Julie B. Becková
Generální presidentka Pomocného sdružení

Obrázek

Julie Bangerter Becková říká, že při svém křtu a v chrámu uzavřela smlouvu a slíbila Pánu, že ji může využít ve svém království. To, kde a jak ji On použije, pro ni nebylo důležité. Jako bývalá první rádkyně v generálním předsednictvu Mladých žen říká, že v Církvi „může být každému změněno povolání. Nezáleží na tom, kde sloužíte. Je to Pánovo dílo, a my pracujeme s dětmi našeho Nebeského Otce“.

Sestra Becková se narodila 29. září 1954 Williamu Grant Bangerterovi, který je nyní emeritní člen Prvního kvora Sedmdesáti, a Geraldině Hamblin Bangerterové. Studovala na Dixie College a na Universitě Brighama Younga a promovala v oboru rodinné vědy. 28. prosince 1973 se v chrámu Salt Lake vdala za Ramona P. Becka. Mají tři děti a osm vnoučat.

Než byla sestra Becková povolána ke službě na generální úrovni Církve, sloužila jako presidentka Mladých žen sboru, presidentka Primárek sboru a jako rádkyně v předsednictvu Pomocného sdružení kůlu.

Aby dokázala správně hospodařit s časem, rozděluje si věci podle priority do tří kategorií: „musím udělat“, „měla bych udělat“ a „bylo by příjemné udělat“. Na seznamu toho, co „musí udělat“, je osobní modlitba, studium písma, návštěva chrámu a rodina. „Neznám ženu, která toho nemá na práci víc, než dokáže zvládnout,“ říká. Ale když vše rozdělíte podle priorit, „ušetří vás to pocitu viny. Jsem překvapena, kolik ,příjemných‘ věcí jsem také schopna zvládnout.“

Pán jí žehná nápady, jak být babičkou na dálku – mimo jiné čte svým vnoučatům po telefonu.

„Vždy jsem chovala velkou lásku k Pomocnému sdružení. Během mých prvních let manželství, kdy moji rodiče plnili úkoly daleko odsud, byly sestry v Pomocném sdružení ,mou matkou‘. Během svých cest po celém světě pociťuji upřímnou lásku a obdiv k ženám v Církvi. Je pro mne požehnáním, že budu moci zaměřit svou energii na službu Pomocnému sdružení.“