Buďte připraveni… buďte od nynějška nadále silní

Stalo se vám někdy, že jste s někým hovořili a náhle jste byli požádáni, abyste byli zticha, zatímco váš názor byl nesprávně interpretován a znevažován? Mně se to stalo před téměř 25 lety a pocit zklamání z tohoto nedokončeného rozhovoru přetrvává dodnes.

Jako misijní president jsem byl pozván ještě s dalšími představiteli Církve na setkání se starostou jednoho města, které patřilo do naší misie. Srdečně nás přivítal ve své kanceláři. Náš rozhovor se točil kolem znepokojujících jevů té doby. Nakonec se zeptal, proč se v jeho městě Církev věnuje misionářské práci.

To nebylo nečekané. Pár týdnů předtím mě napadlo, že tuto otázku položí, a promyslel jsem si, jak na ni odpovím. Odpověděl jsem: „Evangelium Ježíše Krista poskytuje odpovědi na všechny problémy světa, včetně těch, kterým čelí dobří lidé vašeho města, a nabízí jejich řešení. Proto tady jsme.“

Se samozřejmostí jsem očekával, že starosta bude chtít vědět více. Namísto toho se však změnilo jeho chování. Výraz jeho tváře ovládl skepticismus, pak přezírání. Pobouřeně okomentoval můj naivní přístup k problémům světa a příkře ukončil naši návštěvu. Nedovolil nám uvést žádné další vysvětlení.

Dnes dopoledne bych chtěl tento rozhovor dokončit. Doufám, že ten dobrý starosta poslouchá, protože to, co bude následovat, je pro svět plný problémů velmi důležité.

V posledních letech námi otřásly hrozné pohromy. Jejich frekvence a intenzita neustále roste. Přírodní síly zasahují tak rozsáhlá území, že to nahání hrůzu, lidé nemilosrdně prolévají krev a neovládané choutky vedou k nemravnostem, kriminalitě a k úpadku rodiny, a dosahuje to nepředstavitelných rozměrů. Tsunami v jižní Asii a hurikány ve Spojených státech, které byly spojeny s obrovskými oběťmi, patří k posledním pohromám, které upoutaly naši pozornost. Srdce a ruce z celého světa pomáhají těm, kteří byli tak těžce postiženi. Na krátkou dobu rozdíly ustupují soucitu a lásce.

Ti, kteří byli postiženi pohromami, nám připomínají závislost člověka na Bohu, a my jsme jim za to zavázáni. Vdova v uprchlickém táboře, zoufalá z toho, že její synové byli brutálně zavražděni, s pláčem říká: „Nesmím ztratit víru.“ Ti, kteří přežili, přemoženi běsněním Katriny, vyřkli prosbu: „Modlete se za nás!“¹

Příčiny těchto pohrom jsou předmětem zdánlivě nekonečných diskusí. Komentátoři, politici, vědci a mnozí další mají na tyto příčiny své názory.

Pán Ježíš Kristus ohledně znovuzřízení svého evangelia řekl:

„Pročež já, Pán, znaje pohromu, která má přijíti na obyvatele země, zavolal jsem na služebníka svého Josepha Smitha ml. a mluvil jsem k němu z nebe a dal jsem mu přikázání; …

Zkoumejte tato přikázání, neboť jsou pravdivá a věrná a proroctví a zaslíbení, která jsou v nich, budou všechna splněna.“²

Obraťme svou pozornost k důvodům neboli k záměru těchto pohrom. Tady naštěstí není třeba diskutovat, protože máme plnost Kristova evangelia, na něž se můžeme spoléhat. Hledejte ve slovech proroků v Knize Mormonově a v Bibli; čtěte učení Ježíše Krista ve 24. kapitole Matouše;³ studujte zjevení posledních dnů v Nauce a smlouvách.⁴ V nich se dovídáme o Božích záměrech v těchto věcech.

Pohromy jsou formou protivenství, a protivenství je nezbytnou součástí plánu Nebeského Otce pro štěstí Jeho dětí.

Je-li naše srdce před Bohem spravedlivé, protivenství nás bude procvičovat, bude nám pomáhat překonávat naši tělesnou podstatu a bude vyživovat božskou jiskru, která je v nás. Kdyby nebylo protivenství, neuměli bychom volit tu „lepší část“.⁵ Protivenství nám pomáhá poznat, kde musíme činit pokání, kde si musíme podrobit nižší instinkty, kde se musíme chopit spravedlivosti a radovat se z „[pokoje] svědomí“.⁶

Čím více přilneme ke spravedlivosti, tím více se těšíme z ochraňující péče našeho Spasitele. On je Stvořitelem a Pánem vesmíru. Bude uklidňovat větry a vlny.⁷ Jeho učení a usmíření bude uzdravovat duši činící pokání. On je Mesiášem a Vysvoboditelem, a díky Němu si každý z nás může řídit svůj osobní svět, i když nás sužují tragédie. Poslechněte si tyto pravdy:

„A Mesiáš přichází v plnosti času, aby mohl děti lidské z pádu vykoupiti. A protože jsou z pádu vykoupeny, staly se na věky svobodnými, rozeznávajíce dobro od zla; aby jednaly samy za sebe a aby nebylo jednáno za ně, ledaže je to trestem zákona v onen veliký a poslední den, podle přikázání, jež dal Bůh.

Pročež, lidé jsou svobodni podle těla; a vše je jim dáno, co je člověku nezbytné. A jsou svobodni, aby si zvolili svobodu a věčný život skrze velikého Prostředníka všech lidí, nebo aby si zvolili zajetí a smrt podle zajetí a moci ďáblovy; neboť [ďábel] se snaží, aby všichni lidé byli bídní jako on sám.“⁸

Uděláme dobře, když si zapamatujeme, že ďábel je ničitel.

Pravdou je, že v tomto životě jsme pouze tak svobodní, jak nám to dovolí okolnosti našeho smrtelného života. Zřejmě nebudeme schopni zastavit průběh války ve vzdálených zemích, nebo svou slabou paží zadržet zuřící bouři, nebo si klidně běhat, když naše tělo omezuje chatrné zdraví. Ale naprostou pravdou je, že ve skutečnosti tyto okolnosti náš osobní svět neřídí. Ten si řídíme my!

Prorok Joseph Smith prohlásil: „Štěstí je cílem a záměrem naší existence; a bude jejím naplněním, půjdeme-li cestou, která k němu vede; a touto cestou je ctnost, bezúhonnost, věrnost, svatost a dodržování všech přikázání Božích.“⁹

A tedy, vážený pane starosto, evangelium Ježíše Krista poskytuje odpovědi na všechny problémy světa, právě proto, že poskytuje lék na nemoci každé žijící duše.

Pokaždé, když udeří pohromy, dolehne na každého z nás odpovídající posvátný závazek stát se lepším. Máme se zeptat sami sebe: „Kterou oblast svého života mám změnit, abych váhu ukázňování nemusel pociťovat?“

V písmech Pán jasně říká, co od nás očekává, když sestupují takové soudy. Říká: „Opásejte bedra svá a buďte připraveni. Vizte, království je vaše a nepřítel vás nepřemůže.“¹⁰

Církvi a jejím členům je přikázáno, aby byli soběstační a nezávislí.¹¹ Příprava začíná vírou, jež nám umožňuje vytrvat, když přicházejí životní rány. Na pozemský život nahlížíme jako na přípravnou cestu. Víra v Pána a v Jeho evangelium přemáhá strach a plodí duchovnost.

Duchovnost roste, když „[se modlíme a kráčíme] zpříma před Pánem“.¹² Je to „uvědomování si vítězství nad sebou a spojení s Nekonečným“.¹³

Víra, duchovnost a poslušnost vytvářejí připravené a soběstačné lidi. Když jsme poslušni smlouvy desátku, máme štít, který nás chrání před nedostatkem a před mocí ničitele. Když zachováváme půst a štědře přispíváme na péči o druhé, naše modlitby jsou vyslyšeny a rodinná věrnost se upevňuje. Podobná požehnání přicházejí, když jsme poslušni rad proroků a žijeme v rámci svých možností, když se vyhýbáme dluhům, které nejsou nutné, a když si ukládáme základní potřeby, které by umožnily naší rodině přežít alespoň rok. Nemusí to být vždy jednoduché, ale dělejme „to nejlepší“¹⁴ a to, co si uložíme, přetrvá – bude „více než dosti“.¹⁵

A Pán dále říká: „Buďte od nynějška nadále silní; nebojte se, neboť království je vaše.“¹⁶

Síla a odolnost přicházejí prostřednictvím spravedlivého života. Spravedlivým není ten, kdo je svatým v neděli a lajdákem po zbytek týdne. Nekontrolované choutky jsou zničující a způsobují, že si lidé „[zahrávají] s posvátnými věcmi“.¹⁷ President Brigham Young učil: „Hřích, který bude lpět na veškerém potomstvu Adama a Evy, spočívá v tom, že nedělali to, co věděli, že dělat mají.“¹⁸

Evangelium Ježíše Krista je cestou ke spravedlivosti. Tragédie nikdy nevítězí tam, kde vládne osobní spravedlivost. Dbejme tedy rady apoštola Pavla:

„Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla.

Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti.

Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo podlé žádosti jeho.“¹⁹

My, Svatí posledních dnů, máme povinnost připravit sebe, tuto zemi a její obyvatele na druhý příchod Ježíše Krista. Budeme-li připraveni a budeme-li silní tak, jak to učí evangelium, zajistí nám to štěstí nyní i v životě, který přijde, a toto „velkolepé mileniální poslání“ se stane skutečností.

Náš milovaný president Hinckley nás nabádá: „Nyní, bratři a sestry, nastala doba, abychom stáli vzpřímeněji, abychom pozvedli oči a připravili svou mysl na hlubší porozumění a pochopení velkolepého mileniálního poslání Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Toto je období, kdy musíme být silní. Je to čas, kdy musíme jít bez váhání kupředu, protože dobře známe význam, šířku a důležitost svého poslání. Je to čas, kdy máme dělat to, co je správné, bez ohledu na možné následky. Je to čas, kdy máme být shledáni, že dodržujeme přikázání. Nastala doba, kdy máme s laskavostí pomáhat trpícím a projevovat jim lásku a pomáhat těm, kteří jsou ztraceni v temnotě a bolesti. Je to čas, kdy musíme být navzájem ohleduplní a dobří, slušní a zdvořilí, ať jednáme s kýmkoli. Jinými slovy, musíme se stát podobnějšími Kristu.“²⁰

Tímto nabádáním nám Pánův prorok ukazuje cestu touto rozbouřenou dobu. Soucítíme s vámi se všemi, kteří trpíte. Kéž vám Nebeský Otec ve svém nekonečném milosrdenství ulehčí břemena a kéž naplní váš život oním pokojem, který „převyšuje veškerý rozum“.²¹ Nejste sami. Naše láska, víra a modlitby jsou spojeny s vašimi. Tlačte se kupředu ve spravedlivosti, a vše bude dobré.

Ve jménu Ježíše Krista, amen.