Tento den

Existuje určité nebezpečí ve slově někdy, pokud znamená „ne dnes“. „Někdy budu činit pokání.“ „Někdy mu odpustím.“ „Někdy řeknu svému příteli o Církvi.“ „Někdy začnu platit desátek.“ „Někdy zase navštívím chrám.“ „Někdy…“

Písma mluví jasně o nebezpečí odkládání. Nebezpečí spočívá v tom, že můžeme zjistit, že jsme daný čas propásli. Bůh, který nám dává každý den jako vzácný poklad, bude požadovat zúčtování. A my budeme plakat, a bude plakat i On, pokud jsme měli v úmyslu činit pokání a sloužit Mu v zítřcích, které nikdy nepřišly, nebo pokud jsme snili o včerejšcích, kdy možnost jednat je již minulostí. Tento den je drahocenným darem Božím. Myšlenka „někdy to udělám“ může ukrást příležitosti současnosti a požehnání věčnosti.

Ve slovech zaznamenaných v Knize Mormonově se skrývá závažné varování a rada:

„A nyní, jak jsem vám pravil dříve, protože se vám dostalo tolika svědectví, tudíž, prosím vás, abyste neodkládali den pokání svého až na konec; neboť po tomto dnu života, který nám je dán, abychom se připravili na věčnost, vizte, nevyužijeme-li řádně času svého, zatímco jsme v tomto životě, pak přijde noc temnoty, kdy nemůže býti žádná práce vykonána.

Nebudete moci říci, až budete uvedeni do onoho strašného stavu: Budu činiti pokání, vrátím se k Bohu svému. Nikoli, to nebudete moci říci; neboť tentýž duch, který ovládá tělo vaše v době, kdy odcházíte z tohoto života, tentýž duch bude míti moc ovládati tělo vaše na onom věčném světě.“¹

Pak Amulek varuje, že odkládání pokání a služby může způsobit, že Duch Páně se od vás vzdálí.

Kromě varování však dává tuto naději: „A toto vím, protože Pán pravil, že nepřebývá v nesvatých chrámech, ale v srdci spravedlivých přebývá; ano, a také pravil, že spravedliví usednou v království jeho a již více nevyjdou; ale šat jejich bude vybělen krví Beránkovou.“²

Písma jsou plná příkladů moudrých služebníků Božích, kteří si vážili dne, ve kterém žili, a rozhodli se dělat to, co dělat mohli, aby jim to přineslo očištění. Jedním z nich byl i Jozue: „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili,…“ řekl, „jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“³

Když sloužíme Pánu, přivolává to Ducha Svatého, aby byl s námi. A Duch Svatý očišťuje od hříchu.

Dokonce i Spasitel, který byl bez hříchu, byl příkladem toho, že je nutné neodkládat. On řekl:

„Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, když žádný nebude moci dělati.

Dokudž jsem na světě, světlo jsem světa.“⁴

On, jako vzkříšený Spasitel, je v tento den i navždy Světlem světa. A právě On nás vyzývá, abychom k Němu přišli a sloužili Mu bez otálení. Vás i mne povzbuzuje těmito slovy: „Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.“⁵

To platí pro daný den i pro celý život. Ranní modlitba a ranní bádání v písmech, abychom věděli, co máme pro Pána vykonat, může udat směr, kterým se daný den bude ubírat. Můžeme tak zjistit, na jakém úkolu z těch všech, které si můžeme vybrat, Bohu, a tudíž i nám, nejvíce záleží. Zjistil jsem, že taková modlitba je vždy zodpověděna, pokud se ptáme a přemítáme s dětskou poddajností, připraveni vykonat bez otálení i tu nejprostší službu.

Dělat to, na čem záleží nejvíce, nebude mnohdy jednoduché. Ani to tak nemá být. Božím záměrem při stvoření bylo umožnit nám, abychom se osvědčili. Tento plán nám byl vysvětlen v duchovním světě, než jsme se narodili. Tam jsme byli natolik odvážní, že jsme si zasloužili příležitost vzdorovat zde pokušení, abychom se připravili na věčný život, největší ze všech darů Božích. Radovali jsme se z poznání, že se bude jednat o zkoušku věrné poslušnosti, i když to nebude snadné: „A budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže.“⁶

I když jsme věděli, že tato zkouška bude těžká, radovali jsme se, protože jsme si byli jisti, že ji zvládneme. Naše jistota pramenila z vědomí, že Ježíš Kristus přijde na svět jako náš Spasitel. Věděli jsme, že překoná smrt. Díky Němu budeme moci být očištěni od hříchů tím, že se učiníme způsobilými, aby na nás mohlo působit Jeho usmíření.

Také jsme znali některé uklidňující skutečnosti týkající se toho, co bude přijetí potřebného očištění obnášet. Vše, co toto očištění bude vyžadovat – křest vykonaný pravomocí, přijetí Ducha Svatého rukama oprávněných nositelů kněžství, pamatování na Něj, a tudíž možnost mít Jeho Ducha, aby byl s námi, a poté dodržování Jeho přikázání – to vše bude dostupné i těm nejprostším z nás. Nebude k tomu zapotřebí vysokého intelektu, ani bohatství, ani dlouhého života. A my jsme věděli, že Spasitel nás bude přitahovat k sobě a bude mít moc pomáhat nám, když zkouška bude těžká a pokušení odkládat bude veliké. Alma, význačný prorok, popsal, jak Kristus tuto schopnost získal:

„A on půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; a to se stane, aby se naplnilo slovo, jež praví, že na sebe vezme bolesti a nemoci lidu svého.

A vezme na sebe smrt, aby mohl uvolniti pouta smrti, jež spoutávají lid jeho; a vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“⁷

My všichni budeme potřebovat Jeho pomoc, abychom se vyhnuli tragédii spočívající v odkládání toho, co musíme udělat zde a nyní, abychom získali věčný život. Pro většinu z nás pokušení něco oddalovat bude pocházet z jednoho nebo z obou těchto pocitů. Jsou to přímé protiklady: jedním z nich je pocit uspokojení z toho, co jsme již vykonali, a ten druhý je pocit přemožení z toho, že je toho potřeba udělat víc.

Pocit uspokojení představuje nebezpečí pro každého z nás. Mohou ho mít naivní mladí lidé, kteří si myslí, že na duchovní věci bude spousta času v budoucnosti. Mohou se domnívat, že vzhledem k tak krátké době svého života toho již udělali dost. Ze zkušenosti vím, že Pán může pomoci takovému mladému člověku poznat, že se nachází uprostřed duchovních věcí právě nyní. Pán vám může pomoci poznat, že spolužáci vás sledují. Může vám pomoci poznat, že jejich věčná budoucnost bude ovlivněna tím, co vás vidí dělat nebo nedělat. Vaše prosté poděkování za to, jak vás ovlivnili k dobrému, je může pozvednout víc, než si dokážete představit. Když se budete ptát Boha, může vám zjevit, a také to udělá, příležitosti k tomu, abyste za Něj pozvedli ty, které vám již od vašeho dětství sesílá do života.

Pocit uspokojení může postihnout i zkušeného dospělého. Čím lépe a déle jste sloužili, tím větší je pravděpodobnost, že pokušitel vám vloží do mysli tuto lež: „Zasloužíte si odpočinek.“ Možná jste již byla dvakrát presidentka Primárek ve vaší malé odbočce. Nebo jste možná na misii pracoval dlouho a usilovně a obětoval jste mnohé pro to, abyste mohl sloužit. Nebo jste byl možná pionýrem v Církvi tam, kde žijete. Může vás napadnout: „Proč nepřenechat službu novým lidem? Já už jsem svůj díl vykonal.“ Pokušení bude spočívat v tom, že si myslíte, že někdy se ke službě znovu vrátíte.

Pán vám může pomoci poznat, jaké nebezpečí se skrývá ve snaze odpočinout si, když máte dojem, že jste toho již udělali dost. Mně to pomohl poznat tím, že mi umožnil mluvit s jedním svým letitým služebníkem. Byl sehnutý věkem, tělo měl oslabeno desetiletími věrné práce a nemocí. Lékaři mu již nedovolili vycházet z domu. Na jeho žádost jsem mu podal zprávu o jedné své cestě ve službě Páně, při které jsem procestoval několik zemí, zúčastnil se desítek shromáždění a mnoha osobních pohovorů a pomáhal přitom jednotlivcům i rodinám. Vyprávěl jsem mu o tom, jak mi lidé říkali, jak jsou vděčni za něj a za jeho dlouholetou službu. Zeptal se mě, zda nemám někdy brzy další pověření. Řekl jsem mu o jiné dlouhé cestě, která mě zanedlouho čekala. Překvapil mě a dal mi lék proti pocitu uspokojení, který mi doufám vydrží navždy – chytil mě za ruku a řekl: „Prosím, vezměte mě s sebou.“

Je těžké poznat, kdy jsme toho udělali dost pro to, aby usmíření změnilo naši povahu a my tak byli hodni získat věčný život. A také nevíme, jak dlouho budeme muset tuto službu poskytovat, aby k oné mocné změně došlo. Víme však, že budeme mít k dispozici dost dní, pokud je ovšem nepromarníme. Toto je ta dobrá zpráva:

„A dny dětí lidských byly prodlouženy podle vůle Boží, aby mohly činiti pokání, dokud jsou v těle; pročež, stav jejich se stal stavem zkoušky a čas jejich byl prodloužen podle přikázání, jež Pán Bůh dal dětem lidským.“⁸

Toto ujištění od Mistra může pomoci těm z nás, kteří se cítíme přemoženi okolnostmi svého života. Dokud máte tu moc, abyste se modlili, můžete i v těch nejtěžších zkouškách prosit milujícího Boha: „Pomoz mi prosím sloužit dnes. Nezáleží na tom, jak málo jsem toho schopen vykonat. Jen mi dej vědět, co udělat mohu. Budu dnes poslušný. Vím, že s Tvou pomocí to dokážu.“

Onou tichou výzvou může být výzva udělat něco tak jednoduchého, jako odpustit někomu, kdo vás urazil. To můžete udělat i z nemocničního lůžka. Můžete být vyzváni, abyste šli pomoci někomu, kdo má hlad. Může vás zdolávat vaše vlastní chudoba a práce, kterou máte v ten den vykonat. Pokud se však rozhodnete nečekat, až budete mít více síly a více peněz, a pokud se budete cestou modlit o Svatého Ducha, pak, až se tam dostanete, budete vědět, co máte udělat a jak máte pomoci někomu, kdo je ještě chudší než vy. Až tam dojdete, možná zjistíte, že se modlili ve jménu Páně o to, aby někdo takový, jako jste vy, přišel, a že na to čekali.

Těm, kteří jsou přemoženi okolnostmi svého života a jsou tudíž v pokušení domnívat se, že dnes nemohou Pánu sloužit, dávám dva sliby. Ať se to dnes zdá jakkoli těžké, když se rozhodnete sloužit Pánu celým srdcem dnes, budete na tom druhý den lépe. Okolnosti vašeho života se možná ve všech ohledech nezlepší tak, jak si přejete. Ale získáte novou sílu nést své břímě a novou jistotu v to, že když bude vaše břímě příliš těžké, Pán, kterému sloužíte, ponese to, co sami nezvládnete. On ví, jak na to. Připravil se na to již dávno. On vytrpěl vaše slabosti a vaše trápení, když byl v těle, aby věděl, jak vám může pomáhat.

Druhý slib, který vám dávám, se týká toho, že když se rozhodnete sloužit Mu dnes, pocítíte Jeho lásku a vaše láska k Němu poroste. Možná si vzpomínáte na tyto verše z písma:

„Pravím vám, chtěl bych, abyste pamatovali na to, abyste si udržovali toto jméno vždy napsáno v srdci svém,… abyste uslyšeli a poznali hlas, jímž vás zavolá, a také jméno, jímž vás nazve.

Neboť jak může člověk poznati pána, jemuž nesloužil a jenž je pro něho cizincem a jenž je daleko od myšlenek a od záměrů srdce jeho?“⁹

Tím, že Mu budete sloužit dnes, poznáte Ho lépe. Pocítíte Jeho lásku a vděčnost. Nebudete chtít odkládat přijetí tohoto požehnání. A pociťování Jeho lásky vás přitáhne zpět do Jeho služby, a odstraní pocit uspokojení a ztráty odvahy.

Když Mu budete sloužit, poznáte lépe hlas, kterým budete voláni. Když půjdete na konci dne spát, možná si vzpomenete na tato slova: „To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný.“¹⁰ Modlím se o toto požehnání pro tento den, pro každý den, a pro náš život.

Vím, že Nebeský Otec žije a odpovídá na naše modlitby. Vím, že Ježíš je žijící Kristus, Spasitel světa, a že se tento den můžeme rozhodnout, že budeme pociťovat radost a pokoj v Jeho službě. Ve jménu Ježíše Krista, amen.