Učení – není většího povolání

President Ezra Taft Benson učil: „Co má být zdrojem pro výuku velikého plánu Věčného Boha? Samozřejmě písma — zvláště Kniha Mormonova. K nim mají být počítána také další novodobá zjevení. Mají být používána se slovy apoštolů a proroků a s vnuknutími Ducha.“ (Conference Report, Apr. 1987, 107; or Ensign, May 1987, 85.)

Církev, aby nám pomohla učit z Písem a ze slov proroků posledních dnů, vydala příručky k lekcím a další materiály. Je zapotřebí jen málo dalších výkladů nebo jiných odkazů. Máme důkladně studovat písma, učení proroků posledních dnů a učební materiály, abychom zajistili, že správně rozumíme nauce předtím, než jí učíme.

Když Alma vysvětil kněze, kteří měli učit ty, kteří byli pokřtěni ve vodách Mormonu, „přikázal jim, že nemají učiti ničemu, kromě těch věcí, jimž učil on a jež byly promlouvány ústy svatých proroků“. (Mosiáš 18:19.) Když Spasitelových dvanáct nefitských učedníků učilo lid, „učili týmž slovům, jež promlouval Ježíš – nic neměníce na slovech, jež Ježíš promlouval “. (3. Nefi 19:8.) Při výuce evangelia Ježíše Krista se máte řídit těmito příklady.

President Harold B. Lee prohlásil: „Nemáte jen učit starým naukám tak zřetelně, že jim studenti porozumějí, vy musíte učit naukám Církve tak zřetelně, aby je nikdo nemohl pochopit nesprávně.“ („Loyalty“, in Charge to Religious Educators, 2nd ed. [1982], 64.)

„Během výuky lekce má nedisciplinovaný učitel mnoho možností, aby se odchýlil od směru, který vede k cíli lekce. Jedním z nejběžnějších pokušení je spekulovat o věcech, o kterých Pán řekl velmi málo. Disciplinovaný učitel má odvahu říci ,nevím‘ a dále v tom nepokračovat. Jak řekl president Joseph Fielding Smith: ,Není žádnou ostudou pro naši inteligenci nebo naši bezúhonnost, když v odpověď na stovku spekulativních otázek upřímně řekneme: „Nevím“’ [Gospel Doctrine, 5th ed. (1939), 9].“ (Joseph F. McConkie, „The Disciplined Teacher,“ Instructor, Sept. 1969, 334–35.)

„Disciplinovaný učitel si bude jistý svými zdroji a také se bude ze všech sil snažit zjistit, zda určité tvrzení správně vystihuje nauku Církve nebo zda je pouze názorem autora.“ (Instructor, Sept. 1969, 334–35.)

Nemáme vedoucím Církve přisuzovat tvrzení, aniž bychom si ověřili zdroj těchto tvrzení. Když citujeme verše z písma, máme se ujistit, že je používáme v kontextu.

„Učitelé se také mají vyvarovat oblíbených témat z evangelia — kladení zvláštního nebo výlučného důrazu na určitou zásadu evangelia.“ (Instructor, Sept. 1969, 334–35.)

President Joseph F. Smith řekl: „Oblíbená témata poskytují těm, kdo na ně kladou důraz, nesprávný pohled na evangelium Vykupitele; překrucují jeho zásady a učení a kladou je do nesprávného poměru. Je to nepřirozené hledisko. Každá zásada a postup, které Bůh zjevil, jsou pro lidskou spásu nezbytné a klást nepřiměřeně jakoukoli z nich na přední místo, a přitom skrývat a potlačovat všechny ostatní, je nemoudré a nebezpečné; ohrožuje to naši spásu, neboť to zatemňuje naši mysl a zastírá naše chápání.“ (Gospel Doctrine, 116–17.)

„Snad tím největším pokušením pro učitele, který má potíže s udržením pozornosti členů třídy, je použít senzacechtivý příběh. Je jich mnoho, mají pochybný původ a neustále kolují po celé Církvi… Tyto příběhy nejsou pomůckami pro výuku: stálost a svědectví nejsou vystavěny na senzacechtivých příbězích. Pokyn od proroka, který je určený nám, je udělen prostřednictvím správných kněžských cest. Důkladná pozornost má být věnována poselstvím generálních autorit na konferencích kůlu a na generálních konferencích a mají se pravidelně číst církevní publikace. Učiteli, který si vybuduje pověst člověka, který má pevné přesvědčení a který je zběhlý v nauce, bude věnována správná pozornost.“ (Instructor, Sept. 1969. 334–35.)

President Ezra Taft Benson upozorňoval: „Byly a neustále jsou pokusy vnést do dějin naší Církve [humanistické] koncepce… Klade se důraz na potlačení zjevení a Božího zásahu během významných událostí a na nadměrné zlidšťování proroků Božích, takže se jejich lidské slabosti stávají zjevnějšími než jejich duchovní přednosti.“ („God’s Hand in Our Nation’s History,“ in 1976 Devotional Speeches of the Year [1977], 310.)

Když president Benson hovořil o těchto pokusech, později řekl: „Chtěli bychom vás, učitele, varovat před těmito tendencemi, jež se zdají být snahou přehodnotit dějiny Církve tak, aby byly pro svět rozumově přijatelnějšími.“ (The Gospel Teacher and His Message [address to religious educators, 17 Sept. 1976], 11.)

President J. Reuben Clark, Jr. řekl: „Pouze presidentovi Církve, předsedajícímu vysokému knězi, je vyjádřena podpora jako prorokovi, vidoucímu a zjevovateli pro Církev a pouze on má právo obdržet zjevení pro Církev, ať nová nebo pozměňující, nebo podávat autoritativní výklady Písem, která budou závazná pro Církev nebo jakkoli změnit existující nauky Církve.“ (Church News, 31 July 1954, 10.) Nemáme učit osobnímu výkladu zásad evangelia nebo Písem.

Starší Spencer W. Kimball prohlásil: „Zdá se, že v dnešní době jsou takoví, kteří jsou hrdí na to, že nesouhlasí s oficiálním učením Církve, a kteří předkládají své názory, které jsou v rozporu se zjevenou pravdou. Někteří v tom mohou být částečně nevinně; jiní si živí svůj egoismus a zdá se, že někteří to dělají záměrně. Lidé si mohou myslet, co chtějí, ale nemají právo předkládat druhým své naukově nepřesné představy. Tito lidé by si měli uvědomit, že jejich duše jsou ohroženy.“ (Conference Report, Apr. 1948, 109.)