.

A přišly nesmírně ostré blesky, jaké ještě nikdy nikdo v celé zemi nezažil.

A město Zarahemla vzplálo ohněm.

A město Moroni se potopilo v hlubiny mořské a jeho obyvatelé utonuli.

A na město Moronia byla přenesena země, takže tam povstala namísto města veliká hora…

… celá tvář země byla změněna bouří a vichřicemi a hromy a blesky a nesmírně velikým otřásáním celé země;

A silnice se rozpukaly a přímé cesty byly zničeny a mnoho rovných míst se stalo nerovnými.

A mnohá veliká a význačná města se propadla a mnohá byla spálena a mnohá se otřásala, až jejich stavby popadaly k zemi a jejich obyvatelé byli zabiti a ona místa zpustla.“ (3. Nefi 8:5–10, 12–14.)

Jak strašlivá katastrofa to musela být.

Mor neboli černá smrt si ve čtrnáctém století vyžádal miliony životů. Další pandemické nemoci, například černé neštovice, přinášely po staletí nevyslovitelné utrpení a smrt.

V roce 79 bylo výbuchem sopky Vesuv zničeno velké město Pompeje.

Chicago zpustošil strašlivý požár. Přílivové vlny zaplavily oblasti Havaje. Zemětřesení v San Franciscu v roce 1906 zničilo město a vyžádalo si asi tři tisíce životů. Hurikán, který v roce 1900 udeřil na Galveston v Texasu, zahubil osm tisíc lidí. A jak víte, nedávno udeřila strašlivá tsunami v jihovýchodní Asii, kde byly ztraceny tisíce životů a kde je stále zapotřebí pomoci.

Jak ohromující jsou slova zjevení, které se nachází v 88. oddíle Nauky a smluv, o pohromách, které mají přijít po svědectví starších. Pán říká:

„Neboť po svědectví vašem přijde svědectví zemětřesení, jež způsobí sténání uprostřed ní, a lidé budou padati na zem a nebudou schopni státi.

A také přijde svědectví hlasu hromů a hlasu blesků a hlasu bouří a hlasu vln mořských zvedajících se nad meze své.

A všechny věci budou ve zmatku; a zajisté, srdce lidské jim ochabne; neboť strach přijde na všechny lidi.“ (NaS 88:89–91.)

Jak zajímavý je popis tsunami a nedávných hurikánů v pojmech jazyka tohoto zjevení, které říká: „[Hlas] vln mořských zvedajících se nad meze své.“

Nelidskost člověka k člověku projevená v minulých i současných konfliktech přinášela a nadále přináší nevyslovitelné utrpení. V súdánské oblasti Dárfúr byly zabity desítky tisíc lidí a dobře přes milion lidí byl přinucen opustit své domovy.

Vše, co jsme zažili v minulosti, bylo předpověděno, a to ještě není konec. Stejně jako docházelo k pohromám v minulosti, očekáváme další v budoucnosti. Co uděláme?

Někdo řekl, že nepršelo, když Noé stavěl koráb. Ale dostavěl ho a přišel déšť.

Pán řekl: „Jste-li připraveni, nebudete se báti.“ (NaS 38:30.)

Prvořadá příprava je také vyložena v Nauce a smlouvách, kde se píše: „Pročež, stůjte na svatých místech a nepohněte se, dokud den Páně nepřijde.“ (NaS 87:8.)

Zpíváme píseň:

Můžeme žít tak, abychom se mohli obrátit k Pánovi o Jeho ochranu a vedení. To je první priorita. Nemůžeme očekávat Jeho pomoc, nejsme-li ochotni dodržovat Jeho přikázání. My v této Církvi máme dostatek důkazů o trestech za neposlušnost v příkladu národa Jareditů a Nefitů. Oba národy přešly kvůli zlovolnosti od slávy k naprostému zničení.

Samozřejmě víme, že déšť padá na spravedlivého i na nespravedlivého (viz Matouš 5:45). Ale i když i spravedliví umírají, nejsou ztraceni, ale jsou spaseni skrze usmíření Vykupitele. Pavel napsal Římanům: „Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme.“ (Římanům 14:8.)

Můžeme dbát varování. Bylo nám řečeno, že ohledně zranitelnosti New Orleans byla dána mnohá varování. Seismologové nám řekli, že údolí Solného jezera je potenciální zónou zemětřesení. Právě z tohoto důvodu rozsáhle renovujeme Tabernacle na Chrámovém náměstí. Tato historická a pozoruhodná budova musí být uzpůsobena, aby vydržela otřesy země.

Postavili jsme sýpky a skladiště a zásobili jsme je životními nezbytnostmi pro případ katastrofy. Ale nejlepší skladem je domácí zásobárna. Pán ve slovech zjevení řekl: „Zorganisujte se; připravte každou nutnou věc.“ (NaS 109:8.)

Našim lidem se po tři čtvrtě století dostává rady a povzbuzení, aby podnikli takové přípravy, které zajistí přežití v případě pohromy.

Můžeme si dát stranou nějakou vodu, základní potraviny, léky a oblečení, aby nás zahřívalo. Pro případ deštivého dne máme mít stranou trochu peněz.

To, co jsem řekl, nemá způsobit návaly v prodejnách potravin nebo něco podobného. Neříkám nic, co by nezaznívalo již velmi dlouhou dobu.

Nikdy neztrácejme ze zřetele faraónův sen o tučných a hubených kravách, o klasech plných zrní a o uvadlých klasech, jehož význam Joseph vyložil, aby naznačil léta hojnosti a léta nedostatku (viz Genesis 41:1–36).

Drazí bratří, mám víru, že nám Pán požehná, bude nad námi bdít a pomůže nám, budeme-li kráčet v poslušnosti Jeho světla, Jeho evangelia a Jeho přikázání. Je naším Otcem a naším Bohem, a my jsme Jeho dětmi, a Jeho lásku a zájem si musíme v každém ohledu zasloužit. Abychom to mohli činit, to je má pokorná modlitba ve jménu Ježíše Krista, amen.