Příprava na znovuzřízení a druhý příchod: „Ruka má bude nad tebou“

Letos oslavujeme 200. výročí narození proroka Josepha Smitha. Vydáváme svědectví světu, že byl prorokem Božím předustanoveným k tomu, aby uskutečnil znovuzřízení evangelia Ježíše Krista. To učinil pod vedením našeho Spasitele, který jednomu dřívějšímu prorokovi řekl: „Jméno mé je Jehova a já znám konec od počátku; tudíž ruka má bude nad tebou.“¹

Uznávám Pánovu ruku ve znovuzřízení evangelia. Prostřednictvím inspirovaných obětí Božích dětí v průběhu věků byl položen základ znovuzřízení a svět se připravuje na druhý příchod našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Jeho evangelium bylo na zemi prvně založeno počínaje Adamem a bylo učeno v každé dispensaci takovými proroky, jako byli Enoch, Noé, Abraham, Mojžíš a další. Každý z těchto proroků předpověděl příchod Ježíše Krista, který usmíří hříchy světa. Tato proroctví se vyplnila. Spasitel založil svou Církev. Povolal apoštoly a zřídil kněžství. A co je nejdůležitější, položil za nás život a povstal, aby všichni opět povstali, a tak přinesl smírnou oběť. To ale nebyl konec.

Po svém vzkříšení Spasitel pověřil své apoštoly, aby vedli Církev a spravovali obřady evangelia. Věrni tomuto pověření byli pronásledováni a někteří byli nakonec umučeni. V důsledku toho se na zemi již nenacházela Pánova kněžská pravomoc a svět upadl do duchovní temnoty. Ve stoletích, která následovala, měly děti Boží světlo Kristovo, mohly se modlit a mohly pociťovat vliv Ducha Svatého. Ale plnost evangelia byla ztracena. Na zemi nezbyl nikdo s mocí a pravomocí vést Církev nebo vykonávat posvátné obřady, jako je křest, udílení daru Ducha Svatého a spásné obřady chrámu. Téměř každému byl odepřen přístup k písmům a většina lidí byla negramotná.

Prvním krokem ke znovuzřízení evangelia bylo zpřístupnit písma a pomoci Božím dětem, aby se je naučily číst. Bible byla původně napsána v hebrejštině a řečtině, což byly jazyky, které obyčejní lidé v celé Evropě neznali. Potom, asi čtyři sta let po Spasitelově smrti, přeložil Jeroným Bibli do latiny. Přesto ale písma nebyla široce dostupná. Kopie byly psány rukou, obvykle mnichy, a dokončení každé si vyžádalo roky.

Potom, prostřednictvím vlivu Ducha Svatého, začal v srdci lidí růst zájem o vzdělanost. Tato renesance neboli „znovuzrození“ se rozšířila po celé Evropě. Na konci 14. století kněz jménem John Viklef inicioval překlad Bible z latiny do angličtiny. Protože angličtina byla tehdy vznikajícím, nevytříbeným jazykem, církevní vedoucí se domnívali, že je nevhodná pro sdělování Božího slova. Někteří vedoucí si byli jisti, že kdyby si lidé sami mohli číst a vykládat Bibli, její nauka by byla zkažena, jiní se obávali, že lidé s nezávislým přístupem k písmům nebudou potřebovat církev a přestanou ji finančně podporovat. V důsledku toho byl Viklef obžalován z kacířství a podle toho s ním bylo jednáno. Poté, co zemřel a byl pohřben, byly jeho kosti vykopány a spáleny. Ale Boží dílo nemohlo být zastaveno.

Zatímco někteří byli inspirováni překládat Bibli, jiní byli inspirováni připravit prostředky pro její vydávání. V roce 1455 vynalezl Johannes Gutenberg tiskařský lis s vyměnitelnými literkami a Bible byla jednou z prvních knih, které vytiskl. Poprvé bylo možné vytisknout vícenásobné kopie písem za cenu, kterou si mohli dovolit mnozí.

Mezitím spočívala inspirace Boží také na objevitelích. V roce 1492 vyplul Kryštof Kolumbus, aby nalezl novou cestu na Dálný východ. Kolumbus byl při své pouti veden rukou Boží. Řekl: „Bůh mi dal víru, a potom odvahu.“²

Tyto vynálezy a objevy připravily jeviště pro další příspěvky. Na začátku šestnáctého století se na Oxfordskou universitu zapsal mladý William Tyndale. Studoval tam dílo biblického učence Erasma, který věřil, že písma jsou „potrava duše [člověka] a… musí proniknout do samé hloubi [jeho] srdce a mysli“.³ Prostřednictvím svého studia si Tyndale osvojil lásku k Božímu slovu a touhu, aby všechny Boží děti na něm mohly samy hodovat.

Přibližně ve stejné době vyjmenoval německý kněz a profesor jménem Martin Luther 95 bodů, v nichž byla jeho současná církev na omylu, a statečně je poslal v dopise svým nadřízeným. Ve Švýcarsku vytiskl Ulrich Zwingli 67 článků reforem. Jan Kalvín ve Švýcarsku, John Knox ve Skotsku a mnozí další v tomto úsilí pomáhali. Začala reformace.

William Tyndale se mezitím stal vyškoleným knězem a plynně hovořil osmi jazyky. Věřil, že přímý překlad z řečtiny a hebrejštiny do angličtiny by byl přesnější a čtivější než Viklefův překlad z latiny. A tak Tyndale, osvícen Duchem Božím, přeložil Nový zákon a část Starého zákona. Přátelé ho varovali, že za to zaplatí životem, on se ale nebál. Jednou, když diskutoval s učeným mužem, řekl: „Pokud Bůh ušetří můj život po mnoho let, způsobím, že chlapec, který vede pluh, bude znát písma lépe než ty.“⁴

Tyndalle, stejně jako mnozí, nakonec za své úsilí životem zaplatil – byl uškrcen a upálen u kůlu nedaleko Bruselu. Ale víra, za kterou položil život, nebyla ztracena. Miliony získaly samy zkušenost s tím, co Tyndale učil po celý život: „Povahou Božího slova je, že kdokoli ho čte,… začne se okamžitě každým dnem zlepšovat a zlepšovat, až vyroste v dokonalého člověka.“⁵

Bouřlivé politické časy s sebou přinesly změnu. Kvůli sporu s církví v Římě se král Jindřich VIII. prohlásil hlavou církve v Anglii a požadoval, aby se v každém farním kostele v Anglii nacházela písma v angličtině. V těchto kostelech se scházeli lidé hladovějící po evangeliu a navzájem si četli písma, dokud jim neselhal hlas. Bible se také používala jako slabikář při výuce čtení. I když po celé Evropě dále umírali mučedníci, temná noc nevědomosti se chýlila ke konci. Jeden kazatel před upálením prohlásil: „Dnes Boží milostí rozsvítíme v Anglii takovou svíci, která, jak věřím, nikdy nezhasne.“⁶

Vyjadřujeme vděčnost všem, kteří žili v Anglii a po celé Evropě, kteří pomáhali toto světlo zažehnout. Boží milostí se světlo rozzářilo. Anglický král Jakub I. si byl vědom nejednotnosti ve své zemi, a dal souhlas k vydání nové oficiální verze Bible. Odhaduje se, že ve verzi krále Jakuba zůstalo více než osmdesát procent překladu Nového zákona a velká část Starého zákona (Pět knih Mojžíšových, neboli Genesis až Deuteronomium a Jozue až Paralipomenon) od Williama Tyndalea.⁷ Za čas si tato verze měla najít cestu do nové země, aby si ji přečetl čtrnáctiletý venkovský chlapec jménem Joseph Smith. Je nějaký div, že verze krále Jakuba je dnes schválenou anglickou Biblí Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů?

Náboženské pronásledování v Anglii pokračovalo i za Jakubova syna Karla a mnozí byli nuceni hledat svobodu v nových zemích. Mezi nimi byli i Poutníci, kteří do Ameriky připluli v roce 1620, právě do té části světa, kterou o více než sto let dříve objevil Kolumbus. Brzy následovali další kolonisté, včetně takových, jako byl Roger Williams, zakladatel a později i guvernér Rhode Islandu, který pokračoval v hledání pravé Kristovy Církve. Williams řekl, že na zemi není řádně zorganizovaná církev Kristova, ani žádná osoba oprávněná vykonávat nějaký církevní obřad, ani být nemůže, dokud nebudou vysláni noví apoštolové velkou Hlavou církve, jejíž příchod hledal.⁸

O století později tyto náboženské pocity vedly zakladatele nového národa na americkém kontinentu. Vedeni Boží rukou zajistili náboženskou svobodu každému občanovi inspirovanou Listinou práv a svobod. O čtrnáct let později, 23. prosince 1805, se narodil prorok Joseph Smith. Příprava znovuzřízení byla téměř hotova.

Jako mladý muž byl Joseph „[pobízen] k vážnému uvažování“⁹ na téma náboženství. Protože se narodil v zemi náboženské svobody, mohl si klást otázku, která ze všech církví je pravá. A protože Bible byla přeložena do angličtiny, mohl hledat odpověď ve slově Božím. V knize Jakubově četl: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha“¹⁰ a učinil, jak mu bylo nařízeno. Josephovi se v odpověď na jeho modlitbu ukázali Bůh Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus.¹¹ Tento pokorný farmářský chlapec byl prorokem vyvoleným Bohem k tomu, aby znovuzřídil dávnou Církev Ježíše Krista a Jeho kněžství v těchto posledních dnech. Toto znovuzřízení se mělo stát poslední dispensací plnosti časů, jež znovuzřídí všechna požehnání kněžství, které člověk může na zemi obdržet. Toto božské pověření mu neukládalo, aby reformoval to, co již bylo na zemi, ani aby proti tomu protestoval. Mělo znovuzřídit to, co už jednou bylo na zemi a co bylo poté ztraceno.

Znovuzřízení začalo prvním viděním v roce 1820 a pokračovalo tím, že světlo světa spatřila Kniha Mormonova – Další svědectví o Ježíši Kristu. 21. září 1823 Josepha navštívil anděl Moroni, který ho učil o dávných záznamech obsahujících „plnost věčného evangelia… aby připravovalo druhý příchod Mesiáše“.¹² Kniha Mormonova zaznamenaná na zlatých deskách podává zprávu o Kristově službě na západní polokouli, právě tak jako Bible zaznamenává Jeho život a službu ve Svaté zemi. O čtyři roky později Joseph obdržel zlaté desky a v prosinci 1827 začal překládat Knihu Mormonovu.¹³

Během překladu se Joseph Smith a jeho písař Oliver Cowdery dočetli o křtu. Jejich touha obdržet toto požehnání vedla ke znovuzřízení Aronova kněžství dne 15. května 1829 z rukou Jana Křtitele.¹⁴

Následovalo znovuzřízení Melchisedechova kněžství, které Josephovi a Oliverovi udělili apoštolové Petr, Jakub a Jan, kteří drželi klíče. Po stoletích duchovní temnoty byla na zemi opět moc a pravomoc jednat v Božím jménu, vykonávat posvátné obřady a vést Jeho Církev.

První výtisk Knihy Mormonovy byl vydán 26. března 1830. O několik dnů později, 6. dubna, byla v domě Petera Whitmera st. ve Fayette ve státě New York opět zorganizována pravá Kristova Církev v těchto posledních dnech. Starší Parley P. Pratt popsal účinky těchto událostí na svět takto:

Dlouhá noc konečně skončila a zjevení začalo proudit, což mělo za následek další písma. 17. srpna 1835 Církev přijala Nauku a smlouvy. Téhož roku také započal překlad knihy Abrahamovy v Drahocenné perle.

Brzy následovala další pravomoc jednat ve jménu Páně. 27. března 1836 byl zasvěcen chrám Kirtland.¹⁶ V tomto chrámu se Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu zjevil Spasitel, a potom následovalo zjevení se Mojžíše, Eliase a Eliáše, kteří Prorokovi předali další kněžské klíče.¹⁷

Toto světlo evangelia nebude již nikdy ze země odňato. V roce 1844 Joseph Smith udělil všechny klíče kněžství Brighamu Youngovi, Johnu Taylorovi, Wilfordu Woodruffovi a jejich spoluapoštolům. Prorok řekl: „Dožil jsem se dne, kdy jsem viděl, že toto břímě, které spočívalo na mých bedrech, je přeneseno na bedra jiných mužů… klíče království jsou zasazeny na zemi, aby již nikdy nebyly odňaty… Bez ohledu na to, co se se mnou stane.“¹⁸ Žel, za tři měsíce, 27. června, Joseph Smith, Prorok, a jeho bratr Hyrum zemřeli mučednickou smrtí v Carthage ve státě Illinois.

Starší John Taylor, který byl s Prorokem v době, kdy zemřel mučednickou smrtí, o něm svědčil: „Joseph Smith, Prorok a Vidoucí Páně, učinil, kromě Ježíše samotného, pro spasení lidí na tomto světě více, než kterýkoli jiný člověk, jenž na něm kdy žil.“¹⁹

Svědčím, že dílo proroka Josepha Smitha je dílem Spasitele. Stezka v Pánově službě není vždy snadná. Často vyžaduje oběti, a pravděpodobně zažijeme i protivenství. Když Mu ale sloužíme, zjišťujeme, že Jeho ruka je skutečně nad námi. Tak tomu bylo i s Viklefem, Tyndalem a s tisíci dalších, kteří připravovali cestu znovuzřízení. Tak tomu bylo s prorokem Josephem Smithem a se všemi, kteří pomáhali připravit cestu pro znovuzřízené evangelium. Tak tomu je a bude i s námi.

Pán od nás očekává, že budeme tak věrní, tak oddaní a tak odvážní jako ti, kteří nás předešli. Byli povoláni, aby za evangelium položili život. My jsme povoláni, abychom za stejným účelem žili. V těchto posledních dnech k tomu máme zvláštní důvod.

Před onou posvátnou nocí v Betlémě připravovaly historické události a slova proroků všech dispensací cestu pro první příchod Pána a pro Jeho usmíření. Podobně historie a proroctví položily základ pro znovuzřízení evangelia skrze proroka Josepha Smitha. Máme oči, abychom viděli, že události a proroctví naší doby nás připravují na Spasitelův druhý příchod?

Vydávám zvláštní svědectví, že náš Spasitel, Ježíš Kristus, žije. Svědčím, že Jeho ruka byla nad dílem znovuzřízení od doby před založením tohoto světa a bude nad ním až do Jeho druhého příchodu.

Pokorně se modlím, aby se každý z nás připravoval na to, aby Ho mohl uvítat. V Jeho svatém jménu, ve jménu Ježíše Krista, amen.